Norbert Požárek je MMA zápasník ze severočeského Chomutova. V místním klubu MMA Chomutov působí také jako trenér. Aktuálně je jedním z finalistů osmičlenné pyramidy o nejlepšího českého zápasníka v lehké váze (do 70 kg), kam se probojoval po dvou vítězstvích podrobením soupeře. Ve čtvrtfinále porazil Jana Davida z JMFS Havířov, kterého zdolal po škrcení v prvním kole, a obdobným způsobem si v semifinále poradil i s Jaroslavem Pokorným z UFC Hradec Králové. Ve finále, které proběhne na konci letošního roku v Praze, se utká s mladým talentem z Havířova Davidem Kozmou, který se do finále dostal přes hlavního favorita turnaje - Vencu Přibyla. S Béďou se známe již několik let z boxerských tréninků u trenéra Jaroslava Balína, který se podílí na Béďově přípravě boje v postoji. Béďa je jedním z těch, kdo šlape celý trénink na maximum a ještě si dobrovolně přidá, na konci poděkuje trenérovi za trénink, rozloučí se s ostatními a jede domů. Stejně jako drtivá většina českých MMA zápasníků, i on má sport pouze jako koníček, který mnohdy stojí nemalé investice volného času a peněz. V osobním životě je to skromný člověk, a když jsem jej oslovil s žádostí o rozhovor, nejdříve se podivoval, proč právě on. Nakonec trochu rozpačitě kývl, a tak jsme se jedno červencové odpoledne sešli před tréninkem v kavárně. Náš rozhovor proběhl pár dní před tím, než Béďa odjel na letní soustředění MMA pražského Hanuman Gymu, které probíhá až do pátku ve Vysoké nad Jizerou.
Na úvod pár základních informací o tobě - kolik ti je, odkud jsi, jak dlouho se věnuješ zápasení?
Jsem z Chomutova, zápasím zhruba od 9 let řeckořímský zápas, kde mám okolo 150 zápasů, asi 20 v grapplingu, v ultimátech mám 6 zápasů a také několik utkání v boxu. Je mi 32 let.
Proč jsi to řekl tak rozpačitě?
Tak, jsem trochu starší, už mám skoro po sezóně. (smích)
Ale říká se, že věk je jenom číslo a hlavní je, jak se cítíš. Takže, jak se momentálně cítíš, co do fyzických sil a celkového zdraví?
Cítím se dobře. Ještě chvilku u sportu vydržím.
Momentálně ses probojoval do finále eliminační pyramidy o krále české lehké váhy (do 70 kg). Už víš, kdy proběhne finále?
Finále by mělo proběhnout v prosinci, to je tak vše, co o něm teď vím. Už znám také svého soupeře, je to mladý a moc šikovný kluk.
Ty jsi v červnu jel do Říčan, kde proběhlo druhé semifinále, abys omrkl svého nadcházejícího soupeře. Trochu překvapivě vyhrál David Kozma, který porazil hlavního favorita pyramidy Vencu Přibyla. Co na ten zápas říkáš?
Myslím si, že David měl navrch po celý zápas a vyhrál zcela zaslouženě. Nevím, co bylo s Vencou. Nepřipadal mi úplně ve formě. Nakonec prohrál na páku na loket ve 3. kole. Musím se přiznat, že původně jsem se jel podívat spíš na Vencu, čekal jsem, že se ve finále potkám s ním, ale Kozma překvapil. Je to moc šikovný kluk, koukal jsem na jeho zápasy, nemohu o něm říct nic špatného.
Co se týče tvé cesty do finále, jak bys shrnul oba předchozí zápasy, které jsi vyhrál před limitem na submission - vzdáním soupeře?
Abych řekl pravdu, v prvním zápase jsem měl spíše štěstí, že si soupeř nechal zabrat krk, čehož jsem využil, a vyhrál jsem na škrcení. V semifinále s judistou (Jaroslavem Pokorným) jsem měl velké problémy. Je to opravdu vynikající judista. Tuším, že se několikrát umístil na republice v judu, což je u nás celkem prestižní sport a špatní kluci ve finále rozhodně nejsou. V zápase mě pořádně prověřil, ale naštěstí to dobře dopadlo. (Pozn. red.: Béďa vyhrál submission - škrcení ve 2. kole.)
Hádám, že se lépe cítíš v boji na zemi.
Asi ano, je mi to bližší. Od malička se věnuji zápasení, kdežto postoj se učím teprve třetím rokem u pana Balína.
Ptám se proto, že co jsem koukal na statistiku tvého nadcházejícího soupeře, je mu zřejmě také bližší boj na zemi, tudíž to zřejmě bude kdo z koho na zemi.
Uvidíme, poperu se s ním a vyhraje ten lepší. (usmívá se)
My se známe od Jardy Balína, trenéra boxu, který je ještě z takové té staré poctivé boxerské školy. Jak ti vyhovuje jeho přístup a jak se ti daří začlenit jeho styl do svého způsobu boje v MMA?
Jak jsem říkal, u pana Balína jsem začal boxovat před třemi roky, jeho tréninky se mi moc líbí. Je to velmi ochotný člověk. Dost často se stane, že tréninky přizpůsobí spíše nám, zápasníkům. Vymýšlí pro nás různé cviky. Běháme s pytlem nebo boucháme do pytlů na zemi atd. Balín je výborný trenér! Myslím, že se to o něm málo ví. Dokázal už vychovat řadu výborných boxerů, kteří měli úspěchy. Co se týče toho stylu, je podle mého názoru klasický box pro MMA lepší než třeba thaibox. Já osobně si myslím, že údery v našich malých rukavicích jsou přeci jen o něco ničivější než nohy. Ale může to být samozřejmě i obráceně, záleží, jak je kdo v čem dobrý. Já věřím více úderům.
Jak ses k Balínovi dostal?
Když jsem trénoval zápas u nás v Chomutově, Balín tady trénoval oddíl ASK Valzap a dost často jsme na sebe naráželi v jedné tělocvičně.
Ještě v dobách, kdy jsme trénovali spolu, se nejednou stalo, že jsi na trénink dorazil rovnou z práce ještě v pracovním. Co vlastně děláš?
Máme s tátou živnost na nátěry. Děláme vše, co se dá natřít. (usmívá se) Je to těžké, je to věčný boj s časem. Hodně cestuji a často je to náročná práce. Stává se, že přijedu na trénink v montérkách, jenom se převléknu a jdu trénovat. Ale jinak to nejde. Snažím se to skloubit. Člověk peníze potřebuje a sport málokoho z nás živí.
A jak se ti to daří během týdne?
Snažím se udělat 5 až 6 tréninků týdně. Samozřejmě to ne vždy vyjde, a když to nevyjde, trénuji sám. Snažím se minimálně vždycky 2 - 3x v týdnu boxovat a 3x v týdnu zápasit.
Jak vypadá tvůj individuální trénink?
Většinou chodím buď běhat, nebo do posilovny.
Bereš si volno alespoň v době před zápasem?
Jak kdy. Někdy to vyjde, někdy ne. Jak říkám, je to věčný boj. Ale snažím se mít alespoň den před zápasem volno a nebýt v práci. Jenže ne vždy to vyjde. Už se mi stalo, že jsem šel z práce druhý den rovnou do zápasu. Nebyly to sice ultimáty, ale stalo se mi to několikrát. Není to úplně ideální, ale nedá se nic dělat.
Já o tobě vím, že kromě toho občas zajdeš také na thajský box k Jirkovi Žákovi.
Jasně, sem tam zajedeme k Jirkovi, který nám také moc pomáhá, poradím nám. Je to vynikající thaiboxer - jako bojovník i jako trenér.
Dovolíš si potom v zápase použít nějaké techniky z thajského boxu jako kolena, kopy, klinče, nebo sázíš jen na ruce?
Zkoušíme to, všichni od nás se o to snažíme, ale není to úplně ono. Neumíme to. Snažíme se, ale ještě je tam hodně práce. Ale třeba se to jednou povede.
Tenkrát jsi mi vyprávěl, že jsi měl i soukromý trénink pod Jirkovým vedením. Jaký je trénink pod taktovkou jednoho z našich nejlepších thaiboxerů?
Moc se mi to líbilo. Hlavně, že se věnoval jenom mně; stálo to za to, člověku to hodně dá. Rád bych si to zopakoval, ale Jirka nemá tolik času. Jak každý ví, Jirka sám soutěží, připravuje se na zápasy, takže kdykoliv má v programu nějakou volnou mezírku, snažím se tam vetřít. A ten trénink si užívám.
Jak takový trénink probíhá?
Věnuje se jenom mně - hledá a opravuje moje chyby, zdokonalujeme moje kopy, bere mě na lapy a to je paráda. Jít k Jirkovi na lapy je super!
Kromě toho působíš v klubu MMA Chomutov jako trenér. To je tvůj klub?
Ne, není to můj klub, ale snažím se ho ještě s pár lidmi vést. Rozdělili jsme si mezi sebou funkce, každý dělá něco, podle toho, co dovede. Snažíme se to udržet při životě a třikrát v týdnu se sejít a zatrénovat si. Trvá už to zhruba tři roky, baví nás to a dokud se tam budeme scházet jako kamarádi, bude to fungovat.
Jak to celé vůbec vzniklo?
Zhruba před čtyřmi lety jsem se doslechl, že v Chomutově vůbec něco takového je. Vedl to tehdy Venca Koníček, ale původně to bylo o tom, že se tak jednou v týdnu nebo jednou za 14 dní sešlo pár kluků a zkoušeli páky na zemi. Tak nějak intenzivněji, aby byl trénink pravidelně alespoň 2x - 3x v týdnu, jsme začali trénovat tak tři roky zpátky.
Slyšel jsem, že jsi nerad, když tě kluci oslovují "trenére". Je to tak?
Tak, musím říct, že už se mi to začíná líbit. (usmívá se) I naši kluci mají různé úspěchy. Sem tam jedu na soutěž jenom jako trenér a určitě mě potěší, když kluci, které trenérsky vedu, potom přivezou nějakou medaili.
Minule jsem se bavil, tuším, s Hášou, který pořádá i amatérské zápasy, nebo s někým od vás, kdo mi říkal, že se od vás hlásilo okolo 10 lidí na závody. Tak bych řekl, že se to u vás celkem rozjelo.
Ano, kluky to baví. Mám z toho radost. Mám tam i několik lidí jako soupeře pro sebe. Jsou to výborní bývalí judisti, thaiboxeři, boxeři… Jsem rád, když přijde někdo, kdo už něco umí, má nějaký základ.
Tréninky u vás jsou zaměřeny spíše na zápasení, nebo komplexně na boj v MMA?
Snažíme se spíše zápasit, jak na zemi, tak v postoji. Pokud jde o box, jsem raději, když se každý učí bouchat jinde. Přeci jen, já sám jim nemám tolik co dát a kolikrát jsou ti kluci například v thajském boxu nebo klasickém boxu daleko, daleko lepší.
Je pro tebe těžší jít do zápasu jako trenér svého svěřence, nebo naopak?
Musím se přiznat, že nejsem tak nervózní. Ale snažím se klukům předat nějakou zkušenost, kterou už jsem získal, pomoci jim, jak jen to jde, a přizpůsobit nějakou zápasovou strategii tomu, v čem oni sami jsou lepší.
Jak ty sám prožíváš chvíle před zápasem, předzápasový stres?
Je to pro mě těžké, ale asi jako pro každého. Každý se před tím, než tam vleze, trochu rozklepe. Pro mě je to vždycky obtížné, ale bojuju s tím a překonávám se. Samozřejmě pak, když to začne, to ze mě spadne.
Ono se vždycky mluví o zápasových zkušenostech. Mohl bys prozradit, v čem konkrétně se ty zkušenosti potom projeví?
Pomůže ti to třeba i v tom předzápasovém stresu, nebo je to vždycky stejné?
Myslím, že každá zkušenost je dobrá. Člověk pak o něco víc ví, do čeho jde. Ale žádného soupeře by neměl podceňovat.
Už jsi dostal v MMA knokaut?
Ano, už jsem dostal KO, nebylo to nic příjemného, ale říká se, že si tím každý zápasník musí projít.
Jak to potom je, když jdeš po KO do druhého zápasu? Jsou tam nějaké obavy či nějaký blok, že se třeba držíš víc zpátky? Přeci jenom, KO v MMA bývají celkem tvrdá.
Nějaký blok je tam vždycky. Ať už určitý strach, nebo nějaká zranění. Ty taky sportuješ, tak určitě víš, o čem mluvím, a sám to znáš. Člověk občas musí myslet na to, že to bolí tady nebo támhle. Nicméně myslím si, že kdyby do toho člověk nešel alespoň trochu zraněný, rozbitý z tréninku, tak předtím ani dobře netrénoval, nedal tomu maximum. Nějaký blok je tam podle mého vždycky, ať už jde o zranění, nebo o něco jiného.
Jakou máš vlastně v MMA bilanci?
Pět zápasů ze šesti jsem vyhrál.
Takže ten jediný prohraný byl zrovna KO?
Ano, přesně tak. Bylo to na turnaji na Pankráci minulý rok v únoru, můj soupeř se jmenoval Žák, byl to kluk z Penta Gymu. Trefil mě přesně na bradu a byl jsem mimo. Bylo to trochu srandovní - oba jsme padli na zem po první ráně, ale já už jsem nevstal.
Takže něco obdobného jako na tom známém videu na internetu, kdy se oba soupeři knokautovali ve stejný okamžik?
Asi tak. (smích)
Ty ve svém volnu hodně jezdíš na různé tréninkové kempy a soustředění, tuším, že teď, 14 dní zpátky si byl v Teplicích?
Ano, byli jsme v Teplicích. Trénoval nás Darius Sack. Je to polský zápasník, moc dobrý kluk, je to mistr Evropy v brazilském jiu-jitsu. Vedl nás tam tři dny a bylo to výborné soustředění. Jednou za čas přijede i k nám na seminář, kde nám poradí, předvede pro nás nějaké nové techniky. Byl bych rád, kdybychom měli v Chomutově někoho takového. Ale zatím za nimi musíme jezdit my, nebo je poprosit, aby přijeli.
Pokud si dobře pamatuji, byl jsi loni i na soustředění Hanuman Gymu Praha. Jaké to bylo a jak to tam probíhalo?
Byl jsem tam předloni. Možná byla trochu škoda, že většina kluků na mě byla moc velkých, ale byli to sympatičtí kluci, soustředění mě moc bavilo. Trénovalo se třikrát denně. Ráno byl trénink, který byl spíše o běhání, odpolední trénink byl zaměřený na techniky boje a večerní trénink byl také zaměřený na pilování technik. Sem tam se to mísilo s nějakým posilováním. Třeba rozcvičky nebyly zrovna úplně lehké. (smích) Chtěl bych tam jet znovu; v sobotu to začíná, a když to jen trochu půjde, tak tam pojedu. Loni mi to nevyšlo.
Co ti ta soustředění dají? Jezdíš tam s tím, že se naučíš něco nového, zlepšit se v tom, co už umíš, nabrat fyzičku…?
Člověk tam poskočí ve všech směrech. Jde nahoru, jak fyzicky, tak techniky. Jsou tam zase noví soupeři, což je paráda, protože víš sám, že když s někým trénuješ pořád, tak už jste na sebe zvyklí, máte jeden druhého přečteného a už kolikrát víš, co se bude dít atd. Takže „potahat“ se s novými kluky je vždycky super.
Minule jsme se bavili o tom, že k vám občas jezdí trénovat André Reinders.
Ano. André, to je to samé jako Darek. Dělá super tréninky, učí nás krásné techniky… Je to pro nás trochu dražší, ale stojí to za to. Vždycky se to vyplatí. A pořád je to lacinější, než kdyby každý z nás měl vyjet za těmi kluky do Prahy.
Ty té vlastní přípravě věnuješ dost volného času. Máš vůbec čas na takovou tu normální dovolenou? Jen tak někam vyjet a relaxovat…
Není to tak často, ale letos se mi to povedlo asi po třech letech. Většinou si vymyslím nějakou dovolenou a pak jedu na soustředění.
Co na to říkají známí a rodina? Chodí se dívat na tvoje zápasy?
Známí a kamarádi se chodí dívat, já zase chodím na jejich zápasy, ale rodina nechodí. Doma na to koukají tak nějak skrz prsty. Nelíbí se jim to.
Jak ses dostal z řeckořímského zápasu k MMA?
Se zápasem jsem skončil kvůli zranění…
O jaké zranění šlo?
To nebudu říkat. (usmívá se) Skončil jsem kvůli zranění, potom jsem se nějakou dobu motal po posilovnách a fitcentrech, to mi nějak zvlášť nesedělo, pak jsem se spojil s těmi kluky, co se scházeli jednou za týden nebo 14 dní. A nakonec to dopadlo tak, že mi to celé Venca Koníček hodil na hrb a společnými silami se to všichni snažíme nějak rozvíjet. Snad k lepšímu…
Teď mimo sport. Zbývá ti ještě čas na nějaké záliby mimo? Vím, že máš motorku…
Ano, mám motorku. Udělal jsem si radost k Vánocům. Jezdím na Harleyi.
Co další zájmy?
Přítelkyně, pes, muzika…
Jak to vidíš se svou kariérou v MMA dál?
Sportovat budu do té doby, dokud to trošku půjde, dokud to práce, čas a rodina dovolí. Zatím jsem ještě bez dětí, takže teď to jde.
Co potom? Přejdeš rovnou na trenérskou židli?
Nevím, co bude. Pokud mě to bude bavit a pokud kluci budou chodit, je možné, že ano, ale neprahnu po tom.
Zdroj foto:
foto 1,3,4 a 7 - Zuzana Taucová, ultimatni-zapasy.cz
foto 2 a 5 - osobní archiv Bédi Požárka
foto 6 - Petr Macháček
Víte, že...
Trenér do domu
