Franz Stibral
Franz Stibral (16. listopadu 1854 Vídeň – 1. února 1930 Salcburk) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1899–1900 a znovu roku 1916 ministr obchodu Předlitavska.
| Franz Stibral | |
|---|---|
| 20. a 31. ministr obchodu Předlitavska | |
| Ve funkci: 2. října 1899 – 18. ledna 1900 (správce) | |
| Panovník | František Josef I. |
| Předseda vlády | Manfred z Clary-Aldringenu, Heinrich von Wittek (pověřený) |
| Předchůdce | Josef von Dipauli |
| Nástupce | Guido von Call |
| Ve funkci: 31. října 1916 – 20. prosince 1916 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Předseda vlády | Ernest von Koerber |
| Předchůdce | Alexander Spitzmüller |
| Nástupce | Karl Urban |
| Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
| Ve funkci: 27. prosince 1909 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Narození | 16. listopadu 1854 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 1. února 1930 Salcburk  Rakousko |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Profese | státní úředník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie
editovatStudoval na gymnáziu v Linci a Salcburku a pak v roce 1876 absolvoval Vídeňskou univerzitu, kde následujícího roku získal titul doktora práv. Od roku 1876 působil jako státní úředník, nejprve na dolnorakouské finanční prokuratuře, od roku 1877 na ministerstvu obchodu. Zde se roku 1886 stal ministerským tajemníkem, roku 1892 sekčním radou, roku 1896 ministerským radou a roku 1897 sekčním šéfem. Počátkem 90. let se podílel na dojednání celních a obchodních smluv s Německem, Itálií, Belgií a Švýcarskem.[1]
První vrchol jeho politické kariéry nastal koncem 19. století za vládě Manfreda Clary-Aldringena, v níž se stal provizorním ministrem obchodu coby správce. Funkci zastával v období 2. října 1899 – 18. ledna 1900.[2] Jako ministr se angažoval v otázce prodloužení celní smlouvy s Uherskem.[1]
Po odchodu z vlády se vrátil na post vysokého úředníka na ministerstvu obchodu. V roce 1906 vedl jednání o obchodních smlouvách s Ruskem a Rumunskem. Měl neshody s ministrem Josefem Fořtem, kvůli kterým roku 1907 ministerstvo opustil. V roce 1909 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. V roce 1910 se přestěhoval do Salcburku. Zde v letech 1910-1914 zastával funkci prezidenta nadace Mozarteum.[1]
V roce 1912 odmítl nabídku stát se opět ministrem obchodu. Do vlády nicméně vstoupil roku 1916, kdy se stal za druhé vlády Ernesta von Koerbera opět krátce ministrem obchodu. Funkci zastával v období 31. října 1916 – 20. prosince 1916. Pak se opět stáhl do Salcburku.[3][1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815-1950, S, s. 247-248. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 589.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591.
