Narodil se 9. února 1873 na brněnském předměstí Pekařská do rodiny Johanna Köhlera a jeho manželky Roziny, rozené Ježkové (svatba se uskutečnila 11. května 1872 ve starobrněnském kostele[3]).[1][4] Otec, český Němec původem z Albrechtic u Lanškrouna, pracoval jako kočí u brněnské koněspřežné tramvaje, českojazyčná matka pocházela z moravských Nenkovic u Kyjova. Jano Köhler se narodil jako druhé z dvojčat, první byla jeho sestra. Obě děti získaly jména po svých rodičích, pokřtěny byly jako Johann (tj. Jan) a Rozina (tj. Růžena). Jejich otec však krátce na to onemocněl černými neštovicemi a měsíc po narození dětí zemřel (18. března 1873[5]). Mladé matce poté začala pomáhat její sestra Marie, která se za ní přestěhovala z Vídně. Rodina žila v Brně, matka s dětmi ale často navštěvovala své rodiče a příbuzné v Nenkovicích. Dvojčata začala v Brně chodit na německou obecnou školu, matce se ale podařilo je zapsat na českou školu. Po dokončení obecné školy šla Růžena do služby, zatímco Jan pokračoval studiem českého gymnázia v Brně. Tamní učitel Josef Zelený si povšiml jeho uměleckého talentu a začal jej vyučovat základům kreslení. Kvůli tvé tvrdohlavosti a sporům s učiteli musel Köhler rok před maturitou školu opustit. S matčinou podporou mohl poslední rok absolvovat v Praze na gymnáziu v Žitné ulici, kde také roku 1892 odmaturoval. Matka s tetou se po jeho odchodu do Prahy přestěhovaly zpět do rodných Nenkovic, kam se Köhler nadále vracel na prázdniny.[4]
Rozhodl se pro studium profesury kreslení a v letech 1893–1897 vystudoval pražskou Umělecko-průmyslovou školu.[6] Zde poznal řadu význačných výtvarníků doby, jež na něj měli vliv po celou dobu jeho výtvarné kariéry. Profesorem kreslení se však nikdy nestal. V touze volně tvořit nastoupil na pokračující studium. Na pražské Akademii výtvarných umění, kterou navštěvoval v letech 1897–1900,[7] se stal žákem Františka Ženíška a Maxe Pirnera. Dekorativní techniky v architektuře (freska, sgrafito, mozaika) studoval u architekta Kamila Hilberta. Své umělecké působení započal právě s tímto architektem v jeho rodišti, v Lounech, kde společně prováděli první zakázky v podobě výzdoby fasád vil na soukromou objednávku. Společně také strávili dvě zimní období v mnichovských ateliérech, kde se zaměřili na studium právě těchto technik.
Jeho nejvěrnějším celoživotním přítelem z dob studií v Praze se stal tehdejší student práv Miloslav Nedoma, pozdější vysoký státní úředník, kterého s Köhlerem pojil zájem o umění a sbírání starožitností. Köhler byl také platonicky zamilovaný do Růženy Rautenkranzové (dcery advokáta a politika Vavřince Svátka[8] a matky režisérky Olgy Rautenkranzové[9]), která si jako svého druhého manžela později vzala právě Nedomu.[10][11] Rautenkranzová se stala jeho celoživotní láskou, múzou a přítelkyní, které adresoval mnoho dopisů a kreseb a jejíž podobu využíval na množství svých grafik a obrazů.[12]
První velkou zakázku (1900–1906) získal díky přátelům na zámku v Prostějově.[13]Haná se od tohoto okamžiku stala pro Köhlera důležitým centrem tvorby. Seznámil se zde s vůdcem a hlavním organizátorem katolické modernyKarlem Dostálem-Lutinovem, jenž umělce podporoval a informoval o jeho pracích ve svém časopisu Nový život, kde publikoval také Köhlerovy ilustrace. O rok později zde vyzdobil sgrafity dům přítele Václava Součka. V Prostějově roku 1912 vytvořil i litografii Cyrila a Metoděje, která se o jednadvacet let později dostala na československé známky. Další díla tvořil v Olomouci (arcibiskupský palác, Sarkandrova kaple), Kroměříži, na Svatém Hostýně (keramické mozaiky) a na mnoha dalších místech Moravy. Jano Köhlera je také třeba vzpomenout v souvislosti s uměleckým sdružením sídlícím v Hodoníně – Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM). Kohler se stal jedním z jeho podstatných zakladatelů, členů a organizátorů a vyzdobil také roku 1912 nově vzniklou budovu Domu umělců, která sloužila jako výstavní prostory celého Sdružení vedeného Jožou Uprkou.
V letech 1915–1918 sloužil po odvedení v rakousko-uherské armádě v Židenicích, Rajhradě, Moravské Třebové a nakonec i v Rakousku. Kvůli slabší fyzické kondici a revmatickým kloubům byl uznán za „méně způsobilého“, takže byl určen pro lehkou službu. Jakožto umělec se podílel na výzdobě vojenských kaplí, včetně brněnského vojenského kostela Nejsvětějšího srdce Páně.[14] Patrně v něm se také 23. dubna 1917 oženil se svou přítelkyní Rozálií Uhlířovou, původem z Mořic u Prostějova, se kterou se seznámil již v roce 1907.[1][14][15] Měli spolu tři děti: Antonína (1917–1924), Jiřího (1920–1985) a Ludmilu (1921–2016).[14]
V roce 1926 se s celou rodinou přestěhoval z Nenkovic do nedalekého Věteřova (dům v němž bydlel, tzv. Šmelcovna, čp. 165, však leží asi 2 km jižně od Věteřova, na jižním úbočí Babího lomu a na okraji intravilánuStrážovic – proto sám uváděl adresu Strážovice 165).[16] K jeho výborným přátelům v tomto regionu patři Josef Frydrych, správce statků Jana II. z Lichtenštejna a velkostatkář v Žarošicích. Ve Věteřově (Strážovicích) zůstal až do konce svého života. Roku 1931 zde zemřela jeho teta Marie, která se o něj pomáhala od narození starat, a v roce 1935 i jeho matka a Mariina sestra Růžena. Po její smrti se u něj začaly projevovat zdravotní potíže, které ho omezovaly v práci. Později byly stále závažnější a kvůli bolestem žaludku jedl jen málo. V lednu 1941 doma zkolaboval a byl převezen do brněnské zemské nemocnice, kde podstoupil operaci žaludku.[17] Po ní však po několika dnech, 20. ledna 1941, zemřel, příčinou byla rakovina žaludku.[2][17] Pohřben byl ve Strážovicích, jednalo se o velký pohřeb s velkým množstvím zúčastněných a několika smutečními projevy. Jeho sestra Růžena v dopise Miloslavu Nedomovi uvedla, že se ho účastnilo 30 kněží a 2000 lidí.[17]
Za svou čtyřicetiletou samostatnou výtvarnou kariéru vyzdobil bezmála 70 sakrálních a 55 světských staveb. Jeho dílo je ale daleko širší, čítá celkem 2 500 prací mezi nimiž najdeme olej, ilustraci, grafiku, kresbu, návrhy liturgických předmětů aj.
Hrob Karla Dostála-Lutinova v Prostějově. Dostál vpravo jako Nikodém, Köhler sám sebe zpodobnil jako Josefa z Arimatie.Hostinec u Budíků v Kyjově-Bohuslavicích. Sgrafito.
Rodinný dům v Kyjově. Sgrafito „Čtvero ročních období“.
↑ abKAVIČKA, Karel Antonín; MALÍKOVÁ, Silvie; PAŘÍK, Vojtěch; PARIK, Passionaria. Jano Köhler. Brno: Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, 2018. ISBN978-80-87864-14-2. S. 35–39. Dále jen Kavička a kol..
.jpg)
Rakousko-Uhersko
Protektorát Čechy a Morava
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Svatá Zdislava z Lemberka a Svatý Jan Sarkander
Václav II. povyšuje Litovel na trhovou ves 1291
Jan Lucemburský udílí Litovli práva městská 1327
Jiří z Poděbrad zakladatel zlatého věku Litovle 1491
Genius slovanstva žehná obrozené české Litovli 1899.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Freska znázorňující věznění Jana Sarkandera
Freska znázorňující mučení Jana Sarkandera
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jano Köhler na Wikimedia Commons 