Některými autory jsou dravci rozdělováni na 3 samostatné řády: kondoři (Cathariformes), dravci (Accipitriformes) a sokoli (Falconiformes). V některých systémech jsou dokonce dravci - a zvláště kondoři - spojováni s brodivými (Ciconiiformes), ke kterým mají v systému ptáků zřejmě nejblíže.
Patrně nejstarším zástupcem dravců je Lithornis vulturinus (pravděpodobně příbuzný se supy) z eocénu Anglie, hadilovovití jsou známi z oligocénu a spodního miocénu z Afriky a Francie, ostatní formy jsou známy až z miocénu.

Dravci jsou adaptováni na lovení živé kořisti, popřípadě na požírání mršin, jediným víceméně býložravým druhem je orlosup palmový (Gypohierax angolensis) běžně požírající plody některých palem. U některých druhů se vyvinula velice úzká potravní specializace.
Zástupci řádu obývají prakticky celý svět (mimo volných moří), obývají i všechny suchozemské biotopy. Většina druhů hnízdí jednotlivě, hnízda si staví na stromech nebo na skalách, druhy žijící v bezlesých oblastech hnízdí na zemi. Velké druhy snáší většinou pouze 1-2 vejce, u menších druhů jsou snůšky početnější. Vejce jsou snášena až v několikadenních intervalech, mláďata se líhnou postupně a v případě nedostatku potravy nejmladší mláďata hynou, nebo jsou i sežrána sourozenci. U některých druhů dostupnost potravy ovlivňuje i velikost snůšky. Inkubační doba je poměrně dlouhá, u malých druhů nejméně 4 týdny, u supů až 60 dní. Mláďata jsou krmivého typu, na rozdíl od například mláďat pěvců ale ihned po vylíhnutí vidí a slyší.

Mezi dravce patří druhy od velikosti zhruba kosa až po jedny z největších létajících ptáků. Mají dost tvrdé krycí opeření, pernice i nažiny jsou řídce porostlé prachovým peřím. Na holení části nohy je peří u většiny druhů prodloužené a tvoří kalhotky. Ručních letek bývá 10-11, rýdovacích per 12, u supů 14. Zbarvení je u většiny druhů nenápadné, příliš se neliší ani u samců a samic. Pelichání probíhá postupně a pomalu, aby nebyla ovlivněna schopnost dobrého letu nutná k lovení kořisti. Do šatu dospělých se malé druhy přepeřují již ve 2. roce života, u velkých druhů až ve věku 4-5 let.
Horní čelist zobáku je v přední polovině hákovitě ohnutá a má ostrou špičku. Okraje přesahují dolní čelist a mají ostré hrany usnadňující trhání kořisti. Kořen zobáku a okolí nozder je kryt zrohovatělou kůží (ozobím), toto je často živě zbarveno.
Kosti jsou silně pneumatizované, u většiny druhů ale silné. Většina druhů má 14 krčních obratlů, orlovec (Pandion haliaetus) a sokoli rodu Falco 15, někteří supi 17 (tato adaptace jim pomáhá při požírání vnitřností velkých savců).
Nohy jsou poměrně dlouhé a značně pohyblivé, u většiny druhů jsou opatřeny dlouhými špičatými drápy.
Ze smyslů je zdaleka nejvyvinutější zrak, čich je kvalitnější pouze u supů.