Už dům s hodně zajímavou fasádou, byť v hodně omšelém stavu, dává tušit, že nejde jen tak o nějaký činžák. Jeho autorem je totiž slavný architekt Osvald Polívka, mimo jiné jeden ze dvou autorů Obecního domu či Živnobanky.
Porovnání: v tomto pokoji byla původně kuchyň, dnes je zde ložnice a koupelna.
Polívka činžák navrhl v roce 1904 pro Annu a Františka Lukešovy, v roce 1911 pak získala třípodlažní stavba s bohatou štukovou výzdobou patro navíc, to má již jednodušší dekoraci.
Jenže dům ve Vršovicích dlouho chátral, a za to, jak dnes vypadají odpudivé a pomalované výkladce v přízemí, by někdo zasloužil víc než jen za uši. Možná to však pomohlo Milanovi, když byt ve čtvrtém patře bez výtahu před několika lety kupoval, k nižší ceně. Dnes v domě probíhá náročná rekonstrukce, a snad se proměny dočká i fasáda.
Byt před koupí už sice prošel částečnou rekonstrukcí, ale rozhodně neměl podobu, která by se mladé dvojici líbila, nehledě na to, že se na jeho vzhledu notně podepsali předchozí uživatelé, samozřejmě nikoli k lepšímu. A tak se Milan pustil do práce, ale také do pečlivého vyhledávání.
Zcela nová dispozice
Z bytu 1+1 s výhledem obou oken na severní stranu do klidného vnitrobloku a plochou přibližně 45 m2, se spaním na vestavěném lůžku (výška stropu je skoro tři metry, přesto byl prostor na spaní hodně nevyhovující), vzniklo po změně dispozice 2+kk.
Tam, kde byla kuchyň, je dnes ložnice, obývací pokoj s malým vestavěným patrem dnes patří kuchyni a obývacímu pokoji s pracovním koutem.
Snaha o maximální prosvětlení interiéru je pochopitelná, okna jsou totiž orientována na severní stranu.
Tomuto přerozdělení však předcházel dlouhý řetěz stavebních prací, kdy si Milan vyzkoušel sílu svých rukou i trénovanost svalů. Nikdo už nespočítá, kolikrát absolvoval cestu z přízemí do čtvrtého patra a zpět, s plnými kbelíky odpadu a stavebního materiálu. A byť část zvládl přepravit pomocí stavebního vrátku, stejně značnou část vynosil, jak se říká, na vlastním hřbetě…
Kde na to vzal sílu? Sice o sobě říká, že je kancelářská myš, ale na rozdíl od těch „klasických“ má něco navíc: pochází totiž z Krušných hor a spoustu šikovných grifů odkoukal od svého tatínka i dědy. Takže si třeba sám „natahal“ vodu, připravil dráty pro elektrikáře, sám si udělal podlahu nebo osadil dveře se skrytou zárubní. A to tak dobře, že mu jejich dodavatel hned nabídl práci… Kamarádovi se díval pod ruce při pokládání dlažby tak pozorně, že si značnou část dokončil sám.
Průhled do koupelny a do ložnice - vysoké dveře prostor opticky zvětšují.
Na řemeslníky nechal položení elektrického podlahového topení (Heatflow), dokončení elektroinstalace včetně revize nebo natažení sádrových omítek. Právě tady však došlo k jedné z mála nepříjemností rekonstrukce, řemeslníkům se vysmekla hadice a vytopila sousedku v patře pod Milanovými bytem. Takže zařizoval vymalování. Vztahy s ní však zůstaly v pohodě.
Velmi náročná byla rekonstrukce podlahy, z fotografií v galerii je vidět, kolik vrstev muselo zmizet a kolik se muselo nově položit: je jich pět, včetně podlahové krytiny z masivního dřeva v podobě klasických vlýsků položených na „stromeček“.
Rekonstrukce bytu v činžovním domě si vyžádala půltunovou traverzu |
Jak lze ušetřit na vybavení
Milan se obešel bez architekta, společně s partnerkou měli poměrně jasnou představu o svém bydlení, chtěli co nejvíce přírodních materiálů a žádné výrazné barvy. Spoustu inspirace našli třeba i na platformě Behance, ale také v Brně ve vile Tugendhat, kde Milanovi padla do oka výška dveří. Jenže na takové, které by byly až do stropu jako v Brně, musel zapomenout.
Ložnice ve světlých přírodních odstínech vsadila na přírodní materiály včetně lněného povlečení.
„Zaprvé je výška v pokojích přece jen různá, a navíc jen do výšky 230 cm byla cena ‚standardní‘, vše ostatní už představovalo výrazně vyšší částky,“ prozrazuje.
I tak se mu podařilo třeba cenu skleněných dveří „snížit“ z padesáti na třicet tisíc změnou dodavatele, cena ostatních dveří v bytě spadla také o značnou částku směrem dolů díky vlastní montáži včetně skrytých zárubní.
Na rekonstrukci bytu a jeho vybavení vystačili s milionem. Dnes zázrak |
Výrazně ušetřil na kuchyňské lince a skříňkách. „Když hledáte na internetu, najdete spoustu kvalitních věcí za výrazně nižší ceny než nabízejí koncoví výrobci nábytku,“ objasňuje Milan.
Třeba naceněnou kuchyň od jednoho menšího dodavatele stáhl z 650 na přibližně 200 tisíc korun. Stačilo „málo“: pečlivě si vše změřit a dvířka si objednat u firmy Démos trade, která mu dodala dvířka vyrobená společností Trachea. Kuchyň si sám smontoval. Na pracovní desky použil kompaktní materiál, který je čtyřikrát levnější než třeba umělý kámen, kování je od Blumu, spotřebiče nesou značku Bosch.
Jídelní stůl navazuje na kuchyňský ostrůvek, dvířka linky jsou lakovaná a část tmavá dýhovaná.
„Démos nabízí i konfigurátor, takže stačilo si vybrat dekor, materiál, zda chci lamino, dýhu či MDF, vše mi dodali včetně korpusů a kování. Nejsem sice truhlář ani firma vyrábějící nábytek, které Démos zásobuje především, ale s objednávkou problém nebyl,“ říká Milan. Možná byste byli překvapeni, ale dvířka od Trachey používá spousta výrobců kuchyní, kteří si samozřejmě ke konečné částce připočtou nemalou částku.
Pár dalších skříněk si Milan objednal u firmy Jaf Holz z Brandýsa, i ta totiž nabízí možnost konfigurátoru.
„Líbily se mi sice designové židle od špičkového výrobce, ale kvůli ceně jsem dal přednost židlím Henry z prodejny Designový nábytek za necelé čtyři tisíce,“ prozrazuje mladý majitel. Obklady a dlažbu pořídil u Keramiky Soukup, zapuštěná svítidla u firmy Rendl Lighting. Pokud na fotografiích obdivujete dokonalé rovné stropy, není divu: protože byt je přímo pod půdou, bylo nezbytné zateplení, a tím pádem i podhled ze sádrokartonu.
Porovnání: nová toaleta s původní koupelnou (místo ní je úložný prostor v předsíni, do výklenku se vešel bojler.
Rekonstrukce včetně materiálů vyšla díky vlastnímu nasazení a šikovnosti přibližně na 800 tisíc (bez podlahy), což je při rozsahu prací skvělá částka.
