Hlavní hřeben Orlických hor tvoří tři na sebe navazující části – Deštenská hornatina, Mladkovská vrchovina a Bukovohorská hornatina. Nejvyšším vrcholem Orlických hor je 1 115 metrů vysoká Velká Deštná, v celém pohoří pak najdeme dalších deset tisícovek. Zaoblený hřeben sice nedosahuje alpinského stupně, nicméně příroda tu má horský ráz a díky výrazné prominenci nad okolím tu panují drsné klimatické podmínky.
Přírodně nejcennější část Orlických hor od Olešnice po Zemskou bránu pokrývá stejnojmenná chráněná krajinná oblast, která byla vyhlášena v roce 1969. Předmětem ochrany jsou četné bukové pralesy, květnaté horské louky s výskytem orchidejí a dalších vzácných rostlin nebo hřebenová vrchoviště. K nejvýznamnějším přírodním rezervacím Orlických hor patří Bukačka, která je díky výskytu téměř tří stovek druhů rostlin přezdívána „botanickou zahradou Orlických hor“.
Jméno pohoří pochází od řeky Divoké Orlice, která protéká rovnoběžně s hřebenem Orlických hor, v délce asi třiceti kilometrů tvoří pohraniční tok s Polskem a teprve v oblasti Zemské brány proráží hlubokou soutěskou hlavní hřeben a stáčí se do vnitrozemí.
Hřebeny a výhledy
Přes celé pohoří Orlických hor vede značená hřebenová cesta, která je oblíbená mezi letními i zimními výletníky. Tuto pasáž využívá i několik dálkových turistických tras. Jednou z nich je nejdelší turistická stezka u nás – 1 058 kilometrů dlouhá Severní stezka Via Czechia, která spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější body ČR. První značenou stezkou v Orlických horách byla ovšem 170 kilometrů dlouhá Jiráskova cesta, vedoucí z Broumova až do Litomyšle. První úsek této cesty z Nového Města nad Metují do Jablonného nad Orlicí byl vybudován a vyznačen již roku 1921.
Díky asfaltovým cestám, vedoucím až do nejvyšších oblastí Orlických hor, lze pohoří také dobře projet na kole. Takzvané „bunkrovky“ sloužily jako příjezdové komunikace na hřeben hor při budování obranné linie betonových opevnění.
To nejlepší z hor ČeskaV našem seriálu jsme pro vás připravili přehled těch nejzajímavějších míst v horách České republiky. Najdete zde tipy na hřebenové trasy, krásné hrady a zámky, skvělé výhledy i vyhledávané pěší a cyklisté trasy. Všechny články můžete najít zde. |
Hřeben hor nabízí četné výhledy, nejvyhledávanější se nachází na vrcholu Velké Deštné, kde byla v roce 2019 otevřena nová, volně přístupná rozhledna. Ocelovo-dřevěná konstrukce je 19 metrů vysoká a nabízí dokonalý kruhový rozhled na Orlické hory, polské Góry Bystrzyckie, do údolí Orlického Záhoří i ke vzdálenějším pohořím. Za hezkého počasí lze pozorovat Králický Sněžník i Rychlebské hory, na severu potom polské Góry Stołowe nebo Krkonoše.
Poněkud stranou hřebenové cesty se tyčí rozhledna Anna na Anenském vrchu. Určitě nelitujte této zacházky, pohled z této věže lze totiž označit za nejhezčí v celých Orlických horách. Kromě hřebene Orlických hor lze obdivovat vzdálené polské Soví i Stolové hory, překvapivě blízký masiv Králického Sněžníku, Rychlebské hory či jihovýchodní cíp Orlických hor s masivy Suchý vrch a Buková hora.
Nejnovější rozhledna byla postavena v roce 2020 na vrcholu Vrchmezí, který je svou výškou 1 084 metrů nejvyšší horou polské části Orlických hor. Rovněž zde jde o dřevěnou a volně přístupnou rozhlednu, která nabízí zajímavé pohledy na blízké Krkonoše a krajinu Kladského pomezí.
Nejlepší panorama ve východní oblasti hor spatříte z rozhledny na Suchém vrchu, z jejíhož ochozu můžete zahlédnout například Šerlich, Králický Sněžník, Kladsko, Krkonoše nebo Hrubý Jeseník s vrcholem Praděd. Rozhledna byla původně stavěna jako vodárenská věž, tyčí se v mělkém sedle mezi oběma vrcholky a je nejmohutnější rozhlednou Orlických hor. V těsné blízkosti rozhledny stojí Kramářova turistická chata, která je oblíbeným cílem turistů již od 30. let minulého století a v zimě v jejím okolí najdete upravované běžkařské tratě.
Skvosty na úpatí hor
Olešnice v Orlických horách představuje jakousi severní vstupní bránu do Orlických hor. V budově zdejší radnice sídlí malé muzeum, kde si můžete prohlédnout nedokončený Utzův mechanický betlém. Tento jedinečný skvost představuje dokonalé řezbářské a mechanické dílo jednoho člověka, který na něm pracoval deset let. Tkalcovský mistr Utz musel téměř před sto lety sám vymyslet (internet tehdy ještě neexistoval) a vyrobit ze dřeva, drátů a kůže městečko s desítkami figurek, které se po stisknutí vypínače dávají do pohybu.
Milovníci poutních míst najdou na severovýchodním úpatí hor obec Neratov, kde se nachází opravený poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Barokní stavba z první třetiny 18. století vyhořela na konci druhé světové války po zásahu protitankovou střelou, vypálenou vojákem Rudé armády. Dokonce se téměř rozpadla. Teprve po roce 1989 začaly záchranné práce a kostel byl zapsán na seznam kulturních památek. Unikátem kostela je jeho částečně prosklená střecha, připomínající sklářskou tradici obce Neratov. Za záchranou kostela stojí Sdružení Neratov, které pomáhá i lidem s postižením a toto poutní místo postupně obnovuje.
Kompaktní masiv Orlických hor proráží Divoká Orlice a vytváří tak hlubokou průrvu s mnoha peřejemi, zvanou Zemská brána. Řeka zde stáčí svůj tok od česko-polské hranice do vnitrozemí a pomyslnou branou vstupuje do české země, z čehož také vyplývá název tohoto úchvatného díla přírody a asi nejhezčího úseku Orlice.
Podél balvanitého koryta a mohutných rulových skal vede tři kilometry dlouhá trasa naučné stezky, jejíž nejdivočejší část si můžete projít mezi Pašeráckou lávkou a silničním obloukovým mostem z roku 1903.
Vojenské pevnosti
Orlické hory tvoří výrazný a přirozený obranný val lemující českou kotlinu, proto tady najdeme bezpočet vojenských opevnění, tvořících pevnostní linii budovanou před druhou světovou válkou na obranu Československa.
Nejhustší síť pevnostních objektů se nachází právě v oblasti Orlických hor a přilehlého Králicka, tento úsek hranice byl jedním z nejsilněji opevněných úseků hranic Československa před druhou světovou válkou. Důvod, proč tomu tak bylo, byl předpoklad vojenských stratégů, že Německo zaútočí ze severu právě zde, zabráním Moravy rozdělí Československo na dvě části a oddělí Čechy od Slovenska.
Dělostřelecká tvrz Hanička byla postavena v letech 1936–1938 jako součást linie československého opevnění, od 70. let však byla pod krycím názvem Kahan tajně přestavována na protiatomový kryt pro vybrané komunistické kádry. Hanička je spolu s Boudou jedna z pěti dokončených dělostřeleckých tvrzí československého opevnění, budovaného od roku 1935.
S průvodcem můžete projít dlouhými podzemními chodbami a prohlédnout si podzemní nemocnici nebo ubikace vojáků. To vše částečně zastiňuje totalitní normalizační atmosféra představovaná budovatelskými plakáty nebo Husákovými podobiznami.
Na lesnatém hřebeni pod Suchým vrchem stojí tvrz Bouda, nejodlehlejší objekt Králické pevnostní oblasti. Při prohlídkách tak můžete nahlédnout na původní prostory a vybavení, které mělo bránit republiku před nepřítelem.
Návštěva Boudy a jiných podobných objektů připomíná věčnou otázku, zda jsme byli dobře připraveni se bránit a nebo bylo rozhodnutí podstoupit Sudety pro naši zemi lepší. Zejména v dnešní složité době jde o memento, které připomíná, jak důležité je myslet na nejhorší a jaký význam má obrana země.
Tajný tip – po historické hranici Čech a Moravy
Orlickými horami prochází historická hranice mezi Čechami a Moravou, na které se dochovalo několik hraničních kamenů. Můžete si tak projít nebo projet na kole jednodenní trasu od Suchého vrchu přes Červenovodské sedlo až do Valteřic a zároveň tak objevit novou dálkovou trasu – Českomoravskou stezku. Ta je dlouhá 345 kilometrů a spojuje dva trojmezné body – trojmezí Čech, Moravy a Polska v těsné blízkosti vrcholu Králického Sněžníku a trojmezí Čech, Moravy a Rakouska nedaleko Slavonic.
Z Králického Sněžníku na Landštejn. Projeli jsme si hranici Čech a Moravy |
Nejzajímavější historický hraničník, takzvaný „troják“, se nachází na Suchém vrchu. Kámen z roku 1723 stojí na zemské hranici a zároveň vymezoval hranice katastrů Orličky, Červená Voda a Dolní Boříkovice. První písmeno na každé straně kamene značí panství, ke kterému příslušné katastrální území patří, tj. L – Lanškroun, E – Ruda nad Moravou (Eisenberg a.d. M.) a G – Králíky (Grulich).