Lovoš
Majestátní Lovoš (570 m) patří díky nepřehlédnutelné poloze nad hlavním silničním i železničním tahem z Prahy do Berlína k nejznámějším kopcům Českého středohoří. Izolovaná poloha na okraji pohoří nabízí perfektní rozhled nejen na řeku Labe, ale také rozestavěné těleso nové dálnice.
Lovoš vytváří dvě rozdílné siluety: ze západu vynikne atraktivní tvar téměř dokonalého kužele, z jihu a východu je vidět typický dvouhrbý hřbet tvořený vyšším Lovošem (570 m) a nižší Kybičkou (489 m). Hlavní kužel, chráněný jako národní přírodní rezervace, je zbytkem původně podpovrchové přívodní dráhy izolované sopky.
Roku 1892 vznikla na vrcholu Lovoše zásluhou lovosického horského spolku a za podpory majitele panství knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga nevelká kamenná chatka s plochou střechou, která sloužila jako rozhledna. Za druhé světové války si tuto stavbu německá armáda upravila (např. prosklila střechu) a používala ji jako vojenskou pozorovatelnu.
V roce 1924 byla v těsném sousedství vystavěna modernější, dodnes stojící chata Schwarzenberghütte s vyhlídkovou plošinou, pojmenovaná po hlavním patronovi akce, knížeti Janovi Nepomuku Schwazenbergovi. Po válce přešla pod národní správu, přestala být trvale osídlena a dlouho chátrala. Dnes je v majetku Klubu českých turistů v Lovosicích a slouží jako restaurace a turistická ubytovna. K chatě vede ze všech směrů několik výstupových tras v délkách dva až čtyři kilometry, nejkratší modrá od severozápadu z Oparna, nejnáročnější zelená z opačného směru přímo od Labe z Lovosic.
Vyhlídka od chaty na Lovoši
Vyhlídky v okolí Dubiček
Úchvatnou podívanou nabízí vyhlídková terasa, která je součástí penzionu U Svaté Barbory v malé vesničce Dubičky. Vidět je odtud mohutný pravotočivý labský zákrut, v jehož ohbí se rozkládá obec Církvice. Téměř jako z letadla můžete pozorovat jednotlivé domečky nebo rachotící vlaky na obou březích řeky. Neopakovatelnou atmosféru dodává místu malebný kostelík sv. Barbory, který stojí obklopen skupinou vzrostlých lip na čedičovém návrší. Pochází z roku 1579, jeho současná podoba se datuje letopočtem 1820. U kostelíku končí linka č. 4 ústecké MHD.
Od svaté Barbory v Dubičkách je to kousek k několika dalším vyhlídkám, které nabízejí pohledy na tentýž labský zákrut z jiných zorných úhlů. Žlutá značka vás odtud po 1,5 km dovede k Doerellově vyhlídce zvané též Výsluní. Nese jméno ústeckého malíře Gustava Ernesta Doerella, jehož okolní krajina uchvátila a v 19. století inspirovala k tvorbě romantických obrazů. S jeho díly se můžete blíže seznámit v Muzeu města Ústí nad Labem.
Pohled z Dubiček od svaté Barbory. Zákrut Labe u obce Církvice
Kostelík svaté Barbory v Dubičkách
Na skalku Mlynářův kámen vede od dubického kostelíku zelená značka v délce rovněž 1,5 km, avšak na opačnou stranu. Jedná se o pravěké signalizační místo zvýrazněné vysokým železným křížem. Stojí u něho německy psaná pamětní deska s nápisem: Mír, miluj nádhernou přírodu, miluj jejího stvořitele, miluj svého bližního, jako sebe samého. 1914–1918 hrdinům vlasti".
Nejméně známá je vyhlídka Skalky nad Dolními Zálezly, k níž se odbočuje ze žluté trasy spojující Moravany s Podlešínem.
Pohled z Doerellovy vyhlídky. Labe vstupuje do Českého středohoří.
Vyhlídky nad Vaňovem
Ze žluté trasy spojující Moravany s Podlešínem se nabízejí i další odbočky. Nenápadná směrovka ukazuje k Vaňovské vyhlídce, kterou si určitě nenechte ujít. Asi 500 m dlouhá polní cesta přes louku končí na hraně skalního srázu přímo nad vaňovským sesuvem. Pohled na Labe z výšky více než 300 m je doslova závratný. Z hodně neobvyklého úhlu je vidět severočeská metropole se Střekovem a Vrkočem v popředí.
Skalisko Vrkoč je další levobřežní vyhlídkou poblíž Vaňova, kterou nelze vynechat. Dnešní podoba skály, připomínající zapletený dívčí cop, vznikla v 19. století částečným odlámáním kamene při stavbě železniční trati. Lámaní kamene sice zničilo část přírodního výtvoru, zároveň však odkrylo unikátní vějířovitou odlučnost čedičové horniny.
Labe mezi Vaňovem a Brnou. Pohled z Humboldtovy vyhlídky
Na vrcholu Vrkoče stojí zábradlím opatřená Humboldtova vyhlídka (pozor, nezaměňovat s vyhlídkou stejného jména na pravobřežní Bukové hoře) s výhledem na hrad Střekov a sevřené údolí Labe, zde příznačně pojmenované jako Porta Bohemica. Kousek odtud také teče nejkrásnější vodopád v Českém středohoří zvaný Vaňovský.
Lákavě na turistických mapách vypadají rovněž modře značené odbočky ke skalním útvarům Milenci a Josefínka. Ve skutečnosti jsou však obtížně schůdné a nepříliš atraktivní.
Kozí vrch
Snad nejzávratnější pohled do hlubin labského údolí nabízí 380 m vysoký Kozí vrch (Ziegenberg) mezi Ústím a Děčínem. Impozantně působí hlavně od západu, kam se obrací příkrými, téměř 300 m vysokými skalními útesy, pilíři a srázy. Vývoj Kozího vrchu stále pokračuje, což se projevuje častým skalním řícením i rozsáhlým sesuvným územím. Neblahé dědictví minulosti představují nevhodně založené lomy v nestabilním svahu s uvolňovanými skalními bloky. Na jihozápadním svahu nad železničním koridorem kryjí proto skaliska z důvodů častého skalního řícení sítě.
Přírodní rezervace Kozí vrch chrání hlavně rostlinná společenstva skal a sutí s teplomilnými křovinami a stepními lysinami. Roste na nich lomikámen vždyživý, bělozářka liliovitá, tařice skalní, třemdava bílá i koniklec luční český. Botanici zde objevili také jediné společenstvo s pěchavou vápnomilnou na vulkanitech Českého středohoří. Skalní útesy vyhledávají k hnízdění dravci. Východní svahy masivu, kde se skály nevyskytují, pokrývá převážně dubohabrový les, kudy vede na Kozí vrch relativně málo strmá stezka ze sedla od východu. Tam se lze dostat po turistické značce z železniční zastávky Neštědice (celkem 2 kilometry).
Mojžíř a Neštěmice z Kozího vrchu
Chmelník
Výrazný kužel vrchu Chmelník (508 m) jihozápadně od Děčína se zdvihá přímo od Labe a jeho hladinu převyšuje bezmála o 400 m. Patří tedy k nejmohutnějším kopcům celého Českého středohoří, což si však jen málokdo uvědomuje. Chmelník představuje podobně jako Lovoš vypreparovanou přívodní dráhu vulkánu, který produkoval čedičové lávy, jejichž proudy se podílejí na stavbě severních částí Českého středohoří.
Vyhlídka na Labe z vrcholu Chmelníku
Chmelník je zalesněný převážně listnatými porosty, strmé svahy pokrývají sutě, jejichž tlak způsobuje na slínovcovém úpatí četné sesuvy. Výstup na vrchol je docela náročný, po značené stezce z okrajových částí Děčína, konkrétně ze čtvrtí Chrochvice nebo Vilsnice. Vrcholovou část, kam vede krátká odbočka ze žlutě značené turistické trasy, tvoří malá deprese uzavřená okrajovými hřbítky. Na konci jednoho z nich čekají na nečetné návštěvníky dřevěné lavičky se stolem a částečnou vyhlídkou do údolí Labe.
Polabí a vyhlídky z levého břehu Labe
