Vzápětí Vráblíková vysvětluje, co se přesně stalo: „Byl to, řekněme, zakřečovaný sval. Nemyslím si, že to u Adama bude trvat dlouho, byť nějaké obavy jsou. U lezců se takové věci hlavně při bouldrech stávají, obecně mívají protrakční postavení (dopředu vysunutá ramena), další krok v protrakci pak celkem snadno vytvoří zranění.“
Do Paříže poletí, rameno šetří. A přece nekončí. Ještě si zalezu, nebojí se Ondra |
Od příchodu Vráblíkové do týmu před pěti lety největší soustředění míří právě k ramenům, která Ondru trápí opakovaně.
Spolupráce viditelně funguje, vždyť česká fyzioterapeutka sama lezla, jak mimoděk zmiňuje. Nepotřebuje tedy dlouhé vysvětlování, aby zjistila, co se při specifických krocích stalo.
„Já vám o ní ještě něco prozradím,“ usmívá se Klofáč. „Kromě toho, že vyhrála český pohár v lezení, byla ještě v semifinále Světového poháru a má jako jediná Češka – jako jedna z prvních dvaceti holek na světě – vylezenou obtížnost 9a. Expertíza je větší, než sama přiznává.“
Bývalá lezkyně Gabriela Vrablíková na skále.
Právě Ondrův dlouholetý osobní trenér chválou nešetří.
„Těch pět let je hodně znát. Když jsem poprvé viděl Adama bez trička naživo, tak jsem se šel zeptat, kde spadl a proč měl zlomenou páteř, protože takhle křivá záda nejsou normální a nedají se s tím dělat některé věci, co jsou třeba pro moderní bouldering,“ smál se.
Nyní jeho svěřenec zvládá pohyby, které považoval za „nepředstavitelné“.
„Jeho ramena ani páteř na to nejsou úplně stavěné, ale jsou upravené Gábinou, z více než padesáti procent je to její zásluha.“
Zbytek už náleží nejspíš jedenatřicetiletému fenoménu z Brna.
Petr Klofáč (vpravo), osobní trenér českého lezce Adama Ondry, rozebírá se svým svěřencem natočené situace.
„Adam je lezení. Vždycky říkám, že by radši přestal dýchat, než aby přestal lézt,“ líčí Klofáč s tím, že pozici má díky Ondrově píli jednoduchou.
Vráblíková už se nadřela víc, pro popis náročnosti práce použila i novotvar „challengující“. Je to těžká výzva.
Drama s ramenem. Lezec Ondra si ale poradil a tuší: Olympiáda je snad jistá! |
„Dvacet let lezení, než jsem s ním začala pracovat, modifikovalo jeho tělo natolik, že se z toho teď snažíme vracet, abychom z něj udělali typického sportovce. Pracujeme i na věcech, které s lezením nesouvisí, aby zůstal zdravý,“ vysvětluje.
Jenže ne vždy cviky hned zaberou, čeká se i měsíce. Vráblíková se musela smířit s tím, že Ondrovo tělo pracuje jinak. Určité svalové skupiny se zapojují ve chvíli, kdy nemají, a naopak. Zatímco u 99 procent sportovců by se efekt dostavil vcelku rychle, u nejlepšího světového lezce je nutná větší trpělivost.
A vypadá to, že se skutečně vyplácí.
Fyzioterapeutka Gabriela Vráblíková ukazuje při olympijské kvalifikaci v Budapešti českému lezci Adamu Ondrovi jeho výkon v obtížnosti.
„Oproti Tokiu je na tom Adam líp, celkem o hodně,“ pronáší jistě Klofáč. „Celková úroveň lezení šla hrozně nahoru, takže progres je hůř vidět, ale můžete mi věřit. Slabin měl spoustu, má je i teď. Ale i díky Gábině se zlepšil v nastavení těla i v práci s energií. A to je všechno na hrozně dlouho. Těžko se to jednoduše popisuje, ale může se dál posouvat.“
V jedenatřiceti letech má podle něj Ondra ještě větší výkon a sílu. Což ale občas vede k unáhleným, „přepáleným“ krokům. Riziko zranění tak logicky stoupá.
Jaký z toho plyne závěr? Neměla by se před Paříží česká naděje krotit?
Český lezec Adam Ondra během olympijské kvalifikace
„Je fakt, že Adam pořád prosí, jestli si může dát ještě sérii. Snaží se přemlouvat Petra, aby mu přidal, že se cítí dobře,“ culí se Vráblíková.
Načež Klofáč reaguje.
„Adam je chytrý a vnímavý sportovec. Ví, že víc neznamená líp, nechá si věci vysvětlit. Zajímá ho, jak a proč to tak funguje. Když děláme dlouhodobější plánování a různé strategie, vždycky sedí s námi a chce vědět, jak jsme k nim došli. Umí na sebe dávat pozor, hlídat se. Podobně jako s ramenem. Kdybych to byl já, lezu, co to jde, a něco si udělám. Na to je fakt dobrej. Ano, někdy se musí krotit. Ale spíš jenom v nadšení, než bych ho musel přemlouvat, ať něco dělá, nebo nedělá.“
