Zachránil tím čest Francie na závodě považovaném za blyštivý národní klenot této země.
Odstranil hrozbu, že domácí jezdci nevyhrají na Tour ani jednu etapu, což se dosud událo pouze dvakrát, v letech 1926 a 1999.
Agentura Reuters před páteční etapou dokonce přejmenovala letošní ročník z pohledu Francouzů na „Tour de Lose“. Volně přeloženo: Závod kolem porážek.
„Odnaučili jsme se vítězit,“ posteskl si i pařížský list L’Equipe.
Až přišel devětadvacetiletý spasitel Christophe Laporte. Ačkoliv ještě na dopolední týmové poradě Jumba tomu před devatenáctou etapou nic moc nenasvědčovalo.
#TDF2022
Wait, what? https://t.co/Tzh4lvgUoV
„Sportovní ředitelé nám řekli, že stěžejním úkolem je dnes dávat pozor na Jonase (Vingegaarda) až do mety tří kilometrů před cílem a teprve pokud se Jonas dostane v bezpečí do neutralizované zóny, může se někdo z nás případně o něco pokusit,“ vyprávěl.
Když si však vzal Jonase Vingegaarda do své osobní péče Wout van Aert, otevřela se před Laportem jedinečná příležitost. „Dostal jsem nakonec zelenou ke spurtu i od sportovních ředitelů.“
Francouzská radost, dominance Jumba. Devatenáctou etapu Tour ovládl Laporte |
Způsob, jakým si poté pro etapový triumf dojel, nebyl součástí jakéhokoliv plánu Jumba. Rozhodoval se intuitivně. Kilometr před cílem doskočil ke trojici uprchlíků, kteří se ještě zuby nehty drželi před ženoucím se pelotonem. Načež si všiml, že nikdo v pelotonu na jeho posun vpřed nezareagoval.
Laporte na chvíli zvolnil, aby nabral dech, a potom si dlouhým spurtem uháněl pro vítězství.
Ani mocně zabírající Jasper Philipsen z Alpecinu s tím nic neudělal. Nedaleko od nádherné románsko-gotické katedrály ze dvanáctého století Laporte ve středověkém centru Cahorsu oslavoval.
NEZASTAVITELNÉ JUMBO. Vítěz 19. etapy Chris Laporte se objímá s týmovým kolegou a lídrem bodovací soutěže Woutem van Aertem (v zeleném dresu).
„Nejkrásnější den mé kariéry,“ svěřoval se na tiskové konferenci. „Vyhrál jsem sice už etapu na Paříž-Nice, ale Tour je Tour, ta je jedinečná. Francouzští fanoušci ustavičně řešili, že nám tu letos nepatřila ani jedna etapa. Snad jsem je tedy udělal trochu šťastnými.“
Ovšem co se týče celkového prvenství na Tour, čekání země galského kohouta pokračuje.
A osoba zachránce zatím není v dohledu.
Gaudu a maximum možného
Posledním domácím cyklistou, jenž v Paříži pozvedl trofej pro absolutního šampiona, byl před 37 lety Bernard Hinault. A jeho letošní následovníci?
„David Gaudu útočí, ujíždí Quintanovi, rozdíl mezi nimi narůstá! Ano, dokáže to, jede skvěle,“ nesmírně emotivně komentovali reportéři francouzské televize čtvrteční horský dojezd na Hautacam. Kadence jejich hlasů vzbuzovala dojem, že Gaudu právě útočí na titul. Ve skutečnosti bojoval (velmi úspěšně) „jen“ o celkovou čtvrtou příčku s Kolumbijcem Nairem Quintanou.
„Nemohl jsem se tu měřit s Pogačarem, Vingegaardem ani s Thomasem,“ vykládal včera. „Ti tři jsou jasně silnější. Já se utkal s Nairem a s ostatními. A dosáhl jsem z mého pohledu maxima možného.“
Maximem pětadvacetiletého Gaudua na závodech Grand Tour bylo doposud osmé místo na předloňské Vueltě. „Na startu Tour bych rozhodně čtvrté místo bral,“ řekl s úsměvem. „Ti, kteří říkají, že čtvrté, páté nebo šesté místo zase tolik neznamená, si neuvědomují to úsilí, intenzitu a vysokou úroveň, jakou pro tato umístění musíte mít.“
Nejlepší Francouzi v celkovém pořadí Tour v posledních pět letech: 2018 - 6. Bardet, 2019 - 5. Alaphilippe, 2020 - 11. G. Martin, 2021 - 8. G. Martin a 2022 - zatím 4. Gaudu. Takhle se David Gaudu vyjížděl po páteční etapě. A říkal: "Čtvrté místo je letos pro mě maximum možného." https://t.co/6rJRifYZIV
Tak vysoko, jako je nyní on, se v absolutní klasifikaci umístil z domácích borců naposledy Romain Bardet, třetí muž v ročníku 2017.
Letos Bardetovy ambice zničily Pyreneje. A Thibaut Pinot, další člen někdejší nesmírně slibné generace, zůstal věrný svému statusu velkého smolaře, když těsně před závodem kurýroval covid a stěžoval si na úbytek sil. Třikrát poté zaútočil na etapová prvenství z úniku, leč bez efektu.
KOMENTÁŘ: Síla, rozvaha, skvělý tým. Proč Vingegaard vládne letošní Tour |
Francouzům citelně chyběla ikona posledních let Julian Alaphilippe, hvězda týmu Quick-Step. Při jarní klasice v Lutychu si zlomil lopatku i žebra a na Tour se nestihl připravit. Přitom letošní itinerář nabízel tolik dojezdů, které by byly ideální pro klasikářské etapové choutky dvojnásobného mistra světa.
„Julian je pozoruhodným, charismatickým cyklistou, který je u francouzského publika mnohem populárnější než kdokoliv jiný. Proto je fanoušky na Tour nesmírně postrádán,“ podotkl Vincent Lavenu, šéf konkurenčního týmu AG2R.
Hinault: Buďte odvážnější
Nestartoval také sprinter Arnaud Démare, vítěz tří etap na Giru, protože jeho stáj Groupama-FdJ upřednostnila vrchařskou sestavu pro Gaudua. Sprintera Bryana Cocquarda vyřadil před startem Tour covid. Tentýž vir poslal v průběhu závodu domů muže pro úniky v kopcích Guillauma Martina a Warena Barguila.
Další Francouzi se sice ocitli blízko etapové radosti, jenže nedotáhli své úsilí až do konce, například Benjamin Thomas v Carcassone.
Podobně jako musel Laporte pracovat v Jumbu pro své lídry, byl národní šampion Florian Sénéchal v Quick-Stepu ve službách Fabia Jakobsena, a to i při soubojích nizozemského spurtérského rychlíka s časovým limitem v horách.
 |
„Občas prostě jen Francouzi neměli v koncovkách etap štěstí,“ podotkl Lavenu. „Zároveň si musíte uvědomit, že závodí v době velikánů, kdy se o tolik etap podělí trio van Aert, Pogačar a Vingegaard.“
Legendární Hinault, mezitím již 67letý, to vidí jinak. „Řekl bych, že současní francouzští profesionálové jsou mnohem méně odvážní, než jsme bývali my,“ vyhlásil.
Bardet v duchu okřídleného rčení „dnes už není slabých soupeřů“ namítl: „Tehdy za vás byla cyklistika jiná. Teď se Tour mnohem víc internacionalizuje a prosadit se tu je nepoměrně složitější.“
Nejde pouze o problém Francie, pociťují ho i další dvě hostitelské země podniků Velké trojky. Italové na Tour nevyhráli etapu čtyři roky od triumfu Vincenza Nibaliho ve Val Thorens 2019 a Španělé od Oskara Freileho v Mende 2018.
ZATÍM POSLEDNÍ ITALSKÁ VÝHRA. Vincenzo Nibali ovládl závěrečnou alpskou etapu Tour 2019 do Val Thorens
„Spousta našich jezdců tu plní týmovou roli, takže nemohou bojovat o vítězství sami za sebe,“ konstatoval osmatřicetiletý španělský veterán Luis Léon Sánchez z Bahrainu Victorious, též marně pokoušející štěstí v únicích. „Navíc momentálně nemáme ve Španělsku žádného špičkového sprintera ani specialistu na časovky.“
Posledním italským celkovým vítězem Tour se stal Nibali před sedmi lety a španělským Alberto Contador v sezoně 2009.
Letos nemají obě tyto velmoci žádného zástupce ani v top 10. Pro Enrika Mase z Movistaru, kdysi označovaného médii za malého Contadora, bylo velkým zklamáním už dosavadní jedenácté místo, navrch včera i jeho z pelotonu vyhnal covid.
VZPOMÍNKY NA LEPŠÍ ČASY. Enrik Mas coby druhý muž Vuelty 2018 (vlevo). Simon Yates (uprostřed) se raduje z vítězství, třetí je vpravo Miguel Ángel López.
Nedostatek španělských úspěchů je možná částečně způsoben i nedostatkem španělských účastníků. Pouhých devět Španělů v pelotonu Tour je nejmenším číslem za poslední půlstoletí!
„Mapa cyklistického světa se změnila a rozšířila,“ říká Francouz Gaudu. „Vždyť koho by ještě nedávno napadlo, že celkové triumfy na závodech Grand Tour budou oslavovat ve Slovinsku nebo v Ekvádoru a ty etapové i v Eritreji.“
A koho by napadlo, že Dánsko, hostitel úvodních tří etap aktuální Tour, bude mít dva dny před jejím koncem na kontě žlutý dres, puntíkatý dres a čtyři vyhrané etapy se třemi různými jezdci.
Co by Francouzi dali třeba jen za polovinu takové bilance.
