Dny před invazí – 4. června 1944
Dny před operací Overlord se v přísně cenzurovaném a německé propagandě podřízeném protektorátním tisku nesly v duchu vzpomínek na Reinharda Heydricha, na kterého byl 27. května 1942 spáchán atentát. Byť se parašutistům Janu Kubišovi a Jozefu Gabčíkovi zabít generála SS Reinharda Heydricha nepodařilo, po osmi dnech, právě 4. června 1942, nenáviděný říšský protektor zemřel.
Oslavy Dne D na pláži Omaha: Biden mluvil o tyranech, Pavel šel za veterány |
V Čechách a na Moravě, už pátým rokem okupovaných nacisty, pochopitelně o tajných přípravách spojenecké invaze nikdo neměl tušení. A tak, když v Brně probíhaly „Letní dny mládeže“, zahajující projev patřil podle zprávy z titulní strany Lidových novin 4. června 1944 právě bývalému zastupujícímu říšskému protektorovi, od jehož smrti tehdy uplynuly přesně dva roky.
„Radostná přehlídka mládí“, „První červnová neděle náležela české mládeži,“ psaly Lidové noviny. V Brně-městě slavnost, které se účastnilo přes 16 tisíc diváků, zahájil okresní pověřenec Ing. Tlustý proslovem.
„Velkomyslný čin SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha, na jehož úmrtní den česká mládež dnes s pohnutím vzpomíná, se stal pro nás svatým závazkem. Byl to Reinhard Heydrich, který vyzval českou mládež k tvůrčí říšské spolupráci, a tím jí také poskytl možnost, aby si sama položila základ své budoucnosti v rámci Velkoněmecké říše... Česká mládež bude dále budovat a přispívat k vítězství Říše a nové Evropy s nadšením. V hodinách, kdy se tisíce lidských obydlí, starobylé a kulturní památky, hroutí pod bombami vrhanými z bezmocné zloby barbarských nepřátel, v hodinách, kdy stateční vojáci spojené Evropy obětují své životy pro lepší budoucnost lidstva, vzpomíná vděčně česká domovina v nástupvší české mládeži velkých obětí bojující fronty, která bojuje také za naše vesnice a města, za vše, co nám jako kulturním lidem je svaté,“ prohlašoval Tlustý.
Také týdeník Přítomnost věnoval svou titulní stránku 4. 6. 1944 vzpomínkám na Heydricha. Druhá strana už patřila běžným strastem obyvatelů protektorátu. Například příběhu z Olomouce s titulkem „Přišel s krumpáčem do nemocenské pojišťovny.“
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS |
Dny před invazí – 5. června 1944
Zatímco se spojenecká vojska chystala na největší vyloďovací operaci v dějinách lidstva, při které vysadila zhruba 156 tisíc vojáků, Lidové noviny den předem v pondělí 5. června na své titulní straně psaly o tom, jak jsou „nepřátelé říše“ vyčerpaní.
„V úseku italské fronty se útočné svazy opotřebovávají, aby vyrovnali své dosavadní velké ztráty, museli Severoameričané vrhnout ve středu a ve čtvrtek do boje celý svěží armádní sbor. Právní stát. Poprvé v italském polním tažení se objevily v pahorkaté krajině u Valmontone i nejtěžší nepřátelské pancéřové vozy. Ale i ty se staly obětí německých protipancéřových zbraní, třaskavinových náloží německých zákopníků a pum německých bitevních letadel. Od počátku bojů v noci na 12. květen bylo zničeno již asi 1 000 pancéřových vozů a jejich počet vzrůstá každou hodinu.
Ani nepřátelské bojové plyny ani masy bitevních lodí, ani bubnová palba zesilována z moře lodními děly nebyly dosud s to uvolnit angloamerické pěchotě cestu německými pozicemi. Ani den a na žádném místě nebyla ušetřená boje zblízka, kterého se tolik obává, a v němž němečtí granátníci, pancéřoví granátníci a padákoví myslivci vždy dokázali svoji převahu o každé ze starých městeček na okraji Albánských hor, která se pod pumami Britů a Severoameričanů změnila v rozvaliny, se bojovalo s největší urputností
Zápolení se často převalilo několikrát přes ně. Svým tvrdošíjným odporem poutají němečtí vojáci silně nepřátelské svazy i s jejich přísunovým loďstvem daleko od invazivního prostoru a nutí nepřítele, aby učinili totéž, k čemu chtěl donutit německé vedení, a to jest odvolat silné svazy z jiných front a vrhat je do krvavého boje o bezvýznamné kusy půdy. (…) Celkový obraz v Itálii se tedy nezměnil. Nepřítel je nucen k novým a novým útokům spojeným s velkými ztrátami a německé vedení je i nadále rozhodnuto za nejmenšího, pokud lze, nasazení způsobit nepříteli, co možná největší ztráty.“
Rampa se spustila, on zmáčkl spoušť. V Normandii vyfotil „chřtán smrti“ |
Den poté – 7. června 1944
Když se ve středu 7. června 1944 obyvatelé Protektorátu Čechy a Morava probudili, invaze spojenců v Normandii byla už čtyřiadvacet hodin v plném proudu. Krvavý a nesmírně náročný Den D skončil úspěchem. Protektorátní noviny invazi svým čtenářům netajily. Titulní strany plnily zprávy s titulky jako „Útok na západní Evropu“, nebo „Anglo-Američané zahájili invazi na severním francouzském pobřeží – Německá obrana zasáhla ihned se vší energií do boje“.
Československá tisková kancelář ten den vydala například tuto zprávu. „Dlouho očekávaný útok Britů a Severoameričanů na severofrancouzské pobřeží v poslední noci započal. Několik minut po půlnoci vysadil nepřítel za současných prudkých pumových útoků silné svazy letecké pěchoty v Seinské zátoce. Zanedlouho přiblížili se četné nepřátelské vyloďovací čluny, chráněny těžkými i lehkými jednotkami válečného loďstva, také k jiným úsekům pobřeží. Obrana se nedala na žádném místě překvapit. Okamžitě se vší energií zahájila boj. Oddíly letecké pěchoty byly zachyceny zčásti již při seskoku a nepřátelské lodi byly účinně ostřelovány již na širém moři. Četné padákové jednotky byly potřeny nebo zajaty, jiné rozmetány vybuchujícími minami. Přes neustálé prudké letecké útoky a těžkou střelbu do přátelského lodního dělostřelectva zasáhla okamžitě do boje děla atlantického valu. Jejich zásahy dopadly na jednotky bitevních lodí a na vyloďovací čluny, které se zamlžovaly. Boj proti invazním oddílům je v plném proudu.“
Všude strašný rachot a my byli potrava pro děla, popisuje veterán Den D |
Konečné vítězství Říše
Přestože Němci věděli, že bitva o Normandii bude mít zásadní následky a převáží misky na vahách války, snažili se ubezpečit občany, že mají vše pod kontrolou. Ministr Goebbels bezprostředně po invazi promluvil k desetitisícovému davu a jeho vlastenecká slova tiskly noviny v celé Říši.
„Neobyčejná důvěra v konečné vítězství Říše – říšský ministr dr. Goebbels navštívil jedno župní město Říše, které bylo těžce postiženo leteckým terorem a promluvil na župním sjezdu nacionálně socialistické strany k desetitisícům posluchačů. Byla to mohutná manifestace neobyčejné důvěry německého národa v konečné vítězství.
Ani na příště – pravil doktor Goebbels – se nepříteli nepodaří zlomit teroristickými útoky morálku německého národa. V této válce nejde o strategické hranice nebo o územní výsady, nýbrž o bytí a nebytí. Proti všem pokusům zastrašovacím z nepřátelské strany prohlašuji: Jsme připraveni! Němečtí vojáci udělí nepříteli řádnou lekci. Co jsme v podrobnostech připravili, nepřítel sám brzy pocítí. Německý národ, pravil dr. Goebbles v závěru pozdviženým hlasem za burácejících projevů souhlasu, čeká jen na jediný povel a to je povel Vůdcův.
Vůdce je nejsilnější mravním činitelem našeho vítězství. Za jeho vedení jsme překonali dosud všechny i nejvážnější krize. Jsem pevně přesvědčen, že z nynějšího zatížení této války vzejde pro nás vítězství. Předpokladem k tomu je udatnost našich srdcí, vytrvalost našich duší a bezpodmínečná poslušnost a věrnost Vůdci, jemuž dnes znovu přísaháme: »Rozkaž, budeme Tvého povelu poslušni!«“
GRAFIKA: Pět pláží, 150 tisíc vojáků. Vylodění v Normandii přehledně |
