Lucille Chalifouxové bylo teprve čtyřiadvacet, když popáté otěhotněla. Byly tři roky po konci druhé světové války a její o šestnáct let starší manžel Ray se marně snažil najít práci. Konec největšího světového konfliktu sice pro mnoho Američanů znamenal hospodářský rozmach, Chalifouxovi ho ale nepocítili. Bývalému řidiči kamionu s uhlím se nalézt místo dlouhodobě nedařilo, a tak jeho početná rodina v Chicagu třela bídu s nouzí.
Trvalo jen pár měsíců, než peníze došly úplně. Tváří v tvář vyhlídce, že s manželkou brzy přijdou o bydlení, se odhodlali k tomu nejhoršímu: Domluvili se, že se dětí zbaví, a ještě na tom něco vydělají.
A tak Lucille sourozence v jeden srpnový den vzala a postavila na zápraží. Na horní schod šestiletou Lanu a pětiletou RaeAnn, dolů čtyřletého Miltona a dvouletou Sue Ellen. Umístila před ně ceduli „Čtyři děti na prodej – poptejte se uvnitř“ a doufala, že „kupec“ půjde zrovna kolem.
Jak dlouho děti před domem seděly, není jasné. Ačkoliv je příběh až surově pravdivý, fotku neznámý fotograf a Lucille zřejmě zinscenovali. Někteří členové Lucilliny rodiny tvrdili, že za ni dokonce dostala peníze. Tváře nicnetušících dětí jsou každopádně autentické a zahanbená póza otáčející se matky snad alespoň trochu dokazuje, jak se musela cítit.
„Vláda Wallstreetu je neúprosná“
Dne 5. srpna 1948 otiskl fotografii na své titulní straně regionální list The Vidette-Messenger vycházející ve městě Valparaiso v Indianě. „Velká cedule ‚Na prodej‘ na chicagském dvoře němým hlasem vypráví tragický příběh manželů Chalifouxových, kterým hrozí vystěhování z bytu. Protože se nemají kam obrátit, rozhodnou se nezaměstnaný řidič kamionu s uhlím a jeho žena prodat své čtyři děti. Paní Lucille Chalifouxová od fotoaparátu odvrací hlavu, zatímco její děti udiveně zírají,“ uváděl popisek.
Snímek během několika dní obletěl šokovanou Ameriku, zveřejnili ho v Ohiu, Wisconsinu, Michiganu, New Yorku, Pensylvánii, Iowě i Texasu. Případu si všiml i komunistický tisk v Československu, pro nějž příběh nešťastné rodiny představoval ideální matérii antiamerické propagandy.
„Nazval mě otrokem a já to přijal, protože jsem nevěděl, co to znamená.“
Milton Chalifoux
„Vláda Wallstreetu je neúprosná. Vedle vtíravého přepychu choulí se kdesi ve sklepních místnostech bída. A bída dohání často rodiče k tomu, že prodávají své děti agentům, kteří se tímto způsobem živí. Kam zašantročí dítě – to je již jejich věcí. Prodej dětí v Americe je dokonce dovolen,“ napsal stranický list Naše pravda pod titulkem „Země pruhů a hvězd“.
„Bídný je život amerických proletářů, zejména jsou-li nezaměstnaní,“ pokračoval deník. Nutno dodat, že v Americe byl prodej dětí skutečně legální. Dokonce existovaly agentury, jež děti z chudých rodin prodávaly na práci. Současný federální zákon z roku 2004 nicméně požadování peněz za adopci zcela zakazuje.
„Tak žijí lidé v zemi ‚neomezené svobody‘,“ konstatoval zase list Stráž lidu. Podle něj agentury obchodovaly hlavně s nemluvňaty a nemanželskými dětmi. Nezapomněl se pohoršit nad údajnými nabídkami dárců krve, kůže nebo očí za peníze.
RaeAnn a Milton: Z bídy do otroctví
Vraťme se však k příběhu Chalifouxových. Rodině v reakci na zveřejnění fotografie přišlo hned několik nabídek práce, bydlení a finanční pomoci. Jedna žena z města Chicago Heights dětem dokonce nabídla domov.
Pomoc ale rodičům nestačila, nabídky zřejmě nevyužili. Do dvou let od zveřejnění fotky všechny děti prodali do nových rodin, a to včetně chlapečka Davida (s původním jménem Bedford), kterého Lucille v době pořízení fotky teprve nosila pod srdcem. Kdekdo by čekal, že si děti polepšily. Opak byl ale pravdou.
Jejich první vražda. Voyeur s foťákem povýšil špínu New Yorku na umění |
RaeAnn 25 měsíců po pořízení fotky koupili farmáři Ruth a John Zoetemanovi z Jasper County v Indianě. Když si ji brali, její mladší bratr Milton začal plakat, a tak se ho ujali také, zřejmě bez oficiální adopce. Za každé z dětí dali pouhé dva dolary, v přepočtu na dnešní kupní sílu asi šest set korun.
Jak se ale brzy ukázalo, chlapeček a holčička pro ně měli stejně směšnou cenu, jakou za ně zaplatili. Aniž by je oficiálně adoptovali, přejmenovali je na Beverly a Kennetha a zacházeli s nimi jako s levnou pracovní sílou.
O prodeji dětí jako běžné praxi v USA psal v prosinci 1948 československý list Stráž lidu.
John hned první den Miltona brutálně zbil. „Nazval mě otrokem a já to přijal, protože jsem nevěděl, co to znamená,“ vyprávěl chlapec po letech. Otčím obě děti od útlého věku nutil dřít dlouhé hodiny na poli a poutal je řetězem ve stodole, aby jim zabránil v útěku.
Ruth Zoetemanová byla k dětem údajně milejší. Rány Miltonovi po bití vyčistila, i tak ho však nechávala živořit o mléku s burákovým máslem. „Byli jsme jako malí polní dělníci,“ vypověděla dívka.
Kruté zacházení sourozence poznamenalo navždy. RaeAnn z domova odešla v sedmnácti letech, krátce poté, co si prošla traumatizujícím zážitkem. V pubertě ji unesli a znásilnili, v důsledku čehož otěhotněla. Porodila syna Lance, jako nezletilá ale skončila v domově pro mladé svobodné matky a dítě jí odebrali.
„Moje biologická matka mě nikdy nemilovala. Neomluvila se za to, že mě prodala. Nenáviděla mě tak moc, že jí to bylo jedno.“
Milton Chalifoux
Po propuštění z azylového domu se syna opět ujala a navzdory pohnutému osudu ho sama dokázala vychovat. „Byla to milující matka. Tvrdá jako hřebík,“ popsal později Lance.
Milton si z brutální výchovy Zoetemanových odnesl násilné sklony a cholerickou povahu. Z domu odešel nedlouho po sestře a celý jeho život provázely konflikty. Při jedné z potyček, při níž zasahovala i policie, hodil strážníka do křoví a skončil před soudem. Ten ho označil za hrozbu pro společnost a dal mu na výběr mezi polepšovnou a psychiatrickou léčebnou. Milton si vybral druhou variantu.
Lékaři mu diagnostikovali záchvaty zuřivosti a schizofrenii, se kterou se léčil až do konce 70. let. Chicago pak opustil a s manželkou se odstěhoval do Arizony.
Vzpurný teenager
Mnohem příjemnější dětství naopak díky adopci prožil David, chlapec narozený až několik měsíců po zveřejnění fotky, jenž od Chalifouxových odcházel ve dvou letech ve zbídačeném stavu. „Po celém těle jsem měl štípance od štěnic,“ vzpomínal pro americký deník New York Post po letech.
Ujali se ho manželé Harry a Luella McDanielovi, kteří vlastní dítě mít nemohli. Vychovávali ho přísně, nábožensky, ale laskavě. David je označil za milující a podporující rodiče.
Rozsvítit temnotu. Fotka dětských horníků navždy změnila Ameriku |
Rodina McDanielových navíc žila jen několik mil od farmářů Zoetemanových, David tak za staršími sourozenci RaeAnn a Miltonem v dětství jezdil na kole nebo na koni. S překvapením je však nacházel připoutané ve stodole, a tak jim okovy sundaval a rychle ujížděl, aby ho starý Zoeteman nechytil.
I přes milující zázemí se však David projevil jako vzpurný teenager. Od McDanielových utekl v 16 letech, načež strávil dvacet let v armádě. Po zbytek života pak pracoval ve Washingtonu jako řidič kamionu, stejně jako jeho biologický otec.
RaeAnn, Milton a David v dospělosti dál zůstávali v kontaktu a čas od času se navzdory tisícekilometrovým vzdálenostem sešli. V roce 2013 se roztroušení sourozenci pokusili najít chybějící sestry. Lidí s příjmením Chalifoux přece jenom ve Státech nežilo tolik. A tehdy se už sedmdesátiletá RaeAnn poprvé od dětství setkala se svou sedmašedesátiletou sestrou Sue Ellen, která umírala na rakovinu plic. Nemohla mluvit, a tak alespoň psala. „Je to báječné. Miluju ji,“ sdělila několik měsíců před smrtí.
Odvrácená tvář Ameriky |
Také RaeAnn byla za krátkou hořkosladkou návštěvu vděčná. „Byl to jeden z nejšťastnějších dnů mého života,“ řekla o výletu, jenž podnikla se synem. Od Sue Ellen se dozvěděla, že vyrůstala v chicagské čtvrti East Side, nedaleko původního domova. S nejstarší Lanou se však už nikdo ze sourozenců nesetkal. Zemřela na rakovinu v roce 1998.
A jak to bylo s Lucille?
Lucille Chalifouxová se údajně po prodeji svých pěti dětí a po rozchodu s partnerem znovu vdala a porodila další čtyři dcery. Dokázala je vychovat, což sourozence z fotky mrzelo nejvíc. Podle Davida nikdy neprojevila lítost nad tím, že se dětí z prvního manželství dobrovolně vzdala.
„Jakmile mě uviděla, řekla: ‚Vypadáš úplně stejně jako tvůj otec.‘ Nikdy se neomluvila, ale tehdy jí šlo o přežití. A kdo jsme my, abychom ji soudili?“ ptal se David po letech. Byl přesvědčen, že jeho matka udělala chybu, ale nikdy nezpochybnil, že za jejím rozhodnutím stála skutečná starost o potomky. Hořkost k ní nikdy nepocítil.
Odlišný pohled na situaci měl Milton, který matku navštívil v roce 1970. Po hádce s jejím tehdejším partnerem ale odešel. „Nikdy mě nemilovala. Nenáviděla mě naopak tak moc, že jí bylo jedno, co se mnou je,“ svěřil se. „Musí se smažit v pekle,“ přisadila si umírající Sue Ellen.
Vyfotila děti ve finském koncentráku. Proč se neradují? seřval ji šéf |
Odpustit nedokázala ani RaeAnn, která se s matkou setkala už ve svých jednadvaceti letech. Podle ní ji matka vyměnila za peníze, jež pak utratila v bingu. Omluva nedorazila ani ze strany farmářů Zoetemanových, tedy až do poslední chvíle. John si RaeAnn ke smrtelné posteli přivolal. Požádal ji o objetí, aby jí do ucha zašeptal: „Opravdu jsem tě miloval.“
O biologickém otci toho děti moc nevěděly. Jediné, co ve veřejných dokumentech dohledaly, byl záznam v trestním rejstříku v okrese Cook v Illinois. „Který muž se stane otcem pěti dětí, otočí se a opustí je?“ měl mu za zlé David.
Většina sourozenců už je nyní po smrti, jejich příběhy ale žijí díky jejich dětem, jež je vypráví dál. Vlastní potomky straší, že pokud budou zlobit, prodají je. Ti nejmenší z nich ale možná ani nechápou, že hořký vtip má v historii rodiny smutný základ.
