(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Viola – Wikipedie
Wikipedie

Viola

hudební nástroj strunný, smyčcový
Tento článek je o hudebním nástroji. Další významy jsou uvedeny na stránce Viola (rozcestník).

Viola (zastarale nebo zřídka bráč[1]) je strunný smyčcový hudební nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: c, g, d¹, a¹. V orchestru a smyčcových souborech slouží jako střední altový hlas, přičemž vyšší hlasy hrají housle a nižší violoncella a kontrabasy, v lidové hudbě se používá coby harmonický nástroj a hrají se na ni dvojzvuky (u maďarských třístrunných viol s plochou kobylkou i trojzvuky).

Viola
Viola
italsky viola
německy Bratsche, Viola
anglicky viola
francouzsky alto
Klasifikace
Tónový rozsah
Tónový rozsah
Příbuzné nástroje

Charakteristika

Viola má velmi podobnou stavbu jako housle, je jen o málo větší a její stavba není tolik unifikovaná (jednotlivé violy se od sebe více liší). Její struny jsou laděné o kvintu níže než houslové. Zvuk violy je plný a poněkud temný a melancholický. Na nejvyšší struně a svým tónem částečně připomíná housle, chybí jí ale jejich světlost a brilantnost, zvukem tedy spíše připomíná hoboj. Naopak hrou na nejnižší struně c (zvláště ve forte) vydává viola divoký, téměř výhrůžný zvuk, čehož se často využívá například ve filmové hudbě nebo operách. Vlastnosti barvy tónu violy mají souvislost s její velikostí. Jelikož je laděna o kvintu níže než housle (čili poměr příslušných frekvencí violových a houslových strun je 2:3), aby měla stejný zvuk jako housle, musela by být o stejný poměr větší – při délce trupu houslí 36 cm by tedy musela mít trup o délce cca 54 cm. Protože je viola menší, než by z akustického hlediska měla být, vyšší harmonické frekvence jsou u ní utlumeny, což je důvodem pro jiné tónové charakteristiky, než mají housle.

Trup violy měří nejčastěji 40 - 42 cm, protože člověk průměrné velikosti by měl potíže hrát na větší nástroj (například jen s obtížemi by dosáhl na začátek hmatníku). Vyrábějí se i menší varianty viol, které ale mají nižší kvalitu zvuku. Violový smyčec je o něco kratší[zdroj⁠?!] a těžší než houslový. Smyčcové techniky jsou v podstatě totožné s houslovými, ale pro rozezvučení strun je zapotřebí větší energie. Viola je notována ve violovém klíči; zápis v houslovém klíči by měl za následek mnoho pomocných linek a tím i menší přehlednost. Houslový klíč se obvykle používá jen pro zápis těch pasáží, kde viola hraje delší dobu vysoké tóny.

Speciální typy viol

  • kvinton – pětistrunná viola s laděním C - G - D´- A´- E´´
  • elektrická viola
  • třístrunná maďarská viola s plochou kobylkou pro hraní trojzvuků

Využití v hudbě

 
Viola (vpravo) je jen o málo větší než housle

Sólová hra

K nejdůležitějším violovým koncertům patří:

Komorní hudba

Viola je nedílnou součástí každého smyčcového kvartetu i kvintetu (spolu s houslemi a violoncellem, popř. také kontrabasem). Existují také skladby pro neobvyklejší obsazení, např.:

Orchestr

V symfonických orchestrech sedí nejčastěji 12 violistů. Viola má často v orchestru důležitou, ale pouze doplňující funkci – její part se omezuje na vyplňování harmonie mezi druhými houslemi a violoncellem. Přesto existuje několik výjimek, kdy skladatelé přidělili viole samostatnou melodii; nejvýznamnější pasáže pro violu se nacházejí v orchestrálních dílech Antona Brucknera (4. symfonie), Gustava Mahlera (Adagio v 10. symfonii) a v symfonické básní Richarda Strausse Don Quijote.

Zvuková ukázka

Šablona:Multiposlech začátek Šablona:Multiposlech položka Šablona:Multiposlech položka Šablona:Multiposlech konec

Odkazy

Reference

  1. ↑ http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=br%C3%A1%C4%8D&sti=EMPTY&where=hesla&hsubstr=no, 22. 3. 2016.

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viola&oldid=18881713“