Ariane 1

Ariane 1
	Ariane 1 v Le Bourget
Země původu	Evropa
Rodina raket	Ariane
Výrobce	Les Mureaux pro ESA
Rozměry
Výška	50 metrů
Průměr	3,8 metru
Hmotnost	207 200 kg
Nosnost
na LEO	1400 kg
na GTO	1850 kg
Historie startů
Status	Vyřazena
Kosmodrom	Guyanské kosmické centrum
Celkem startů	11
Úspěšné starty	9
Selhání	2
První start	24. prosince 1979
Poslední start	22. února 1986
První stupeň – Ariane 1-1
Motor	4x Viking
Tah	2770 kN
Specifický impuls	2760 N.s/kg (281 sekund)
Doba zážehu	145
Palivo	UH-25/N2O2
Druhý stupeň – Ariane 1-2
Motor	1x Viking
Tah	720 kN
Specifický impuls	2900 N.s/kg (296 sekund)
Doba zážehu	132 sekund
Palivo	UH-25/N2O2
Třetí stupeň – Ariane H8
Motor	HM-7A
Tah	61 kN
Specifický impuls	4350 N.s/kg (443 sekund)
Doba zážehu	563 sekund
Palivo	LH2/LOX
Čtvrtý stupeň – Mage 1
Motor	Mage
Tah	19 kN
Specifický impuls	2890 N.s/kg (295 sekund)
Doba zážehu	50 sekund
Palivo	tuhé

Ariane 1 byla čtyřstupňová nosná raketa, vyvinutá Evropskou vesmírnou agenturou. Vývoj Ariane navazoval na zrušený projekt rakety Europa. Raketa byla navržena tak, aby mohla vynést dvě družice najednou, ESA si od toho slibovala snížení ceny. Vývoj začal v roce 1973. Poprvé vzlétla v roce 1979. Celkový počet startů byl 11, z čehož dva skončily nehodou. Poslední start se konal v roce 1986.

První stupeň byl poháněn čtyřmi motory Viking, spalujícími UDMH a N₂O₂. Druhý stupeň byl osazen jedním motorem Viking. Třetí stupeň byl poháněn motorem HM7-A na kryogenické pohonné látky, kapalný vodík a kyslík. Čtvrtý stupeň měl raketový motor na tuhé pohonné látky. Toto uspořádání bylo shodné u raket řady Ariane až do typu Ariane 4. Po nehodě druhé rakety kvůli nestabilitě spalování v květnu 1980 bylo inovováno palivo a místo čistého UDMH se používala směs 75% UDMH a 25% hydrazinu. Toto palivo, nazývané UH-25, je svými vlastnostmi velmi podobné americkému Aerozinu 50.

Starty Ariane 1

Let	Datum	Náklad	Výsledek	Poznámky
L-01	24. prosinec 1979	CAT-1	Úspěch	První start
L-02	23. května 1980	Firewheel Subsat-1,2,3,4, Amsat P3A, CAT 2	Neúspěch	Nestabilita spalování v jednom z motorů prvního stupně.
L-03	19. června 1981	Meteosat 2, APPLE, CAT 3	Úspěch
L-04	20. prosince 1981	MARECS 1, CAT 4	Úspěch
L-5	10. září 1982	MARECS B, Sirio 2	Neúspěch	První komerční start, selhání turbočerpadla na třetím stupni.
L-6	16. června 1983	ECS 1, Amsat P3B	Úspěch
L-7	19. října 1983	Intelsat 507	Úspěch
L-8	5. února 1984	Intelsat 508	Úspěch
V-9	23. května 1984	Spacenet 1	Úspěch
V-14	2. července 1985	Giotto	Úspěch
V-16	22. února 1986	SPOT 1, Viking	Úspěch	Poslední start.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane 1 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ariane 1 na Wikimedia Commons
http://www.astronautix.com/lvs/ariane.htm