Zdeněk Schwarz
Zdeněk Schwarz (* 15. května 1963 Praha) je český politik a lékař, v letech 2008 až 2014 nezávislý senátor za obvod č. 27 – Praha 1 zvolený na kandidátce ODS a bývalý ředitel Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, který byl pro kontroverze odvolán.
MUDr. Zdeněk Schwarz | |
---|---|
4. senátor za obvod č. 27 – Praha 1 | |
Ve funkci: 25. října 2008 – 25. října 2014 | |
Předchůdce | Martin Mejstřík |
Nástupce | Václav Hampl |
Stranická příslušnost | |
Členství | nestraník |
Nestraník | |
v Senátu | za ODS (2008–2014) |
do Senátu | za ODS (2014) za HPP (2016) |
Narození | 15. května 1963 (61 let) Praha Československo |
Choť | ženatý |
Děti | dva synové |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vzdělání, profese a rodina
editovatPo maturitě na střední zdravotnické škole pracoval jako zdravotnický záchranář. Vystudoval Lékařskou fakultu UK v Praze, studium zakončil v roce 1990. Získal zde také atestace v oborech chirurgie, veřejné zdravotnictví a urgentní medicína.[1] Od r. 1998 je členem Vědecké rady ČLK.
Po promoci působil jako lékař v Nemocnici záchranné služby, později přejmenované na Nemocnici Na Malvazinkách, dále ve Fakultní nemocnici na Bulovce a na Letecké záchranné službě Praha.[2] Na Zdravotnické záchranné službě hl. m. Prahy pracuje od r. 1983, kdy začínal jako brigádník o prázdninách a později celá studia medicíny a po jejím ukončení nastoupil jako lékař.
Od roku 1998 zastával funkci ředitele Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy. V době, kdy byl na služební cestě v Izraeli dne 12. 5. 2015, byl z funkce odvolán bez udání důvodu, přestože audit provedený na záchranné službě neshledal žádné závažné nedostatky a nedoporučil personální změny. Rada jej odvolala údajně ze strachu z demonstrace odborářů.[zdroj?]
Je ženatý, má dva syny a čtyři vnoučata.
Politická kariéra
editovatV roce 2008 se jako nestraník na kandidátce ODS dostal do Senátu za obvod č. 27, tj. na Praze 1, Praze 7, části Prahy 2,5 a 6. Z prvního kola postoupil díky zisku 25,78 % hlasů spolu s nezávislou Blankou Haindlovou za ČSSD (17,81 %). Ve druhém svou silnější pozici potvrdil a vyhrál se ziskem 60,21 % všech platných hlasů.
V senátu prosazoval tvrdou protidrogovou politiku a větší investice soukromého kapitálu do dobročinných projektů.[3] V senátu byl činný jako místopředseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, místopředseda Stálé komise Senátu pro práci Kanceláře Senátu a člen Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 obhajoval jako nezávislý senátor na kandidátce ODS post senátora ve stejném obvodu č. 27.[4] Se ziskem 20,30 % hlasů skončil v prvním kole na 2. místě a postoupil do druhého kola. V něm však poměrem hlasů 31,55 % : 68,44 % prohrál s nestraníkem za KDU-ČSL a SZ Václavem Hamplem.[5]
Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 se rozhodl pokusit o návrat do horní parlamentní komory a kandidoval jako nestraník za hnutí Pro Prahu (HPP) v obvodu č. 22 – Praha 10.[6] Se ziskem 9,86 % hlasů však skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[7]
Reference
editovat- ↑ http://www.nasipolitici.cz/cs/politik/468-zdenek-schwarz Archivováno 16. 7. 2009 na Wayback Machine. Senátor MUDr. Zdeněk Schwarz
- ↑ http://www.denikpolitika.cz/politici/zdenek-schwarz/zivotopis[nedostupný zdroj] MUDr. Zdeněk Schwarz – životopis
- ↑ http://db.aktualne.centrum.cz/volby/2008/senatni/senatori/schwarz-zdenek/ Senátor Schwarz Zdeněk
- ↑ Kandidáti ODS do Senátu 2014 [online]. Občanská demokratická strana, 2014-07-22 [cit. 2014-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 10.10. – 11.10.2014, Výsledky hlasování, Obvod: 27 – Praha 1 [online]. Český statistický úřad, 2014 [cit. 2014-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy a přehledy, Obvod: 22 – Praha 10, Výběr: všichni platní kandidáti dle čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky voleb v obvodě Praha 10 [online]. iDNES.cz, 2016 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.