Zobrazení zdroje stránky Alopatrická speciace

== Důsledky ==
Alopatrická speciace je postavena na přerušení [[Genový tok|genového toku]] mezi jednotlivými populacemi. V nich se následně hromadí genetické změny v důsledku náhodných [[Mutace|mutací]], [[Genetický drift|genetického driftu]] (stochastický posun ve frekvencích jednotlivých [[Alela|alel]]) či [[Přirozený výběr|přirozeného výběru]] a dochází ke vzniku [[Reprodukční bariéra|reprodukčních bariér]], jež brání jejich opětovnému křížení. Celý tento proces probíhá většinou v delším časovém horizontu, ačkoli může být urychlován například prostřednictvím [[Pohlavní výběr|pohlavního výběru]].<ref name="Macholán" />

Peripatrické speciace zřejmě vedou ke vzniku [[fenotyp]]ově odlišnějších druhů ve srovnání se speciacemi vikariantními. Jedním z důvodů může být to, že pokud peripatrické subpopulace kolonizují okrajové části areálů rozšíření mateřských druhů, často zde na ně působí odlišné selekční tlaky; naproti tomu při speciaci vikariantní mohou na obě subpopulace častěji působit selekční tlaky podobného rázu, díky čemuž je pravděpodobnější vznik fenotypově podobných druhů – často [[Druhový komplex|druhových komplexů]].<ref name="Flegr" /> Hlavní důvod tohoto fenoménu je však přikládán tomu, že peripatrická subpopulace si s sebou přináší pouze omezený vzorek [[genofond]]u mateřské populace (tzv. [[efekt zakladatele]]). Následný vliv stochastických procesů, jako je genetický drift, způsobí, že se dramaticky změní genetické pozadí, z něhož přirozený výběr selektuje, a je tak umožněna rychlejší speciace ve srovnání s většími populacemi. Autorem tohoto konceptu je [[Ernst Mayr]], jenž jej podpořil výzkumem [[Ledňáčkovití|ledňáčků]] z ostrovů poblíž [[Nová Guinea|Nové Guineje]], kteří zde vytvořili několik odlišných [[endemit]]ních druhů, ačkoli životní podmínky na ostrovech byly podobné. Tato populární Mayrova myšlenka však sklidila rovněž kritiku z teoretického hlediska, protože podobnost jím zmiňovaných ostrovů byla pouze zdánlivá, a ostrovy se ve skutečnosti svými abiotickými a biotickými podmínkami různily.<ref> {{Citace sborníku
| příjmení = Phillimore
| jméno = A
| titul = Geography, Range Evolution, and Speciation
| vydavatel = Princeton University Press
| místo = Princeton
| rok vydání = 2014
| strany = 507
| isbn = 978-0-691-14977-6
| jazyk = en
| příjmení sestavitele = Losos
| jméno sestavitele = J. B. & kol
| sborník = The Princeton Guide to Evolution
}}</ref>

Pokud dojde k sekundárnímu kontaktu obou druhů, jeho výsledek závisí na úrovni vzniknuvších reprodukčně izolačních mechanismů. V případě silných reprodukčně izolačních mechanismů mohou vedle sebe populace přežívat sympatricky, aniž by se navzájem křížily. Velké množství [[Sesterská skupina|sesterských druhů]], které dnes žijí sympatricky, zřejmě nevzniklo [[Sympatrická speciace|sympatrickou speciací]], ale právě alopatrií a následným sekundárním kontaktem. V některých případech vedle sebe druhy koexistovat v důsledku konkurence nemohou, a tak je jeden druh vytlačen svým konkurentem.<ref name="Futuyma" />

Jestliže reprodukční bariéra mezi druhy není kompletní, může dojít k opětovnému splynutí populací, anebo ke vzniku [[Hybridní zóna|hybridní zóny]]. Alely obou druhů se mohou následně mísit (genová introgrese), přičemž přirozený výběr může podporovat diferenciaci u některých částí genomu, ale jiné části genomu mohou homogenizovat. Pokud [[hybrid]]ní potomstvo obou druhů vykazuje nízkou [[Biologická zdatnost|biologickou zdatnost]], může dojít ke třetí možnosti, a sice k posílení prezygotických reprodukčních bariér prostřednictvím přirozeného výběru. Jde o tzv. Wallaceův efekt neboli [[evoluční zesílení]] (''reinforcement''). Celý model se pak označuje jako aloparapatrická speciace.<ref name="Macholán" /><ref name="Futuyma" />