Zobrazení zdroje stránky Česko

{{Různé významy|redirect=Česká republika|redirect2=ČR|stránka=Česká republika (rozcestník)|stránka2=ČR (rozcestník)}}
{{Polozamčeno}}
<!--Obsah tohoto článku byl již mnohokrát předmětem sporů. Proto předtím, než provedete v článku úpravy, prostudujte prosím diskusní stránku a podstránku Diskuse:Česko/Často kladené dotazy-->
{{Infobox - stát
| genitiv = Česka
| úřední název česky = Česká republika
| hymna = Kde domov můj
| článek o hymně = česká hymna
| motto = [[Pravda vítězí]]
| vlajka = {{#property:p41}}
| článek o vlajce = Česká vlajka
| znak = Coat of arms of the Czech Republic.svg
| článek o znaku = Státní znak České republiky
| mapa umístění = EU-Czech Republic.svg
| rozloha = 78 870<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Statistická ročenka České republiky - 2020 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-ceske-republiky-2020 | datum vydání = 2020-11-30 | datum přístupu = 2020-12-09 | vydavatel = Český statistický úřad | kapitola = 2-3. Rozloha území České republiky, počet obyvatel, hustota obyvatelstva na 1 km<sup>2</sup> a počet obcí v územním členění k 31. 12. 2019 | url kapitoly = https://www.czso.cz/documents/10180/148462744/320198200203.xlsx}}</ref>
| rozlmisto = 115
| procent vody = 2
| nejvyšší hora = [[Sněžka]]
| výška nejvyšší hory = 1603
| počet obyvatel = 10 900 555 (31. 12. 2023)<ref>[https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-rok-2023 Pohyb obyvatelstva - rok 2023], ČSÚ</ref>
| obyvmisto = 
| obyvatelé aktuální k = 31. 12. 2022
| hustota = 136
| hustmisto = 87
| HDI = 0,895<ref name="HDIReport">{{Citace elektronické monografie
 | autor1 = UNDP (United Nations Development Programme)
 | titul = Human Development Report 2023-24: Breaking the gridlock: Reimagining cooperation in a polarized world
 | url = https://hdr.undp.org/system/files/documents/global-report-document/hdr2023-24reporten.pdf
 | datum_vydání = 2024
 | místo = New York
 | jazyk = anglicky
 | ISBN = 9789213588703
 | ISSN = 0969-4501
 | kapitola = Table 3
 | strany = 283
}}</ref>{{Poznámka|[[Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje|„Základní index HDI“]], ve kterém je ČR s hodnotou 0,895 na 32. místě, ukazuje teoreticky dosažitelný potenciál lidského rozvoje, pokud by neexistovaly různé nerovnosti mezi lidmi. [[Seznam států světa podle narovnaného indexu lidského rozvoje|„Narovnaný HDI“]] naproti tomu indikuje reálnou situaci. Narovnaný HDI má hodnotu 0,848, čímž se ČR v narovnaném rozvoji řadí o 13 míst výše, tedy na 19. místo.<ref name="HDIReport" />|name="PoznGDI"}}
<!-- Hledej na en.wikipedia.org dotazy na "Inequality-adjusted HDI", "List of countries by inequality-adjusted HDI", "Human_Development_Index#Inequality-adjusted_HDI". Čtěte http://hdr.undp.org/en/media/FAQs_2011_IHDI.pdf - odstavec "How should the IHDI be interpreted?", http://hdr.undp.org/en/reports/global/hdr2013/ -->| HDIvývoj = růst
| HDIvýše = velmi vysoký
| HDI aktuální k = 2022
| HDImísto = 32
| jazyk = {{plainlist|
* [[čeština]] (úřední)
* [[slovenština]] (částečně úřední na celém území; jazyk uznané tradiční národnostní menšiny){{Poznámka|Například správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanoví: „V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském“ (§ 16, odstavec 1).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Správní řád, § 16 odstavec 1 |url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=500~2F2004&part=&name=&rpp=15#seznam |datum přístupu=2013-05-27 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120909013040/http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=500~2F2004&part=&name=&rpp=15#seznam |datum archivace=2012-09-09 |nedostupné=ano }}</ref>|name="PoznSlovenstina"}} 
* [[ukrajinština]] (významná menšina)
* [[polština]] (částečně úřední na části území; jazyk uznané tradiční národnostní menšiny) a další jazyky uznaných národnostních menšin<br />{{Poznámka|Občané náležející k menšinám, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo jednat před správními úřady a soudy ve svém jazyce. Článek&nbsp;25 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]] stanoví, že občané příslušející k národnostním a etnickým menšinám mají za podmínek stanovených zákonem zaručeno právo na vzdělání v jejich jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v § 16 (''Jednací jazyk''), odstavci 4 stanoví, že ''„Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán.“'' Současně zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, v § 9 (''Právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy'') zajišťuje stejné právo i pro jednání před soudy. Oficiálně uznanými tradičními menšinami jsou Bělorusové, Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Srbové, Ukrajinci a Vietnamci.<ref>[http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rnm/historie-a-soucasnost-rady-15074/ Rada vlády pro národnostní menšiny]</ref> Status národnostní menšiny zatím nemají, ale usilují o něj: Mongolové.<ref>{{Citace elektronického periodika| titul = Čeští Vietnamci chtějí status menšiny, pomoci jim může sčítání lidu|periodikum=iDNES.cz|datum_vydání=2010-11-28|url= http://zpravy.idnes.cz/vietnamstina-ve-skolach-a-na-uradech-nebude-komunita-tady-zije-prilis-kratce-1vi-/domaci.asp?c=A101128_124225_domaci_jj|datum_přístupu = 2017-10-18}}</ref>|name="PoznJineJazyky"}}}}
| národnosti = {{plainlist|'''[[Sčítání lidu, domů a bytů 2021 v Česku|údaje 2021]]<ref name="SLDB2011" />:'''
* [[Češi]] (57,3 %),
* [[Moravané]] (3,4 %),
* [[Slováci]] (0,9 %),
* [[Ukrajinci]] (0,7 %),
* [[Česko#Etnické složení|dvě národnosti]] (4,0 %),
* [[Česko#Etnické složení|ostatní]] (2,1 %)
* neuvedeno (31,6 %)}}
| náboženství = {{plainlist|'''[[Sčítání lidu, domů a bytů 2021 v Česku|údaje 2021]]<ref name="SLDB2011" />:'''
* [[Ireligiozita|bez vyznání]] (47,8 %),
* [[Římskokatolická církev|římští katolíci]] (9,3 %),
* [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavní]] (0,4 %),
* [[Českobratrská církev evangelická|evangelíci]] (0,3 %),
* [[Církev československá husitská|českoslovenští husité]] (0,2 %),
* neorganizovaní věřící (9,6 %),
* neuvedeno (30,1 %)}}
| hlavní město = [[Praha]]
| datum vzniku = {{plainlist|
* cca [[870]]&nbsp;([[České knížectví|knížectví]])
* [[1198]]&nbsp;([[České království|království]])
* [[28. říjen|28.&nbsp;října]]&nbsp;[[1918]] – [[Československo]]
* [[1. leden|1.&nbsp;ledna]]&nbsp;[[1969]] – [[Česká socialistická republika]]
* [[1. leden|1.&nbsp;ledna]]&nbsp;[[1993]] – samostatná Česká republika}}
| způsob vzniku = republika byla ustavena v roce 1969 jako jedna ze dvou součástí československé federace, samostatnou se stala roku 1993
| státní zřízení = [[parlamentní republika]]
| funkce1 = Prezident
| vládce1 = [[Petr Pavel]]
| funkce2 = Předseda vlády
| vládce2 = [[Petr Fiala]]
| měna = [[koruna česká]]
| kód měny = CZK
| HDP/ob. = 35&nbsp;440<ref name="HDPReport">[http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2015/02/weodata/weorept.aspx?pr.x=68&pr.y=6&sy=2015&ey=2020&scsm=1&ssd=1&sort=country&ds=.&br=1&c=935&s=NGDPD%2CNGDPDPC%2CPPPGDP%2CPPPPC&grp=0&a= IMF Czech Republic estmate]</ref>
| HDP/ob.misto = 39
| HDP aktuální k = 2018
| Gini = 0,25
| Gini aktuální k = 2017
| čas = +1<br /> +2 ([[letní čas]])
| ison = 203
| iso3 = CZE
| iso2 = CZ
| mpz = CZ
| doména = cz
| předvolba = +420
| commonscat = Czech Republic
| úřední název = 
| soubor hymny = Czech anthem.ogg
}}
[[Soubor:Pražský hrad 1.JPG|náhled|upright=1.5|Pražský hrad]]
[[Soubor:Czech kraje and historic regions.svg|náhled|upright=1.5|Kraje a historické země – zeleně Čechy, modře Morava, okrově Slezsko]]
[[Soubor:Czechia-geographic map-cz.svg|náhled|Geografická mapa Česka]]
[[Soubor:Small coat of arms of the Czech Republic.svg|náhled|upright=0.7|[[Český lev (heraldika)|Český lev]] v červeném poli, dnešní [[Státní znak České republiky|malý státní znak]], se poprvé objevil ve 13. století]]
'''Česko''', plným názvem '''Česká republika''', je stát ve [[střední Evropa|střední Evropě]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=CENTRAL EUROPE programme |url=http://www.central2013.eu/ |datum přístupu=2013-03-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20181222120342/http://www.central2013.eu/ |datum archivace=2018-12-22 |nedostupné=ano }}</ref>{{Poznámka|Některé systémy řadí Českou republiku do [[východní Evropa|Evropy východní]]<ref>[http://unstats.un.org/unsd/methods/m49/m49regin.htm#europe United Nations Statistics Division- Standard Country and Area Codes Classifications (M49)]</ref><ref>[http://www.un.org/esa/population/publications/worldageing19502050/pdf/96annexii.pdf Population Division, DESA, United Nations: World Population Ageing 1950–2050]</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Multilingual Thesaurus of the European Union |url=http://eurovoc.europa.eu/drupal/?q=request&uri=http://eurovoc.europa.eu/100277 |datum přístupu=2013-03-12 |url archivu=https://web.archive.org/web/20170105184226/http://eurovoc.europa.eu/drupal/?q=request&uri=http://eurovoc.europa.eu/100277 |datum archivace=2017-01-05 }}</ref> a tzv. středovýchodní (například polský historik Jerzy Kłoczowski).}} Samostatnosti nabylo 1.&nbsp;ledna 1993 jako nástupnický stát [[Československo|Československa]], předtím (od 1.&nbsp;ledna 1969) existovalo jako [[Česká republika (1990–1992)|jedna]] ze [[Republiky v Československu|dvou republik]] [[Ústavní zákon o československé federaci|československé federace]]. Navazuje také na více než tisícileté [[Dějiny Česka|dějiny české státnosti a kultury]]. Podle své [[Ústava České republiky|ústavy]] je Česká republika [[parlamentní republika|parlamentní]], [[Demokracie|demokratický]] [[právní stát]] s&nbsp;[[Liberální demokracie|liberálním státním režimem]]<ref>[[Jan Filip (právník)|Jan Filip]]: ''Ústavní právo České republiky 1''. Brno : Masarykova univerzita a Doplněk, 2003, {{ISBN|80-210-3254-5}}, s. 145</ref> a&nbsp;[[politický systém|politickým systémem]] založeným na svobodné soutěži [[politická strana|politických stran]] a [[politické hnutí|hnutí]]. [[Hlava státu|Hlavou státu]] je [[Prezident České republiky|prezident republiky]], vrcholným a jediným [[Zákonodárná moc|zákonodárným orgánem]] je dvoukomorový [[Parlament České republiky]], na vrcholu [[Výkonná moc|moci výkonné]] stojí [[vláda České republiky]].

Česko je země s [[Tržní ekonomika|tržním hospodářstvím]], která podle ekonomických, sociálních a politických indikátorů, jako je [[Seznam států světa podle HDP na obyvatele|HDP na obyvatele]], <!-- (36.-39. místo) a [[List of OECD countries by GDP per capita]] (25. místo) --> [[Seznam států světa podle narovnaného indexu lidského rozvoje|index lidského rozvoje]],<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 2013 Human Development Report {{!}} Human Development Reports
| url = http://hdr.undp.org/en/2013-report
| periodikum = hdr.undp.org
| datum přístupu = 2019-04-09
| url archivu = https://web.archive.org/web/20180317001555/http://hdr.undp.org/en/2013-report
| datum archivace = 2018-03-17
}}</ref> <!-- [[Seznam států světa podle narovnaného indexu lidského rozvoje]] (14. místo) --> [[index svobody tisku|index svobody tisku]] či <!-- http://en.wikipedia.org/wiki/Press_Freedom_Index (v nejvyšší kategorii 14. místo) --> [[Cenzura na internetu|index svobody internetu od cenzury]], <!-- http://en.wikipedia.org/wiki/Internet_censorship_by_country v nejlepší kategorii "Little or no censorship" -->patří k&nbsp;vysoce rozvinutým státům světa. Ekonomicky patří dle [[Světová banka|Světové banky]] do skupiny 31&nbsp;nejbohatších států světa s&nbsp;nejvyššími finančními příjmy. <!-- celkově je 34 členů v OECD, z nichž 3 nedosahují úrovně "High-income OECD country". Další země, které nejsou členy OECD, což je zhruba 170 zemí, mají nižší příjmy a spadají do jiné kategorie. http://en.wikipedia.org/wiki/Developed_country#High-income_OECD_members, http://data.worldbank.org/country/czech-republic, http://data.worldbank.org/about/country-classifications/country-and-lending-groups#OECD_members -->V porovnání s jinými státy má velmi malý podíl obyvatel žijících pod [[Práh chudoby|prahem chudoby]]. <!-- http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_percentage_of_population_living_in_poverty, http://www.indexmundi.com/g/r.aspx?v=69hlu, http://www.inequalitywatch.eu/spip.php?article99, http://www.radio.cz/en/section/curraffrs/czech-republic-has-lowest-poverty-rate-in-eu-study-suggests, http://www.oecd-ilibrary.org/sites/factbook-2011-en/03/05/02/index.html;jsessionid=5f1ka3o4a63c2.delta?contentType=/ns/Chapter,/ns/StatisticalPublication&itemId=/content/chapter/factbook-2011-32-en&containerItemId=/content/serial/18147364&accessItemIds=&mimeType=text/html, http://www.expats.cz/prague/article/weekly-czech-news/czech-poverty-rate-lowest-in-Europe/ -->Vykazuje též poměrně nízkou nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími obyvateli a&nbsp;relativně vyvážené přerozdělování bohatství napříč populací.<ref>[http://ekonomika.idnes.cz/srovnani-chorvatska-a-ceske-republiky-ekonomika-f60-/eko-zahranicni.aspx?c=A130606_150545_eko-zahranicni_hro Česko má zdravou páteř ekonomiky, ne jako my, srovnávají země Chorvati], [[iDNES.cz]], 6. června 2013</ref><!-- http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_income_equality, http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_distribution_of_wealth, http://en.wikipedia.org/wiki/Gini_coefficient = 0.626 = 31.0 % = 0.444 před daní --> [[Nezaměstnanost|Míra nezaměstnanosti]] je dlouhodobě nízká a pod průměrem vyspělých zemí. <!-- http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_unemployment_rate, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&language=en&pcode=teilm020&tableSelection=1&plugin=1 "7.3% of the labour force - Seasonally adjusted data - Oct 2012 - Source: Eurostat" --> V [[Ekologická stopa|indexu ekologické stopy]] je Česko oproti některým jiným vyspělým zemím menším ekologickým dlužníkem. <!-- http://www.footprintnetwork.org/en/index.php/GFN/page/trends/czechrepublic/, http://www.footprintnetwork.org/images/uploads/Ecological_Footprint_Atlas_2010.pdf, http://www.footprintnetwork.org/images/trends/2012/pdf/2012_czechrepublic.pdf, "If everyone in the world consumed like Czech Republic, then the Ecological Footprint would be 2.97 Planets. ... "Net Exports of Ecological Footprint (gha per person)" = Ecological footprint minus Biodiversity = (Total debtors = 5,27-2,68 = -2.97). --> Podle ''[[Světový index míru|Global Peace Index]]'', který vypracovává každoročně Institute for Economics and Peace, se Česko dlouhodobě řadí mezi 15 nejbezpečnějších zemí (pohybuje se mezi 5. a 15. místem) na světě (index zohledňuje hrozbu válečného konfliktu i úroveň vnitřní násilné kriminality).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Česko je šestou nejbezpečnější zemí světa, ukázal průzkum. Nejhůř je na tom Sýrie
| periodikum = iROZHLAS
| odkaz na periodikum = iROZHLAS
| vydavatel = Český rozhlas
| odkaz na vydavatele = Český rozhlas
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/cesko-je-sestou-nejbezpecnejsi-zemi-sveta-ukazal-pruzkum-nejhur-je-na-tom-syrie_201608041327_dpihova
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Česko je členem [[Evropská unie|Evropské unie]],<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Členské státy Evropské unie - European Union website, the official EU website - European Commission|periodikum=European Union website, the official EU website - European Commission|vydavatel=|url=http://europa.eu/european-union/about-eu/countries/member-countries_cs|datum vydání=2016-06-16|jazyk=cs|datum přístupu=2016-10-13}}</ref> [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]],<ref>[http://www.nato.int/docu/basics.htm NATO e-Library: Basic texts]</ref> [[Organizace spojených národů]], [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]], [[Světová obchodní organizace|Světové obchodní organizace]], [[Mezinárodní měnový fond|Mezinárodního měnového fondu]], [[Světová banka|Světové banky]], [[Rada Evropy|Rady Evropy]], [[Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě]], [[Evropská celní unie|Evropské celní unie]], součástí [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]], [[Evropský hospodářský prostor|Evropského hospodářského prostoru]], členem [[Visegrádská skupina|Visegrádské skupiny]] a&nbsp;jiných mezinárodních struktur.

Česko je [[vnitrozemský stát]] o rozloze 78&nbsp;870&nbsp;km². Sousedí na západě s&nbsp;[[Německo|Německem]] (délka hranice 810&nbsp;km), na severu s&nbsp;[[Polsko|Polskem]] (762&nbsp;km), na východě se [[Slovensko|Slovenskem]] (252&nbsp;km) a na jihu s&nbsp;[[Rakousko|Rakouskem]] (466&nbsp;km). Administrativně se dělí na osm územních a zároveň na 14&nbsp;samosprávných [[Kraje v Česku|krajů]]. Hlavním městem je [[Praha]], která je rovněž i&nbsp;jedním z&nbsp;krajů. V&nbsp;roce 2020 v&nbsp;Česku žilo přibližně 10,7&nbsp;milionu obyvatel.<ref name="CSU2021">{{Citace elektronické monografie | titul = Počet obyvatel v regionech soudržnosti, krajích a okresech České republiky k 1. 1. 2023 | url = https://www.czso.cz/documents/10180/191186757/1300722301.pdf | datum vydání = 2023-05-23 | datum přístupu = 2023-06-03 | vydavatel = Český statistický úřad | url archivu = https://web.archive.org/web/20240329124043/https://www.czso.cz/documents/10180/191186757/1300722301.pdf | datum archivace = 2024-03-29 | nedostupné = ano }}</ref> Výrazná většina obyvatelstva se hlásí k&nbsp;[[Češi|české]], případně [[Moravané|moravské]] národnosti. K největší [[Římskokatolická církev v Česku|římskokatolické církvi]] se hlásí přes 10 % obyvatelstva, zatímco téměř 80 % obyvatelstva je bez vyznání či ve sčítání lidu tuto položku nevyplnilo.

{{TOCLIMIT|3}}

== Historické státní útvary na území Česka ==
Česko navazuje na tradice státnosti [[Velkomoravská říše|Velké Moravy]],{{Ujasnit}} sahající do 9. století,<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Horák
 | jméno = Slavomír
 | titul = Geografie cestovního ruchu České republiky. Studijní materiály pro posluchače Vyšší obchodně-podnikatelské školy
 | url = http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/geo/ceskarepublika.pdf
 | strany = 8
 | rok = 2005
 | datum přístupu = 2020-04-13
 | jazyk = česky
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20121111012144/http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/geo/ceskarepublika.pdf
 | datum archivace = 2012-11-11
 | nedostupné = ano
 }}</ref> [[České knížectví|Českého knížectví]], [[České království|Českého království]], [[Slezská knížectví|Slezských knížectví]] a [[Rakouské Slezsko|Slezského vévodství]], [[Moravské markrabství|Moravského markrabství]], a [[Československo|Československa]].<ref name="Zákon ČNR o státních symbolech České republiky_návrh 1992">{{Citace elektronické monografie
| titul = Návrh zákona České národní rady ze dne 4. prosince 1992 o státních symbolech České republiky
| url = http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0189_00.htm
| datum přístupu = 2020-04-12
}}</ref><ref name="Státní symboly ČR, jejich historie a význam">{{Citace elektronické monografie
| titul = Státní symboly ČR: Jejich historie a význam. Velký státní znak. Malý státní znak. Státní barvy. Státní vlajka. Vlajka prezidenta republiky
| url = http://www.lisse.cz/cz/clanek/statni-symboly-cr-jejich-historie-a-vyznam-99/?vote=1
| datum přístupu = 2020-04-12
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Výstava Můj stát
| url = http://www.dnyceskestatnosti.cz/predchozi-projekty/2015/vystava-muj-stat/
| datum přístupu = 2020-04-12
}}</ref>

Prvním doloženým státním útvarem na území dnešní České republiky byl nadkmenový svaz [[Sámova říše|Sámovy říše]],<ref>[http://mojebrno.wz.cz/inka--morava-samova-rise.html Předvelkomoravské období – Sámova říše] {{Wayback|url=http://mojebrno.wz.cz/inka--morava-samova-rise.html |date=20120619012205 }}, http://www.mojebrno.wz.cz {{Wayback|url=http://www.mojebrno.wz.cz/ |date=20160709010252 }}</ref><ref>[http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ceska-otazka-ve-stredni-evrope.html Česká národnostní otázka ve střední Evropě], Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc., http://www.ceskenarodnilisty.cz</ref> ve druhé polovině 9. století pak vznikla [[Velkomoravská říše]].<ref>[http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/geo/ceskarepublika.pdf Historická geografie českého státu] {{Wayback|url=http://www.fsps.muni.cz/~kse/vyuka/geo/ceskarepublika.pdf |date=20121111012144 }}, PhDr. Slavomír Horák, Masarykova univerzita, fsps.muni.cz</ref> Když kolem roku [[907]] zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do [[Čechy|Čech]]. Tamní panovníci z rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]] vybudovali středověký přemyslovský stát, též nazývaný český stát ([[České knížectví]], později [[České království]]), od přelomu [[10. století|10.]] a [[11. století]] tvořící součást [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]]. Od doby [[Karel IV.|Karla IV.]] (1348) se pro země podléhající českému králi užívalo rovněž pojmu [[země Koruny české]], kterýžto pojem zahrnoval i [[Moravské markrabství]] a [[Rakouské Slezsko|Vévodství Horní a Dolní Slezsko]].

Od roku [[1526]] byly České země postupně začleňovány do [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]], jejíž vládci využili svého vítězství v&nbsp;[[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] nad [[České stavovské povstání|českými stavy]] ([[1620]]) k&nbsp;výraznému omezení dřívější samostatnosti Českého království. Země Koruny české, po roce [[1749]] navzájem státoprávně nespojité, zůstaly korunními zeměmi Habsburků až do konce [[První světová válka|první světové války]] v roce [[1918]]. Od roku [[1804]] měla habsburská monarchie oficiální název [[Rakouské císařství]] a&nbsp;od roku [[1867]] se mocnářství nazývalo [[Rakousko-Uhersko]].

Po zániku Rakouska-Uherska v roce [[1918]] vzniklo [[Československo]] jako [[unitární stát]] s&nbsp;[[Republika|republikánským]] zřízením. Roku 1938 byly na základě [[Mnichovská dohoda|konference v Mnichově]] pohraniční, převážně německojazyčné oblasti současné České republiky přičleněny k nacistické [[Nacistické Německo|Německé říši]] a v roce 1939 byla zahájena [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace zbytku území německou armádou]], na základě čehož vznikl [[protektorát Čechy a Morava]]. Československo bylo obnoveno v roce 1945, od roku 1960 mělo oficiální název [[Československá socialistická republika]]. Ta byla roku 1969 federalizována, přičemž v&nbsp;rámci tohoto procesu vznikla [[Česká socialistická republika]], formálně [[Svrchovanost|svrchovaný]] [[národní stát]], z hlediska [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]] přímý předchůdce současné České republiky. [[Česká republika (1990–1992)|Tento oficiální název]] nese [[Česká republika (1990–1992)|český stát od 6.&nbsp;března&nbsp;1990]], kdy bylo po pádu [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] vypuštěno z názvu slovo „socialistická“. Československo získalo v roce 1990 nový oficiální název: [[Česká a Slovenská Federativní Republika]]. Krátce nato, ke konci roku 1992, však zaniklo a místo něj vznikly dva nové státy, Česko a&nbsp;[[Slovensko]]. Dne 1.&nbsp;ledna&nbsp;1993 vstoupila v platnost [[Ústava České republiky]], podle jejíž [[preambule]] navazuje nový stát na tradice státnosti [[Československo|Československa]] a&nbsp;bývalých [[Země Koruny české|zemí Koruny české]].

Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznávají všechny státy světa. Do 8. září 2009, kdy byly navázány diplomatické vztahy, nebyla uznávána jako samostatný stát ze strany [[Lichtenštejnsko|Lichtenštejnska]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Lichtenštejnsko uznalo nezávislost Česka, spor o majetek nechá historikům
 | periodikum = iDNES.cz
 | datum_vydání = 2009-09-08
 | url = http://zpravy.idnes.cz/lichtenstejnsko-uznalo-nezavislost-ceska-spor-o-majetek-necha-historikum-1u0-/domaci.aspx?c=A090908_120447_domaci_jw
 | datum_přístupu = 2017-10-18
}}</ref>
Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o [[Konfiskace majetku lichtenštejnských občanů|tématech majetkového charakteru]] (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, nově šlo i o vyvlastnění majetku rodu [[Lichtenštejnové|Lichtenštejnů]] podle [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]).<ref>[http://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/druha_svetova_valka_a_jeji_dusledky/lichtenstejnsko_vztahy_s_cr/index.html Vztahy mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko – informace na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky]</ref> Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná.

== Název a státní symboly ==
{{Podrobně|Spor o užití slova Česko|Státní symboly České republiky}}
[[Soubor:Wenceslaus I Duke of Bohemia equestrian statue in Prague 1.jpg|náhled|upright|vlevo|Socha [[Svatý Václav|svatého Václava]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]]]]
[[Soubor:CZ-Prag-hrad-koenigsp-kronjuw.jpg|náhled|[[Svatováclavská koruna]] z [[České korunovační klenoty|českých korunovačních klenotů]] je čtvrtá nejstarší v Evropě|vlevo]]
<!-- O území Česka se hovoří jako o Českých zemích,[zdroj?]&nbsp;což je pomocný historicko-geografický termín, který je používán jako obecné označení pro území geograficky odpovídající Česku (tzn. tři historické České země – Čechy, Morava a česká část Slezska[zdroj?]).[zdroj?] Termín vychází z tradičního zemského členění politického útvaru na území dnešní České republiky, které vydrželo od středověku až do roku 1928 (kdy byla Morava a České Slezsko spojeny do jednotné země Moravskoslezské), resp. do roku 1949, kdy byly země zrušeny, nicméně i poté se jako České země označovala česká část Československa. Vymezení pojmu České země kolísá.[zdroj?] Součástí území Česka jsou i tzv. České Rakousy, které byly do roku 1919 součástí Dolních Rakous. -->
Oficiálním názvem státu podle [[Ústava České republiky|ústavy]] je ''Česká republika''; jednoslovný název ''Česko''<ref>[https://web.archive.org/web/20130309081723/http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/porfaq.html#cesko Česko (archivovaná verze z 9. března 2013)], Na co se nás často ptáte, Jazyková poradna, Ústav pro jazyk český AV ČR, Středisko společných činností AV ČR, nedatováno</ref><ref name="ceskoprirucka">[http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=725 Česko], heslo v Internetové jazykové příručce, 2008–2014 Ústav pro jazyk český AV ČR, naposledy změněno 8. ledna 2012</ref><ref>ČSN EN ISO 3166–1 (Kódy pro názvy zemí a jejich částí) z února 1999, Český normalizační institut v Praze</ref><ref>[http://www.cuzk.cz/GenerujSoubor.ashx?NAZEV=30-ZU_STATY_PDF Seznam jmen států a jejich územních částí] {{Wayback|url=http://www.cuzk.cz/GenerujSoubor.ashx?NAZEV=30-ZU_STATY_PDF |date=20130724111036 }} – Český úřad zeměměřický a katastrální</ref><ref>[http://www.atre.cz/zakony/page0240.htm Sdělení Ministerstva školství] č.j. 27686/99-20</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Sdělení ČSÚ dle zákona 489/2003 Sb. o vydání Číselníku zemí (ČZEM) |url=http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=56228&recShow=0&fulltext=pal&rpp=15#parCnt |datum přístupu=2013-10-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20200409162321/https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=56228&recShow=0&fulltext=pal&rpp=15#parCnt |datum archivace=2020-04-09 |nedostupné=ano }}</ref> se v ústavě nevyskytuje (stejně jako se v ní nevyskytovalo Československo – zeměpisný název nemusí být nutně součástí ústavy),<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Czechia: Anglický název českého státu v mýtech a faktech | url = https://www.go-czechia.cz/ | vydavatel = go-czechia.cz }}</ref> je však součástí oficiální databáze OSN coby jednoslovný název státu. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila též překlady zeměpisného názvu Česko do [[Angličtina|angličtiny]] (''Czechia'') a dalších světových jazyků (fr. ''Tchéquie'', šp. ''Chequia'' atd.).<ref>[https://www.mzv.cz/jnp/cz/udalosti_a_media/archiv_zprav/rok_2016/tiskove_zpravy/x_2016_05_02_vlada_schvalila_czechia.html Vláda schválila doplnění jednoslovného názvu Česko v cizích jazycích do databází OSN]</ref>

Státní symboly České republiky jsou velký a malý [[státní znak České republiky|státní znak]], [[Česká vlajka|státní vlajka]] (republika po rozpadu federace převzala i původní vlajku Československa, jelikož Slovensko nemělo zájem tuto vlajku použít), [[vlajka prezidenta České republiky|standarta prezidenta]], [[státní pečeť České republiky|státní pečeť]], [[Státní barvy České republiky|státní barvy]] a [[Česká hymna|státní hymna ''Kde domov můj.'']] Státní symboly poukazují na tradice historických zemí (znak),<ref name="Můj stát">{{Citace elektronické monografie
| titul = Velký státní znak
| url = http://www.mujstat.cz/velky_znak_cr.aspx
| datum přístupu = 2020-04-12
}}</ref> husitského hnutí ([[Pravda vítězí|heslo na prezidentské standartě]]), národního obrození (hymna) a Československa (vlajka).<ref name="Státní symboly ČR, jejich historie a význam" />

=== Vývoj chápání výrazu Česko ===
Část veřejnosti slovo Česko odmítá zejména pro nezvyk.<!-- – obdobně, jako byl zpočátku odmítán např. i název [[Československo]].{{zdroj?}} --> Jiní považují tento výraz za nevhodný pro obyvatele Moravy a Slezska.<ref>Hokejová reprezentace bude hrát s nápisem “Česko”, změna vyvolala odpor. On-line: https://zpravyzmoravy.cz/hokejova-reprezentace-bude-hrat-s-napisem-cesko-zmena-vyvolala-odpor/</ref> Užití a význam tohoto slova v historii kolísaly.

První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1704 jako zeměpisné označení zahrnující všechny [[České země]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zídek | jméno = Petr | titul = „Česko“ je starší, než se myslelo | periodikum = Lidové noviny | datum = 2016-04-27 | strany = 3}}</ref> Naopak v roce 1777 bylo užito jako [[synonymum]] ke slovu [[Čechy]]: „''tak widjme při zemjch německých Cžesko, Morawu, rakauské Slezsko…''“.<ref>BĚLIČ, Jaromír. Čech – Česko. Naše řeč, ročník 51 (1968), číslo 5, s. 299-301 http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5413. Citát z Kniha methodnj pro Včitelé českých Sskol. Praha 1777. Díl 1, s. 333. On-line: https://books.google.cz/books?id=m9FjAAAAcAAJ&pg=PA333#v=onepage&q&f=false.</ref> 

V době národního obrození se používaly i tvary češský a Češsko odvozené ze základu „Čechy“. Nesprávně se v té době užíval i tvar čechský. Vliv na vypadnutí jednoho „s“ z termínu měla také jazyková úspornost.<ref>Česko versus Češsko [http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/o-jazyku-spolecenstvi-o-vlivu-prostredi-na-jazyk-a-o-mluve-remeslne-cili-profesni--122861 O jazyku společenství, o vlivu prostředí na jazyk a o mluvě řemeslní čili profesní. – ČRo Plzeň – informace, rady, zábava, dechovka (Český rozhlas)]</ref> 

Od 19. století se výraz Česko opět objevuje též jako označení pro všechny [[České země]].<ref name="ceskoprirucka" /> V tomto významu jej od roku 1938 začal prosazovat moravský jazykovědec [[František Trávníček]].<ref name="ceskoprirucka" /> [[Slovník spisovného jazyka českého]] v roce 1960 jej uvádí v obou významech a jako [[archaismus|zastaralý]],<ref name="ceskoprirucka" /> [[Slovník spisovné češtiny]] z roku 1978 již archaičnost konstatuje jen u prvního významu, zatímco ve významu označení české části federace [[stylová příznačnost|stylovou příznačnost]] neuvádí.<ref name="senat">[http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=27462 ''Funkční rozlišování spisovných názvů Česká republika a Česko a jejich cizojazyčných ekvivalentů'']. Těsnopisecký záznam ze 7. veřejného slyšení Senátu Parlamentu České republiky, 11.&nbsp;5.&nbsp;2004</ref> 

Na jaře 1993 [[Český úřad zeměměřický a katastrální]] určil, na základě pověření vlády, název Česko jako jednoslovné označení čerstvě osamostatněné České republiky.<ref>Leoš Jeleček: [http://www.czechia-initiative.com/cesko_clanky.html Jméno Czechia/Česko po šestnácti letech], Geografické rozhledy, 2009, přepis na webu Czechia – články, statě analýzy</ref> Po [[Spor o užití slova Česko|vášnivých sporech]], po podpoře [[Česká geografická společnost|Českou geografickou společností]] a navzdory odporu prezidenta [[Václav Havel|Havla]] a dalších osobností se termín výrazně rozšířil,<ref name="ceskoprirucka" /> zachoval si však [[Spor o užití slova Česko|jistou míru kontroverznosti]] a někteří jej pociťují jako [[neologismus|novotvar]].<ref>Např. [[Jiří Gruša]]: ''Česko – návod k použití'', Barrister & Principal, 2. vydání, 2009</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Čižmárová | jméno = Libuše | odkaz na autora = | titul = Jak se jmenuje naše vlast | url = http://www.vedakolemnas.cz/miranda2/m2/sys/galerie-download/VKN_54WEB.pdf?0.3446868354931178 | vydavatel = Středisko společných činností Akademie věd České republiky | místo = Praha | rok = 2016 | vydání = 1. | počet stran = 24 | edice = Věda kolem nás / Pro všední den č. 54 | isbn = 978-80-270-0966-4}}</ref>

== Historie ==
{{viz též|Dějiny Česka}}
[[Soubor:Great moravia svatopluk.png|náhled|[[Velkomoravská říše]] za vlády [[Svatopluk I.|Svatopluka I.]]]]

=== Původní osídlení ===
Území dnešní České republiky bylo člověkem osídleno již před asi 750 000 lety. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů ([[kultura s nálevkovitými poháry]], [[únětická kultura]], [[lengyelská kultura]] ad.). Od [[3. století př. n. l.]] obývali tuto oblast [[Keltové]] ([[Bójové]]) a v [[1. století|1. století n. l.]] přicházely kmeny [[Germáni|Germánů]] ([[Markomani]] a [[Kvádové]]). Prvním historicky doloženým panovníkem na českém území byl markomanský král [[Marobud]].

Od konce [[5. století]] se na území dnešního Česka objevovali první [[Slované]]. V 7. století vytvořily slovanské kmeny pod vedením [[Franská říše|franského]] kupce [[Sámo|Sáma]] tzv. [[Sámova říše|Sámovu říši]] (asi 623–659), jednalo se však spíše o nadkmenový svaz. V letech [[830]]–[[833]] na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním [[Podkarpatská Rus|Zakarpatsku]] vznikla pod vládou dynastie [[Mojmírovci|Mojmírovců]] [[Velkomoravská říše]], která postupně zahrnula i [[Čechy]] ([[890]]–[[894]]), [[Slezsko]], [[Lužice|Lužici]], [[Malopolsko]] a zbytek [[Maďarsko|Maďarska]]. Velkomoravská říše byla již plnohodnotným státním útvarem. Byla [[Christianizace|christianizována]], mj. za pomoci [[Byzantská říše|byzantské]] misie [[Cyril a Metoděj|Cyrila a Metoděje]], již pozval panovník [[Rostislav]]. Za jeho následníka [[Svatopluk I.|Svatopluka I.]] říše dosáhla maxima své moci. Po jeho smrti však přišel rychlý pád. Čechy se od Velké Moravy odtrhly v roce 894 a v roce [[906]] nebo [[907]] byla rozvrácena tehdy ještě kočovnými [[Maďaři|Maďary]].

=== Středověk ===
{{viz též|České knížectví|České království|Země Koruny české}}
[[Soubor:Český stát v X. století za Boleslava I. a II.jpg|náhled| upright=1.4|České knížectví za [[Boleslav I.|Boleslava&nbsp;I.]] a [[Boleslav II.|Boleslava&nbsp;II.]]]]
Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. století, kdy byl mimo jiné pokřtěn ve [[Veligrad|Velehradě]], velkomoravském sídle, první doložený český kníže z [[Přemyslovci|dynastie Přemyslovců]] [[Bořivoj I.]] V průběhu [[10. století|10.]] a [[11. století]] se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy především zásluhou [[Oldřich (kníže)|knížete Oldřicha]]. [[České knížectví]] postupně získalo znaky víceméně autonomního středověkého státu, který byl součástí [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] (pražské biskupství založeno roku 973, hlavním národním světcem se stal [[svatý Václav]]).

[[České království]] nicméně vzniklo až roku 1198 (pokud nepočítáme nezděděné tituly [[Vratislav II.|Vratislava II.]] a [[Vladislav II.|Vladislava II.]] v 11. a 12. století), kdy německý král uznal český královský titul jako dědičný, což potvrdil císař [[Fridrich II. Štaufský]] roku [[1212]] [[Zlatá bula sicilská|Zlatou bulou sicilskou]] vystavenou přemyslovskému králi [[Přemysl Otakar I.|Přemyslu Otakarovi I.]] včetně dalších privilegií Českého království. Český panovník byl napříště osvobozen od všech povinností vůči [[Svatá říše římská|Svaté říši římské]] až na účast na říšských sněmech. [[Václav I.]], ale zejména jeho syn [[Přemysl Otakar II.]], pak vybudovali rozsáhlou državu, která sahala až za [[Alpy]] a k [[Jaderské moře|Jaderskému moři]]. [[Václav II.]] obrátil svou pozornost také na sever a východ, kde se mu podařilo nabýt území přes [[Polsko]] až k [[Baltské moře|Baltskému moři]] a pro svého desetiletého syna [[Václav III.|Václava III.]] získal dočasně [[uhersko]]u královskou korunu. Po zavraždění Václava III. v [[Olomouc]]i se České království ocitlo v chaosu, ale volba [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] českým králem umožnila nový vzestup, který vyvrcholil zejména za panování Janova syna [[Karel IV.|Karla IV.]] (1316–1378). V letech 1319–1329 byla k Českému království připojena [[Horní Lužice]] a v roce 1335 také město [[Vratislav (město)|Vratislav]], k němuž přiléhala značná část [[Slezsko|Slezska]]. Po roce [[1348]] bylo načas připojeno [[Braniborsko]].

[[Soubor:Kingdom of Bohemia during the Hussite Wars.jpg|náhled| upright=1.2| [[Země Koruny české]] v 15. až 17. století|vlevo]]
Už v době vlády Karla IV. lze spatřovat počátky [[Česká reformace|českého reformního hnutí]], které usilovalo o prohloubení osobní zbožnosti a o nápravu zesvětštělé církve, a tím i o obrodu celé společnosti. Náboženské spory vygradovaly za vlády Karlova syna [[Václav IV.|Václava IV.]] Po upálení Mistra [[Jan Hus|Jana Husa]] v roce [[1415]] v německé [[Kostnice (město)|Kostnici]] napětí mezi [[Husitství|Husovými příznivci]] a jeho odpůrci přešlo v otevřené nepřátelství a události vyústily v [[husitské války]]. [[Táborský svaz|Radikální husité]] založili město [[Tábor]], které se stalo centrem husitské revoluce. 

[[Jan Žižka]] z Trocnova a [[Prokop Holý]] poté porazili všechny čtyři [[husitské války|křížové výpravy]] do Čech. Války byly ukončeny dohodou mezi [[Basilejsko-ferrarsko-florentský koncil|Basilejským koncilem]] a umírněnými husity tzv. [[Basilejská kompaktáta|Basilejskými kompaktáty]] v roce [[1436]]. V osobě [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] si země dokonce zvolila umírněného husitu jako krále. Avšak vnější tlak krále Jiřího přiměl přepustit z taktických důvodů český trůn rodu [[Jagellonci|Jagellonců]]. Když však v [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] (1526) padl druhý Jagellonec na českém trůnu, [[Ludvík Jagellonský|Ludvík]], získali ho [[Habsburkové]], kteří, společně s následující [[Habsbursko-lotrinská dynastie|dynastií habsbursko-lotrinskou]], vládli zemi dalších téměř 400 let.

=== Novověk ===
[[Soubor:Prager.Fenstersturz.1618.jpg|náhled|[[Pražská defenestrace (1618)]]]]
[[Soubor:Schlacht am Weißen Berg C-K 063.jpg|náhled|[[Bitva na Bílé hoře]] roku 1620]]
V roce [[1526]] byl na český trůn zvolen [[Ferdinand I. Habsburský]] a s ním [[Habsburkové|dynastie Habsburků]], která zemi postupně včlenila do [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]]. Ferdinandův vnuk [[Rudolf II.]] si ještě (jako poslední Habsburk) zvolil Prahu za sídelní město a, ač katolík, byl částečně tolerantní vůči českému protestantismu ([[Rudolfův majestát]]). Po jeho smrti však éra tolerance skončila a náboženské napětí znovu vzrostlo. V roce [[1618]] vypuklo proti katolickému panovníkovi [[České stavovské povstání|ozbrojené povstání českých protestantských stavů]]. [[Pražská defenestrace (1618)|Defenestrace císařských místodržících]] v roce 1618 se stala i počátkem [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Vojsko českých stavů bylo roku [[1620]] v [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] poraženo a stavovští vůdcové byli [[Staroměstská exekuce|veřejně popraveni]] v Praze.

Začala násilná [[rekatolizace]] českých protestantů. [[Pobělohorské konfiskace|Rozsáhlý majetek]] české exilové šlechty a inteligence připadl věrným stoupencům Habsburků. Do poloviny 17. století klesla populace v Čechách a na Moravě o necelých 30 % na zhruba 1,75 milionu obyvatel.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Obyvatelstvo České republiky v dlouhodobé perspektivě | vydavatel = Geografické rozhledy | url = http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2007/10/str26-27.pdf | datum přístupu = 2016-10-15 | url archivu = https://web.archive.org/web/20160304183516/http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2007/10/str26-27.pdf | datum archivace = 2016-03-04 | nedostupné = ano }}</ref> Roku [[1627]] bylo pro Čechy vydáno [[Obnovené zřízení zemské]], kterým Habsburkové získali český královský titul dědičně, za jediné povolené náboženství bylo prohlášeno katolické a [[němčina|jazyk německý]] byl formálně zrovnoprávněn s [[čeština|českým]], fakticky byl ale upřednostněn.

Správními reformami [[Marie Terezie]] v roce [[1749]] byly [[země Koruny české]] de facto spojeny s Rakouskem do unitárního státu, ale i nadále se korunovali čeští králové v rámci [[České království|Českého království]]. Během [[Hladomor v českých zemích 1770–1772|hladomoru v letech 1770–1772]] zemřelo nejméně 250&nbsp;000 lidí,<ref>[http://www.vesmir.cz/clanek/destive-roky-1770-1772 Deštivé roky 1770–1772]. Vesmír 75, 455, 1996/8</ref> což vedlo k rozsáhlým nevolnickým nepokojům.<ref>[http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/575-schuzka-hladomor--1139481 Hladomor]. Český rozhlas.</ref> [[Toleranční patent|Náboženskou toleranci]] a [[Patent o zrušení nevolnictví|zrušení nevolnictví]] přinesly až reformy [[Josef II.|Josefa II.]] v roce [[1781]]. Josef rovněž zvýšil důraz na centralizaci monarchie. Této centralizaci napomáhalo preferování německého jazyka ve státní i církevní správě. V odpověď na poněmčování národa a jeho kultury se koncem [[18.&nbsp;století]] začalo v českých zemích vzmáhat [[české národní obrození]], tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami zastupujícími zájmy českého etnika.

=== Rakousko-Uhersko ===
{{viz též|Rakousko-Uhersko}}
[[Soubor:Austria-Hungary map cs.svg|náhled|Korunní země Rakouska-Uherska roku 1914]]
V druhé polovině 19. století za dlouhého panování císaře [[František Josef I.|Františka Josefa&nbsp;I.]] nastal v Česku významný hospodářský rozvoj. Většina (asi 70 %) průmyslu Rakouska-Uherska se soustředila v [[České země|českých zemích]] včetně oblastí osídlených Němci. České politické elity, zejména [[František Palacký]] a [[František Ladislav Rieger]], dospěly k názoru, že federalizované a&nbsp;vcelku demokraticky uspořádané Rakousko (resp. [[Předlitavsko]]) by mohlo být nejvýhodnějším životním prostorem pro český národ i jiné [[Slované|slovanské]] národy [[Střední Evropa|střední]] a [[Jižní Evropa|jižní Evropy]] (tzv. [[austroslavismus]]). Mocnářství mělo být ochranou proti mocným státům na západě i&nbsp;na východě, jmenovitě proti Německu a [[Ruské impérium|Ruskému impériu]].

[[Badeniho jazyková nařízení|Jazyková nařízení]] z dubna 1897, která zrovnoprávnila češtinu s němčinou, vedla k pádu vlády a k národnostním nepokojům mezi Čechy a Němci.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Pražské bouře roku 1897
 | periodikum = Městská knihovna v Praze
 | url = https://search.mlp.cz/cz/titul/prazske-boure-roku-1897/2009805/
}}</ref> Volební zákon z roku 1907 zavedl [[Všeobecné a rovné volební právo v Předlitavsku|všeobecné hlasovací právo]] pro muže.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = 1907: První svobodné volby bez ženských a opilců
 | periodikum = Týden.cz
 | datum_vydání = 29. dubna 2010
 | url = https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/1907-prvni-svobodne-volby-bez-zenskych-a-opilcu_167147.html
}}</ref> Období všestranného rozmachu českého národa v oblastech politiky, hospodářství, kultury a vzdělání v rámci Rakouska-Uherska skončilo vypuknutím [[První světová válka|první světové války]] v&nbsp;červenci [[1914]]. Tento posléze celosvětový ničivý konflikt započali [[vídeň]]ští politici po [[Atentát na Františka Ferdinanda d'Este|Sarajevském atentátu]] na rakousko-uherského následníka trůnu [[František Ferdinand d'Este|Františka Ferdinanda d'Este]], a&nbsp;to v&nbsp;domnění, že válka proti malému [[Srbské království|Srbskému království]] bude pro zdánlivě mocné Rakousko-Uhersko snadnou záležitostí. Do války se však rychle zapojily další mocnosti a Rakousko-Uhersko se postupně stalo pouhým přívěskem [[Německá říše|Německé říše]], tzv. [[Vilém II. Pruský|vilémovského]] Německa, což zasadilo austroslavismu smrtelnou ránu. Pro Rakousko-Uhersko nakonec skončila válka naprostou katastrofou a&nbsp;jeho rozpadem.

=== První Československá republika ===
:{{Podrobně|První republika|Dějiny Československa}}
[[Soubor:Tomáš Garrigue Masaryk 1925.PNG|náhled|upright|Prezident Osvoboditel [[Tomáš Garrigue Masaryk]]]]

V [[První světová válka|první světové válce]] bojovalo 1,5 milionu mužů odvedených z českých okresů, z nichž padlo 138&nbsp;000 na straně [[Rakousko-Uhersko|monarchie]] a&nbsp;asi pět a&nbsp;půl tisíce (jen do konce války) v&nbsp;[[Československé legie|Československých legiích]] na druhé straně válečného soupeření.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Šedivý | jméno = Ivan | titul = Češi bojovali hrdinně za Rakousko-Uhersko, ale první republika to tutlala | vydavatel = www.zpravy.idnes.cz | datum_vydání = 2008-08-27 | datum_přístupu = 2013-05-28 | url = http://zpravy.idnes.cz/cesi-bojovali-hrdinne-za-rakousko-uhersko-ale-prvni-republika-to-tutlala-1qb-/kavarna.aspx?c=A081026_232405_kavarna_sim}}</ref> Více než 90&nbsp;000&nbsp;dobrovolníků zformovalo Československé legie ve Francii, Itálii a Rusku, kde bojovali proti [[Ústřední mocnosti|centrálním mocnostem]] (tedy i rodnému Rakousko-Uhersku) a posléze i proti ruským [[Bolševici|bolševikům]].<ref>[https://archive.today/20130428233629/www.radio.cz/cz/rubrika/zpravy/zpravy-2008-06-30%232 Vojáci si v Den ozbrojených sil připomínali legionářské tradice] – Zprávy [[Český rozhlas Radio Prague International|ČRo7 Radio Praha]]</ref> Po porážce [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]] byly po [[28. říjen|28. říjnu]] [[1918]] [[země Koruny české]], části [[Uhersko|Uherského království]] včetně [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] spojeny do nového státního útvaru, [[Československo|Československa]].

Jeho prvním prezidentem byl zvolen [[Tomáš Garrigue Masaryk]], který od roku 1914 pracoval pro českou resp. československou samostatnost v zemích [[Státy Dohody|Dohody]] a&nbsp;v&nbsp;[[Rusko|Rusku]] s&nbsp;podporou zejména [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] a [[Milan Rastislav Štefánik|Milana Rastislava Štefánika]]. V období od vzniku státu až do zániku tzv. [[První republika|první republiky]] (oficiálně ''Republiky československé'') bylo Československo [[Unitární stát|unitárním státem]] a zůstalo i po roce 1933 jediným skutečně [[Demokracie|demokratickým]] státem ve [[Střední Evropa|střední Evropě]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Baloun | jméno = Pavel | titul = J. Harna / Krize evropské demokracie a Československo 30. let 20. století. Srovnávací sonda. | periodikum = ČLOVĚK – Časopis pro humanitní a společenské vědy | číslo = 12 | datum = 2008-10-15 | url = http://www.hiu.cas.cz/cs/download/ceny-vyhodne-hu/harna-krize_recenze.pdf | datum_přístupu = 2013-06-04 | url archivu = https://web.archive.org/web/20131215112848/http://www.hiu.cas.cz/cs/download/ceny-vyhodne-hu/harna-krize_recenze.pdf | datum archivace = 2013-12-15 | nedostupné = ano }} {{Wayback|url=http://www.hiu.cas.cz/cs/download/ceny-vyhodne-hu/harna-krize_recenze.pdf |date=20131215112848 }}</ref>

Přes svůj deklarovaný [[Národní stát|národní charakter]], založený na [[Čechoslovakismus|čechoslovakismu]], bylo Československo multietnickým státem, ve kterém žilo 6&nbsp;747&nbsp;000&nbsp;Čechů, 3&nbsp;124&nbsp;000 Němců, 2&nbsp;014&nbsp;000 Slováků, 745&nbsp;000 Maďarů, 462&nbsp;000 Rusínů, 181&nbsp;000&nbsp;občanů [[Židé|židovské]] národnosti a&nbsp;76&nbsp;000&nbsp;Poláků.<ref>Tóth – Novotný – Stehlík, ''Národnostní menšiny...'', s. 625. Převzato z {{Citace monografie|titul=Československá statistika – svazek 9. Sčítání lidu v republice Československé ze dne 15.&nbsp;února 1921|díl=I|místo=Praha|rok=1924|stránky=60*}}</ref>

[[Soubor:Czechoslovakia IV cs.png|náhled|left|První republika po sloučení [[Morava|Moravy]] a [[České Slezsko|Slezska]] do [[země Moravskoslezská|země Moravskoslezské]] v&nbsp;roce [[1928]]]]
Po vyhlášení nezávislosti došlo k pohraničním konfliktům s [[Sedmidenní válka|Polskem]] a [[Maďarsko-československá válka|Maďarskem]], stejně jako k nepokojům v [[Sudetští Němci|německých oblastech]] země. Problém nepřátelských sousedů se Československo, zvláště jeho dlouholetý ministr zahraničí Edvard Beneš, pokusilo vyřešit spojenectvím zvaným [[Malá dohoda]], systémem spojeneckých smluv s&nbsp;[[Francie|Francií]] a od roku 1935 i&nbsp;smlouvou se [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]]. 

[[Sudetští Němci]], žijící převážně v&nbsp;pohraničních oblastech přilehlých k [[Německo|Německu]] a [[Rakousko|Rakousku]], se v důsledku [[Velká hospodářská krize|Velké hospodářské krize]], masivní nezaměstnanosti (která však postihla všechny národnosti) a&nbsp;od roku 1933 také intenzivní [[Nacistické Německo|nacistické]] propagandy radikalizovali a&nbsp;začali požadovat odtržení od Československa. Tyto snahy reprezentovala [[Sudetoněmecká strana]] (''Sudetendeutsche Partei, SdP'') vedená [[Konrad Henlein|Konradem Henleinem]]. Na nátlak [[Německá říše|Německé říše]] (posílené tzv. [[Anšlus|anšlusem Rakouska]] v březnu 1938) a&nbsp;evropských mocností [[Francie]], [[Spojené království|Spojeného království]] a [[Itálie]] bylo v&nbsp;září roku [[1938]] Československo [[Mnichovská dohoda|Mnichovskou dohodou]] donuceno postoupit Německu rozsáhlé pohraniční oblasti (tzv. [[Sudety]]). Mnichovská dohoda bývá také označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát, jelikož zástupci československé strany nebyli přizváni k&nbsp;jednání a&nbsp;Německá říše zároveň hrozila vojenským přepadením Československa. Přitom se platná vojenská aliance Československa s&nbsp;Francií ukázala jako zcela neúčinná. Kromě postupného záboru sudetských oblastí Německem (mnohdy s&nbsp;početným českým obyvatelstvem) připadly jižní oblasti [[Slovensko|Slovenska]] a&nbsp;[[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] s&nbsp;[[Maďarština|maďarsky]] mluvícím obyvatelstvem [[Maďarsko|Maďarsku]]. Malou část československého území, zejména oblast [[Těšínsko|Těšínska]], zabralo [[Polsko]]. Název takto okleštěného státního útvaru se začal psát se spojovníkem (Česko-Slovensko). Pro zbývající krátké období od Mnichovské dohody až do úplného rozbití Československa v&nbsp;březnu 1939 se vžilo označení [[druhá republika]].

=== Protektorát Čechy a Morava ===
{{viz též|Protektorát Čechy a Morava}}
[[Soubor:Memorial lidice children (2007)-commons.JPG|náhled|[[Pomník dětských obětí války]] je věnovaný [[Vyhlazení Lidic|lidickým]] dětem, které byly zavražděny v [[Vyhlazovací tábor Chełmno|táboře Chełmno]]]]
Dne [[14. březen|14. března]] [[1939]] Slovensko [[Slovenská republika (1939–1945)|vyhlásilo samostatnost]] a po okupaci německými vojsky [[15. březen|15. března]] 1939 byl na zbytku československého území (tedy v Česku bez [[Sudety|Sudet]], připojených v roce [[1938]] k [[Nacistické Německo|Německu]], a východní části československého [[Těšínsko|Těšínska]], připojeném ve stejném roce k [[Polsko|Polsku]]<ref group="pozn.">Na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část [[České Slezsko|Českého Slezska]] v okolí Ostravy a Frýdku, zatímco zbytek, včetně východní poloviny československého Těšínska, byl připojen k Německu.</ref>) vyhlášen [[Protektorát Čechy a Morava]]. Prezident [[Edvard Beneš]] v Londýně zorganizoval exilovou vládu (tzv. [[prozatímní státní zřízení]]). Německá [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace Československa]] se setkala s masivním [[Československý odboj (1939–1945)|odbojem obyvatel země]] a skupin podporovaných ze zahraničí (zejm. [[operace Anthropoid]]), na který nacisté reagovali [[Oběti nacistického Německa v Československu|terorem]] (např. [[vyhlazení Lidic]]). V průběhu [[Druhá světová válka|druhé světové války]] nacisté realizovali politiku [[totální nasazení|totálního nasazení]] českých pracovních sil na území Německa, stejně jako [[Holokaust|likvidaci]] [[Židé v Protektorátu Čechy a Morava|židovské diaspory]] na území Protektorátu. Nejznámější údaj o počtu obětí nacistické okupace pochází z výzkumu zveřejněného Gustavem Hajčíkem a Jaroslavem Voleníkem roku 1956, podle něhož během války [[Oběti druhé světové války|zemřelo 360 000 Čechoslováků]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=NACISTICKÁPERZEKUCE OBYVATEL ČESKÝCH ZEMÍ (Studijní materiál pro učitele dějepisu) |url=http://www.zivapamet.cz/assets/files/Nacisticka_perzekuce.pdf |datum přístupu=2013-08-28 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090419070908/http://www.zivapamet.cz/assets/files/Nacisticka_perzekuce.pdf |datum archivace=2009-04-19 }}</ref> [[Konečné řešení české otázky]] zapadalo do [[Generalplan Ost|Generalplanu Ost]], nacistického plánu na likvidaci, [[Germanizace|poněmčení]] a vysídlení příslušníků pěti [[Slované|slovanských]] národů, který měl vytvořit [[Lebensraum|životní prostor]] pro německé obyvatelstvo.<ref>"[http://literarky.cz/literatura/cteni/20108-detlef-brandes-germanizovat-a-vysidlit Germanizovat a vysídlit] {{Wayback|url=http://literarky.cz/literatura/cteni/20108-detlef-brandes-germanizovat-a-vysidlit |date=20190620134830 }}". [[Detlef Brandes]]. 18. června 2015.</ref>

=== Československo v letech 1945–1992 ===
[[Soubor:Resslova-Pamatnik-parasutisti.jpg|náhled|upright|Památník v [[Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)|chrámu sv. Cyrila a Metoděje]] v Praze věnovaný parašutistům, kteří provedli [[Atentát na Heydricha|atentát na R. Heydricha]]]]
==== Osvobození Československa a období do února 1948 ====
V květnu [[1945]] bylo dokončeno [[Osvobození Československa|osvobozování Československa]] spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Období 1945–1948 je někdy nazýváno [[Třetí Československá republika|třetí republika]].

Při osvobozování Československa zahynulo okolo 140&nbsp;000 [[Sovětský svaz|sovětských]] vojáků. Po jejich boku zemřelo okolo 11&nbsp;700&nbsp;Čechoslováků, příslušníků [[1. československý armádní sbor|1. čs. armádního sboru]], kterému velel [[Ludvík Svoboda]]. Tento armádní sbor se vyznamenal v [[Bitva u Sokolova|bojích u Sokolova]] a [[Bitva o Kyjev (1943)|o Kyjev]] a krutě krvácel v&nbsp;[[Karpatsko-dukelská operace|karpatsko-dukelské operaci]], jejímž cílem bylo pomoci [[Slovenské národní povstání|Slovenskému národnímu povstání]]. Při osvobozování Československa dále zemřelo 66&nbsp;495 [[Rumuni|Rumunů]], 1&nbsp;302&nbsp;[[Poláci|Poláků]] a&nbsp;351&nbsp;[[Američané|Američanů]].<ref>"''[http://books.google.com/books?id=JyN0hlKcfTcC&pg=PA409 A Companion to Russian History]''". Abbott Gleason (2009). Wiley-Blackwell. s.&nbsp;409. {{ISBN|1-4051-3560-3}}</ref><ref name="refl">{{Citace elektronické monografie
 | titul = Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa - Reflex.cz
 | url = http://www.reflex.cz/clanek/historie/63869/podil-jednotlivych-armad-na-osvobozovani-ceskoslovenska.html
 | vydavatel = Reflex
}}</ref> K osvobození Československa také pomohlo české [[Květnové povstání českého lidu|květnové povstání]], jehož ve světě nejznámější součástí bylo [[Pražské povstání]].

Po osvobození [[Slovensko|Slovenska]] postupovala [[Rudá armáda]] od března 1945 na české území [[Ostravská operace|z&nbsp;Ostravska]] a [[Bratislavsko-brněnská operace|od Bratislavy]] (zde společně s&nbsp;[[Rumunská armáda|rumunskou armádou]]).<ref name="armády">"[http://www.reflex.cz/clanek/historie/63869/podil-jednotlivych-armad-na-osvobozovani-ceskoslovenska.html Podíl jednotlivých armád na osvobozování Československa]". Reflex. 6. května 2015.</ref>) Později byla zahájena i [[Pražská ofenzíva]] Rudé armády ze severu k Praze, které se zúčastnily také jednotky rumunské a [[Polská armáda|polské armády]].<ref name="armády" />) Sovětská vojska postupovala až k&nbsp;dohodnuté [[Demarkační čára|demarkační linii]] s [[Ozbrojené síly Spojených států amerických|americkou armádou]] a osvobodila přitom zhruba dvě třetiny [[Čechy|Čech]]. Zbytek českého prostoru západně od linie Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice [[Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou|osvobodila americká armáda]].

V období 1945 až do února 1948 již nedošlo k obnově plně demokratického státu. Došlo k [[vysídlení Němců z Československa]] do Německa a Rakouska, během kterého docházelo k častým a většinou nikdy nepotrestaným zločinům a křivdám. Odsun Němců v roce 1945 odsouhlasily tři vítězné mocnosti na [[Postupimská konference|Postupimské konferenci]]. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Dějiny a současnost, Stíny minulosti
| periodikum = Dějiny a současnost
| url = http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/5/stiny-minulosti/
| datum přístupu = 2017-08-01
}}</ref> Problémem bylo rovněž značné omezení stranické soutěže, kdy byly v českých zemích povoleny pouze čtyři levicové a středové vládní politické strany a žádné opoziční. Docházelo k rozsáhlému [[znárodnění|znárodňování]] těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd. (tzv. [[Benešovy dekrety]]).<ref>Dekret presidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků.</ref><ref>Dekret presidenta republiky č. 102/1945 Sb., o znárodnění akciových bank.</ref><ref>Dekret presidenta republiky č. 103/1945 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven.</ref>

==== Československo pod vládou Komunistické strany ====
[[Soubor:ČSSR-mapa.png|náhled|Československo po [[Republiky v Československu|federalizaci]] v&nbsp;roce 1969]]

V [[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 1946]] zvítězila [[Komunistická strana Československa]] a tyto volby bývají označované jako poslední svobodné demokratické volby na dobu více než čtyřiceti let.<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Československo v letech 1946 – 1948 – poslední léta demokracie | periodikum = Dejepis.com | url = http://www.dejepis.com/ucebnice/ceskoslovensko-v-letech-1946-1948-posledni-leta-demokracie/}}</ref> V [[Únor 1948|únoru 1948]] se komunisté chopili moci pučem a zlikvidovali zbytky demokratického systému. Těžce nemocný prezident [[Edvard Beneš]] [[Abdikace|abdikoval]] a&nbsp;ještě v&nbsp;roce 1948 zemřel. Na jeho místo nastoupil vůdce komunistů [[Klement Gottwald]]. Země se stala totalitním státem a součástí [[Východní blok|východního bloku]] pod dominancí [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Byly potlačeny svobody a struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a&nbsp;ekonomického života. Došlo k vlně emigrace lidí do zemí neovládaných komunismem. Kolektivizace zemědělství a [[Československá měnová reforma (1953)|měnová reforma]] (1953) připravily miliony občanů o majetek. Tisíce občanů se staly obětí politický procesů, mnohdy i justičních vražd – k nejznámějším obětem perzekucí patří [[Milada Horáková]], [[Rudolf Slánský]] či [[Heliodor Píka]].

[[Soubor:10 Soviet Invasion of Czechoslovakia - Flickr - The Central Intelligence Agency.jpg|náhled|vlevo|Hořící sovětský tank během [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invaze vojsk Varšavské smlouvy]] v Praze roku 1968]]
Po Gottwaldově smrti v&nbsp;roce 1953 se stal prezidentem [[Antonín Zápotocký]], po jeho smrti pak [[Antonín Novotný]]. Koncem 50.&nbsp;let a&nbsp;v&nbsp;60. letech docházelo k postupné liberalizaci, která vyvrcholila v roce [[1968]]. Počátkem roku 1968 abdikoval prezident ČSSR Novotný a jeho nástupcem se stal [[armádní generál]] ve výslužbě [[Ludvík Svoboda]]. Novým generálním tajemníkem KSČ byl zvolen Slovák [[Alexander Dubček|Alexandr Dubček]]. Liberalizační hnutí známé jako [[pražské jaro]] bylo však potlačeno [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invazí vojsk]] [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] a dalších zemí [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] [[21. srpen|21.&nbsp;srpna]] 1968. Trvalejším státoprávním důsledkem pražského jara zůstala [[republiky v Československu|federalizace]], nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států.<ref group="pozn.">Již poválečné Československo nebylo plně unitární, ale mělo asymetrickou strukturu. Na Slovensku působila zákonodárná [[Slovenská národní rada]] a do roku 1960 též její výkonný orgán [[Sbor pověřenců]], zatímco Česko obdobné orgány nemělo. Zatímco vzájemné hranice Čech, Moravy a Slezska byly poválečným krajským dělením rozrušeny, hranice mezi Českem a Slovenskem krajské členění respektovalo a zákon zakazoval vládě měnit krajské hranice oddělující kraje v českých zemích od krajů na Slovensku. Záležitosti, které na Slovensku spadaly do působnosti SNR či Sboru pověřenců, tak pro kraje v českých zemích vykonával československý parlament a vláda. Některé československé právní předpisy tak měly územní působnost omezenou na české kraje. Příkladem je státní ochrana přírody. Slovenská národní rada přijala zákon č. 1/1955 Zb. SNR, o štátnej ochrane prírody, platný jen pro slovenské kraje. Následně československé Národní shromáždění přijalo československý zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, který však byl od počátku účinný pouze pro české kraje.</ref> Po obsazení Československa emigrovalo kolem 100&nbsp;000&nbsp;především vzdělaných lidí do demokratických zemí. Tato další ztráta kvalifikovaných odborníků ještě umocnila postupný hospodářský úpadek Československa, kterému byla země vystavena již od připojení k sovětskému bloku. Území Československa bylo fakticky okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991. Režim takzvané [[normalizace]] na dvacet let potlačil občanské svobody, čemuž se snažilo vzdorovat zejména hnutí [[Charta 77]]. Prezidentem ČSSR v&nbsp;letech 1975 až 1989 byl Slovák [[Gustáv Husák]].

==== Sametová revoluce a léta 1990–1992 ====
[[Soubor:Havla 1989.jpg|náhled|[[Václav Havel]], pozdější první prezident samostatné České republiky, během událostí v listopadu 1989]]
[[Soubor:Schengenzone.svg|náhled|upright|Česká republika je součástí společného trhu [[Evropská unie|EU]] i [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]]]]
[[Sametová revoluce]], zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Již 29.&nbsp;prosince 1989 byl prezidentem republiky zvolen dosavadní [[disident]] a&nbsp;[[dramatik]] [[Václav Havel]]. Společenská transformace zároveň způsobila dramatický nárůst kriminality,<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Kriminalita po Listopadu v&nbsp;Česku výrazně vzrostla|url=http://www.novinky.cz/krimi/181266-kriminalita-po-listopadu-v-cesku-vyrazne-vzrostla.html
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> značné zadlužení státu<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Státní dluh Česka loni poprvé po dvaceti letech klesl|url=http://www.novinky.cz/ekonomika/357869-statni-dluh-ceska-loni-poprve-po-dvaceti-letech-klesl.html
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> a prohlubování federalizace až k rozpadu společného státu Čechů a Slováků.

Od roku 1990 totiž začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, rychle narůstaly rozpory (viz [[pomlčková válka]]), které nakonec vedly k [[Zánik Československa|rozpadu společného státu]]. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992. Dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a&nbsp;rozdělily si její majetek a závazky.

=== Samostatnost Česka ===
Subjektem mezinárodního práva se Česká republika stala [[1. leden|1. ledna]] [[1993]], se zánikem federace. Zapojila se do západoevropských politických struktur. [[12. březen|12.&nbsp;března]] [[1999]] byla přijata do [[Severoatlantická aliance|NATO]] a [[1. květen|1.&nbsp;května]] [[2004]] vstoupila do [[Evropská unie|Evropské unie]]. Roku 2004 přistoupila k [[Schengenská smlouva|Schengenským dohodám]], na jejichž základě se 21.&nbsp;prosince 2007 stala součástí [[Schengenský prostor|Schengenského prostoru]].<ref>[http://www.mvcr.cz/clanek/eu-schengen-ceska-republika-se-stala-soucasti-schengenskeho-prostoru.aspx Česká republika se stala součástí schengenského prostoru] {{Wayback|url=http://www.mvcr.cz/clanek/eu-schengen-ceska-republika-se-stala-soucasti-schengenskeho-prostoru.aspx |date=20110514084730 }}, Ministerstvo vnitra ČR</ref>

Nejvýraznější postavy prvního desetiletí samostatné republiky byly prezident [[Václav Havel]], přední představitel hodnotově orientované tzv. ''havlovské politiky'', a dva premiéři a pozdější prezidenti, předseda pravicové [[Občanská demokratická strana|ODS]] [[Václav Klaus]], jeden z tvůrců [[Ekonomická transformace Česka|ekonomické transformace]], a předseda levicové [[Sociální demokracie (Česko)|ČSSD]] [[Miloš Zeman]], který vládl s podporou ODS díky tzv. [[Opoziční smlouva|opoziční smlouvě]]. Po [[Ruská invaze na Ukrajinu|ruské invazi na Ukrajinu]] v roce 2022 Česko přijalo největší uprchlickou vlnu ve své historii (přes 600 000 lidí).<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Česko přijalo víc Ukrajinců, než zvládne, myslí si 58 procent občanů. Ochranu dostalo přes 600 000 lidí | periodikum = iROZHLAS | datum_vydání = 2024-04-15 | url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/cesko-prijalo-vic-ukrajincu-nez-zvladne-mysli-si-58-procent-obcanu-ochranu_2404151708_edr}}</ref>

== Geografie ==
{{Podrobně|Geografie Česka}}
[[Soubor:Satellite image of Czech Republic in September 2003.jpg|náhled|Satelitní pohled na Česko v srpnu 2003]]
[[Soubor:Husova bouda zima, lyzari.JPG|náhled|Lyžařský resort v [[Krkonoše|Krkonoších]]]]
[[Soubor:Kralicky-Sneznik-03.jpg|náhled|[[Králický Sněžník (hora)|Králický Sněžník]]]]
Česko se nachází ve střední Evropě a sousedí se čtyřmi státy. Na západě jde o Německo, na severovýchodě o Polsko, na jihovýchodě o Slovensko a jižní hranici sdílí s Rakouskem. Délka západní společné hranice s [[Německo|Německem]] činí 810,7&nbsp;km, s [[Rakousko|Rakouskem]] je dlouhá 466,1&nbsp;km, se [[Slovensko|Slovenskem]] 251,8&nbsp;km a s [[Polsko|Polskem]] na severu 761,8&nbsp;km. Celková rozloha činí 78 870&nbsp;km², z toho 2 % tvoří vodní plochy.

=== Geologie, geomorfologie a půdy ===
{{Viz též|Geomorfologické členění Česka}}
Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu [[Česká vysočina|Českému masivu]], vyzdviženému hercynským [[orogeneze|vrásněním]] v období [[devon (geologie)|devonu]] a [[karbon]]u (v [[Paleozoikum|prvohorách]]). Oblast [[Západní Karpaty|Západních Karpat]] na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období [[třetihory|třetihor]].

Z geomorfologického hlediska leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje [[Česká vysočina]], mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin ([[Šumava]], [[Český les]], [[Krušné hory]], [[Děčínská vrchovina]], [[Jizerské hory]], [[Krkonoše]], [[Orlické hory]], [[Králický Sněžník (pohoří)|Králický Sněžník]], [[Jesenická oblast|Jeseníky]], [[Českomoravská vrchovina]]). Do východní části státu zasahují [[Západní Karpaty]] ([[Moravskoslezské Beskydy]], [[Bílé Karpaty]], [[Javorníky]]). Z celkové plochy Česka leží 52&nbsp;817&nbsp;km<sup>2</sup> (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25&nbsp;222&nbsp;km<sup>2</sup> (32 %) ve výšce 500 až 1&nbsp;000&nbsp;m a pouze 827&nbsp;km<sup>2</sup> (1,05 %) ve výšce nad 1&nbsp;000&nbsp;m; střední nadmořská výška činí 430 m. Nejvyšším českým vrcholem je hora [[Sněžka]] s 1603 m n. m., nejnižším pak [[Labe]] na odtoku ze země u [[Hřensko|Hřenska]] se 115 m n. m. [[Hranická propast]] je nejhlubší zatopenou jeskyní na světě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = NOVÉ ČESKÉ NEJ: Hranická propast je nejhlubší na světě
| periodikum = National Geographic Česko
| url = https://www.national-geographic.cz/clanky/nove-ceske-nej-hranicka-propast-je-nejhlubsi-na-svete-20161001.html
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Nejrozsáhlejším [[kras]]ovým územím je [[Moravský kras]].

Z [[Magmatická hornina|vyvřelých hornin]] v ČR převládají [[žula]], [[čedič]] a [[znělec]]. Z [[Sedimentární hornina|usazených]] [[pískovec]], [[vápenec]] a [[břidlice]]. Z [[Metamorfovaná hornina|přeměněných]] [[Rula (hornina)|rula]], [[svor]] a [[fylit]].

Půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou [[kambizem|hnědé půdy]]. V nížinách se nachází úrodné [[černozem]]ě.

Z hlediska členění krajiny jsou na území ČR zastoupeny čtyři biogeografické podprovincie: Celé území Čech zaujímá [[hercynská podprovincie]], na Moravě a ve Slezsku pak lze identifikovat [[polonská podprovincie|polonskou podprovincii]], [[Západokarpatská podprovincie|západokarpatskou podprovincii]] a [[severopanonská podprovincie|severopanonskou podprovincii]]. V podobné typologii [[ekoregion]]ů, již užívá [[Světový fond na ochranu přírody]], tvoří území Čech převážně středoevropský smíšený les a na Moravě a ve Slezsku se nacházejí malé enklávy panonského smíšeného lesa, západoevropského listnatého lesa a karpatského jehličnatého lesa.<ref>{{Citace monografie | příjmení = CULEK | jméno = Martin | spoluautoři = a kol. | titul = Biogeografické členění České republiky II. díl | vydavatel = Agentura ochrany přírody a krajiny ČR | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 589 | strany = | isbn = 80-86064-82-4}}</ref>

=== Hydrologie a podnebí ===
{{Podrobně|Podnebí Česka|Povodí v Česku|Seznam řek v Česku}}
[[Soubor:Czechia Köppen.svg|náhled|250x250pixelů|Typy klimatu Česka]]
Českým územím prochází [[rozvodí|hlavní evropské rozvodí]] oddělující [[úmoří]] [[Severní moře|Severního]], [[Baltské moře|Baltského]] a [[Černé moře|Černého moře]]. Hlavní říční osy jsou v Čechách [[Labe]] (370&nbsp;km) s [[Vltava|Vltavou]] (433&nbsp;km), na Moravě řeka [[Morava (řeka)|Morava]] (246&nbsp;km) s [[Dyje|Dyjí]] (306&nbsp;km) a ve Slezsku [[Odra]] (135&nbsp;km) s [[Opava (řeka)|Opavou]] (131&nbsp;km). Dlouhý tok mají na území ČR též [[Ohře]] (246 km), [[Sázava]] (225 km), [[Jihlava (řeka)|Jihlava]] (180 km), [[Svratka]] (168 km), [[Jizera (řeka)|Jizera]] (167 km), [[Lužnice]] (157 km), [[Berounka]] (139 km) a [[Otava]] (111 km).<ref>KOHOUTEK, František; HOUSER, Milan; DAVÍDEK, Branislav. ''Československé řeky kilometráž A-Z''. Praha: Olympia, 1978.</ref> Největším přírodním jezerem Česka je [[Černé jezero]] na Šumavě.<ref>http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Cerne-jezero.aspx</ref>

[[Podnebí]] je v Česku mírné, přechodné mezi [[kontinentální podnebí|kontinentálním]] a [[oceánické podnebí|oceánickým typem]]. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní [[cyklóna|cyklonální činností]]. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách, na Moravě a ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má [[nadmořská výška]] a [[Reliéf (geografie)|reliéf]].

Dlouhodobý průměr [[Délka slunečního svitu|slunečního svitu]] se v Česku pohybuje kolem 1500 hodin za rok. Je zde značná sezónní proměnlivost s minimem v prosinci (40 hodin) a maximem v červenci (200 hodin).<ref>https://www.meteocentrum.cz/</ref>

Typické jsou hojné srážky a přechody frontálních systémů – ročně jich v průměru přes území Česka projde 140. Nejvíce srážek spadne v červnu nebo červenci, nejméně v lednu nebo únoru. Nejsrážkovějším místem v ČR jsou [[Jizerské hory]] (zejm. oblast [[Bílý Potok|Bílého Potoka]]). Nejsušším pak [[Libědice]] v okrese Chomutov, ležící ve srážkovém stínu [[Krušné hory|Krušných hor]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.meteopress.cz/nejdestivejsi-a-nejsussi-mista-v-cr/ |datum přístupu=2016-12-05 |url archivu=https://web.archive.org/web/20141022214617/http://www.meteopress.cz/nejdestivejsi-a-nejsussi-mista-v-cr/ |datum archivace=2014-10-22 |nedostupné=ano }}</ref> Největší část vod z území Česka [[Odtok|odvádí]] [[Povodí Labe|Labe]] (63&nbsp;%), následuje [[Povodí Moravy|Morava]] (27&nbsp;%) a [[Povodí Odry|Odra]] (9,4 %).<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Smolová
| jméno = Irena
| titul = Hydrologické podmínky ČR – vodní toky
| url = https://geography.upol.cz/soubory/lide/smolova/GCZ/GCZ_hydrologicke%20pomery_vodni%20toky.pdf
| url2 = https://geography.upol.cz/kgg-gcz
| vydavatel = Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie
| místo = Olomouc
| datum přístupu = 2023-11-12
| strany = 2
}}</ref>

Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 5,5&nbsp;°C až 9&nbsp;°C. Nejchladnějším měsícem roku je leden, nejteplejším červenec. V dlouhodobém průměru je dělí 20&nbsp;°C. [[Tropický den|Tropických dnů]] je zaznamenáváno průměrně 12 ročně, [[Tropická noc|tropické noci]] jsou velmi vzácné. [[Arktický den|Arktické dny]] bývají 1–2 ročně.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Klima České republiky {{!}} In-počasí
| periodikum = www.in-pocasi.cz
| url = http://www.in-pocasi.cz/archiv/klima.php
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Nejteplejšími místy jsou oblasti [[Dyjsko-svratecký úval|Dyjsko-svrateckého]] a [[Dolnomoravský úval|Dolnomoravského úvalu]] a pak velká města, zejména Praha, kde teplotu zvyšuje hustá zástavba. Nejstudenějším místem je vrchol [[Sněžka|Sněžky]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Teplotní poměry v České republice
| periodikum = Příroda.cz
| vydavatel =
| url = https://www.priroda.cz/clanky.php?detail=655
| datum vydání =
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Největrnějším místem České republiky je vrchol [[Milešovka|Milešovky]]. Zároveň jde o místo s největším počtem bouří v roce.<ref>https://mapy.cz/zakladni?x=14.4667000&y=50.0833020&z=11&source=base&id=1913948</ref>

=== Fauna a flora ===
{{Podrobně|Fauna Česka|Flóra Česka}}
[[Flóra Česka|Flóra]] a [[fauna Česka|fauna v Česku]] svědčí o vzájemném prolínání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy zaujímají 33 % celkové rozlohy země. Pro Českou republiku jsou typické [[Smíšený les|smíšené]] [[dub]]ové, [[Jedle|jedlové]] a [[smrk]]ové lesy. V druhové skladbě ovšem převládají [[jehličnany]] (asi ze dvou třetin) oproti [[Listnatý strom|listnáčům]], byť přirozený původní poměr byl obrácený. Za tuto změnu může masivní výsadba zejména smrčin, jež začala na našem území v [[18. století]].<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Druhova_skladba_ceskych_lesu.pdf |datum přístupu=2016-07-22 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160818165348/http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Druhova_skladba_ceskych_lesu.pdf |datum archivace=2016-08-18 |nedostupné=ano }}</ref> V českých lesích se vyskytuje živočišstvo typické pro [[biom]] [[Opadavý listnatý les|smíšených lesů]] [[Mírný podnebný pás|mírného podnebného pásu]]. Na území ČR roste zhruba 3,5 tisíce druhů rostlin, z toho přes 2,5 tisíce je původních. Pěstováno je 500 běžnějších druhů dřevin a přibližně 2 000 taxonů dřevin.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Portál české flóry|periodikum=flora.upol.cz|url=http://flora.upol.cz|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Nejběžnějšími druhy divoce žijících zvířat jsou [[zajíc]]i, [[vydry]] a [[Kuna|kuny]]. V lesích a na polích převládají [[bažant]]i, [[koroptve]], [[Prase divoké|divoká prasata]], vysoká zvěř, [[Kachna divoká|kachny]] a [[Husa velká|husy]]. Vzácnější jsou [[Orel|orli]] a [[Volavka|volavky]]. Na severovýchodě Moravy se vyskytují i [[Vlk obecný|vlci]] a [[medvěd hnědý]], byť vzácně.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=www.mccanndigital.cz|titul=Flora a fauna|periodikum=www.czech.cz|url=http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Flora-a-fauna|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20160919212807/http://www.czech.cz/cz/Objevte-CR/Fakta-o-CR/Flora-a-fauna|datum archivace=2016-09-19|nedostupné=ano}}</ref> Celkový počet druhů živočichů v Česku je odhadován na 40 000, z toho nejméně 28 124 druhů je [[Bezobratlí|bezobratlých]].<ref>Beran L., Kubíková J., Špryňar P., 2006: Výsledky výzkumu bezobratlých v CHKO Kokořínsko. [Results of invertebrate investigation in Kokořínsko Protected Landscape Area]. – In: Beran L. et al., 2006: Bezobratlí Kokořínska. [Invertebrates of Kokořínsko]. – Bohemia centralis, Praha, 27: 577-582.</ref>

=== Ochrana životního prostředí ===
[[Soubor:Pravcicka brana1.JPG|náhled|[[Pravčická brána]] na území [[Národní park České Švýcarsko|NP České Švýcarsko]]]]
{{Podrobně|Životní prostředí v Česku|Chráněná území v Česku}}
Podle ''Environmental Performance Index'', který vypracovává [[Yaleova univerzita|Yaleská univerzita]], je ČR 27. nejohleduplnější zemí k životnímu prostředí na světě (k roku 2016).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Yale Environmental Performance Index - 2016
| periodikum = Issuu
| url = https://issuu.com/2016yaleepi/docs/epi2016_final
| jazyk = en
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Zachovalá příroda je chráněna v [[Chráněná území v Česku|chráněných územích]]. Nejvyšším orgánem [[ochrana přírody v Česku|ochrany přírody]] a [[životní prostředí v Česku|životního prostředí v Česku]] je [[Ministerstvo životního prostředí České republiky]]. V Česku se nachází čtyři oblasti s nejvyšší mírou ochrany, tzv. národní parky: [[Krkonošský národní park]] (od 17. května 1963), [[Národní park Šumava]] (od 20. března 1991), [[Národní park Podyjí]] (od 20. března 1991) a [[Národní park České Švýcarsko]] (od 1. ledna 2000). Ministerstvo životního prostředí v roce 2009 oznámilo, že připravuje vyhlášení Národního parku Křivoklátsko.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = 
 | jméno = 
 | odkaz na autora = 
 | titul = Křivoklátsko se zřejmě dočká puncu národního parku
 | url = http://www.ct24.cz/veda-a-technika/45991-krivoklatsko-se-zrejme-docka-puncu-narodniho-parku/
 | datum vydání = 2009-2-18
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2010-2-25
 | vydavatel = ČT24
 | url archivu = https://web.archive.org/web/20090423212845/http://www.ct24.cz/veda-a-technika/45991-krivoklatsko-se-zrejme-docka-puncu-narodniho-parku/
 | datum archivace = 2009-04-23
 | nedostupné = ano
 }}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=www.tyden.cz|titul=Nový národní park Křivoklátsko. Na tahu jsou poslanci|url=http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/politika/novy-narodni-park-krivoklatsko-na-tahu-jsou-poslanci_359621.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=2015-10-20|datum přístupu=2016-09-04}}</ref>

Mezi chráněná území a objekty patří (v závorce jejich počet k 20. září 2020<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Souhrnný přehled|periodikum=drusop.nature.cz|url=http://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/sumarizace/index.php?frame|datum přístupu=2020-09-20}}</ref>):
* [[Národní parky v Česku|národní parky]] (4)
* [[Chráněné krajinné oblasti v Česku|chráněné krajinné oblasti]] (26)
* [[Národní přírodní rezervace v Česku|národní přírodní rezervace]] (110)
* [[Národní přírodní památky v Česku|národní přírodní památky]] (125)
* [[Přírodní rezervace v Česku|přírodní rezervace]] (816)
* [[Přírodní památky v Česku|přírodní památky]] (1588)
* [[Ptačí oblasti v Česku|ptačí oblasti]] ([[Natura 2000]], 41)
* [[Evropsky významné lokality v Česku|evropsky významné lokality]] (Natura 2000, 1113)
* [[Památný strom v Česku|památné stromy]] (5490)

== Politický systém ==
{{viz též|Politický systém Česka|Volby v Česku|Seznam politických stran a hnutí v Česku|Seznam premiérů Česka|Seznam prezidentů České republiky}}
[[Soubor:WallensteinPalacePrague.jpg|náhled|[[Valdštejnský palác]] je sídlem horní komory [[Parlament České republiky|Parlamentu ČR]]]]
Česká republika je [[zastupitelská demokracie]], [[parlamentní republika]]. Výkonnou mocí disponuje [[Prezident České republiky|prezident]] a [[Vláda České republiky|vláda]], přičemž vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Vláda je odpovědná [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovně]].

[[Hlava státu|Hlavou státu]] je prezident, [[Volba prezidenta České republiky|volený přímou volbou]]. [[Prezident České republiky|Prezident]] jmenuje se souhlasem [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu]] soudce [[Ústavní soud České republiky|Ústavního soudu]], za určitých podmínek může rozpustit [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslaneckou sněmovnu]] a vetovat zákony (kromě [[Státní rozpočet|státního rozpočtu]] a ústavních zákonů). Jmenuje také [[předseda vlády|předsedu vlády]] a další její členy jmenuje na jeho návrh. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictvím i od jednotlivých členů vlády. Prezident tradičně sídlí na Pražském hradě, k dispozici má též [[Lány (zámek, okres Kladno)|zámek v Lánech]]. Uděluje či propůjčuje státní vyznamenání. Nejvyššími státními vyznamenáními jsou [[Řád Bílého lva]], [[Řád Tomáše Garrigua Masaryka]], [[Medaile Za hrdinství]] a [[Medaile Za zásluhy]].

[[Parlament České republiky]] je [[bikameralismus|dvoukomorový]], dolní komorou je [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecká sněmovna]], horní komorou [[Senát Parlamentu České republiky|Senát]]. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě [[poměrný volební systém|poměrného zastoupení]]. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových [[většinový volební systém|většinových voleb]]. Každý z 81 senátorů má šestiletý [[mandát (politika)|mandát]]. Obě komory českého parlamentu sídlí v Praze na [[Malá Strana|Malé Straně]], Sněmovna v [[Thunovský palác|Thunovském paláci]], Senát ve [[Valdštejnský palác|Valdštejnském paláci]].

[[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] o celkem 15 soudcích je garantem ústavnosti, poskytuje ochranu základním (ústavním) právům a může i rušit zákony či jejich ustanovení. Není ale součástí [[Soudy v Česku|systému obecných soudů]], vrcholnými orgány jsou zde [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]], působící v civilní i trestní justici, a [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyšší správní soud]] s agendou správního soudnictví.

Centrální bankou státu je nezávislá [[Česká národní banka]], která mj. vydává českou měnu, [[Koruna česká|českou korunu]].

=== Prezident ===
{{Podrobně|Prezident České republiky}}
[[Prezident České republiky]] je hlavou státu a součástí výkonné moci v České republice. Sídlí na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], k dispozici má také [[Lány (zámek, okres Kladno)|zámek v Lánech]].

Od roku 1993 byl prezident volen nepřímo parlamentem, roku 2012 byla volba změněna na přímou. Prvním českým prezidentem se roku 1993 stal [[Václav Havel]], který v úřadu setrval dvě pětiletá funkční období. Dvakrát byli zvoleni i jeho nástupci [[Václav Klaus]] (2003–2013) a [[Miloš Zeman]] (2013–2023). Od roku 2023 je prezidentem [[Petr Pavel]].

=== Vláda a státní správa ===
{{Podrobně|Vláda České republiky}}
[[Soubor:Garden of Straka Academy, Prague Malá Strana.jpg|náhled|Budova [[Strakova akademie|Strakovy akademie]] na [[Malá Strana|Malé Straně]] v Praze je sídlem [[Vláda České republiky|vlády České republiky]]]]
[[Soubor:Cerninsky Palac 切寧宮 - panoramio.jpg|náhled|[[Černínský palác]], sídlo české diplomacie poblíž pražského hradu]]
[[Vláda České republiky]] je vrcholný orgán [[výkonná moc|výkonné moci]] v České republice. Její postavení vymezuje [[Ústava České republiky]]. Vláda se skládá z [[Předseda vlády České republiky|předsedy vlády]] (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a [[ministr]]ů. [[Úřad vlády České republiky]] sídlí v budově [[Strakova akademie|Strakovy akademie]] v [[Praha|Praze]] na [[Malá Strana|Malé Straně]]. Tradičním sídlem premiéra je [[Kramářova vila]].

Premiéry samostatné České republiky byli [[Václav Klaus]] (1993–1997), [[Josef Tošovský]] (1997–1998), [[Miloš Zeman]] (1998–2002), [[Vladimír Špidla]] (2002–2004), [[Stanislav Gross]] (2004–2005), [[Jiří Paroubek]] (2005–2006), [[Mirek Topolánek]] (2006–2009), [[Jan Fischer]] (2009–2010), [[Petr Nečas]] (2010–2013), [[Jiří Rusnok]] (2013–2014), [[Bohuslav Sobotka]] (2014–2017), [[Andrej Babiš]] (2017–2021)<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 1993-2021 ČR
| periodikum = www.vlada.cz
| url = https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/prehled-vlad-cr/1993-2007-cr/
| datum přístupu = 2021-12-18
}}</ref> a [[Petr Fiala]] (od 2021).

Součástí všech vlád ČR bylo [[Ministerstvo financí České republiky|ministerstvo financí]], [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky|zahraničních věcí]], [[seznam ministrů vnitra České republiky|vnitra]], [[Ministerstvo obrany České republiky|obrany]], [[Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky|práce a sociálních věcí]], [[Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky|pro místní rozvoj]], [[Ministerstvo dopravy České republiky|dopravy]], [[Ministerstvo kultury České republiky|kultury]], [[Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky|průmyslu]], [[Ministerstvo spravedlnosti České republiky|spravedlnosti]], [[Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky|školství]], [[Ministerstvo zdravotnictví České republiky|zdravotnictví]], [[Ministerstvo zemědělství České republiky|zemědělství]] a [[Ministerstvo životního prostředí České republiky|životního prostředí]]. V letech 1993–1996 existovalo ministerstvo národního majetku a privatizace, v letech 2003–2007 [[Ministerstvo informatiky České republiky|ministerstvo informatiky]]. Ministerstvo vnitra řídí mj. [[Policie České republiky|Policii ČR]] a [[Hasičský záchranný sbor České republiky|Hasičský záchranný sbor]], ministerstvo dopravy [[Ředitelství silnic a dálnic]], [[Správa železnic|Správu železnic]] a [[Státní fond dopravní infrastruktury]], ministerstvo kultury [[Národní památkový ústav]], ministerstvo financí [[Celní správa České republiky|Celní správu České republiky]], ministerstvo obrany [[Armáda České republiky|Armádu ČR]] a [[Vojenské zpravodajství]], ministerstvo práce [[Česká správa sociálního zabezpečení|Českou správu sociálního zabezpečení]] a [[Úřad práce České republiky|Úřad práce]], ministerstvo průmyslu [[Česká obchodní inspekce|Českou obchodní inspekci]], ministerstvo spravedlnosti [[Vězeňská služba České republiky|Vězeňskou službu České republiky]] (soudní moc je proti tomu nezávislá), ministerstvo školství [[Česká školní inspekce|Českou školní inspekci]], ministerstvo zahraničí zastupitelské úřady ČR v zahraničí a [[Česká centra]], ministerstvo zemědělství [[Státní veterinární správa České republiky|Státní veterinární správu]], [[Státní zemědělská a potravinářská inspekce|Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci]], [[Státní pozemkový úřad]], [[Český úřad zeměměřický a katastrální]] a [[Státní zemědělský intervenční fond]], ministerstvo životního prostředí [[Agentura ochrany přírody a krajiny ČR|Agenturu ochrany přírody a krajiny]], [[Česká inspekce životního prostředí|Českou inspekci životního prostředí]] a [[Český hydrometeorologický ústav]], ministerstvo pro místní rozvoj [[Státní fond podpory investic|Státní fond rozvoje bydlení]].

Víceméně samostatnými [[Ústřední orgán státní správy|ústředními orgány státní správy]] jsou [[Národní bezpečnostní úřad]], [[Český telekomunikační úřad]], [[Úřad průmyslového vlastnictví]], [[Český statistický úřad]], [[Český báňský úřad]], [[Energetický regulační úřad]], [[Úřad pro ochranu hospodářské soutěže]] (antimonopolní úřad), [[Správa státních hmotných rezerv]], [[Státní úřad pro jadernou bezpečnost]], [[Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí]], [[Úřad pro zahraniční styky a informace]], [[Rada pro rozhlasové a televizní vysílání]], [[Úřad pro ochranu osobních údajů]] a [[Bezpečnostní informační služba]]. Zcela mimo moc výkonnou, soudní i zákonodárnou je [[Nejvyšší kontrolní úřad]].

Sociální smír v zemi zajišťuje tzv. [[tripartita]], tedy pravidelná trojstranná jednání mezi vládou, největší odborovou centrálou v zemi ([[Českomoravská konfederace odborových svazů|Českomoravskou konfederací odborových svazů]]) a zaměstnavateli reprezentovanými [[Hospodářská komora České republiky|Hospodářskou komorou ČR]] a [[Svaz průmyslu a dopravy ČR|Svazem průmyslu a dopravy ČR]].

V éře samostatné ČR se na vládě podílely politická uskupení [[Občanská demokratická strana|ODS]], [[KDU-ČSL]], [[Křesťanskodemokratická strana|KDS]], [[Občanská demokratická aliance|ODA]], [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]], [[Unie svobody – Demokratická unie|US-DEU]], [[Strana zelených|Zelení]], [[TOP 09]], [[Věci veřejné|VV]], [[Řád národa|LIDEM]], [[ANO 2011|ANO]], [[Starostové a nezávislí|STAN]] a [[Česká pirátská strana|Piráti]]. V československé historii to byly navíc [[Československá národní demokracie|národní demokraté]], [[Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu|agrárníci]], [[Česká strana národně sociální|národní socialisté]], [[Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská|živnostníci]], [[Hlinkova slovenská ľudová strana|ľuďáci]], [[Německý svaz zemědělců|němečtí agrárníci]], [[Německá křesťansko sociální strana lidová|němečtí křesťanští sociálové]], [[Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR|němečtí sociální demokraté]], [[Národní sjednocení]], [[Strana národní jednoty]], [[Demokratická strana (Slovensko)|Demokratická strana]], [[Strana slobody]], [[Komunistická strana Československa|KSČ]], [[Komunistická strana Slovenska (1948)|KSS]], [[Strana slovenskej obrody]], [[Občanské fórum]], [[Verejnosť proti násiliu]], [[Kresťanskodemokratické hnutie|KDH]], [[Občianska demokratická únia|ODÚ]], [[Lidová strana – Hnutí za demokratické Slovensko|HZDS]], [[Občanské hnutí|OH]] a [[Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko|HSD-SMS]]. Historicky prvními českými politickými stranami byli [[Národní strana (1848)|Národní strana]] [[Národní strana (1848)|(staročeši)]] (1848), [[Národní strana svobodomyslná]] [[Národní strana svobodomyslná|(mladočeši)]] (1874) a [[Česká strana sociálně demokratická|sociální demokraté]] (1878, pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku).

Významnými českými politiky byli například [[František Palacký]], [[Jiří František August Buquoy|Jiří František Buquoy]], [[Rudolf Stadion]], [[Felix ze Schwarzenbergu|Felix Schwarzenberg]], [[Karel Chotek]], [[Karel III. ze Schwarzenbergu|Karel III. Schwarzenberg]], [[František Ladislav Rieger]], [[Julius Grégr]], [[Alois Pražák]], [[Eugen Czernin]], [[Antonín Randa]], [[Karel Kramář]], [[Tomáš Garrigue Masaryk]], [[Edvard Beneš]], [[Antonín Švehla]], [[Vlastimil Tusar]], [[Jan Malypetr]], [[Jan Šrámek]], [[Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi|Richard Coundenhove-Calergi]], [[Petr Zenkl]], [[Milada Horáková]], [[Václav Havel]], [[Dagmar Burešová]], [[Petr Pithart]], [[Václav Klaus]], [[Josef Lux]], [[Miloš Zeman]], [[Vladimír Špidla]], [[Karel Schwarzenberg|Karel VII. Schwarzenberg]], [[Miloš Vystrčil]] nebo [[Věra Jourová]]. 

=== Právní a soudní systém ===
{{podrobně|Soudy v Česku}}
[[Soubor:Brno-Nejvyšší správní soud ČR.jpg|náhled|Sídlo [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyššího správního soudu]] v Brně]]
[[Právní řád České republiky|Český právní řád]] je součástí germánské větve kontinentálního typu právní kultury (někdy zvané též římské právo, v anglických zemích ''civil law''). Je tvořen předpisy přijímanými českými zákonodárci, právem Evropské unie, mezinárodními dohodami, které jsou ratifikovány českým parlamentem a některými nálezy Ústavního soudu (těmi, které nějakou část zákonů označují za protiústavní). Tyto předpisy jsou pravidelně vydávány ve [[Sbírka zákonů|Sbírce zákonů]] a [[Sbírka zákonů|Sbírce mezinárodních smluv]]. Česká republika je [[unitární stát]], což znamená, že jednotlivé jeho části nemohou mít vlastní legislativu (jako je tomu například ve federacích).<ref>https://is.muni.cz/el/1441/jaro2012/SA4BP_ZPrS/um/pr.system.pdf</ref> Základem právního systému je Ústava ČR přijatá v roce 1993. Nový [[Trestní zákoník (Česko, 2009)|trestní zákoník]] je účinný od roku 2010, [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanský zákoník]] od roku 2014. Tradici soukromého práva v Česku silně formoval [[Rakouské císařství|rakouský]] [[Všeobecný zákoník občanský|všeobecný občanský zákoník]].
 
[[Soudní moc]] České republiky je tvořena Ústavním soudem a soustavou obecných soudů, Ústavní soud je ale zvláštním ústavním orgánem soudního typu. Jeho úkolem je zejména provádět kontrolu ústavnosti a plnit některé úkoly volebního a politického soudnictví. Ústavní soud sídlí v Brně, v budově bývalé moravské Zemské sněmovny. Předsedy Ústavního soudu samostatného Česka byli [[Zdeněk Kessler]] (1993–2003), [[Miloš Holeček]] (2003), [[Pavel Rychetský]] (2003–2023) a [[Josef Baxa]] (od 2023). Soustava obecných soudů se skládá ze soudů okresních, krajských a vrchních. Na jejím vrcholu stojí [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyšší soud]] a [[Nejvyšší správní soud České republiky|Nejvyšší správní soud]]. Obě instituce sídlí také v Brně, stejně jako [[Nejvyšší státní zastupitelství]]. Jak je v tradici germánského římského práva obvyklé, soustava obecných soudů se dělí na tři větve: soudnictví civilní, trestní a správní.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ústav státu a práva Akademie věd České republiky
| periodikum = www.ilaw.cas.cz
| url = https://www.ilaw.cas.cz//
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

=== Zahraniční vztahy ===
{{Podrobně|Zahraniční vztahy Česka|Seznam českých velvyslanectví v zahraničí}}
[[Soubor:Diplomatic missions of the Czech Republic.png|náhled|vlevo|Země, ve kterých má Česko svá [[vyslanec|velvyslanectví]]]]
[[Soubor:Visa requirements for Czech citizens.png|náhled|[[Vízové požadavky pro české občany]]: bezvízový vstup do 167 zemí dle tzv. ''Visa Restriction Index'' 2016<ref name="Visa Restriction Index 2016">[https://www.henleyglobal.com/files/download/HP/hvri/HP%20Visa%20Restrictions%20Index%20160223.pdf Global Ranking - Visa Restriction Index 2016] {{Wayback|url=https://www.henleyglobal.com/files/download/HP/hvri/HP%20Visa%20Restrictions%20Index%20160223.pdf |date=20160312121441 }}. Henley & Partners. 23. únor 2016</ref>{{legenda|#042E9B|[[Svoboda pohybu]]}}{{legenda|#22B14C|Vízum není požadováno}}{{legenda|#B5E61D|Víza udělována při příjezdu}}{{legenda|#61c09a|Elektronické vízum (eVisa)}} {{legenda|#79D343|Předem schválená víza při příjezdu}}{{legenda|#A8ACAB|Víza požadována před příjezdem}}]]

Česká republika má zavedenou strukturu zahraničních vztahů. Je členem [[Organizace spojených národů|OSN]], [[Evropská unie|Evropské unie]] (EU), [[Severoatlantická aliance|NATO]], [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj]] (OECD) a [[Rada Evropy|Rady Evropy]]. Je pozorovatelem [[Organizace amerických států]].<ref>{{Cite web|url=http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/3237.htm |title=The Czech Republic's Membership in International Organizations |publisher=[[Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických|United States State Department]] |accessdate=8 August 2015}}</ref> Všechny státy (138&nbsp;států ke dni 3. května 2016, z&nbsp;toho je devět států zastoupeno [[diplomat]]y v hodnosti [[chargé d’affaires]]<ref>Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic. Diplomatic Protocol, Diplomatic List, May 3, 2016. http://www.mzv.cz/file/442309/DL2016_05_03.pdf (anglicky).</ref>) a&nbsp;mezinárodní resp. nadstátní organizace, které mají diplomatické styky s Českou republikou, mají velvyslanectví v [[Praha|Praze]], a&nbsp;některé z nich mají [[Konzul|generální konzuláty]] nebo konzuláty v určitých městech, zejména v&nbsp;[[Brno|Brně]]. Česká republika má ve státech a&nbsp;u&nbsp;mezinárodních resp. nadstátních organizací, se kterými má diplomatické styky, [[Reciprocita|recipročně]] svá [[vyslanec|velvyslanectví]] (ambasády) a&nbsp;konzuláty.

Dle tzv. ''Visa Restriction Indexu'' z roku 2016 mají čeští občané možnost bezvízového vstupu do 167 zemí, čímž se zařazují mezi nejméně vízy omezené národy.<ref name="Visa Restriction Index 2016"/>

Hlavní roli v zaměřování a upřesňování zahraniční politiky mají [[Předseda vlády České republiky|premiér]] a [[seznam ministrů zahraničních věcí České republiky|ministr zahraničních věcí]]. Pro zahraniční politiku České republiky je zásadní členství v Evropské unii, které ČR v první polovině roku 2009 i předsedala. Česká republika má silné vazby se [[Slovensko|Slovenskem]], [[Polsko|Polskem]] a [[Maďarsko|Maďarskem]], mj. jako člen [[Visegrádská skupina|Visegrádské skupiny]].<ref>{{Cite web|url=http://www.visegradgroup.eu/about |title=About the Visegrad Group |work=[[Visegrad Group]] |accessdate=8 August 2015}}</ref> Rozsáhlé styky má Česká republika se sousedním [[Německo|Německem]]<ref>{{Cite web |url=http://www.prag.diplo.de/contentblob/4562604/Daten/5624388/download_GemeinsameErklaerung_SD_cz.pdf |title=Společné prohlášení ke strategickému dialogu mezi Ministerstvem zahraničních věcí České republiky a Ministerstvem zahraničních věcí Spolkové republiky Německo jako novém rámci pro česko-německé vztahy |publisher=German embassy in the Czech Republic |accessdate=8 August 2015 |archive-url=https://web.archive.org/web/20160303190422/http://www.prag.diplo.de/contentblob/4562604/Daten/5624388/download_GemeinsameErklaerung_SD_cz.pdf |archive-date=03-03-2016 |dead-url=ano |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=10-05-2016 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150903213529/http://www.prag.diplo.de/contentblob/4562604/Daten/5624388/download_GemeinsameErklaerung_SD_cz.pdf |datum archivace=03-09-2015 }}</ref> a&nbsp;dalšími členskými státy Evropské unie, se [[Spojené státy americké|Spojenými státy americkými]]<ref>{{Cite web|url=http://www.mzv.cz/washington/en/czech_u_s_relations/index.html |title=Czech-U.S. Relations |publisher=ministerstvo zahraničí ČR |accessdate=8 August 2015}}</ref> a&nbsp;s&nbsp;[[Izrael]]em.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Česko je věrnější než USA. Zatímco Izrael už kritizuje většina světa, Fiala dál chce přesouvat ambasádu
 | periodikum = Hospodářské noviny
 | datum_vydání = 20. března 2024
 | url = https://archiv.hn.cz/c1-67306380-cesko-je-vernejsi-nez-usa-zatimco-izrael-uz-kritizuje-vetsina-sveta-fiala-dal-chce-presouvat-ambasadu
}}</ref> Na Blízkém východě je důležitým partnerem [[Saúdská Arábie]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Česko podporuje násilné režimy a povstalce na Blízkém východě, tvrdí Nesehnutí. Může za to nedostatečná kontrola vývozu zbraní
 | periodikum = Hospodářské noviny
 | datum_vydání = 20. září 2018
 | url = https://domaci.ihned.cz/c1-66249980-cesko-podporuje-nasilne-rezimy-a-povstalce-na-blizkem-vychode-tvrdi-nesehnuti-muze-za-to-nedostatecna-kontrola-vyvozu-zbrani
}}</ref> Po roce 2020 dochází k posilování vztahů s asijskými demokratickými státy, například s [[Tchaj-wan]]em.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Programové prohlášení vlády
| periodikum = www.vlada.cz
| url = http://www.vlada.cz/cz/jednani-vlady/programove-prohlaseni/programove-prohlaseni-vlady-193547/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2022-01-10
}}</ref> Naopak špatné vztahy má Česko dlouhodobě s [[Rusko|Ruskou federací]], od roku 2021 Česko figuruje na oficiálním ruském seznamu nepřátelských zemí.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rusko zveřejnilo seznam nepřátelských zemí. Jsou na něm jen dvě: Česko a USA
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
| url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rusko-zverejnilo-oficialne-seznam-zemi-ktere-nepovazuje-za-p/r~4fd09930b4c911eb89ccac1f6b220ee8/
| datum vydání = 2021-05-14
| datum přístupu = 2022-03-02
}}</ref> Problematické vztahy má Česká republika rovněž s [[Čína|Čínskou lidovou republikou]].

Čeští představitelé podporují [[disident]]y v [[Myanmar|Barmě]], [[Bělorusko|Bělorusku]], [[Moldavsko|Moldavsku]], na [[Kuba|Kubě]] a v dalších státech.<ref name="democrats">{{Cite news|url=http://www.economist.com/displayStory.cfm?story_id=9725352 |title=Czechs with few mates |work=The Economist |date=30 August 2007 |accessdate=8 August 2015}} Zdroj se vztahuje na období do roku 2007.</ref>

Ke slavným českým diplomatům minulosti patřili například [[Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné|Jaroslav Lev z Rožmitálu]], [[Humprecht Jan Černín|Humprecht Jan Czernin]], [[Václav Antonín z Kounic-Rietbergu|Václav Antonín Kounic-Rietberg]], [[Filip Josef Kinský]], [[Karel Filip ze Schwarzenbergu|Karel Filip Schwarzenberg]], [[Alois Lexa von Aehrenthal|Alois Lexa z Aehrentahlu]], [[Otakar Černín|Otakar Czernin]], [[Edvard Beneš]], [[Kamil Krofta]], [[Jan Masaryk]], [[Jiří Hájek]], [[Jiří Dienstbier starší|Jiří Dienstbier]], [[Luboš Dobrovský]], [[Josef Zieleniec]], [[Michael Žantovský]], [[Karel Kovanda]], [[Petr Kolář (diplomat)|Petr Kolář]], [[Alexandr Vondra]], [[Karel Schwarzenberg]] či [[Petr Pavel]]. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ministři a ministerstvo v historii {{!}} Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
| periodikum = www.mzv.cz
| url = https://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/historie_a_osobnosti_ceske_diplomacie/ministri_a_ministerstvo_v_historii/index.html
| datum přístupu = 2022-12-02
}}</ref>

=== Ozbrojené síly ===
{{Podrobně|Armáda České republiky}}
[[Soubor:Czech KFOR (1).jpg|náhled|Čeští vojáci na hlídce během mise [[KFOR]] v [[Kosovo|Kosovu]]]]
Armáda České republiky se skládá z [[Vzdušné síly Armády České republiky|letectva]], [[Pozemní síly Armády České republiky|pozemních sil]] a podpůrných jednotek. [[Prezident České republiky]] je vrchním velitelem ozbrojených sil. V roce 2004 byla zrušena [[základní vojenská služba]] a armáda se tak stala plně profesionální organizací. 12. března 1999 země vstoupila do [[Severoatlantická aliance|Severoatlantické aliance]], v rámci níž plní své vojenské závazky. Počet aktivních vojáků je přibližně 29 300 včetně civilních zaměstnanců.

České jednotky se podílely na operacích [[UNPROFOR]], [[SFOR]], [[EUFOR]] v [[Bosna a Hercegovina|Bosně a Hercegovině]], [[KFOR]] v [[Kosovo|Kosovu]] a [[Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly|ISAF]] v [[Afghánistán]]u. Od roku 2003 působí čeští vojáci v [[Irák]]u.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Balkán, Irák, Afghánistán – česká armáda si v rámci zahraničních misí vydobyla v NATO respekt
 | periodikum = Český rozhlas
 | datum_vydání = 12. března 2019
 | url = https://www.radio.cz/cz/rubrika/panorama/balkan-irak-afghanistan-ceska-armada-si-v-ramci-zahranicnich-misi-vydobyla-v-nato-respekt
}}</ref> České letectvo se také podílí na [[Baltic Air Policing|obraně vzdušného prostoru]] [[Baltské státy|Pobaltských států]] a [[Island]]u.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = České gripeny budou opět střežit Island, první piloti odletí v září
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesi-budou-hlidat-island-gripeny.A160316_161457_domaci_ale
| datum vydání = 2016-03-16
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Vysokou prestiž mají tradičně čeští vojenští chemici (dnes [[31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany]] v Liberci). Od svého prvního nasazení v mezinárodních silách v operaci [[Válka v Zálivu|Pouštní bouře]] roku 1991, patří k hlavním českým příspěvkům ke spojeneckým akcím. Od roku 2003 liberečtí chemici pravidelně velí mnohonárodnímu praporu radiační, chemické a biologické ochrany [[Síly rychlé reakce NATO|Sil rychlé reakce NATO]] (''NATO Response Force'').<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Liberečtí chemici si na slavnostním nástupu připomněli významné svátky {{!}} Armáda ČR
| periodikum = www.army.cz
| url = http://www.army.cz/liberecti-chemici-si-na-slavnostnim-nastupu-pripomneli-vyznamne-svatky-74591/
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Výzbroj Armády České republiky zahrnuje nadzvukové stíhačky [[Saab JAS-39 Gripen|JAS-39 Gripen]], bojové letouny [[Aero L-159 Alca]], útočné helikoptéry [[Mil Mi-24|Mil Mi-35]], obrněné transportéry: [[Pandur II]], [[BVP-1]], [[BVP-2]], [[OT-90]] a modernizované tanky [[T-72M4CZ]].

Nejznámějšími českými, potažmo československými, vojáky a vojevůdci minulosti byli [[Přemysl Otakar II.]], [[Jan Lucemburský]], [[Jan Žižka]], [[Albrecht z Valdštejna]], [[Karel Filip ze Schwarzenbergu|Karel Filip Schwarzenberg]], [[Josef Václav Radecký z Radče]], [[Josef Šnejdárek]], [[Heliodor Píka]], [[Ludvík Svoboda]], [[Jan Kubiš]], [[Jozef Gabčík]], [[František Fajtl]] či [[Petr Pavel]].

=== Lidská práva ===
[[Soubor:Hagibor Rádio SE 4.jpg|náhled|Budova [[Radio Free Europe|Rádia Svobodná Evropa]] v Praze na [[Hagibor]]u]]
{{Podrobně|Lidská práva v Česku|Cenzura v Česku}}
Lidská práva v Česku jsou garantována [[Listina základních práv a svobod|Listinou základních práv a svobod]] a [[mezinárodní smlouva|mezinárodními smlouvami]] o [[lidská práva|lidských právech]]. Přesto se vyskytovaly případy porušování lidských práv jako diskriminace romských dětí,<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Komárek|jméno=Michal|titul=Diskriminace Romů v českých školách jako evropský problém|url=http://literarky.cz/komentare/michal-komarek/18387-diskriminace-rom-v-eskych-kolach-jako-evropsky-problem|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20160401143159/http://literarky.cz/komentare/michal-komarek/18387-diskriminace-rom-v-eskych-kolach-jako-evropsky-problem|datum archivace=2016-04-01|nedostupné=ano}}</ref> kvůli kterým [[Evropská komise]] požádala Česko o podání vysvětlení,<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Evropská komise žádá Česko o data kvůli diskriminaci Romů ve školách|periodikum=iDNES.cz|url=http://zpravy.idnes.cz/eu-chce-iformace-o-udajne-diskriminaci-romu-ve-skolstvi-pig-/domaci.aspx?c=A140925_201335_domaci_cen|datum vydání=2014-09-25|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> nebo nezákonné [[Sterilizace (antikoncepce)|sterilizace]] [[Romové|romských]] žen,<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Evropský soud tlačí vládu k odškodnění za nedobrovolné sterilizace romských žen - Liga lidských práv|periodikum=llp.cz|url=http://llp.cz/2014/03/evropsky-soud-tlaci-vladu-k-odskodneni-za-nedobrovolne-sterilizace-romskych-zen/|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20160402194316/http://llp.cz/2014/03/evropsky-soud-tlaci-vladu-k-odskodneni-za-nedobrovolne-sterilizace-romskych-zen/|datum archivace=2016-04-02}}</ref> za které se [[vláda České republiky|vláda]] omluvila.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Vláda: Litujeme nezákonných sterilizací romských žen
 | periodikum = Lidovky.cz
 | datum vydání = 2009-11-23
 | datum přístupu = 2015-01-28
 | url = http://www.lidovky.cz/vlada-litujeme-nezakonnych-sterilizaci-romskych-zen-p06-/zpravy-domov.aspx?c=A091123_165045_ln_domov_mtr
}}</ref> Podle komentáře veřejného ochránce práv [[Stanislav Křeček|Stanislava Křečka]] z roku 2020 je diskriminace Romů v současnosti jen minimální, čemuž nasvědčuje statistika podaných oznámení.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Křeček: Žádnou segregaci Romů nechci. Ať ale nemají zvláštní zacházení
 | periodikum = Seznam Zprávy
 | odkaz na periodikum = Seznam Zprávy
 | vydavatel = Seznam.cz
 | odkaz na vydavatele = Seznam.cz
| url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/krecek-zadnou-segregaci-romu-nechci-at-ale-nemaji-zvlastni-zachazeni-112349
| datum přístupu = 2020-08-25
}}</ref> Dochází také k porušování lidských práv v některých zařízeních pro seniory<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=V některých zařízeních pro seniory hrozila klientům podvýživa, upozornila ombudsmanka|url=http://www.novinky.cz/domaci/360142-v-nekterych-zarizenich-pro-seniory-hrozila-klientum-podvyziva-upozornila-ombudsmanka.html|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
}}</ref> a v psychiatrických léčebnách.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Echo24|titul=Česko opět čelí kritice za klecová lůžka v ústavech pro duševně choré - Echo24.cz|url=http://echo24.cz/a/i9wEL/cesko-opet-celi-kritice-za-klecova-luzka-v-ustavech-pro-dusevne-chore|datum vydání=2014-06-27|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs-CZ}}</ref>

Roku 2000 byl k ochraně základních práv a svobod zřízen úřad [[Veřejný ochránce práv (Česko)|Veřejného ochránce práv]] (ombudsmana). Autorita ombudsmana je však spíše neformální.

Podle [[Index ekonomické svobody|indexu ekonomické svobody]], který vytváří ''The Heritage Foundation'' a ''The Wall Street Journal'', je Česko 24. nejsvobodnější zemí na světě z hlediska obchodu (stav v roce 2016).<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.heritage.org/index/excel/2016/index2016_data.xls |datum přístupu=2016-12-05 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160207175335/http://www.heritage.org/index/excel/2016/index2016_data.xls |datum archivace=2016-02-07 }}</ref> Podle [[Světový index svobody tisku|Světového indexu svobody tisku]], vytvářeného organizací [[Reportéři bez hranic]], měla ČR 14. nejsvobodnější mediální prostředí na světě (stav v roce 2023).<ref name="indextisku" />

Praha je sídlem [[Svobodná Evropa|Radio Free Europe/Radio Liberty]]. Stanice dnes sídlí na Hagiboru. Na začátku 90. let ji do Československa osobně pozval [[Václav Havel]].<ref>http://www.radio.cz/en/section/curraffrs/launch-of-rfe-broadcasts-from-prague-recalled-on-20th-anniversary</ref>

Osoby stejného pohlaví mohou v ČR uzavřít tzv. [[Registrované partnerství v Česku|registrované partnerství]] (viz [[LGBT práva v Česku]]).

K nejznámějším českým aktivistům a podporovatelům lidských práv patří pražská rodačka [[Bertha von Suttnerová|Berta von Suttnerová]], která za svůj [[Pacifismus|pacifistický]] boj získala [[Nobelova cena za mír|Nobelovu cenu za mír]], filosof a první československý prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk]], student [[Jan Palach]], který se v roce 1969 upálil v protestu proti sovětské okupaci, [[Karel Schwarzenberg]], který byl v letech 1984 až 1990 předsedou Mezinárodního helsinského výboru pro lidská práva, [[Václav Havel]], dlouholetý disident a pozdější prezident, socioložka a disidentka [[Jiřina Šiklová]] či [[Šimon Pánek]], zakladatel organizace [[Člověk v tísni]].

=== Administrativní dělení ===
{{Podrobně|Administrativní dělení Česka|Kraje v Česku|Okresy v Česku|CZ-NUTS}}

==== Kraje ====
Území Česka se dělí na 14 vyšších územních samosprávných celků – krajů. Toto rozdělení bylo zřízeno 1. ledna [[2000]] ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též [[přenesená působnost|přenesenou působnost]] státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je [[Krajský hejtman|hejtman]]; pouze hlavou Prahy je [[primátor]]. Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice [[České země|historických Českých zemí]]. Území [[Jihočeský kraj|Jihočeského kraje]], [[Jihomoravský kraj|Jihomoravského kraje]], [[Pardubický kraj|Pardubického kraje]] a [[kraj Vysočina|kraje Vysočina]] se nachází jak v [[Čechy|Čechách]], tak na [[Morava|Moravě]] a území [[Olomoucký kraj|Olomouckého kraje]] a [[Moravskoslezský kraj|Moravskoslezského kraje]] se nachází jak na Moravě, tak v [[České Slezsko|Českém Slezsku]]. Rozdělení do 14 krajů je uplatňováno při [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|volbách do Poslanecké sněmovny PČR]], kdy každý politický subjekt může podat 14 kandidátek.

Dnešní území České republiky se dělilo na kraje v různých obměnách od doby vlády [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]] až do [[19. století]]. Následně bylo toto dělení nahrazeno pouze okresy, v období [[První republika|první republiky]] pak zemským zřízením. Kraje byly obnoveny v roce [[1948]], v roce [[1960]] proběhlo rozdělení Česka do sedmi krajů. Tyto kraje [[de facto]] zanikly se zřízením nových krajů v roce [[2000]], [[de iure]] však existovaly souběžně s novými kraji až do 1. ledna [[2021]], kdy byly zrušeny na základě nového [[zákon o územně správním členění státu|zákona o územně správním členění státu]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = 51/2020 Sb. Zákon o územně správním členění státu
| periodikum = Zákony pro lidi
| url = https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2020-51
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-04-08
}}</ref>

[[Soubor:Ceska republika - Historicke zeme a soucasne kraje.png|náhled|300px|vpravo|Samosprávné kraje a historické země ČR]]
{| border=0 cellspacing=0 cellpadding=0 align=right
|-
| colspan=4 | <hr>
|- valign=top
| '''samosprávný kraj'''
| rowspan=16 | &nbsp;&nbsp;
| '''[[Krajské město (Česko)|krajské město]]'''
| align="right" | '''obyvatel'''<ref name="PočetObyv2024" />
|-
| colspan="4" | <hr>
|-
| colspan=3 | [[Praha|Hlavní město Praha]]
| align="right" | 1 384 732 
|-
| [[Středočeský kraj]]
| [[Praha]]
| align="right" | 1 455 940
|-
| [[Jihočeský kraj]]
| [[České Budějovice]]
| align=right | 654 505
|-
| [[Plzeňský kraj]]
| [[Plzeň]]
| align=right | 613 374
|-
| [[Karlovarský kraj]]
| [[Karlovy Vary]]
| align=right | 295 077
|-
| [[Ústecký kraj]]
| [[Ústí nad Labem]]
| align=right | 811 169
|-
| [[Liberecký kraj]]
| [[Liberec]]
| align=right | 450 728
|-
| [[Královéhradecký kraj]]
| [[Hradec Králové]]
| align=right | 556 949
|-
| [[Pardubický kraj]]
| [[Pardubice]]
| align=right | 530 560
|-
| [[Kraj Vysočina]]
| [[Jihlava]]
| align=right | 517 960
|-
| [[Jihomoravský kraj]]
| [[Brno]]
| align=right | 1 226 749
|-
| [[Olomoucký kraj]]
| [[Olomouc]]
| align=right | 632 864
|-
| [[Zlínský kraj]]
| [[Zlín]]
| align=right | 580 744
|-
| [[Moravskoslezský kraj]]
| [[Ostrava]]
| align=right | 1 189 204
|-
| colspan=4 | <hr>
|}
==== Okresy ====
Kraje se dále dělí na okresy, dohromady je v&nbsp;Česku 76 okresů (poslední z nich – [[okres Jeseník]] – vznikl až 1. ledna [[1996]]).

V roce 1990 byly [[okresní národní výbor]]y transformovány na [[okresní úřad]]y, namísto sboru voleného občany je řídila [[okresní shromáždění]] volená [[zastupitelstvo kraje|krajským zastupitelstvem]]. Ke dni [[1. leden|1. ledna]] [[2003]] byly okresní úřady zrušeny. [[Okres]]y jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou.

==== Obce a jejich správní obvody ====
V roce [[1990]] byly [[místní národní výbor|místní]] a [[městský národní výbor|městské]] národní výbory přeměněny v [[obecní úřad|obecní]] a [[Obecní úřad|městské úřady]], přičemž volené orgány získaly takzvanou [[samostatná působnost|samostatnou působnost]], která začala být rozlišována od [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] státní správy. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česká republika se [[1. leden|1. ledna]] [[1993]] stala samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.

Z&nbsp;hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na [[správní obvod]]y [[Obec s rozšířenou působností|obcí s&nbsp;rozšířenou působností]] (někdy též zvané „malé okresy“ nebo „obce III. typu“). Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k&nbsp;nim však řada dalších měst. Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody [[Obec s pověřeným obecním úřadem|obcí s&nbsp;pověřeným obecním úřadem]] (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce. Ještě menší bývají některé správní obvody [[matrika|matrik]]. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce.

==== NUTS ====
[[Soubor:Cznuts2.svg|náhled|Statistické oblasti [[NUTS]]&nbsp;2 <br />v&nbsp;České republice, [[CZ-NUTS]]&nbsp;2]]
Členění na jednotky [[CZ-NUTS|NUTS]] 1, které odpovídají území o velikost 3–7 miliónů obyvatel, nebylo v Česku zavedeno. Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území Česka.

Na úrovni NUTS 2 se kraje sdružují do statistických oblastí zvaných regiony soudržnosti, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů. Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do [[Region soudržnosti Jihozápad|regionu soudržnosti Jihozápad]], Karlovarský a Ústecký do [[Region soudržnosti Severozápad|regionu soudržnosti Severozápad]], Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do [[Region soudržnosti Severovýchod|regionu soudržnosti Severovýchod]], Vysočina a Jihomoravský do [[Region soudržnosti Jihovýchod|regionu soudržnosti Jihovýchod]], Olomoucký a Zlínský do [[Region soudržnosti Střední Morava|regionu soudržnosti Střední Morava]]. Regiony soudržnosti [[Region soudržnosti Praha|Praha]], [[Region soudržnosti Střední Čechy|Střední Čechy]] a [[Region soudržnosti Moravskoslezsko|Moravskoslezsko]] jsou každý tvořen jediným krajem.

Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3.

==== Euroregiony ====
{{viz též|Seznam euroregionů v Česku}}
Pro posílení [[region]]ální spolupráce v Evropě vznikají takzvané [[euroregion]]y, a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi. Nejstarší z nich je [[Euroregion Nisa]], který leží na [[trojmezí]] [[Čechy|Čech]], [[Německo|Německa]] a [[Polsko|Polska]] především v povodí [[Lužická Nisa|Lužické Nisy]]. Zabírá plochu 13&nbsp;033&nbsp;km<sup>2</sup>, z toho na českém území 3&nbsp;163&nbsp;km<sup>2</sup>.

== Ekonomika ==
{{Podrobně|Ekonomika Česka}}
=== Obecná charakteristika ===
[[Soubor:Nové Město, Na příkopě 28, Česká národní banka.jpg|náhled|[[Česká národní banka]] v [[Praha|Praze]]]]
[[Soubor:Europe-GDP-PPP-per-capita-map.png|náhled|Evropské státy podle [[Seznam států světa podle HDP na obyvatele|HDP na obyvatele]]]]
{{viz též|Ekonomika Česka|Státní dluh Česka}}
Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě. [[Hrubý domácí produkt]] dosahuje výše vyspělých států světa. V roce [[2015]] byl [[hrubý domácí produkt]] (HDP) na osobu v [[Parita kupní síly|paritě kupní síly]] 31 600 amerických dolarů.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=The World Factbook — Central Intelligence Agency|periodikum=www.cia.gov|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2004rank.html|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20190529122611/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2004rank.html|datum archivace=2019-05-29|nedostupné=ano}}</ref> Výkonnost české ekonomiky činila v roce 2019 93 % průměru [[Evropská unie|EU]].<ref>[https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/tec00114/default/table?lang=en Eurostat:GDP per capita in PPS]</ref> [[Ekonomika Česka|Česká ekonomika]] je tak 16. nejsilnější v EU. Svou výkonností předběhla v roce [[2005]] ekonomiku [[Portugalsko|Portugalska]], poté [[Řecko|Řecka]], [[Kypr]]u a nyní se blíží úrovni [[Itálie]] a [[Španělsko|Španělska]]. [[Světová banka]] (WB) již Česko vyřadila ze seznamu „rozvojových zemí“. Z investičního hlediska banka [[JPMorgan Chase]] v roce 2017 české státní dluhopisy zařadila do indexu „rozvíjejících se trhů“ (emerging markets).<ref>{{Citace periodika|titul=JPMorgan Chase přeřadila české dluhopisy z kategorie vyspělých zemí do indexů rozvíjejících se trhů|periodikum=Investicniweb.cz|jazyk=cs-CZ|url=https://www.investicniweb.cz/news-2017-2-23-jpmorgan-chase-preradila-ceske-dluhopisy-ze-skupiny-vyspelych-zemi-do-indexu-rozvijejicich-se-zemi/|datum přístupu=2018-11-08}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Banka přeřadí Česko z&nbsp;vyspělých zemí do rozvojových. Neplníme příjem na hlavu
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
|jazyk=cs|url=https://www.novinky.cz/ekonomika/430220-banka-preradi-cesko-z-vyspelych-zemi-do-rozvojovych-neplnime-prijem-na-hlavu.html|datum přístupu=2017-04-11}}</ref> Přesto dnes patří k třicítce nejvyspělejších států, tzv. „plátcům“, kteří z rozpočtu Světové banky neberou peníze, ale naopak je do ní vkládají. Podle Indexu společenského rozvoje (Social Progress Index), který vytváří nezisková organizace Social Progress Imperative a společnost Deloitte, je ČR 22. nejrozvinutějším státem světa (k 2015).<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Česko je v&nbsp;kvalitě života na 22. místě na světě, dokonce před Itálií|url=https://www.novinky.cz/ekonomika/366662-cesko-je-v-kvalite-zivota-na-22-miste-na-svete-dokonce-pred-italii.html
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs}}</ref> Dle [[Index lidského rozvoje|Indexu lidského rozvoje]], který vypočítává [[Organizace spojených národů|OSN]], pak 28. nejrozvinutějším.<ref>http://hdr.undp.org/sites/default/files/2015_human_development_report.pdf</ref> V žebříčku bohatství svých občanů, který sestavuje skupina [[Allianz]], byla v roce 2015 Česká republika taktéž na 28. místě na světě.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=www.tyden.cz|jméno=|titul=Bohatství stoupá. Průměrný Čech vlastní 305 tisíc korun|url=http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/bohatstvi-stoupa-prumerny-cech-vlastni-305-tisic-korun_357353.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=2015-09-29|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Jmění je podle studie Global Wealth Report společnosti The Boston Consulting Group v ČR rozloženo poměrně rovnoměrně: pět procent nejbohatších Čechů vlastní 45 procent celkového finančního bohatství (v USA je to 77 procent).<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Pět procent Čechů vlastní 45 procent bohatství - Echo24.cz|url=http://echo24.cz/a/iB9u7/pet-procent-cechu-vlastni-45-procent-bohatstvi|vydavatel=|místo=|datum vydání=2015-04-15|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs-CZ}}</ref> Také příjmová nerovnost mezi lidmi patří v ČR k nejnižším v Evropě.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=tyden.cz|jméno=|titul=Příjmová nerovnost? Češi jsou rovnostáři|url=http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/podnikani-a-prace/prijmova-nerovnost-cesi-jsou-rovnostari_328591.html|vydavatel=|místo=|datum vydání=2014-12-30|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> S tím souvisí i odhad OECD, že v ČR je nejmenší míra [[Chudoba|chudoby]] v celé Evropě.<ref>http://www.mpsv.cz/cs/17826</ref> V roce 2018 žilo na [[Práh chudoby|hranici chudoby]] 9,6 procenta lidí.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Příjmová chudoba ohrožuje desetinu obyvatel ČR. Živoří ale výrazně více lidí
 | periodikum = Echo24
 | datum_vydání = 25. března 2019
 | url = https://echo24.cz/a/SZfy8/prijmova-chudoba-ohrozuje-desetinu-obyvatel-cr-zivori-ale-vyrazne-vice-lidi
}}</ref>

ČR je silně exportní ekonomikou, český export překonal v roce 2018 hranici 4,4 bilionu korun, čímž byl vytvořen nový historický rekord. V roce 2018 mířilo 84,1 procenta vývozu z ČR do zemí Evropské unie. Z hlediska států dominoval vývoz do [[Německo|Německa]] (32,4 procenta), s odstupem následovaly [[Slovensko]] (7,6 procenta), [[Polsko]] (6,1) a [[Rakousko]] (4,5). Dominoval dovoz z Německa (25,0 procenta), [[Čína|Číny]] (14,1) a Polska (7,7).<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Zahraniční obchod ČR - roční údaje - 2018
 | periodikum = Český statistický úřad
 | datum_vydání = 30. září 2019
 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/zahranicni-obchod-cr-rocni-udaje-2018
}}</ref> Zdanění bylo v roce 2015 v ČR na úrovni 39,6 procenta HDP.<ref name="cia">{{Citace elektronického periodika|titul=The World Factbook — Central Intelligence Agency|periodikum=www.cia.gov|url=https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20181226012446/https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ez.html%20|datum archivace=2018-12-26|nedostupné=ano}}</ref> Pro strukturu zdanění je typická nízká míra [[Přímá daň|přímých daní]], průměrná míra [[Nepřímá daň|nepřímých]] a velmi vysoká míra sociálních příspěvků ([[sociální zabezpečení|sociální]] a [[zdravotní pojištění]]).<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=eDOTACE|titul=Zdanění v EU - struktura a efektivita výběru daní - eDOTACE|periodikum=www.edotace.cz|url=http://www.edotace.cz/clanky/zdaneni-v-eu-struktura-a-efektivita-vyberu-dani|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Typickým rysem české ekonomiky je relativně nízká míra nezaměstnanosti, v březnu 2016 dosáhla ČR nejnižší nezaměstnanosti v celé Evropské unii.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Česko má nejnižší nezaměstnanost z&nbsp;celé EU, předběhlo už i&nbsp;Německo|url=http://www.novinky.cz/ekonomika/402011-cesko-ma-nejnizsi-nezamestnanost-z-cele-eu-predbehlo-uz-i-nemecko.html|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
}}</ref> Její zadlužení bylo k roku 2015 sedmé nejnižší v EU.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Česko je sedmou nejméně zadluženou zemí EU|url=http://www.novinky.cz/ekonomika/401288-cesko-je-sedmou-nejmene-zadluzenou-zemi-eu.html|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
}}</ref>

K roku 2016 činil [[Státní dluh Česka|státní dluh]] 1,836 bilionu korun, což představovalo 40,3 procenta hrubého domácího produktu (průměr EU 85,2 procenta HDP, eurozóny 90,7 procenta HDP).<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=ČSÚ: Míru zadlužení porušuje většina zemí EU, Česko ne {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/csu-miru-zadluzeni-porusuje-vetsina-zemi-eu-cesko-ne/1380321|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Dluhy českých domácností byly k červnu 2016 1,369 bilionu korun, dluhy firem vůči bankám 1,176 bilionu korun.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Dluhy českých domácností v červnu stouply na 1,369 bilionu korun {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/dluhy-ceskych-domacnosti-v-cervnu-stouply-na-1-369-bilionu-korun/1376400|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> V roce 2016 ve formě [[Odliv kapitálu|dividend]] odplynulo z Česka do zahraničí 289 miliard korun<ref>[https://www.novinky.cz/ekonomika/433801-do-zahranici-odteklo-na-dividendach-rekordnich-289-miliard.html Do zahraničí odteklo na dividendách rekordních 289 miliard]. Novinky. 31. března 2017.</ref> a podle některých odhadů se ročně vyvádí z Česka do zahraničí až 700 miliard korun,<ref>[https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/jak-zahranicni-firmy-doji-cesko-odtece-az-700-miliard-rocne_457806.html Jak zahraniční firmy dojí Česko. Odteče až 700 miliard ročně]. Týden. 6. prosince 2017.</ref> což je ovšem přímý důsledek zahraničních investic. K roku 2016 bylo v ČR 23 200 dolarových milionářů.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Počet dolarových milionářů v ČR stoupl o osm pct na 23.200 lidí {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pocet-dolarovych-milionaru-v-cr-stoupl-o-osm-pct-na-23-200-lidi/1375615|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's oceňuje od roku 2011 úvěrovou spolehlivost České republiky stupněm AA-.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Agentura S&P potvrdila rating České republiky na stupni AA- {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/agentura-s-p-potvrdila-rating-ceske-republiky-na-stupni-aa/1374382|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Podle poradenské sítě BDO bylo k roku 2016 Česko 26. nejatraktivnější zemí světa pro investory.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=BDO: Nejatraktivnější pro investory je Hongkong, ČR na 26. místě {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/bdo-nejatraktivnejsi-pro-investory-je-hongkong-cr-na-26-miste/1373844|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> K významným hospodářským institucím patří [[Burza cenných papírů Praha|Pražská burza]] (a její [[index PX]]). S [[Korupce|korupcí]] se v Česku setkalo 60 % dotázaných podnikatelů.<ref>[https://byznys.ihned.cz/c1-64760700-pruzkum-vetsina-podnikatelu-se-setkala-s-uplatky-zadne-zlepseni-nevidi Průzkum: Většina podnikatelů se setkala s úplatky. Žadné zlepšení nevidí]. Hospodářské noviny. 19. října 2015.</ref>

=== Měna ===
[[Soubor:5 000 czk note 1999.jpg|náhled|Pětitisícová bankovka české koruny s portrétem [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]]]]
Oficiální českou měnou je [[koruna česká]] (zkratka Kč). Vydává ji [[Česká národní banka]], zcela nezávislá na vládě. Členy jejího vedení – bankovní rady – jmenuje prezident republiky. Kurz měny je plovoucí, pokud se Česká národní banka nerozhodne jinak, například od 7. listopadu 2013 intervenovala na devizovém trhu s cílem držet kurz koruny vůči euru přibližně na hladině 27 korun za euro.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | autor1 = ČTK
 | odkaz_na_autora1 = Česká tisková kancelář
 | titul = Intervence ČNB pokračují, skončí nejdříve ve 2. čtvrtletí 2017
 | periodikum = ČeskéNoviny.cz
 | datum_vydání = 2016-09-29
 | url = http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/intervence-cnb-pokracuji-skonci-nejdrive-ve-2-ctvrtleti-2017/1398055
 | datum_přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Důvodem k opatření byly obavy z [[deflace]]. Intervence byly ukončeny na jaře 2017<ref>{{Citace elektronického periodika
 | autor = ČTK
 | odkaz na autora = Česká tisková kancelář
 | titul = ČNB ukončila intervence, koruna posílila, rostou výnosy dluhopisů
 | periodikum = ČeskéNoviny.cz
 | url = http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cnb-ukoncila-intervence-koruna-muze-posilit-pod-27-kc-eur/1470372
 | datum přístupu = 2017-06-12
}}</ref> a intervencemi posílený kurz si koruna udržovala do 1. čtvrtletí 2020.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Směnný kurz EU/Kč
 | url = https://www.kb.cz/cs/kurzovni-listek/detail-kurzu?curr=eur
 | vydavatel = Komerční banka
}}</ref>

Přístupovou smlouvou z roku 2003 se Česko zavázalo přijmout evropskou měnu [[euro]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Euro a Česká republika
 | url = http://www.zavedenieura.cz/cs/euro-a-ceska-republika
 | vydavatel = Ministerstvo financí ČR
 | datum_přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Vládou však dosud nebyl stanoven termín přijetí<ref>{{Citace elektronického periodika
 | autor1 = ČTK
 | odkaz_na_autora1 = Česká tisková kancelář
 | titul = Analýza: Rozhodnutí o vstupu Česka do eurozóny bude hlavně politické
 | periodikum = ČeskéNoviny.cz
 | datum_vydání = 2017-06-01
 | url = http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/analyza-rozhodnuti-o-vstupu-ceska-do-eurozony-bude-hlavne-politicke/1492235
 | datum_přístupu = 2017-07-12
}}</ref> ani termín vstupu do mechanismu směnných kurzů [[ERM II]] (kurz koruny by byl od té chvíle navázán na kurz eura a kopíroval by ho), který musí přijetí eura předcházet. Vstup do mechanismu ERM II je poslední z pěti [[Maastrichtská kritéria|konvergenčních kritérií]], které ČR dosud nesplnila. Přijetí eura brání obavy z [[Dluhová krize v eurozóně|dluhové krize v eurozóně]] a nízká podpora přijetí eura u veřejnosti – podle průzkumu [[Centrum pro výzkum veřejného mínění|CVVM]] z&nbsp;dubna 2017 si zavedení eura přálo jen 21 % respondentů,<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení1 = Červenka
 | jméno1 = Jan
 | titul = Občané ČR o budoucnosti EU a přijetí eura – duben 2017 - Centrum pro výzkum veřejného mínění
 | periodikum = cvvm.soc.cas.cz
 | vydavatel = Centrum pro výzkum veřejného mínění
 | datum_vydání = 2017-05-24
 | url = https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/politicke/mezinarodni-vztahy/4329-obcane-cr-o-budoucnosti-eu-a-prijeti-eura-duben-2017
 | datum_přístupu = 2017-07-12
}}</ref> tedy podobně jako po předchozích šest let. Do roku 2005 se podpora pohybovala nad 50 %, v&nbsp;následujících letech mírně poklesla a k prudkému nárůstu odporu došlo mezi lety 2009 a 2011.<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Tisková zpráva: Občané ČR o budoucnosti EU a přijetí eura – duben 2017
 | vydavatel = Centrum pro výzkum veřejného mínění
 | datum_vydání = 2017-05-24
 | strany = 4
 | url = https://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c2/a4326/f9/pm170524a.pdf
 | datum_přístupu = 2017-07-12
 | druh nosiče = PDF online
}}</ref>

K historickým měnám užívaným v Česku patří [[Koruna československá|československá koruna]], [[protektorátní koruna]], [[rakousko-uherská koruna]] či [[rakousko-uherský zlatý]]. K&nbsp;významným mincím minulosti patří [[pražský groš]] či [[jáchymovský tolar]], od nějž má měna [[dolar]] [[Etymologie|etymologický]] původ.

=== Vývoj ekonomiky ===
{{Podrobně|Hospodářské dějiny Česka}}
[[Soubor:Vítkovické železárny polovina 19 století.jpg|náhled|[[Vítkovické železárny]] v polovině 19. století]]
[[Soubor:Brno, hlavní nádraží, lokomotiva 433.001 (02).jpg|náhled|upright|Značka kdysi slavného strojírenského koncernu ČKD, který po mnoha fúzích vznikl roku 1927]]
V českých zemích se počátky moderního průmyslu dají vysledovat do časů panování císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II.]], kdy se začaly spolu se zárodky [[Věda|moderní vědy]] objevovat i první průmyslové technologie a myšlení. Proces přerušila [[třicetiletá válka]] a i po ní ve střední Evropě došlo k jisté prodlevě v navázání na tuto tradici. Počátky industrializace zde souvisejí s ideologií [[Merkantilismus|merkantilismu]] a [[Osvícenský absolutismus|osvícenským absolutismem]] [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] Průkopníky zde byli zejména šlechtici. První průmysl, který se začal v českých zemích masově rozvíjet, byl [[Textilní průmysl|textilní]], v 18. století ještě osamocený.

Zlom přišel na začátku 19. století, kdy se české země začaly rychle industrializovat, došlo k tzv. [[Průmyslová revoluce v Česku|průmyslové revoluci]]. Rozvíjely se nové obory (zejm. cukrovarnictví, sklářství, pivovarnictví, výroba porcelánu, chemický průmysl, těžký průmysl a strojírenství) a od 20. a 30. let 19. století se tento průmysl také mechanizoval, za pomoci [[Parní stroj|parního stroje]], klíčového vynálezu epochy. Ve 2. polovině století se objevily nové technologie (elektřina, telegraf, telefon), rodilo se kapitalistické finančnictví ([[Živnostenská banka|Živnobanka]]), mohutnělo strojírenství, jednak za pomoci fúzí a koncentrace kapitálu (např. koncerny [[Škoda (podnik)|Škoda]] a [[ČKD]]), a také tím, že začalo vyrábět stroje pro rozvíjející se železnici a systémy městské hromadné dopravy. Na konci století se objevuje výroba automobilů a motocyklů ([[Laurin & Klement|Laurin a Klement]]). Do konce 19. století se staly české země nejprůmyslovější částí tehdejší [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-uherské monarchie]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Mrázek | jméno = Otakar | odkaz na autora = Otakar Mrázek | titul = Vývoj průmyslu v českých zemích a na Slovensku od manufaktury do roku 1918| vydavatel = Nakladatelství politické literatury | místo = Praha | rok = 1964| počet stran = 490}}</ref>

Za První republiky rozmach pokračoval, objevila se i nová dynamicky expandující odvětví (např. obuvnictví – firma [[Baťa]] či zbrojařství – [[Zbrojovka Brno]]). Podle kritéria „národního důchodu na obyvatele“ byla meziválečná československá ekonomika 14. nejvyspělejší v Evropě a 18.–20. na světě. Průmyslová produkce byla desátá nejvyšší na světě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Ekonomika ČSSR v letech padesátých a šedesátých {{!}} 21. 7. 2011 {{!}} Pavel Rybák
| periodikum = Britské listy
| url = https://blisty.cz/art/59458-ekonomika-cssr-v-nbsp-letech-padesatych-a-sedesatych.html
| datum vydání = 2011-07-21
| jazyk = en
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Silně exportní ekonomiku ovšem těžce zasáhla [[Velká hospodářská krize|světová krize]], jež začala roku 1929. Vlekla se takřka až do konce 30. let. Po druhé světové válce byl průmysl v mimořádné míře zestátněn a po nástupu komunistů k moci začalo být hospodářství centrálně řízené a plánované. Navíc se podvolilo potřebám [[Rada vzájemné hospodářské pomoci|Rady vzájemné hospodářské pomoci]], jež sdružovala socialistické státy, takže došlo v 50. letech k přílišné orientaci na těžký průmysl.

Od 60. let se dal prostor širší a vyváženější škále odvětví, navázalo se na dobrou strojírenskou a chemickou tradici. Na konci 60. let vedení KSČ plánovalo větší ekonomickou reformu ([[Ota Šik|Oty Šika]]), která by centrálně řízenou ekonomiku skloubila s volným trhem, ale [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|vpád sovětských vojsk]] ji znemožnil. Nové vedení KSČ tak zvolilo cestu velkých infrastrukturních a energetických projektů, u nichž bylo centrální řízení částečně výhodou (rozsáhlá výstavba sídlišť, dálnic, jaderných elektráren, přehrad, doindustrializace Slovenska). Hospodářství ovšem nedokázalo pružně reagovat na potřeby spotřebitelů a nezachytilo ani technologický převrat té doby, počítačovou a digitální revoluci. Specifickou linií, snad v některých ohledech i podvratnou, bylo [[družstvo|družstevnictví]], kde se objevila i nečekaná pružnost a efektivita (např. výroba počítačů v [[JZD Slušovice]]). Během tzv. [[Perestrojka|perestrojky]], přestavby hospodářství, k níž impulsy přišly z Moskvy, byl této linii dán větší prostor a stejně tak bylo částečně dovoleno soukromé podnikání (např. i jedna z největších současných českých firem, antivirová společnost [[Avast Software|Avast]], začínala jako perestrojkové družstvo). Reformy byly však příliš pomalé a nesetkaly se ani s takovou podporou veřejnosti jako reformy konce 60. let.

Politická revoluce roku 1989 ukončila komunistickou vládu i pokusy o reformy na jejím konci. Došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a [[privatizace|privatizaci]] státního majetku (viz [[kupónová privatizace]], [[velká privatizace]], [[malá privatizace]]). V rámci [[restituce|restitucí]] byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948. Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví [[těžký průmysl|těžkého průmyslu]] a těžkého strojírenství, které nebyly konkurenceschopné, nebo byly chybně privatizovány. Velká část podniků byla začleněna do nadnárodních korporací. Podíl průmyslu na tvorbě [[Hrubý domácí produkt|HDP]] klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb.

Po vstupu země do Evropské unie roku 2004 následovalo období hospodářského růstu. Pomohly i přímé dotace, od momentu vstupu do půlky roku 2016 Česko získalo z rozpočtu EU o 627,8 miliardy korun více, než do něj odvedlo.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=ČR v pololetí získala z EU o 66,6 miliardy Kč více, než zaplatila {{!}} ČeskéNoviny.cz|periodikum=www.ceskenoviny.cz|url=http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cr-v-pololeti-ziskala-z-eu-o-66-6-miliardy-kc-vice-nez-zaplatila/1376329|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Tak jako většinu států světa, i Česko zasáhla světová ekonomická krize, jež vypukla roku 2008. Projevila se zejména poklesem HDP o 4,5 % v roce 2009, zvyšováním nezaměstnanosti a růstem zadlužení státu. Bankovní systém oproti tomu krizi odolal a negativní jevy nebo přímo krachy bank jako v jiných státech EU se neuskutečnily. ČR se vyhnula i dluhové krizi, která postihla některé státy eurozóny. Po roce 2011 se obnovil hospodářský růst a česká ekonomika prokazuje vysokou výkonnost.

=== Největší firmy ===
{{viz též|Seznam největších českých firem podle tržeb|Seznam největších zaměstnavatelů v Česku|Seznam nejbohatších lidí v Česku}}
[[Soubor:Avast Software logo 2016.svg|náhled| upright=0.7|Logo [[Avast Software]], české softwarové firmy]]
[[Soubor:BB Centrum, Prague, Czech Republic.jpg|náhled|Areál [[BB Centrum]] v Praze, sídlo řady firem, mj. i státního [[ČEZ]]u]]
==== Podle tržeb ====
Podle tržeb byly v roce 2019 v ČR největší firmy:<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení1 = Křeček
 | jméno1 = Štěpán
 | titul = Žebříček největších firem v České republice
 | url = https://www.kurzy.cz/zpravy/554133-zebricek-nejvetsich-firem-v-ceske-republice/
 | vydavatel = kurzy.cz
 | datum_vydání = 2020-08-14
}}</ref>
{{sloupce|2|
* [[Škoda Auto]] (459,1 miliardy korun).
* [[Energetický a průmyslový holding]] (230,0 miliardy Kč)
* [[ČEZ]] (206,2 miliardy Kč)
* [[Agrofert]] (162,0 miliardy Kč)
* [[Foxconn CZ]] (152,4 miliardy Kč)
}}

==== Podle počtu zaměstnanců ====
Největšími zaměstnavateli v roce 2018 byly firmy:<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Největší firmy v Česku podle tržeb i zaměstnanců. Projděte si žebříček Czech Top 100
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
 | datum_vydání = 2019-06-11
 | url = https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nejvetsim-firmam-v-cesku-se-dari-trzby-skodovky-rostou-nejvi/r~1febd2968c2811e9a305ac1f6b220ee8/
 | datum_přístupu = 2020-12-16
}}</ref>
{{sloupce|2|
* [[Agrofert]] (32 770 zaměstnanců)
* [[Škoda Auto]] (32 599 zaměstnanců)
* [[ČEZ]] (31 385 zaměstnanců)
* [[Česká pošta]] (30 128 zaměstnanců)
* [[České dráhy]] (23 374 zaměstnanců)
}}
<!-- I po rozsáhlé privatizaci 90. let zbyl v ekonomice silný veřejný sektor s velkými zaměstnavateli ([[Česká pošta]], [[České dráhy]], [[Dopravní podnik hl. m. Prahy]], Letiště Praha, [[Lesy České republiky]], [[Čepro]], [[ČEPS]]) a v případě energetické firmy [[ČEZ]] i s jednou z nejziskovějších firem.

Největším soukromým zaměstnavatelem se časem stala potravinářsko-chemická skupina [[Agrofert]] ([[Andrej Babiš]]).<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Největší zaměstnavatelé v Česku. Nový žebříček vedou policie a pošta|periodikum=Aktuálně.cz|url=https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/nejvetsi-zamestnavatele-v-cesku-novy-zebricek-vedou-policie/r~968be8fae47411e59e52002590604f2e/|datum přístupu=2016-08-05}}</ref> Jakýmsi vítězem „loterie kuponové privatizace“ se stala skupina [[PPF (společnost)|PPF]] [[Petr Kellner|Petra Kellnera]], která se specializuje zejména na finanční podnikání ([[Home Credit (společnost)|Home Credit]], [[Air Bank]] atd.). Výkladní skříní nového režimu se stali mezinárodně úspěšní podnikatelé, kteří založili firmu po revoluci tzv. na zelené louce (tedy ne na bázi starších podniků) – k takovým patří firma [[Seznam.cz]] ([[Ivo Lukačovič]]), softwarové antivirové firmy [[Avast Software|Avast]] ([[Pavel Baudiš]], [[Eduard Kučera]]) a [[AVG Technologies|AVG]] (původně česká, později prodaná do zahraničí, posléze odkoupená Avastem)<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Úšela|jméno=Jan|titul=Avast kupuje konkurenční AVG. Vznikne český antivirový gigant s více než 400 miliony uživatelů|url=http://byznys.ihned.cz/c1-65358430-antivirove-spolecnosti-se-spojuji-avast-software-koupi-avg-technologies-za-1-3-miliardy-dolaru|datum vydání=2016-07-07|datum přístupu=2016-09-04|jazyk=cs-CZ}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Skvělá zpráva pro české podnikání: Spojení IT hvězd Avast a AVG {{!}} Téma|periodikum=Lidovky.cz|url=http://ceskapozice.lidovky.cz/skvela-zprava-pro-ceske-podnikani-spojeni-it-hvezd-avast-a-avg-p64-/tema.aspx?c=A160711_151908_pozice-tema_lube|datum vydání=2016-07-12|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> či internetový obchod [[Alza.cz]] ([[Aleš Zavoral]]).

Průmysl se výrazně orientoval na automobily a s nimi spjatou výrobu, jako je výroba plochých skel, součástek a gumárenství ([[Škoda Auto|Škoda]], [[Hyundai Motor Manufacturing Czech|Hyundai]], [[TPCA]], [[Johnson Controls]], [[AGC Flat Glass Czech|AGC]], [[MTX Group|MTX]], [[Sungwoo Hitech]], [[Brose CZ]], [[Continental Automotive Czech Republic|Continental Automotive]], [[ČGS Holding]], [[Continental Barum]], [[Marelli Automotive Lighting Jihlava|Automotive Lighting]], [[ZF Automotive Czech|ZF]], [[Witte Nejdek|Witte]]), podobně jako na Slovensku. Také výroba vlakových souprav, kolejových zařízení a autobusů se udržela ([[Škoda Transportation]], [[Bonatrans Group]], [[Iveco Czech Republic|Iveco]]).

Minulý režim vybudoval základnu především pro rozvoj potravinářského, (petro)chemického průmyslu a energetiky.{{doplňte zdroj}} V potravinářství se krom Agrofertu prosadily firmy [[Hruška (firma)|Hruška]], [[Kofola ČeskoSlovensko|Kofola]] či [[Hamé]]. O vytvoření české fast foodové sítě se pokusila firma [[Crocodille]] (sendvičérie Crocodille a bageterie [[Bageterie Boulevard]]).

V petrochemii to byla skupina [[KKCG]] [[Karel Komárek mladší|Karla Komárka]] ([[MND]], Vítkovice Holding ad.), ENI, [[Slovnaft]], OMV, [[Shell Czech Republic|Shell]], Synthos, [[Tank ONO]], v energetice [[Energetický a průmyslový holding]] ([[Daniel Křetínský]]), [[RWE Supply & Trading CZ|RWE]], [[Unipetrol]], [[Pražská plynárenská]], Alpiq, [[E.ON]], [[Lama Energy Group]], Eriell, [[Pražská energetika]]. I přes mnoho potíží se drží stále ještě silní hráči i v těžkém průmyslu, těžařství a těžkém strojírenství ([[OKD]], [[Liberty Ostrava]], [[Třinecké železárny]], [[Czech Coal]] [[Pavel Tykač|Pavla Tykače]], [[Sokolovská uhelná]], [[Severočeské doly]], [[Ferona]] či [[FINITRADING|Finitrading]] [[Tomáš Chrenek|Tomáše Chrenka]]). V elektronice a přesném strojírenství fungují především továrny korporací [[Siemens Česká republika|Siemens]], [[Bosch Group ČR|Bosch]], [[Foxconn CZ|Foxconn]], [[Panasonic AVC Networks Czech|Panasonic]], [[ABB]], [[AT Computers]], [[eD' system Czech|eD' system]], [[SWS]], [[AVX]] Czech Republic, [[Inventec]] a české značky elektroniky [[Evolveo]], [[ETA (firma)|ETA]], [[Jablotron]] a [[Tesla (podnik)|Tesla]].

Rozvinuly se i firmy v některých netradičních odvětvích, jako je personalistika (ManpowerGroup), outsourcing (ISS Facility Services), výherní automaty (European Data Project) či zdravotní služby (Phoenix, Alliance Healthcare). V oblasti realit a developmentu dominuje [[CPI Group]] ([[Radovan Vítek]]). Klíčovými hráči v bankovním sektoru jsou [[Česká spořitelna]], [[Komerční banka]], [[Československá obchodní banka|ČSOB]], [[Generali Česká pojišťovna|Česká pojišťovna]] a Kooperativa pojišťovna, ve stavebnictví [[Metrostav]], [[Skanska]], [[OHL ŽS]], [[Strabag CZ|Strabag]] a [[Eurovia CS|Eurovia]], v mobilních komunikacích O2, T-Mobile a Vodafone. Významnou roli hrají i mnohostranné finanční skupiny – BMM Group ([[Zdeněk Bakala]]), [[Penta Investments]] ([[Marek Dospiva]], Jaroslav Haščák, Martin Kúšik), [[Unimex Group]] ([[Jiří Šimáně (podnikatel)|Jiří Šimáně]]) či GES Group [[Ivan Zach|Ivana Zacha]]. K velkým firmám patří i vodárenská [[Veolia Česká republika|Veolia]] nebo tabákové [[Imperial Tobacco ČR|Imperial Tobacco]] a [[Altria Group|Philip Morris]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=100 nejvýznamnějších firem|periodikum=www.czechtop100.cz|url=http://www.czechtop100.cz/zebricky-firem/nejvyznamnejsi-firmy/100-nejvyznmanejsich-firem-cr.html|datum přístupu=2016-09-04|url archivu=https://web.archive.org/web/20160816072122/http://www.czechtop100.cz/zebricky-firem/nejvyznamnejsi-firmy/100-nejvyznmanejsich-firem-cr.html|datum archivace=2016-08-16|nedostupné=ano}}</ref> -->

=== Zemědělství ===
{{Podrobně|Zemědělství v Česku}}
[[Soubor:Cesky strakaty krava.jpg|náhled|Plemeno [[český strakatý skot]]]]
[[Soubor:Czechered landscape ESA359991.jpg|thumb|Mozaika středočeské zemědělské krajiny (barevně jsou rozlišeny různé plodiny)]]
Pěstuje se hlavně [[Obilniny|obilí]] ([[pšenice]], [[ječmen]], [[kukuřice setá|kukuřice]]), [[Lilek brambor|brambory]], [[cukrová řepa]]; z technických plodin [[len]] a [[Brukev řepka|řepka]]. Význam má i pěstování [[chmel]]e, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvláště [[kapr]]ů).

Zemědělci k roku 2016 hospodařili na 4,26 milionů hektarů [[Zemědělská půda|zemědělské půdy]], což představovalo 54 procent celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele České republiky připadlo 0,42 hektaru zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což odpovídá evropskému průměru. Třetinu půdního fondu tvoří lesy.

Od roku 1995 ubývá zemědělské půdy, k roku 2016 asi 15 tisíc hektarů, oproti tomu výměra lesů vzrostla o 16 tisíc hektarů. Podobně klesá výměra orné půdy na úkor trvalých travních porostů, tedy lučin a pastvin. Těch v uvedeném období přibylo 71 tisíc hektarů.

Typické pro ČR je vysoké procento zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami, po Francii (29,2 %) jsme v tomto ohledu s 13,5 % na druhém místě v EU.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=V&nbsp;čem je české zemědělství jiné? {{!}} Statistika&My - měsíčník Českého statistického úřadu|periodikum=www.statistikaamy.cz|url=http://www.statistikaamy.cz/2014/07/v-cem-je-ceske-zemedelstvi-jine/|datum přístupu=2016-09-04}}</ref> Typický pro české zemědělství je rovněž velký podíl pronajaté půdy (asi 90 %). Také velikostní struktura zemědělských podniků v ČR se výrazně liší od struktury podniků v ostatních zemích Evropské unie. Velké podniky, tedy ty s více než 50 hektary obdělávané zemědělské půdy, v ČR obhospodařují 92,2 % z celkové výměry zemědělské půdy. Ve zbytku EU jsou obvyklejší menší podniky. Důvodem je mj. česká tradice [[družstvo|družstevnictví]] i kolektivizace 50. let.

K roku 2004 pracovalo v zemědělství 141 000 osob, ve struktuře zaměstnanosti to představovalo 2,9 % pracovníků v ČR. Typické je, že počet pracovníků v zemědělství od 90. let trvale klesá.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Zemědělství (eAGRI)|periodikum=eagri.cz|url=http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/|datum přístupu=2016-09-04}}</ref>

K zásadním výsledkům českého chovatelství a šlechtitelství patří plemena jako [[československý vlčák]], [[český teriér]], [[pražský krysařík]], [[chodský pes]], [[český fousek]] či [[starokladrubský kůň]]. Unikátní byl rovněž projekt na záchranu [[Huculský kůň|huculského koně]].

=== Průmysl ===
{{Podrobně|Průmysl v Česku|Průmyslová revoluce v Česku|Automobilový průmysl v Česku}}
[[Soubor:Levského, Tatra T3 při vjezdu, detail.jpg|náhled|[[Tatra T3]], nejpočetnější tramvaj světa, vyráběná 1962–1997]]
[[Soubor:Skoda Octavia 1.4 TSi Ambiente 2018 (43775561605).jpg|náhled|Škoda Auto je jedním z největších výrobců automobilů v Evropě. Roku 2014 prodala rekordní počet 1 037 226 vozů. ]]
[[Soubor:LET L-410NG OK-NGA ILA Berlin 2016 09.jpg|náhled|[[Let L-410 NG]], největší dopravní letoun vyráběný v Česku]]
[[Soubor:Moser Culbuto 16520.JPG|náhled|Sklenice [[Moser]] z roku 1935]]
Průmysl vytváří 35 % hrubého produktu českého hospodářství. Hlavními průmyslovými centry jsou [[Praha]], [[Brno]], [[Ostrava|Ostravsko]], [[Plzeň]] a [[Mladá Boleslav]]. Mezi hlavní odvětví v Česku patří průmysl [[Chemický průmysl|chemický]], [[Strojírenství|strojírenský]], [[Metalurgie|hutnický]] a [[potravinářství|potravinářský]]. Další významná odvětví jsou [[energetika|energetický]] průmysl, [[stavebnictví]] a [[Spotřební průmysl|výroba spotřebního zboží]]. Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl a např. [[sklářství]], které ovšem má v Čechách dlouhou tradici.

Velký význam, zvláště pro [[Vývoz|export]], má [[automobilový průmysl]]. Největším výrobcem automobilů je společnost [[Škoda Auto]]. V roce 2015 vyrobily v České republice společnosti Škoda (patřící německému koncernu [[Volkswagen]]), [[TPCA]], která sdružuje japonskou firmu [[Toyota]] a francouzskou [[Peugeot]]-[[Citroën]], a jihokorejská firma [[Hyundai]] dohromady rekordních 1 298 236 osobních automobilů.<ref>http://www.autoweek.cz/cs-tiskove_zpravy-vyroba_vozidel_v_cr_dosahla_v_roce_2015_noveho_rekordu-5051</ref>

Tradice [[Automobilový průmysl v Česku|českého automobilového průmyslu]] sahá do roku 1897, kdy byl v [[Kopřivnice|Kopřivnici]] vyroben první český automobil se [[spalovací motor|spalovacím motorem]] značky [[NW Präsident|President]]. O dva roky později mladoboleslavská továrna [[Laurin & Klement]] začala vyrábět motocykly Slavia, avšak roku 1905 se i v Mladé Boleslavi přeorientovali na automobily.<ref>kol.: ''Československé dějiny v datech'', Praha, Svoboda 1987.</ref> Továrna Laurin & Klement se stala základnou, na níž vyrostla automobilka Škoda. Nejprodávanějšími škodovkami současnosti jsou [[Škoda Octavia]], [[Škoda Fabia]], [[Škoda Superb]] a [[Škoda Kodiaq]]. V minulosti uspěly [[Škoda Yeti]], [[Škoda Felicia]], [[Škoda Roomster]], [[Škoda Favorit]] či řada [[Škoda 742|Škoda 742 (vč. modelu Škoda 120]]).

K dalším automobilovým značkám patří též [[Tatra]] (těžké nákladní automobily, třetí nejstarší výrobce automobilů na světě), [[Avia]] (střední nákladní automobily), k historickým pak [[Praga]], [[LIAZ|Liaz]] a [[Karosa]]. Tatra se proslavila nákladním vozem [[Tatra 815]] či armádní [[Tatra 813|Tatrou 813]]. Nejznámějšími osobními automobily z kopřivnické továrny byly [[Tatra 603]] a [[Tatra 97]]. [[Tatra 77]] byla prvním sériově vyráběným vozem s aerodynamickou karosérií na světě. Ve voze [[Tatra 87]] podnikli cestovatelé [[Jiří Hanzelka]] a [[Miroslav Zikmund]] své slavné cesty do Afriky a Jižní Ameriky. Autobusy dnes vyrábí firmy [[Iveco Czech Republic]] a [[SOR Libchavy]], nejznámějšími českými autobusy jsou [[Škoda 706 RTO]] či [[Karosa ŠM 11]]. Trolejbusy dříve vyráběla [[Škoda Ostrov]] (např. typ [[Škoda 9Tr]]), nyní především [[Škoda Electric]]. Dalšími českými výrobci dopravních a zemědělských prostředků jsou [[Zetor]] (traktory), [[Kaipan]] (roadstery), [[Jawa]] (motocykly) a [[Česká zbrojovka Strakonice|Čezeta]] (elektrické skútry).

Kolejová vozidla vyrábí především [[Škoda Transportation]] (tramvaje, trolejbusy, metro). Historicky je však nejslavnějším českým drážním vozidlem tramvaj [[Tatra T3]] z ČKD Praha, s 14 tisíci vyrobenými kusy nejpočetnější tramvaj na světě. Mezi železničními vozidly pak [[Motorový vůz M 290.0|motorový vůz řady M 290.0]], tzv. Slovenská strela z Tatry Kopřivnice (1936).
 
Výroba letounů probíhá v [[Aero Vodochody]] (armádní) a v [[Let Kunovice|Letu Kunovice]] (civilní), v minulosti také v pražské Avii. K nejslavnějším českým letounům patřily [[Avia B-534]] a [[Avia S-199]] (důležitá zbraň v izraelsko-arabské válce roku 1948). Bitevník [[Aero L-159 Alca]] zase sehrává značnou roli v boji irácké armády proti [[Islámský stát|Islámskému státu]]. Jako cvičné vojenské letouny se v minulosti osvědčily [[Aero L-29 Delfín]] či [[Aero L-39 Albatros]]. V Kunovicích se specializovali na kluzáky (zejm. [[Let L-13 Blaník]]), ale i jejich [[Let L-410 Turbolet]] se stal jedním z nejpoužívanějších českých letadel, uplatnil se především v Sovětském svazu. V minulosti probíhala výroba zemědělských a akrobatických letounů také v [[ZLIN Aircraft|Otrokovicích]] ([[Zlín Z-42|Z-42]], [[Zlín Z-50|Z-50]], [[Zlín Z-37 Čmelák|Z-37 Čmelák]].

Představiteli chemického průmyslu jsou například skupiny [[Agrofert]] nebo [[Draslovka|Draslovka Global Holding]].

První republika hodně vsadila na zbrojní průmysl, založeny byly tehdy [[Česká zbrojovka Strakonice]], [[Zbrojovka Brno]] a [[Česká zbrojovka Uherský Brod]] (nejznámějšími českými zbraněmi ve světě jsou tank [[LT vz. 38]], [[samopal vzor 61]] („škorpion“), pistole [[CZ 75]], [[lehký kulomet vz. 26]], [[samopal vzor 58]], [[SKOT|SKOT (OT-64)]] či [[pistole vz. 52]]).

Největší český textilní a obuvnický průmysl zastupuje firma [[Baťa]], která působí ve více než 50 zemích světa. Prodej českých hodinek [[PRIM]] naopak výrazně klesl, z více než půl milionu prodávaných kusů ročně na konci 80. let.

Tradičním odvětvím je [[Výroba piva|pivovarnictví]]. [[České pivo|Pivo se v Česku]] pilo a vyrábělo minimálně od roku 993, z toho roku máme dochovánu zprávu o tom, že biskup [[Svatý Vojtěch|Vojtěch]] zakázal mnichům [[Břevnovský klášter|Břevnovského kláštera]] pivo vyrábět.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.ceske-pivo.cz/historie-ceskeho-pivovarnictvi-data-fakta |datum přístupu=2016-12-07 |url archivu=https://web.archive.org/web/20161220073443/http://www.ceske-pivo.cz/historie-ceskeho-pivovarnictvi-data-fakta |datum archivace=2016-12-20 |nedostupné=ano }}</ref> V Plzni vznikl roku 1842 druh piva (pils, pilsner, [[pivo plzeňského typu]]), který je dnes nejrozšířenějším na světě.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Klička
| jméno = Jan
| titul = Přesný recept na plzeňské pivo zná maximálně deset sládků
| datum vydání = 2013-08-20
| jazyk = cs
| url = https://www.denik.cz/ekonomika/presny-recept-na-plzenske-pivo-zna-maximalne-deset-sladku-20130819.html
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> V produkci piva je ČR na 15. místě na světě. V zemi je 40 velkých průmyslových pivovarů a k tomu mnoho pivovarů malých.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Česko – země piva
| periodikum = www.czech.cz
| url = http://www.czech.cz/cz/Podnikani/Firmy-v-CR/Cesko-%E2%80%93-zeme-piva
| datum přístupu = 2019-12-14
| url archivu = https://web.archive.org/web/20190729084343/http://www.czech.cz/cz/Podnikani/Firmy-v-CR/Cesko-%E2%80%93-zeme-piva
| datum archivace = 2019-07-29
| nedostupné = ano
}}</ref> Největšími pivovary jsou [[Plzeňský Prazdroj]] (značky [[Prazdroj|Pilsner Urquell]], [[Gambrinus]], [[Velkopopovický Kozel]], [[Radegast (pivo)|Radegast]]), [[Pivovary Staropramen]] ([[Staropramen]]), [[Heineken|Heineken Česká republika]] ([[Pivovar Starobrno|Starobrno]], [[Krušovice (pivo)|Krušovice]]), [[Budějovický Budvar (podnik)|Budějovický Budvar]] ([[Budweiser Budvar|Budvar]]) a [[Pivovar Přerov|PMS Přerov]] ([[Zubr (pivo)|Zubr]], [[Pivovar Litovel|Litovel]], [[Pivovar Holba|Holba]]). K malým pivovarům patří například [[Bernard]] v Humpolci.<ref name=":0" />

Významnou roli hraje výroba [[České sklo|českého skla]]. K nejznámějším českým výrobcům skla patří: [[Moser]] (považován za nejluxusnější českou značku), [[Rückl (sklárna)|Rückl]] (sklo od nich vlastní například britská královna Alžběta II), [[Crystalex]] (největší český výrobce nápojových skleniček), [[Sklárny Bohemia]] Poděbrady (největší český výrobce olovnatého křišťálu) a [[Lasvit]] (luxusní skleněné světelné instalace).<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Studie: Nejluxusnější českou značkou je Moser | periodikum = MediaGuru.cz | url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2016/08/studie-nejluxusnejsi-ceskou-znackou-je-moser/}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Český křišťál je světový unikát, sklenky unesou i stíhačku | periodikum = iDNES.cz | datum_vydání = 2018-03-01 | url = https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/ceske-sklo-veletrh-ambiente.A180227_205143_architektura_rez}}</ref>

=== Těžba ===
{{Podrobně|Těžba v Česku}}
Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří [[Černé uhlí|černé]] a [[hnědé uhlí]], dál [[kaolin|kaolín]], [[jíl]], [[grafit]], [[vápenec]] nebo jiné stavební hmoty. Naleziště [[Uran (prvek)|uranu]] se nachází u obce [[Dolní Rožínka]].<ref>{{Citace periodika
| titul = Historie a současnost těžby uranu v ČR
| periodikum = OEnergetice.cz
| datum = 2017-01-24
| jazyk = cs
| url = http://oenergetice.cz/ostatni/historie-a-soucasnost-tezby-uranu-v-cr/
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> V roce 2016 byly v oblasti [[Krušné hory|Krušných hor]] objeveny velké zásoby [[Lithium|lithia]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Miliardy pod Cínovcem. Zdejší lithium chce Albrightová i Janeček
| periodikum = TÝDEN.cz
| datum = 2017-03-21
| ročník =
| číslo =
| strany =
| url = http://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/miliardy-pod-cinovcem-zdejsi-lithium-chce-albrightova-i-janecek_422325.html
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> V malém rozsahu se na jihu Moravy [[Ropné zásoby Česka|těží ropa a zemní plyn]],<ref>{{Citace periodika
| titul = Těžba ropy a zemního plynu v České republice - historie a současnost
| periodikum = OEnergetice.cz
| datum = 2016-12-19
| jazyk = cs
| url = http://oenergetice.cz/ropa/tezba-ropy-a-zemniho-plynu-v-ceske-republice-historie-a-soucasnost/
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> ale větší objem těchto surovin je dovážen ze zahraničí. Jelikož třetinu země pokrývají lesy, patří dřevo též k vývozním artiklům. 

=== Telekomunikace a IT ===
[[Soubor:Severní předmostí Hlávkova mostu, budova centrály Galileo.jpg|náhled|Centrála systému [[Navigační systém Galileo|Galileo]] v Praze]]
V zemi se prudce rozvíjejí [[telekomunikace]].{{Fakt/dne|20100625074304}} Největší [[Mobilní operátor|telefonní operátor]] v zemi [[SPT Telecom|Český Telecom]] se spojil s globální společností [[Telefónica]] a přejmenoval se na [[O2 Czech Republic]]. Tato společnost je také, spolu se společnostmi [[T-Mobile Czech Republic|T-Mobile]] a [[Vodafone Czech Republic|Vodafone]], jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů [[internet]]u v zemi. Česko má nejvíce předplatitelů [[Wi-Fi|bezdrátového připojení]] v Evropské unii.{{Fakt/dne|20100625074304}} V roce 2014 bylo v ČR 1,89 milionu pevných telefonních linek, 14 milionů mobilních telefonů a přes 4 miliony internetových připojení. Internet užívalo 8,2 milionu Čechů, tedy 77,5 procent obyvatel země.<ref name=cia /> Národní internetová [[doména nejvyššího řádu]] pro Českou republiku je [[.cz]]. Ke konci roku 2016 bylo zaregistrováno přes 1 280 000 adres s doménou .cz.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Počet .cz domén - Statistiky CZ.
| periodikum = stats.nic.cz
| url = https://stats.nic.cz/stats/number_of_domains/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Dvě antivirové obří společnosti [[Avast Software|Avast]] a [[AVG Technologies|AVG]] byly založeny v České republice. V červenci 2016 bylo oznámeno, že Avast získal konkurenční AVG za 1,3 miliard $, spolu mají tyto společnosti uživatelskou základnu okolo 400 milionů lidí a 40% podíl na trhu mimo Čínu.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Avast not done with deal-making after AVG buy, but no rush | vydavatel = Reuters | datum_vydání = 2016-09-30 | url = http://www.reuters.com/article/us-avast-avg-tech-ceo-idUSKCN1201R2?type=companyNews
 | jazyk = Anglicky}}</ref>

Praha je sídlem [[Agentura Evropské unie pro Kosmický program|EUSPA]], která řídí [[navigační systém Galileo]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Praha je už čtyři roky sídlem Agentury pro evropský satelitní systém. Co z toho má Česká republika?
| periodikum = ČT24
| vydavatel = Česká televize
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/1968049-praha-je-uz-ctyri-roky-sidlem-agentury-pro-evropsky-satelitni-system-co-z-toho-ma-ceska
| datum vydání =
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Tato agentura EU sídlí v budově bývalé [[Státní plánovací komise]] v Holešovicích.

=== Doprava ===
{{viz též|Doprava v Česku}}
[[Soubor:Motorways in Czechia map.svg|náhled|[[Dálnice v Česku]]]]

==== Silniční síť ====
{{viz též|Dálnice v Česku|Silnice I. třídy|Silnice II. třídy|Silnice III. třídy}}
Délka silniční dopravní sítě v roce 2015 činila 55&nbsp;737,5&nbsp;km. Z toho 776&nbsp;km tvořily [[Dálnice v Česku|dálnice]] a 6&nbsp;244,9&nbsp;km [[silnice I. třídy]] (včetně 459,4&nbsp;km [[Rychlostní silnice v Česku|rychlostních komunikací]]).<ref name="rocenka">[https://www.sydos.cz/cs/rocenka-2015/rocenka/htm_cz/cz15_321000.html Ročenka dopravy 2015: Infrastruktura silniční dopravy], Ministerstvo dopravy ČR</ref>

[[Dálnice v Česku|Dálniční síť]] je stále ve výstavbě. Páteřní komunikací bude po svém dokončení [[dálnice D1]], která spojí [[Praha|Prahu]], [[Brno]] a [[Ostrava|Ostravu]] s Polskem (směr [[Katovice]]). Již dokončenými komunikacemi jsou [[dálnice D2]], spojující Brno a Bratislavu, [[dálnice D5]] spojující Prahu, Plzeň a Německo (směr Norimberk), [[dálnice D8]] z Prahy přes [[Ústí nad Labem]] do Německa (směr Drážďany), [[dálnice D10]] (Praha–Turnov) a [[dálnice D46]] (Vyškov–Olomouc). V různě pokročilém stavu výstavby jsou dále [[dálnice D0]], [[dálnice D3]], [[dálnice D4]], [[dálnice D6]], [[dálnice D7]], [[dálnice D11]], [[dálnice D35]], [[dálnice D48]], [[dálnice D49]], [[dálnice D52]], [[dálnice D55]] a [[dálnice D56]]. Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130&nbsp;km/h. Za užívání dálnic platí motoristé [[dálniční poplatek]], přičemž od roku 2007 existuje systém [[Elektronické mýtné v Česku|elektronického mýtného]].

Úmrtnost na českých silnicích byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 1,6× vyšší než v Německu, přestože intenzita dopravy je nižší. Počet 1286 usmrcených z roku 2005 se kolísavě snižuje.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Vnější příčiny úmrtí v ČR v letech 1994 až 2006 PDF |url=http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/AE00323F7A/$File/403507k06.pdf |datum přístupu=2010-06-23 |url archivu=https://web.archive.org/web/20101117223446/http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/AE00323F7A/$File/403507k06.pdf |datum archivace=2010-11-17 }}</ref> V roce 2010 zemřelo na silnicích 802 lidí.

Každé registrované vozidlo v ČR musí mít [[Státní poznávací značky v Česku|státní poznávací značku]]. Její současná podoba pochází z roku 2001.

==== Železnice ====
{{viz též|Železniční doprava v Česku|Seznam železničních tratí v Česku}}
[[Soubor:Rychlík und Supercity in Praha hlavní nádraží.jpg|náhled|[[Pendolino]] ([[Elektrická jednotka 680]]) na [[Praha hlavní nádraží|Hlavním nádraží]] v Praze]]
Česko má se svými 9 568&nbsp;km jednu z nejhustších železničních sítí v Evropě. Z toho je 3 212&nbsp;km tratí [[Železniční napájecí soustava|elektrizováno]] a 1 906&nbsp;km je dvou- a vícekolejných.<ref name="doicr">{{Citace elektronického periodika |titul=Dopravní infrastruktura – časové řady. ČSÚ, 1.8.2011 |url=http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/dopravni_infrastruktura_casove_rady |datum přístupu=2012-03-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20111114153716/http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/dopravni_infrastruktura_casove_rady |datum archivace=2011-11-14 }}</ref> Správcem a provozovatelem naprosté většiny železniční infrastruktury je státní organizace [[Správa železnic]]. České dráhy provozují [[vysokorychlostní vlak]]y [[Elektrická jednotka 680|Pendolino]], ale jelikož žádné tratě nejsou [[Vysokorychlostní trať|vysokorychlostní]], je jejich maximální rychlost omezena na 160 km/h.

Přepravní výkon v osobní dopravě od roku 1995 klesal k minimu 6 518 milionů [[Dělba přepravní práce|osobokilometrů]] v roce 2003 (81 % roku 1995), poté stoupal až k 11 069 milionům osobokilometrů v roce 2019 (138 % roku 1995). V souvislosti s pandemií prudce klesl v roce 2020 (6 485 milionů osobokilometrů) a do konce roku 2022 se ještě nevrátil do hodnot roku 2019.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Doprava - Naturální ukazatele - časové řady
| kapitola = Osobní doprava - časové řady : Tab. 1  Přeprava cestujících železniční dopravou
| url = https://www.czso.cz/csu/czso/osobni_doprava_casove_rady
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum vydání = 2024-02-06
| datum přístupu = 2024-02-20
}}</ref>

Přepravní výkon v nákladní dopravě od roku 1995 kolísavě klesal k minimu 12 791 milionů [[Dělba přepravní práce|tunokilometrů]] v roce 2009 (68 % roku 1995), a od té doby pomalu kolísavě stoupal k 16 777 milionům tunokilometrů v roce 2022 (74 % roku 1995). V pandemickém roce 2020 se projevil pokles o 6 %, který byl hned následujícího roku zahlazen.<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Doprava - Naturální ukazatele - časové řady
| kapitola = Nákladní doprava - časové řady : Tab. 1  Železniční nákladní doprava
| url = https://www.czso.cz/csu/czso/nakladni_doprava_casove_rady
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum vydání = 2024-02-06
| datum přístupu = 2024-02-20
}}</ref>

Od roku [[1991]] je Česko zapojeno do sítě mezinárodních vlaků [[EuroCity]], od roku 2005 zajišťují některá z mezinárodních spojení i vlaky [[SuperCity]], jejichž těžiště je na lince Praha – Ostrava.

Největším [[Železniční doprava v Česku|železničním dopravcem]] jsou [[České dráhy]]. Nákladní železniční trh je liberalizován, [[Konkurence dopravců v osobní železniční dopravě v Česku|liberalizace v osobní dopravě]] probíhá. Většina osobní železniční dopravy je podporována z veřejných rozpočtů prostřednictvím dlouhodobých smluv s dopravci.

Hlavním železničním uzlem je [[Praha hlavní nádraží|Hlavní nádraží v Praze]]. Jeho stará budova je památkově chráněnou [[Secesní architektura|secesní]] stavbou z dílny architekta [[Josef Fanta|Josefa Fanty]]. Mezinárodně využívaný je unikátní [[Železniční zkušební okruh Cerhenice]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Exkurze na okruh, kde se krotí ti nejlepší evropští „železní oři“ {{!}} PN
| periodikum = podebradskenoviny.cz
| url = http://podebradskenoviny.cz/zpravodajstvi/exkurze-na-okruh-kde-se-kroti-ti-nejlepsi-evropsti-zelezni-ori
| datum přístupu = 2019-12-14
| url archivu = https://web.archive.org/web/20161220074148/http://podebradskenoviny.cz/zpravodajstvi/exkurze-na-okruh-kde-se-kroti-ti-nejlepsi-evropsti-zelezni-ori
| datum archivace = 2016-12-20
}}</ref>

==== Letectví ====
[[Soubor:Prg Ruzyne airport 5841.JPG|náhled|[[Letiště Václava Havla Praha|Letiště Václava Havla]] v Praze]]
{{viz též|Seznam letišť v Česku|Seznam leteckých společností Česka}}
V Česku je celkem 91 civilních letišť,<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Letiště v ČR|url=http://www.czech.cz/cz/92812-mezinarodni-letiste-v-cr|vydavatel=czech.cz|místo=|datum vydání=|datum přístupu=2017-02-16|url archivu=https://web.archive.org/web/20170518223151/http://www.czech.cz/cz/92812-mezinarodni-letiste-v-cr|datum archivace=2017-05-18|nedostupné=ano}}</ref> z toho 46 má zpevněný [[Vzletová a přistávací dráha|povrch]]. Pouze 5 letišť vypravuje pravidelné lety. Většina [[letectví|letecké dopravy]] se v Česku realizuje přes [[Praha|pražské]] [[letiště Václava Havla Praha]], které v roce 2016 přepravilo 13 milionů pasažérů.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Pražské letiště má nový rekord, letos odbavilo už 13 milionů cestujících|periodikum=iDNES.cz|url=http://ekonomika.idnes.cz/letiste-milnik-cestujici-rekord-dav-/ekonomika.aspx?c=A161230_112818_ekonomika_bur|datum vydání=2016-12-30|datum přístupu=2017-02-16}}</ref> V zimní sezóně 2016/17 se z něj létalo do 105 destinací v 39 zemích světa.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=Magazín Terminál - zajímavá letadla za rok 2016|url=https://www.youtube.com/watch?v=DXKAqAUno0I|vydavatel=prg.aero|místo=|datum vydání=2016-11-07|datum přístupu=2017-02-16}}</ref> Mezi další letiště s pravidelným, ale méně hustým civilním provozem patří [[letiště Brno-Tuřany]], [[Letiště Leoše Janáčka Ostrava|Ostrava-Leoše Janáčka]], [[Letiště Pardubice|Pardubice]] a [[Letiště Karlovy Vary|Karlovy Vary]].

Působí zde tři hlavní pravidelné letecké společnosti. Nejstarší z nich jsou [[České aerolinie]], největší letecká společnost je [[Smartwings|Travel Service]], pod který spadá také nízkonákladová společnost [[Smartwings]]. Mezi další české letecké společnosti patří [[Van Air Europe]], [[Silver Air]] a další letecké společnosti poskytující služby [[aerotaxi]], například [[ABS Jets]], [[CTR Flight Services]], [[G-JET]] či [[Silesia Air]].

==== Vodní doprava ====
[[Vodní doprava v Česku]] je provozována na řekách [[Labe]] a [[Vltava]] a dalších uzavřených vodních plochách, pro rekreační účely. Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je [[Československá plavba labská]].

ČR disponuje i [[Svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně|vlastním přístavním územím]] v areálu námořního přístavu v [[Hamburk]]u v Německu. Přístavy [[Moldauhafen]] a [[Saalehafen]] byly na základě [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]] pronajaty v roce 1929 na 99 let (do roku 2028) Československu. Téhož roku Československo zakoupilo i přístav [[Peutehafen]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Přístavní území ČR v Hamburku {{!}} ŘVC ČR
| periodikum = www.rvccr.cz
| url = http://www.rvccr.cz/pristavy-a-sluzby/pristavni-uzemi-cr-v-hamburku
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Od roku 1993 je spravuje Česko. Přístavy využívala [[Československá námořní plavba]], dnes [[Československá námořní plavba|Česká námořní plavba]].

Velkou tradici (již od [[Jakub Krčín|Jakuba Krčína]]) má vodohospodářství, splavňování, budování jezů a přehrad. Největšími přehradami v ČR jsou [[Vodní nádrž Orlík|Orlík]], [[Vodní nádrž Lipno|Lipno]], [[Vodní nádrž Švihov|Švihov (Želivka)]], [[Vodní nádrž Nechranice|Nechranice]], [[Vodní nádrž Slapy|Slapy]], [[Vodní nádrž Slezská Harta|Slezská Harta]], [[Vodní nádrž Vranov|Vranov]], [[Vodní nádrž Dalešice|Dalešice]], [[Vodní nádrž Rozkoš|Rozkoš]] a soustava nádrží [[Vodní dílo Nové Mlýny|Nové Mlýny]].<ref>http://voda.tzb-info.cz/11949-nejvetsi-prehrady-a-vodni-elektrarny-v-ceske-republice</ref>

==== Městská hromadná doprava ====
{{viz též|Městská hromadná doprava v Česku}}
[[Soubor:Škoda 15T, smyčka Radlická.jpg|náhled|vlevo|Tramvaj 15T v zastávce Radlická]]
[[Soubor:Praha, Malostranská, vlak.jpg|náhled|Klasický design [[A (linka metra v Praze)|trasy A]] Pražského metra, stanice [[Malostranská (stanice metra)|Malostranská]]]]
V České republice existuje velká tradice [[Městská hromadná doprava v Česku|městské hromadné dopravy]]. Systémy MHD se začaly rozvíjet od 60. let 19. století – [[koněspřežná tramvaj v Brně]] byla zavedena již roku 1869, v roce 1875 pak [[Koněspřežná tramvaj v Praze|v Praze]]. První [[parní tramvaj]] mělo také [[parní tramvaj v Brně|Brno]], do provozu zde byla uvedena roku 1884. Prvenství při zavádění [[Elektrická tramvaj|elektrických tramvají]] si zajistily [[Tramvajová doprava v Teplicích|Teplice]], kde elektřinou poháněná tramvaj vyjela na trať roku 1895. Rok poté se přidala [[Tramvajová doprava v Praze|Praha]] (zde již od roku 1891 fungovala převážně předváděcí [[Elektrická dráha na Letné v Praze|Křižíkova elektrická dráha na Letné]]), roku 1897 [[Tramvajová doprava v Liberci|Liberec]], v roce 1899 [[Tramvajová doprava v Olomouci|Olomouc]], [[Tramvajová doprava v Plzni|Plzeň]] a [[Tramvajová doprava v Ústí nad Labem|Ústí nad Labem]], 1900 [[Tramvajová doprava v Brně|Brno]] a [[Tramvajová doprava v Jablonci nad Nisou|Jablonec nad Nisou]], 1901 [[Tramvajová doprava v Mostě a v Litvínově|Most a Litvínov]] a [[Tramvajová doprava v Ostravě|Ostrava]], 1902 [[Tramvajová doprava v Mariánských Lázních|Mariánské Lázně]], 1905 [[Tramvajová doprava v Opavě|Opava]], 1909 [[Tramvajová doprava v Českých Budějovicích|České Budějovice]] a [[Tramvajová doprava v Jihlavě|Jihlava]], 1911 [[Tramvajová doprava v Těšíně|Těšín]] a 1916 [[Tramvajová doprava v Bohumíně|Bohumín]].

Od 70. let 20. století funguje v ČR sedm tramvajových systémů: v [[Tramvajová doprava v Praze|Praze]], [[Tramvajová doprava v Brně|Brně]], [[Tramvajová doprava v Ostravě|Ostravě]], [[Tramvajová doprava v Plzni|Plzni]], [[Tramvajová doprava v Liberci|Liberci]], [[Tramvajová doprava v Olomouci|Olomouci]] a společný [[Tramvajová doprava v Mostě a v Litvínově|tramvajový systém Mostu a Litvínova]]. Ve 20. století je patrný trend úbytku tramvajové dopravy na úkor autobusové. Autobusová městská doprava se od 90. let integruje s příměstskou, větší roli od začátku 21. století také hraje městská a příměstská železnice (např. [[Esko Praha]]). Okrajovou roli v systému hromadné dopravy hrají lanové dráhy ([[Lanové dráhy v Karlových Varech|Karlovy Vary]], [[Lanová dráha na Petřín|Praha]]) či vodní doprava ([[Přívozy Pražské integrované dopravy|pražské přívozy]], [[Lodní doprava na Brněnské přehradě|doprava na Brněnské přehradě]]).

Jediným městem v ČR, kde byl vybudován systém městské podzemní dráhy, takzvaného [[Metro|metra]], je Praha. Provoz [[Metro v Praze|pražského metra]] byl zahájen 9. května 1974. Síť tras k roku 2015 měřila 65,2 km, soupravy zastavovaly v 61 stanicích. Pražské metro přepraví přes 1,6 milionů cestujících denně. Podle hodnocení [[Mezinárodní automobilová federace|Mezinárodní automobilové federace]] z roku 2010 má Praha čtvrtou nejkvalitnější městskou hromadnou dopravu v Evropě (po [[Mnichov]]u, [[Helsinky|Helsinkách]] a [[Vídeň|Vídni]]).<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Praha má čtvrtou nejlepší MHD v Evropě, v testu jí pomohlo levné jízdné|periodikum=iDNES.cz|url=http://zpravy.idnes.cz/praha-ma-ctvrtou-nejlepsi-mhd-v-evrope-v-testu-ji-pomohlo-levne-jizdne-1e4-/domaci.aspx?c=A100218_113342_praha_nos|datum vydání=2010-02-18|datum přístupu=2016-09-05}}</ref>

=== Energetika ===
{{Podrobně|Energetika v Česku}}
[[Soubor:Temelin 04710048 (8356289819).jpg|náhled|[[Jaderná elektrárna Temelín]], nejvýkonnější elektrárna v Česku a jedna ze dvou jaderných elektráren v zemi]]
Česko v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na [[hnědé uhlí|hnědém uhlí]], která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách. V roce 2005 bylo 65,4 procent elektřiny vyráběno pomocí páry a spalováním (hlavně uhlí), 30 procent v jaderných elektrárnách a 4,6 procenta z obnovitelných zdrojů, včetně vodních elektráren. Největším českým energetickým zdrojem je [[Jaderná elektrárna Temelín]] (14 % výroby elektřiny v Česku), další jaderná elektrárna je v [[Jaderná elektrárna Dukovany|Dukovanech]]. Česko patří mezi největší vývozce proudu v Evropě, v roce 2013 vyvezlo asi 17 TWh, což je víc než vyrobí Temelín.<ref>[http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=800111 Česko si zapsalo rekord. Vyvezlo nejvíc elektřiny]</ref> ČR je na sedmém místě na světě ve vývozu elektrické energie a na desátém ve výrobě energie z jádra.<ref name=cia />

[[Zelená dohoda pro Evropu]] počítá do roku 2033 s koncem používání [[uhlí]],<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Jak to bude s elektřinou? ČR ji stále vyváží, po útlumu uhlí se to ale změní
 | periodikum = Deník.cz
 | datum vydání = 2024-03-05
 | url = https://www.denik.cz/energie/elektrina-utlum-uhli.html
}}</ref> ze kterého se v roce 2023 vyráběla skoro polovina elektřiny v Česku.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Elektřina z uhlí se Česku přestává vyplácet, Síkela slibuje řízený odchod
 | periodikum = iDNES.cz
 | datum vydání = 2024-03-14
 | url = https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/uhli-energetika-teplarny-utlum-tezba-odchod.A240313_155931_ekonomika_hyk
}}</ref> Výpadek uhlí má být postupně nahrazen [[Jaderná energetika v Česku|jadernou energií]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Konec uhlí 2033 pořád platí, proud půjde i dovážet, plánuje Síkela
 | periodikum = Seznam Zprávy
 | datum_vydání = 11. října 2023
 | url = https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-konec-uhli-2033-porad-plati-proud-pujde-i-dovazet-planuje-sikela-238140
}}</ref>

[[Zemní plyn]] je nakupován od norských společností a jako zkapalněný plyn [[Zkapalněný zemní plyn|LNG]] z [[Nizozemsko|Nizozemska]] a [[Belgie]]. V minulosti pocházely tři čtvrtiny dodávek plynu z [[Rusko|Ruska]], ale po vypuknutí [[Ruská invaze na Ukrajinu|války na Ukrajině]] byly tyto dodávky postupně zastaveny.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ‚V lednu ani kubík.‘ Dovoz plynu z Ruska do Česka klesl na nulu, uvedl Síkela
| periodikum = iROZHLAS
| url = https://www.irozhlas.cz/ekonomika/cesko-zasoby-plyn-rusko_2302182048_zuj
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2023-03-30
}}</ref> Zkapalněný zemní plyn se začal dovážet také z USA či [[Katar]]u.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Solidarita se nekoná. Německo od léta zvýší přirážku za tranzit plynu
 | periodikum = iDNES.cz
 | datum_vydání = 24. května 2024
 | url = https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/plyn-lng-evropska-unie.A240524_135144_ekonomika_hyk#cxrecs_s
}}</ref> 

=== Maloobchod ===
Symbolem konzumního životního stylu se staly po revoluci roku 1989 supermarkety a hypermarkety, které ovládly maloobchodní sféru více než kdekoli jinde v Evropě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =| jméno =|titul=Nákupní centra stále rostou, budou ale menší
 | periodikum = ČT24
 | odkaz na periodikum = ČT24
 | vydavatel = Česká televize
 | odkaz na vydavatele = Česká televize
|url=http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1510832-nakupni-centra-stale-rostou-budou-ale-mensi|datum přístupu=2016-09-05}}</ref>

=== Cestovní ruch ===
{{Podrobně|Cestovní ruch v Česku|Seznam hradů, tvrzí a zřícenin v Česku}}
[[Soubor:Český Krumlov, zámek a kostel zdola3.jpg|náhled|vlevo|[[Český Krumlov (hrad a zámek)|Hrad a zámek Český Krumlov]] v jižních Čechách]]
[[Soubor:Lednice, zámek (05).jpg|náhled|Novogotický [[Lednice (zámek)|zámek Lednice]]]]
[[Soubor:Zámek hluboká.jpg|náhled|[[Hluboká (zámek)|Zámek Hluboká]] poblíž Českých Budějovic]]
[[Soubor:Zamek Karlštejn.jpg|náhled|Středověký [[Karlštejn|hrad Karlštejn]] poblíž [[Beroun]]a]]
[[Soubor:Prague - Zlata ulicka.jpg|náhled|[[Zlatá ulička]] v Praze]]
České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu. V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 118,13 miliardy korun, což tehdy představovalo 5,5 % [[Hrubý domácí produkt|HDP]]. V následujících letech však zájem cizinců o ČR, částečně z důvodu posílení kurzu české [[koruna česká|koruny]], poněkud opadl. Posléze koruna oslabila; v roce 2016 navštívilo Česko 9,3 milionu turistů ze zahraničí.<ref>{{Citace periodika|titul=Nejúspěšnější rok: turistů z ciziny přijelo rekordních devět milionů|periodikum=Zprávy E15.cz|url=http://zpravy.e15.cz/byznys/obchod-a-sluzby/nejuspesnejsi-rok-turistu-z-ciziny-prijelo-rekordnich-devet-milionu-1328598|datum přístupu=2017-02-09}}</ref> Praha je pátým nejnavštěvovanějším městem Evropy, po [[Londýn]]u, [[Paříž]]i, [[Istanbul]]u a [[Řím]]u.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Top 100 City Destinations Ranking - 2013 Data|url=http://blog.euromonitor.com/2015/01/top-100-city-destinations-ranking.html|datum vydání=2015-01-27|datum přístupu=2016-09-05|jazyk=en-US}}</ref>

Podle agentury [[CzechTourism]] byly v roce 2014 nejnavštěvovanějšími turistickými cíli v ČR [[Pražský hrad]] (1 799 300 turistů), [[Zoo Praha|Zoologická zahrada Praha]] (1 382 200), [[Aquapalace Praha|AquaPalace Praha]] (845 300), [[Dolní oblast Vítkovice|Dolní oblast Vítkovic]] a [[Hornické muzeum Landek Park|Landek Park]] v Ostravě (808 900), [[Staroměstská radnice]] (včetně [[Staroměstský orloj|orloje]]) v Praze (739 800), Pivovarské muzeum a podzemí v Plzni (600 000), [[Zoologická zahrada Zlín|Zoologická zahrada Zlín-Lešná]] (585 100), [[Židovské muzeum v Praze]] (580 000), [[Petřínská rozhledna]] v Praze (557 400) a [[Zoologická zahrada a botanický park Ostrava|Zoologická zahrada Ostrava]] (540 500).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Nejnavštěvovanější místa v&nbsp;ČR: opět vede Pražský hrad, umístily se i&nbsp;méně známé lokality|url=http://www.novinky.cz/cestovani/373453-nejnavstevovanejsi-mista-v-cr-opet-vede-prazsky-hrad-umistily-se-i-mene-zname-lokality.html|datum přístupu=2016-09-05|jazyk=cs-CZ}}</ref>

Úspěch pražské zoo souvisí s její prestiží. V roce 2015 uživatelé největšího cestovatelského serveru [[TripAdvisor]] pražskou zoo určili jako čtvrtou nejlepší na světě.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Zoo Praha je čtvrtá nejlepší na světě|url=http://www.novinky.cz/cestovani/375116-zoo-praha-je-ctvrta-nejlepsi-na-svete.html|datum přístupu=2016-09-05|jazyk=cs
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
}}</ref> Magazín [[Forbes]] ji roku 2008 označil za sedmou nejlepší na světě.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Žebříček nejlepších zoo na světě podle magazínu Forbes|url=https://www.zoopraha.cz/aktualne/ostatni-clanky/223-zebricek-nejlepsich-zoo-na-svete-podle-magazinu-forbes|datum přístupu=2016-09-05}}</ref>

Z hradů a zámků jsou kromě Pražského hradu nejnavštěvovanější [[Lednice (zámek)|zámek Lednice]], [[Český Krumlov (hrad a zámek)|zámek Český Krumlov]], [[Hluboká (zámek)|zámek Hluboká nad Vltavou]], [[Karlštejn|hrad Karlštejn]], [[Průhonice (zámek)|zámek Průhonice]], [[Dětenice (zámek)|zámek Dětenice]], [[Konopiště|zámek Konopiště]], [[Arcibiskupský zámek Kroměříž|arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži]] a [[Loučeň (zámek)|zámek Loučeň]].<ref name="haz">{{Citace elektronického periodika|příjmení=Novotný|jméno=Jiří|titul=TOP 100 Nejnavštěvovanější místa v ČR - České hrady a zámky|periodikum=www.hrady-zamky-cr.cz|url=http://www.hrady-zamky-cr.cz/pamatky/top.php|datum přístupu=2016-09-05|url archivu=https://web.archive.org/web/20160716184752/http://www.hrady-zamky-cr.cz/pamatky/top.php|datum archivace=2016-07-16}}</ref>

Ve Středočeském kraji jsou turistickými lákadly také [[Kostel Všech svatých (Sedlec)|kostnice v Sedlci]] v Kutné Hoře a [[chrám svaté Barbory]] tamtéž, hrady [[Křivoklát]], [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]] a [[Kokořín (hrad)|Kokořín]], zámky [[Poděbrady (zámek)|Poděbrady]] a [[Veltrusy (zámek)|Veltrusy]], v Jihočeském kraji [[Vyšebrodský klášter|klášter Vyšší Brod]], hrady [[Rožmberk (hrad)|Rožmberk]] a [[Zvíkov (hrad)|Zvíkov]], zámky [[Orlík (zámek)|Orlík]], [[Červená Lhota (zámek)|Červená Lhota]] a [[Jindřichův Hradec (zámek)|Jindřichův Hradec]], v Karlovarském kraji [[Loket (hrad)|hrad Loket]], v Ústeckém kraji [[Koncentrační tábor Terezín|Památník Terezín]], hrad [[Hazmburk]] a zámek [[Duchcov (zámek)|Duchcov]], v Libereckém hrady [[Trosky (hrad)|Trosky]], [[Grabštejn]], [[Lemberk]], [[Bezděz (hrad)|Bezděz]] a [[Sychrov (zámek)|zámek Sychrov]], v Královéhradeckém [[Bílá věž (Hradec Králové)|Bílá věž]] v Hradci Králové, hrad [[Kost (hrad)|Kost]], zámky [[Ratibořice (zámek)|Ratibořice]], [[Karlova Koruna]] a [[Hrádek u Nechanic (zámek)|Hrádek u Nechanic]], v Pardubickém [[Muzeum v přírodě Vysočina|soubor lidových staveb]] u Hlinska a zámek [[Pardubice (zámek)|Pardubice]], na Vysočině [[Telč (zámek)|zámek Telč]], v Olomouckém [[Bouzov (hrad)|hrad Bouzov]], v Jihomoravském [[Katedrála svatého Petra a Pavla|katedrála sv. Petra a Pavla]] v Brně, hrady [[Špilberk]], [[Pernštejn (hrad)|Pernštejn]], [[Veveří (hrad)|Veveří]] a [[Bítov (hrad)|Bítov]], ve Zlínském [[Valašské muzeum v přírodě]] v Rožnově pod Radhoštěm, hrad [[Buchlov]] a zámek [[Buchlovice (zámek)|Buchlovice]]. K nejznámějším pražským pamětihodnostem patří krom dosud jmenovaných [[Kostel Matky Boží před Týnem|Týnský chrám]], [[Staronová synagoga]], [[Starý židovský hřbitov v Praze-Josefově|Starý židovský hřbitov]], [[Betlémská kaple]], [[Břevnovský klášter]], [[Stavovské divadlo]], [[Pražské Jezulátko]], [[Emauzský klášter]], [[palác Kinských]], [[Maiselova synagoga]], [[Pivovar U Fleků]], [[Španělská synagoga]], [[pražská Loreta]], z novějších pak [[Lennonova zeď]] či [[Žižkovský vysílač|Žižkovská televizní věž]]. Krom katedrály sv. Víta patří k turisticky nejatraktivnějším částem Pražského hradu [[Zlatá ulička]], [[Bazilika svatého Jiří|bazilika sv. Jiří]], [[Královská zahrada]], [[Letohrádek královny Anny]] a [[Starý královský palác (Pražský hrad)|Starý královský palác]].

Nejznámějšími mimopražskými a mimobrněnskými svatostánky jsou [[Katedrála svatého Václava|katedrála svatého Václava v Olomouci]], [[Velká synagoga v Plzni]], [[Kostel Nejsvětější Trojice (Fulnek)|kostel Nejsvětější Trojice ve Fulneku]], [[Katedrála svatého Bartoloměje|katedrála svatého Bartoloměje v Plzni]], [[Katedrála Božského Spasitele|katedrála Božského Spasitele v Ostravě]] a [[Katedrála svatého Štěpána (Litoměřice)|katedrála svatého Štěpána v Litoměřicích]].

V ČR je asi 700 muzeí.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Muzea a galerie
| periodikum = www.czech.cz
| url = http://www.czech.cz/cz/Turistika/Kam-jit,-co-navstivit/Muzea-a-galerie
| datum přístupu = 2019-12-14
| url archivu = https://web.archive.org/web/20190819222917/http://www.czech.cz/cz/Turistika/Kam-jit,-co-navstivit/Muzea-a-galerie
| datum archivace = 2019-08-19
| nedostupné = ano
}}</ref> Největším je [[Národní muzeum]] (jeho součástí je Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur a Muzeum české hudby), [[Moravské zemské muzeum]], [[Židovské muzeum v Praze]], [[Národní technické muzeum v Praze|Národní technické muzeum]], [[Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze]], [[Muzeum hlavního města Prahy]] (vlastní [[Langweilův model Prahy]] a spravuje i [[Müllerova vila|Müllerovu vilu]]), [[Vojenské technické muzeum Lešany]], [[Muzeum umění Olomouc]], [[Slovácké muzeum v Uherském Hradišti]]. K nejnavštěvovanějším patří též [[Hornické muzeum Příbram|Hornické muzeum v Příbrami]] a [[České muzeum stříbra|České muzeum stříbra v Kutné Hoře]].
 
Z přírodních památek to jsou [[Punkevní jeskyně]] a propast [[Macocha]], [[soutěsky Kamenice]], [[Pravčická brána]], [[Koněpruské jeskyně]], [[Bozkovské dolomitové jeskyně]] či [[Jetřichovické vyhlídky]].<ref name="haz"/>

Mimořádné postavení mají kulturní památky zapsané na [[Světové dědictví (Česko)|seznam světového kulturního dědictví UNESCO]]. Kromě již uvedených (Kroměříž, Český Krumlov, centrum Prahy) jsou to [[vila Tugendhat]] v Brně, vesnice [[Holašovice]], historické jádro [[Kutná Hora-Vnitřní Město|Kutné Hory]], [[Lednicko-valtický areál]], [[Litomyšl (zámek)|zámek a zámecký areál Litomyšl]], [[Sloup Nejsvětější Trojice (Olomouc)|sloup Nejsvětější Trojice]] v Olomouci, historické centrum [[Třebíč]]e ([[Zámostí (Třebíč)|Třebíčská židovská čtvrť]] a [[Bazilika svatého Prokopa]]) a [[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)|poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře]].

Na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány [[Jízda králů]] na Slovácku a na Hané, [[sokolnictví]], [[masopustní průvody s maskami na Hlinecku]], [[slovácký verbuňk]]<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=s.r.o.|jméno=World Media Partners,|titul=Dvanáct českých divů světa|periodikum=www.unesco-czech.cz|url=http://www.unesco-czech.cz/|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> a nejnověji, v roce 2016, české loutkářství.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = České a slovenské loutkářství je na seznamu UNESCO
 | periodikum = Novinky.cz
 | odkaz na periodikum = Novinky.cz
 | vydavatel = Borgis
| url = https://www.novinky.cz/kultura/clanek/ceske-a-slovenske-loutkarstvi-je-na-seznamu-unesco-40016895
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Některé lokality mají zvláštní význam pro spjatost s českými dějinami nebo mýty – hora [[Říp]], [[Vyšehrad]] (zejm. [[Vyšehradský hřbitov]], kde je pohřben [[Antonín Dvořák]] i [[Bedřich Smetana]]), hora [[Blaník]], [[Velehrad]] spojený s památkou cyrilometodějskou a velkomoravskou, [[Bazilika svatého Václava (Stará Boleslav)|kostel svatého Václava]] ve Staré Boleslavi spjatý s legendou o zabití knížete Václava, [[Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)|pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje]] v Praze, kde za druhé světové války zahynuli strůjci atentátu na Heydricha.

K oblíbeným turistickým akcím patří [[Muzejní noc]], [[Noc kostelů]], [[Hradozámecká noc]], rekonstrukce nejslavnějších bitev, jež se odehrály na českém území ([[bitva u Slavkova]], [[bitva u Hradce Králové]], [[bitva u Kolína]], [[Obléhání Brna (1645)|obléhání Brna Švédy]] atd.), [[Dny NATO v Ostravě]] či armádní [[Bahna]].<ref>http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Co-prinese-rok-2016--nejocekavanejsi-a-nejlepsi-ak.aspx</ref> Krom toho řada festivalů a veletrhů (viz [[#Festivaly, přehlídky, ceny|příslušný oddíl]]).

Tradičními turistickými magnety bývala lázeňská města jako [[Karlovy Vary]], [[Mariánské Lázně]] a [[Františkovy Lázně]], ovšem lázeňství se dostalo do krize. Karlovy Vary si však zachovávají atraktivitu kupříkladu i díky každoročnímu [[Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary|mezinárodnímu filmovému festivalu]]. Tato filmová přehlídka založená po druhé světové válce je dnes největší kulturní akcí v ČR.

Významné rekreační oblasti v ČR jsou [[Národní park České Švýcarsko|České Švýcarsko]], [[Český ráj]], [[Krkonoše]] a [[Šumava]].

== Obyvatelstvo ==
{{viz též|Obyvatelstvo Česka}}
{|border=1 align="right" cellpadding=4 style="text-align:right; border-collapse: collapse; font-size: 90%; margin-left: 50px; clear: right"
!bgcolor=#f9f9f9 colspan="6" align="center" | Vývoj populace v českých zemích (sčítání lidu dle [[Český statistický úřad|ČSÚ]])
|-
!bgcolor=#f9f9f9| Rok !! Celkem!! Změna
!bgcolor=#f9f9f9| Rok !! Celkem!! Změna
|+ align=bottom |
|-
!bgcolor=#f9f9f9| 1857
| 7&nbsp;016&nbsp;531
| –
!bgcolor=#f9f9f9| [[Národní sčítání 1950 v Československu|1950]]
| 8&nbsp;896&nbsp;133
| −16,7 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku|1869]]
| 7&nbsp;617&nbsp;230
|  +8,6 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 1961 v Československu|1961]]
| 9&nbsp;571&nbsp;531
|  +7,6 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku|1880]]
| 8&nbsp;222&nbsp;013
|  +7,9 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 1970 v Československu|1970]]
| 9&nbsp;807&nbsp;697
|  +2,5 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku|1890]]
| 8&nbsp;665&nbsp;421
|  +5,4 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 1980 v Československu|1980]]
| 10&nbsp;291&nbsp;927
|  +4,9 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku|1900]]
| 9&nbsp;372&nbsp;214
|  +8,2 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 1991 v Československu|1991]]
| 10&nbsp;302&nbsp;215
|  +0,1 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu v Rakousko-Uhersku|1910]]
| 10&nbsp;078&nbsp;637
|  +7,5 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 2001 v Česku|2001]]
| 10&nbsp;230&nbsp;060
| −0,7 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu 1921 v Československu|1921]]
| 10&nbsp;009&nbsp;587
| −0,7 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v Česku|2011]]
| 10&nbsp;436&nbsp;560
| +2,0 %
|-
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu 1930 v Československu|1930]]
| 10&nbsp;674&nbsp;386
| +6,6 %
!bgcolor=#f9f9f9| [[Sčítání lidu, domů a bytů 2021 v Česku|2021]]
| 10&nbsp;524&nbsp;167
| +0,8 %
|}
Na konci roku 2018 žilo v České republice dle [[Český statistický úřad|Českého statistického úřadu]] 10 649 800 lidí. [[Přirozený přírůstek]] v roce 2018 byl 1116 osob, [[plodnost#Úhrnná plodnost|úhrnná plodnost]] dosáhla hodnoty 1,71, v roce 2021 pak dosáhla hodnoty 1,83. Hlavní příčinou růstu počtu obyvatel je dlouhodobě migrace – v roce 2018 byl počet přistěhovalých o 38 629 osob vyšší než počet vystěhovalých, šlo zejména o migraci z [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Slovensko|Slovenska]]. Průměrný věk činil v roce 2018 42,3 let, [[střední délka života]] byla 76,1 let u mužů a 81,9 let u žen. V roce 2018 byl nejlidnatějším krajem Středočeský s 1 369 332 obyvateli. Byl jediným krajem, kde žilo více lidí než v Praze, která měla 1 308 632 obyvatel.<ref name="StatRocenka2019">{{Citace elektronické monografie
| titul = Statistická ročenka České republiky - 2019
| vydavatel = Český statistický úřad
| url = https://www.czso.cz/csu/czso/statisticka-rocenka-ceske-republiky-2019
| datum přístupu = 2020-06-21
}}</ref>

=== Vývoj počtu obyvatel v Česku ===
[[Soubor:Narodnostni-slozeni-cr.png|náhled|Národnostní složení ČR]]
[[Soubor:Czech_Republic_single_age_population_pyramid_2020.png|náhled|Populační pyramida z roku 2020]]
{{Graf počtu obyvatel}}

=== Etnické složení ===
{{Podrobně|Národnostní složení České republiky}}
V posledním sčítání lidu v roce [[2011]] se 64,3 % obyvatel Česka přihlásilo k [[Češi|české]] národnosti (86,1 % z těch, kteří se k nějaké národnosti přihlásili), která zcela převažuje ve všech okresech Česka, 5,0 % obyvatel deklarovalo národnost [[Moravané|moravskou]] a 0,1 % národnost [[Slezané|slezskou]],<ref name="SLDB2011">{{Citace elektronického periodika
| titul = Obyvatelstvo podle pohlaví a podle druhu pobytu, státního občanství, způsobu bydlení, národnosti a náboženské víry
| url = https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/index.jsf?page=vystup-objekt&pvo=OTCR111&z=T&f=TABULKA&katalog=30809&v=v122__null__null__null#w=
| periodikum = vdb.czso.cz
| datum přístupu = 2019-08-08
}}</ref> v obou případech rovněž hovořící převážně [[Čeština|česky]].

Podle názoru [[Český statistický úřad|Českého statistického úřadu]] jde o důsledek rozdělení [[Češi|české národnosti]], před sčítáním v roce [[1991]] ještě jednotné, v důsledku medializace moravské národnostní problematiky a tedy do jisté míry uměle;<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk |url=http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/D6002FD8F5/$File/kap_I_05.pdf |datum přístupu=2008-05-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20160309223736/http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/D6002FD8F5/$File/kap_I_05.pdf |datum archivace=2016-03-09 }}</ref> [[Moravané (strana)|politická strana Moravané]] tento stav naopak hodnotí jako projev spontánního národního obrození.<ref>[http://moravane.eu/?s=n%C3%A1rodn%C3%ADho+obrozen%C3%AD+Moravan%C5%AF „Moravané“]</ref> Faktem zůstává, že moravskou, částečně slezskou a po určitou dobu i českou a slovenskou národnost bylo v různých obdobích existence [[Československo|Československa]] možno deklarovat jen omezeně (skupina nebyla uváděna v koncových statistikách) nebo vůbec ne (ke skupině nebylo možno se přihlásit) a teprve v roce [[1991]], krátce před rozpadem státu, bylo poprvé plně přihlédnuto ke každé z těchto čtyř národností jednotlivě.<ref>[http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/prvni_ceskoslovenske_scitani_lidu_1921 „Český statistický úřad: První Československé sčítání lidu 1921“] {{Wayback|url=http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/prvni_ceskoslovenske_scitani_lidu_1921 |date=20120604093519 }}. [http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/narodnosti_v_cr_od_r_1921 „Český statistický úřad: Národnosti v ČR od r. 1921“].</ref>

Celkem 25,3 % obyvatel Česka využilo při sčítání lidu v roce 2011 možnost nevyplňovat ve sčítacích formulářích dobrovolnou kolonku národnosti a ponechalo ji prázdnou.<ref name="SLDB2011" />

=== Náboženství ===
{{Podrobně|Náboženství v Česku|Křesťanství v Česku}}
[[Soubor:Prince Rastislav.JPG|náhled|upright|vlevo|[[Rostislav|Svatý Rostislav]], kníže Velkomoravské říše, za jehož panování se uskutečnila [[Cyril a Metoděj|cyrilometodějská misie]].]]

{{bar box
|title=Náboženství v Česku (2021)<ref name="SLDB2011" />
|titlebar=
|float=right
|bars=
{{bar percent|[[Irreligiozita|bez vyznání]]|Black|47.8}}
{{bar percent|nedeklarované|Gray|30.1}}
{{bar percent|[[Katolicismus|katolické]]|DarkOrchid|9.3}}
{{bar percent|neorganizovaní věřící|Chartreuse|9.1}}
{{bar percent|ostatní křesťané|Turquoise|2.4}}
{{bar percent|[[Protestantismus|protestantské]]|DodgerBlue|0.5}}
{{bar percent|ostatní náboženství / neznámé|Crimson|1.2}}
}}
{{bar box
|title=Náboženství v Česku (2011)<ref name="Czech Statistical Office">{{cite web
 |url=http://www.czso.cz/sldb2011/eng/redakce.nsf/i/tab_7_1_population_by_religious_belief_and_by_municipality_size_groups/$File/PVCR071_ENG.pdf
 |title=Population by religious belief and by municipality size groups
 |accessdate=23 April 2012
 |publisher=Czech Statistical Office
 |url-status=dead
 |archive-url=https://web.archive.org/web/20150221184947/http://www.czso.cz/sldb2011/eng/redakce.nsf/i/tab_7_1_population_by_religious_belief_and_by_municipality_size_groups/%24File/PVCR071_ENG.pdf
 |archive-date=21 February 2015
 |df=dmy
 |titul=Archivovaná kopie
 |datum přístupu=2013-06-25
 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150221184947/http://www.czso.cz/sldb2011/eng/redakce.nsf/i/tab_7_1_population_by_religious_belief_and_by_municipality_size_groups/$File/PVCR071_ENG.pdf
 |datum archivace=2015-02-21
 |nedostupné=ano
 }}</ref>
|titlebar=
|float=right
|bars=
{{bar percent|nedeklarované|Gray|44.7}}
{{bar percent|[[Irreligiozita|bez vyznání]]|Black|34.5}}
{{bar percent|[[Katolicismus|katolické]]|DarkOrchid|10.5}}
{{bar percent|neorganizovaní věřící|Chartreuse|6.8}}
{{bar percent|ostatní křesťané|Turquoise|1.1}}
{{bar percent|[[Protestantismus|protestantské]]|DodgerBlue|1}}
{{bar percent|ostatní náboženství / neznámé|Crimson|0.7}}
}}
Česko má jednu z nejméně náboženských populací na světě. V průzkumech projektu [[Eurobarometr]] v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.<ref>http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf</ref>

Podle posledního [[Sčítání lidu, domů a bytů 2021 v Česku|sčítání lidu z roku 2021]] je 5 milionů obyvatel [[Ireligiozita|bez vyznání]], tedy 48 % populace. K různým církvím a náboženským společnostem se přihlásilo 1,1 milionu obyvatel, dále někteří uvedli, že jsou věřící a hlásí se k církvi, ale už neoznačili konkrétní církev. Jako věřící, ale nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti se výslovně označilo 960 tisíc osob, kromě toho jiní občané uvedli pouze určité náboženství. Celkově se tak k nějaké víře či vyznání přihlásilo 2,3 milionu, tedy 22 % obyvatel Česka. Celkem 3,2 milionu obyvatel (30 %) ovšem tuto dobrovolnou kolonku ve sčítacích formulářích nevyplnilo.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
| titul = Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Obyvatelstvo podle náboženské víry (data a schéma)
| url = https://www.czso.cz/csu/czso/vysledky-scitani-2021-otevrena-data
| vydavatel = Český statistický úřad
| datum vydání = 2022-04-06
| datum přístupu = 2022-09-08
}}</ref>

Nejpočetnější náboženství v Česku je [[křesťanství]]. Největší náboženskou skupinou byla v roce 2021 [[Římskokatolická církev v Česku|římskokatolická církev]], která měla 741 tisíc věřících (7 %), což by byl výrazný pokles oproti roku 2011, kdy se k ní hlásilo celkem 1,08 milionu věřících (10,4 %).<ref name="SLDB2011" /> Ovšem 236 tisíc obyvatel uvedlo „katolická víra“ nebo „katolík“, celkem tak šlo o 977 tisíc věřících (9,3 %). Následovaly velké protestantské církve [[Českobratrská církev evangelická]] s 33 tisíci členů (0,3 %) a [[Církev československá husitská]] s 24 tisíci členů (0,2 %), podobně ale 27 tisíc obyvatel jen obecně uvedlo, že jsou protestanty nebo evangelíky. Vyšší podíl věřících měla [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|Pravoslavná církev]], k níž se přihlásilo 41 tisíc lidí, významnější byli také [[Svědkové Jehovovi]] s 13 tisíci, [[Církev bratrská]] s 11 tisíci nebo [[Řeckokatolická církev v Česku|řeckokatolická církev]] s 8 tisíci věřících. Jen obecně ke křesťanství se navíc přihlásilo 71 tisíc obyvatel. Počet vyznavačů [[Judaismus|judaismu]] byl 2 tisíce, k [[islám v Česku|islámu]] se hlásilo 5 tisíc lidí, k různým odvětvím [[Buddhismus|buddhismu]] 6 tisíc osob a k [[Hinduismus|hinduismu]] necelé 2 tisíce obyvatel. Recesisté se hlásili např. k [[Jediismus|jediismu]] (21 tisíc) nebo [[Létající špagetové monstrum|pastafariánství]] (necelé 3 tisíce). K [[Ateismus|ateismu]] se přihlásilo 555 osob, [[Novopohanství|pohanství]] deklarovalo téměř 3 tisíce osob.<ref name=":1" />

Podíl deklarovaných věřících se od předešlého sčítání lidu roku 2011 prakticky nezměnil. Vzrostl počet osob bez vyznání, oproti tomu se snížil počet osob, které se rozhodly na dobrovolnou otázku neodpovídat.<ref name="CSU">{{Citace elektronického periodika |titul=Podrobné údaje – Náboženská víra podle krajů |url=http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje/$File/sldb_podrobna_vira.xls |datum přístupu=2011-12-16 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120106061535/http://www.scitani.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_podle_nabozenske_viry_podle_kraju_podrobne_udaje/$File/sldb_podrobna_vira.xls |datum archivace=2012-01-06 }}</ref> Geograficky je vyšší koncentrace věřících na jižní a východní [[Morava|Moravě]], naopak severní a severozápadní [[Čechy]] vykazují vyšší podíl osob bez vyznání.

<gallery perrow="3" caption="Podíl věřících obyvatel">
Soubor:Věřící - sčítání 1991.png|Sčítání lidu 1991
Soubor:Věřící - sčítání 2001.png|Sčítání lidu 2001
Soubor:Věřící - sčítání 2011.png|Sčítání lidu 2011
</gallery>

Historicky důležitou roli v náboženském vývoji sehrálo [[husitství]], [[utrakvismus]], [[Jednota bratrská]] (a její součást [[Moravští bratři]]). [[Česká reformace]] sehrála významnou roli i v [[České národní obrození|národním obrození]], byť moderní český národ se [[Protestantismus|protestantským]] nakonec nestal. Katolická a pravoslavná církev uznávají svaté, z českých osobností uznávají obě svatost [[Svatý Ivan|Ivana]], [[Svatá Ludmila|Ludmily]], [[Svatý Václav|Václava]] a [[Svatý Prokop|Prokopa]]. Katolická církev navíc uznává [[Svatý Vojtěch|Vojtěcha]], [[Svatý Radim|Radima]], [[Anežka Česká|Anežku Českou]], [[Zdislava z Lemberka|Zdislavu z Lemberka]], [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]], [[Jan Sarkander|Jana Sarkandera]] a [[Jan Nepomuk Neumann|Jana Nepomuka Neumanna]] a [[Klement Maria Hofbauer|Klementa Mariu Hofbauera]]. Pravoslavní navíc ještě svatého [[Rostislav]]a a [[Svatý Gorazd II.|Gorazda II.]] (Matěje Pavlíka), jenž za druhé světové války ukrýval parašutisty, kteří zabili nacistického pohlavára Heydricha.

=== Etnografické skupiny ===
[[Soubor:Kroj 8 svobodní detail.jpg|náhled|Slavnostní [[kroj]] svobodného páru z Moravského [[Slovácko|Slovácka]]]]
[[Soubor:Prague Praha 2014 Holmstad Vaclavplassen i nybyen Nove Mesto flott.jpg|náhled|[[Václavské náměstí]]]]
V Česku existuje několik etnografických skupin úzce spjatých s krajem, kde žijí, které se v minulosti lišily některými kulturními rysy a dialektem. V Čechách to jsou například [[Chodové]], [[Plzeňáci]], [[Blata|Blaťáci]] a [[Doudlebové]], na Moravě [[Horácko|Horáci]], [[Hanáci]], [[Moravští Chorvati]],<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = 500 let od příchodu na jižní Moravu. Charváti? Vinaři milující fazolovou polévku
 | periodikum = Brněnský deník
 | datum_vydání = 8. srpna 2015
 | url = https://brnensky.denik.cz/z-regionu/500-let-od-prichodu-na-jizni-moravu-charvati-vinari-milujici-fazolovou-polevku-20150808.html
}}</ref> [[Moravští Slováci]], [[Podlužáci]], [[Valašsko|Valaši]], [[Laši]] a další a ve Slezsku např. [[Goralé]],<ref>Hubinger a kol. (1985), str. 69</ref> [[Slezané|Šlonzáci]],<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Boj za slezskou věc: Kdo usiloval o nezávislost Slezska?
 | periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
 | datum_vydání = 31. prosince 2018
 | url = https://www.stoplusjednicka.cz/boj-za-slezskou-vec-kdo-usiloval-o-nezavislost-slezska
}}</ref> [[Moravci]] a [[Prajzové|Prajzáci]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Být Prajzákem
 | periodikum = Historie.cs
 | datum_vydání = 26. října 2019
 | url = https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/419236100051004/titulky
}}</ref> Tyto rozdíly se začaly, zejména po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]], stírat, některé krajové zvláštnosti se však dosud udržují. Kromě těchto geograficky rozlišitelných etnografických skupin stojí za zmínku víceméně rozptýlené, specifické etnografické skupiny. Jedná se o [[Romové v Česku|romskou]] a [[Židé v Česku|židovskou]] etnografickou skupinu.

=== Cizinci ===
Na konci roku 2022 podle [[Český statistický úřad|Českého statistického úřadu]] žilo v Česku 1&nbsp;113&nbsp;698 cizinců (10,3 % z celkové populace), z&nbsp;nich 29,9 % zde mělo udělený [[trvalý pobyt]].<ref name="cizinci1">{{Citace elektronického periodika
 | titul = Cizinci v ČR v letech 2004 - 2022 (stav k 31. 12.)
 | periodikum = czso.cz (Český statistický úřad)
 | url = https://www.czso.cz/documents/11292/41862280/c01R01_2022.pdf/14cb3934-9b32-4d4d-8017-9700f6e7edb7?version=1.0
}}</ref> Dalších 2456 osob bylo v roce 2022 v [[azyl|azylovém řízení]].<ref name="cizinci1"/> Osoby cizího původu s&nbsp;uděleným českým občanstvím v&nbsp;uvedených počtech nejsou zahrnuty. V [[Praha|Praze]] a [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]] v roce 2022 žilo celkem 504 tisíc cizinců, tedy necelá polovina z&nbsp;jejich celkového počtu v&nbsp;ČR.<ref name="cizinciKraje">{{Citace elektronického periodika
 | titul = Cizinci v ČR podle regionu soudržnosti, kraje a okresu v letech 1996 - 2022 (stav k 31. 12.)
 | periodikum = czso.cz (Český statistický úřad)
 | url = https://www.czso.cz/documents/11292/27320905/c01R05_2022.pdf/1c68dfda-ac08-4307-a57f-b663132d19b8?version=1.0
}}</ref> 

Nejvíce cizinců pochází z [[Ukrajina|Ukrajiny]], jejíž státní příslušníci v roce 2004 počtem překonali cizince ze [[Slovensko|Slovenska]]; dále následují cizinci z [[Vietnam]]u, [[Rusko|Ruska]], [[Německo|Německa]] a [[Polsko|Polska]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Data - počet cizinců | periodikum = Czso.cz | url = https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu#cr}}</ref> Vietnamci pobývají v Česku v průměru nejdéle (8&nbsp;let), lidé z&nbsp;bývalé [[Jugoslávie]] jen o&nbsp;rok méně. Podle údajů ČSÚ z roku 2012 byl největší podíl [[Vysoká škola|vysokoškolsky vzdělaných]] mezi osobami přicházejícími z&nbsp;[[Rusko|Ruska]] (27 % imigrantů z&nbsp;této země). Největší část svých výdělků do mateřské země posílali [[Ukrajinci]] (17 % příjmu).<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Cizinci v ČR: Vietnamci u nás zakořenili
 | periodikum = czso.cz
 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/cizinci_v_cr_vietnamci_u_nas_zakorenili20120214
}}</ref>

Od vstupu do [[Evropská unie|Evropské unie]] se počet cizinců v Česku postupně zvyšoval, ale jejich podíl na populaci zůstával nižší než v ostatních zemích Evropské unie&nbsp;– v roce 2016 bylo Česko z&nbsp;28&nbsp;států unie z&nbsp;hlediska etnické heterogenity na 24.&nbsp;místě.<ref>Cizinců v Česku přibylo. Nejvíce jich přichází z&nbsp;Ukrajiny a Slovenska. [http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cizincu-v-cesku-pribyva-tvori-4-5-populace-nejvice-jich-pric/r~7595e2d0d3db11e5a8d7002590604f2e/]</ref> V roce 2021 v Česku počet cizinců dosáhl 6,2 %, v&nbsp;sousedním [[Německo|Německu]] žil největší počet cizinců v&nbsp;EU, to jest 7,2&nbsp;milionu (9 % populace). V&nbsp;[[Rakousko|Rakousku]] je podíl cizinců na celkovém počtu obyvatel 10,8 % a&nbsp;ve [[Španělsko|Španělsku]] 12 %.<ref>Foreign citizens in EU. [http://europa.eu/rapid/press-release_STAT-12-105_en.htm?locale=en]</ref> Ke skokovému zvýšení podílu cizinců v Česku nad 10 % z celkové populace došlo v roce 2022 s příchodem ukrajinských uprchlíků v důsledku [[Ruská invaze na Ukrajinu|ruské invaze na Ukrajinu]]. 

{| class="wikitable" style="display:inline-block;vertical-align:top;"
|+ Nejčastější země původu cizinců žijících v Česku k 31. prosinci 2023 (nad 5 tisíc osob)
! Země původu !! Počet osob<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Cizinci s pobytem nad 12 měsíců podle státního občanství v letech 2008 - 2022 (k 31. 12.)
 | periodikum = czso.cz (Český statistický úřad)
 | url = https://www.czso.cz/documents/11292/27320905/c01R07_2022.pdf/52b9abd6-671f-459c-8623-7e8eeca111b2?version=1.0
}}</ref>
|-
| {{flag|Ukraine}} [[Ukrajina]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:574447}}
|-
| {{flag|Slovakia}} [[Slovensko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:119182}}
|-
| {{flag|Vietnam}} [[Vietnam]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:67783}}
|-
| {{flag|Russia}} [[Rusko]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:40990}}
|-
| {{flag|Romania}} [[Rumunsko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:20469}}
|-
| {{flag|Bulgaria}} [[Bulharsko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:17907}}
|-
| {{flag|Poland}} [[Polsko]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:17837}}
|-
| {{flag|Germany}} [[Německo]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:12719}}
|-
| {{flag|Mongolia}} [[Mongolsko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:12719}}
|-
| {{flag|Hungary}} [[Maďarsko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:11117}}
|-
| {{flag|United States}} [[Spojené státy americké]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:10132}}
|-
| {{flag|Kazakhstan}} [[Kazachstán]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:9798}}
|-
| {{flag|India}} [[Indie]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:9553}}
|-
| {{flag|China}} [[Čína]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:8813}}
|-
| {{flag|United Kingdom}} [[Spojené království|Velká Británie]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:7905}}
|-
| {{flag|Belarus}} [[Bělorusko]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:7726}}
|-
| {{flag|Moldova}} [[Moldavsko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:7662}}
|-
| {{flag|Filipíny}} [[Filipíny]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:7026}}
|-
| {{flag|Italy}} [[Itálie]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:6125}}
|-
| {{flag|Serbia}} [[Srbsko]] || style="text-align:right" | {{pokles}} {{formatnum:5993}}
|-
| {{flag|Turkey}} [[Turecko]] || style="text-align:right" | {{růst}} {{formatnum:5340}}
|}
{{růst}}/{{pokles}} – porovnání s 31. prosincem 2022

{| class="wikitable" style="text-align:right;display:inline-block;vertical-align:top;"
|+ Počet cizinců v Česku<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Počet cizinců, demografické události
| periodikum = Statistika
| url = https://csu.gov.cz/pocet-cizincu-demograficke-udalosti?pocet=10&start=0&podskupiny=291&razeni=-datumVydani
| jazyk = cs-cz
| datum přístupu = 2024-09-07
}}</ref>
! Rok !! Počet<br/><small>(údaje k 31.&nbsp;12.)</small> !! Podíl na<br/>celkové populaci
|-
| 2000 || {{formatnum:200951}} || 2,0 %
|-
| 2001 || {{formatnum:210794}} || 2,1 %
|-
| 2002 || {{formatnum:231608}} || 2,3 %
|-
| 2003 || {{formatnum:240421}} || 2,4 %
|-
| 2004 || {{formatnum:254294}} || 2,5 %<!--1,9 %-->
|-
| 2005 || {{formatnum:278312}} || 2,7 %<!--2,5 %-->
|-
| 2006 || {{formatnum:321456}} || 3,1 %<!--2,9 %-->
|-
| 2007 || {{formatnum:392315}} || 3,8 %<!--3,3 %-->
|-
| 2008 || {{formatnum:437565}} || 4,2 %<!--3,9 %-->
|-
| 2009 || {{formatnum:432503}} || 4,1 %<!--4,0 %-->
|-
| 2010 || {{formatnum:424291}} || 4,0 %<!--3,9 %-->
|-
| 2011 || {{formatnum:434153}} || 4,1 %<!--4,0 %-->
|-
| 2012 || {{formatnum:435946}} || 4,1 %
|-
| 2013 || {{formatnum:439189}} || 4,1 %
|-
| 2014 || {{formatnum:449367}} || 4,2 %
|-
| 2015 || {{formatnum:464670}} || 4,3 %
|-
| 2016 || {{formatnum:493441}} || 4,5 %
|-
| 2017 || {{formatnum:524142}} || 4,8 %
|-
| 2018 || {{formatnum:564345}} || 5,1 %
|-
| 2019 || {{formatnum:593366}} || 5,4 %
|-
| 2020 || {{formatnum:632570}} || 5,8 %
|-
| 2021 || {{formatnum:658564}} || 6,2 %
|-
| 2022 || {{formatnum:1113698}} || 10,3 %
|-
| 2023 || {{formatnum:1063225}} || 9,8 %
|}

=== Největší města podle počtu obyvatel ===
{{Podrobně|Seznam měst v Česku|Seznam měst v Česku podle počtu obyvatel|Seznam obcí v Česku}}
{|class="infobox" style="text-align:center; width:97%; margin-right:10px; font-size:90%"
|-
! style="text-align:center;" colspan="11"|
|-
!rowspan=23 width:150|<br />
[[Soubor:Hradschin Prag.jpg|165px|Praha]]<br />[[Praha]]<br />
[[Soubor:Výhled ze Staré radnice na Petrov.jpg|165px|Brno]]<br />[[Brno]]<br />
[[Soubor:Ostrava, pohled z Nové radnice 2.jpg|165px|Ostrava]]<br />[[Ostrava]]<br />
! style="text-align:center; background:#f5f5f5;"|Pořadí
! style="text-align:center; background:#f5f5f5;"|Město
! style="text-align:center; background:#f5f5f5;"|Kraj
! style="text-align:center; background:#f5f5f5;"|Počet obyvatel<br />(k 1. 1. 2024<ref name="PočetObyv2024">{{Citace elektronické monografie | titul = Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2024 | url = https://www.czso.cz/csu/czso/pocet-obyvatel-v-obcich-9vln2prayv | datum vydání = 2024-05-17 | datum přístupu = 2024-05-21 | vydavatel = Český statistický úřad}}</ref>)
!rowspan=23 width:150| 
[[Soubor:Great Synagogue Plzen CZ general view.JPG|165px|Plzeň]]<br />[[Plzeň]]<br />
[[Soubor:Liberec Rathaus Aussicht.JPG|165px|Liberec]]<br />[[Liberec]]<br />
[[Soubor:Olmütz hauptplatz.JPG|okraj|165px|Olomouc]]<br />[[Olomouc]]<br />
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|1.||align=left|[[Praha]]||align=left|Hlavní město Praha||1 384 732
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|2.||align=left|[[Brno]]||align=left|[[Jihomoravský kraj]]||400 566
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|3.||align=left|[[Ostrava]]||align=left|[[Moravskoslezský kraj]]||284 765
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|4.||align=left|[[Plzeň]]||align=left|[[Plzeňský kraj]]||185 599
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|5.||align=left|[[Liberec]]||align=left|[[Liberecký kraj]]||107 982
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|6.||align=left|[[Olomouc]]||align=left|[[Olomoucký kraj]]||102 293
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|7.||align=left|[[České Budějovice]]||align=left|[[Jihočeský kraj]]||97 377
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|8.||align=left|[[Hradec Králové]]||align=left|[[Královéhradecký kraj]]||93 906
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|9.||align=left|[[Pardubice]]||align=left|[[Pardubický kraj]]||92 362
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|10.||align=left|[[Ústí nad Labem]]||align=left|[[Ústecký kraj]]||91 342
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|11.||align=left|[[Zlín]]||align=left|[[Zlínský kraj]]||74 255
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|12.||align=left|[[Havířov]]||align=left|[[Moravskoslezský kraj]]||69 694
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|13.||align=left|[[Kladno]]||align=left|[[Středočeský kraj]]||69 078
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|14.||align=left|[[Most (město)|Most]]||align=left|[[Ústecký kraj]]||63 882
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|15.||align=left|[[Opava]]||align=left|[[Moravskoslezský kraj]]||55 600
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|16.||align=left|[[Jihlava]]||align=left|[[Kraj Vysočina]]||53 986
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|17.||align=left|[[Frýdek-Místek]]||align=left|[[Moravskoslezský kraj]]||53 938
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|18.||align=left|[[Teplice]]||align=left|[[Ústecký kraj]]||50 959
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|19.||align=left|[[Karviná]]||align=left|[[Moravskoslezský kraj]]||49 724
|-
| style="text-align:center; background:#f0f0f0;"|20.||align=left|[[Karlovy Vary]]||align=left|[[Karlovarský kraj]]||49 353
|-
| colspan="4" style="text-align:center; background:#f5f5f5;"|
|}{{clear}}
[[Statutární město|Statutárními městy]] jsou navíc také [[Děčín]], [[Chomutov]], [[Jablonec nad Nisou]], [[Mladá Boleslav]], [[Prostějov]], [[Přerov]] a [[Třinec]]. Dřívějšími [[Okresní město|okresními městy]] jsou navíc ještě [[Benešov]], [[Beroun]], [[Blansko]], [[Bruntál]], [[Břeclav]], [[Česká Lípa]], [[Český Krumlov]], [[Domažlice]], [[Havlíčkův Brod]], [[Hodonín]], [[Cheb]], [[Chrudim]], [[Jeseník]], [[Jičín]], [[Jindřichův Hradec]], [[Klatovy]], [[Kolín]], [[Kroměříž]], [[Kutná Hora]], [[Litoměřice]], [[Louny]], [[Mělník]], [[Náchod]], [[Nový Jičín]], [[Nymburk]], [[Pelhřimov]], [[Písek (město)|Písek]], [[Prachatice]], [[Příbram]], [[Rakovník]], [[Rokycany]], [[Rychnov nad Kněžnou]], [[Semily]], [[Sokolov]], [[Strakonice]], [[Svitavy]], [[Šumperk]], [[Tábor]], [[Tachov]], [[Trutnov]], [[Třebíč]], [[Uherské Hradiště]], [[Ústí nad Orlicí]], [[Vsetín]], [[Vyškov]], [[Znojmo]], [[Žďár nad Sázavou]]. Největšími městy, která nejsou ani statutární, ani okresní, jsou [[Orlová]], [[Litvínov]], [[Český Těšín]], [[Krnov]], [[Kopřivnice]], [[Bohumín]] a [[Jirkov]].

== Kultura ==
{{main|Česká kultura}}
=== Literatura ===
{{Podrobně|Česká literatura|Seznam českých spisovatelů}}
[[Soubor:Clementinum baroque library 7.jpg|náhled|vlevo|[[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]: barokní sál [[Klementinum|Klementina]]]]
[[Soubor:Jaroslav Seifert 1981 foto Hana Hamplová.jpg|náhled|[[Jaroslav Seifert]], jediný český nositel [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovy ceny za literaturu]]|190x190pixelů]]
[[Soubor:Milan Kundera.jpg|náhled|Český spisovatel a básník [[Milan Kundera]]]]
[[Soubor:Kafka1906 cropped.jpg|náhled|203x203pixelů|Česko-německo-židovský spisovatel [[Franz Kafka]]|alt=]]
Literární dějiny počínají ústní tradicí, v níž vyniká pověst o [[Čech, Lech a Rus|praotci Čechovi]], [[Krok (vojvoda)|Krokovi]], [[Libuše (kněžna)|Libuši]], [[Přemysl Oráč|Přemyslu Oráčovi]] a [[Dívčí válka|dívčí válce]]. Počátky české psané literatury souvisí s činností [[Cyril a Metoděj|Konstantina Filozofa a jeho bratra Metoděje]] na Velké Moravě. Ti spolu se svými žáky (nejvýznamnějším z nich byl [[Kliment Ochridský]]) vytvořili, ve [[Staroslověnština|staroslověnštině]] a za pomoci písma [[hlaholice]], první české literární památky (''[[Proglas]]'', ''[[Život Metodějův]]'', ''[[Život Konstantinův]]''). Po vyhnání této skupiny z Moravy začala klíčovou roli sehrávat latina, vznikaly v ní legendy (''[[Kristiánova legenda]]''), kroniky (zejm. [[Kosmas|Kosmova]] ''[[Kosmova kronika česká|Kronika Čechů]]'')<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Pobavit a poučit: Druhá strana slavné Kosmovy kroniky
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/pobavit-poucit-druha-strana-kosmovy-kroniky
| datum vydání = 2016-09-13
| jazyk = en
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> i jiné žánry (např. ''[[Vita Caroli]]'', vlastní životopis krále [[Karel IV.|Karla IV.]]). Prvními významnými česky psanými texty byly ''[[Alexandreis|Alexandreida]]'' a ''[[Dalimilova kronika]]''.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Turčeková
| jméno = Šárka
| titul = Alexandreida je nesmrtelným dílem o životě legendárního rytíře
| periodikum = TOPZINE.cz
| url = https://www.topzine.cz/alexandreida-je-nesmrtelnym-dilem-o-zivote-legendarniho-rytire
| datum vydání = 2010-12-23
| jazyk = cs-CZ
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Slovo a slovesnost – Dalimilova kronika a počátky české slovesnosti
| periodikum = sas.ujc.cas.cz
| url = http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2387
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Prvními autory, kteří psali i česky, a kteří došli světového věhlasu, byli [[Jan Hus]], jeden ze zakladatelů evropské reformace, a [[Jan Amos Komenský]], nejvýznamnější představitel [[Humanismus a renesance v české literatuře|humanismu v české literatuře]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Nekonečné putování Učitele národů: Kam zavál osud Jana Ámose Komenského?
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/nekonecne-putovani-ucitele-narodu-kam-zaval-osud-jana-amose-komenskeho
| datum vydání = 2019-02-03
| jazyk = en
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Dalšími významnými autory reformace byli [[Jeroným Pražský]] a [[Petr Chelčický]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Jeroným Pražský — Lidé — Česká televize
| periodikum = www.ceskatelevize.cz
| url = https://www.ceskatelevize.cz/lide/jeronym-prazsky/
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Petr Chelčický
| periodikum = www.phil.muni.cz
| url = https://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/chelck.html
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Po porážce [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] v [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] roku 1620 nastalo složité období vytlačování a odumírání češtiny. Proti tomu se v barokní éře postavil [[Bohuslav Balbín]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Balbín Bohuslav: velký český vlastenec
| periodikum = HedvabnaStezka.cz
| url = https://www.hedvabnastezka.cz/fotokurzy/4552-bohuslav-balbin/
| datum přístupu = 2019-12-14
| url archivu = https://web.archive.org/web/20200409162342/https://www.hedvabnastezka.cz/fotokurzy/4552-bohuslav-balbin/
| datum archivace = 2020-04-09
}}</ref> Ústup češtiny však zastavil až proces tzv. [[České národní obrození|národního obrození]], který začal na konci 18. století. Klíčovou postavou první etapy obrození byl lingvista [[Josef Dobrovský]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Příběhy slavných: Josef Dobrovský
| periodikum = Český rozhlas Dvojka
| vydavatel =
| url = https://dvojka.rozhlas.cz/pribehy-slavnych-josef-dobrovsky-7492738
| datum vydání = 2015-08-24
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> V druhé etapě to byli [[Josef Jungmann]], který kladl důraz na jazykovou koncepci národa, a [[Pavel Josef Šafařík|Pavel Jozef Šafařík]], představitel [[Panslavismus|panslovanských]] tendencí. Tehdy se začala objevovat také již první svébytná literatura ([[Ján Kollár]], [[František Ladislav Čelakovský]]). Proces vyvrcholil ve třetí etapě, kdy [[František Palacký]] a [[Karel Havlíček Borovský]] dokončili koncept českého národa politicky a kdy vznikla i vrcholná díla literární, ať už básnická (Havlíček, [[Karel Hynek Mácha]], [[Karel Jaromír Erben]]), prozaická ([[Božena Němcová]]), či divadelní ([[Josef Kajetán Tyl]], [[Karel Sabina]]). Ve druhé polovině 19. století se literární život začal prudce rozvíjet, vznikaly skupiny s různým programem – [[májovci]] ([[Jan Neruda]], [[Vítězslav Hálek]], [[Jakub Arbes]], [[Karolina Světlá|Karolína Světlá]]), [[ruchovci]] ([[Svatopluk Čech]]), [[lumírovci]] ([[Jaroslav Vrchlický]], [[Julius Zeyer]]), [[Realismus (literatura)|realisté]] ([[Alois Jirásek]]), [[Manifest české moderny|česká moderna]] ([[Antonín Sova]], [[Otokar Březina]]) či tzv. [[anarchističtí buřiči]] ([[Viktor Dyk]], [[Petr Bezruč]]). Od konce 19. století začínala též vzkvétat [[Pražská německá literatura|německy psaná literatura]] (zejména v Praze), která se stala světovým fenoménem, především díky [[Franz Kafka|Franzi Kafkovi]] (''[[Proces (román)|Proces]]'', ''[[Zámek (román)|Zámek]]'', ''[[Amerika (román)|Amerika]]''), ale i jiným ([[Rainer Maria Rilke]], [[Gustav Meyrink]], [[Franz Werfel]], [[Max Brod]], [[Egon Erwin Kisch|Egon Erwín Kisch]], [[Karl Kraus]], [[Marie von Ebner-Eschenbachová]], [[Adalbert Stifter]], [[Otfried Preußler|Ottfried Preussler]], [[Leo Perutz]], [[Ernst Weiss]]). V první polovině 20. století si vydobyli světový význam i česky píšící tvůrci, především [[Jaroslav Hašek]] (zejm. ''[[Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války|Osudy dobrého vojáka Švejka]]'') a [[Karel Čapek]] (zejm. ''[[Válka s Mloky|Válka s mloky]]''). Silná byla též levicová avantgarda, která se sdružila do spolku [[Svaz moderní kultury Devětsil|Devětsil]], který se věnoval nejprve [[Proletářská poezie|proletářské poezii]], posléze vymyslel směr [[poetismus]], aby většina autorů nakonec přešla k [[Surrealismus|surrealismu]]. Členem Devětsilu byl i [[Jaroslav Seifert]], dosud jediný Čech oceněný [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovou cenou za literaturu]] (roku 1984).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Jaroslav Seifert - druhý český laureát nobelovy ceny
| periodikum = www.converter.cz
| url = http://www.converter.cz/nobel/seifert.htm
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> K dalším významným členům patřili [[Jiří Wolker]], [[Vítězslav Nezval]], [[Vladislav Vančura]], [[František Halas]] a [[Karel Teige]]. Mimo avantgardní kruhy stáli např. [[Ivan Olbracht]], [[Vladimír Holan]] či [[Ladislav Klíma]]. Ve druhé polovině 20. století se největšího ohlasu dostalo [[Milan Kundera|Milanu Kunderovi]] (zejm. ''[[Nesnesitelná lehkost bytí]]'', ''[[Žert (román)|Žert]]'') a [[Bohumil Hrabal|Bohumilu Hrabalovi]]. Literatura se tehdy z politických důvodů (zvláště po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětské okupaci roku 1968]]) rozdělila na exilovou, samizdatovou a oficiální. K významným exilovým autorům krom Kundery patřili [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]], [[Josef Škvorecký]] a [[Arnošt Lustig]]. Samizdatová literatura se štěpila na [[Disident|disent]] spjatý zejména s [[Charta 77|Chartou 77]] ([[Václav Havel]], [[Ivan Klíma]], [[Ludvík Vaculík]]) a tzv. [[underground]] ([[Egon Bondy]], [[Ivan Martin Jirous]]). Z oficiálních prozaiků dosáhl největšího mezinárodního věhlasu spolu s Hrabalem [[Ladislav Fuks]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Spalovač mrtvol v rakvi nespával. Ladislav Fuks byl zvrácenou hvězdou
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/kultura/literatura/ladislav-fuks.A130914_180029_literatura_ts
| datum vydání = 2013-09-15
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci z roku 1989]] toto rozdělení literárního života padlo. Z nových autorů se po roce 1989 nejvíce prosadili [[Michal Viewegh]], [[Patrik Ouředník]] a [[Jáchym Topol]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Evropa čte nejen Viewegha, nejpřekládanější je Ivan Klíma
| periodikum = iDNES.cz
| url = http://kultura.zpravy.idnes.cz/evropa-cte-nejen-viewegha-nejprekladanejsi-je-ivan-klima-pk3-/literatura.aspx?c=A090517_113323_literatura_ob
| datum vydání = 2009-05-17
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref>

K významným novinářům krom výše uvedených patřili [[Julius Fučík]], [[Milena Jesenská]] nebo [[Ferdinand Peroutka]].

V ČR je udělována významná mezinárodní literární [[Cena Franze Kafky]]. Z domácích literárních cen patří k nejvýznamnějším [[Magnesia Litera]], [[Státní ceny za literaturu a za překladatelské dílo]], [[Cena Jaroslava Seiferta]], [[Cena Jiřího Ortena]] či [[Cena Josefa Škvoreckého]].

ČR má unikátní síť veřejných knihoven, nejhustší v Evropě.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Česko má zdaleka nejhustší síť veřejných knihoven v EU
| periodikum = TÝDEN.cz
| vydavatel =
| url = https://www.tyden.cz/rubriky/kultura/literatura/cesko-ma-zdaleka-nejhustsi-sit-verejnych-knihoven-v-eu_284260.html
| datum vydání = 2013-09-30
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Je tvořena více než 5400 knihovnami. Ve středu této sítě se nachází [[Národní knihovna České republiky|Národní knihovna ČR]]. Sídlí v pražském [[Klementinum|Klementinu]]. K nejcennějším památkám schraňovaným Národní knihovnou ČR patří rukopis [[Kodex vyšehradský|Kodexu vyšehradského]] (jehož cena se odhaduje na miliardu korun), [[Lobkovický graduál]], rukopisy středověké pražské univerzity, „Knihy na řetězech“ z knihovny jáchymovské městské školy ze 16. století, [[Codex pictoricus Mexicanus]] misionáře Ignáce Tirsche, autografy Jana Husa a Jakoubka ze Stříbra, sbírka grafických listů univerzitních tezí, list [[Gutenbergova bible|Gutenbergovy bible]] z roku 1454, [[Homiliář opatovický|Opatovický homiliář]], [[Mattioliho herbář]] ze 16. století, nejstarší tisk na českém území (latinská Statuta z roku 1349), zlomek Žaltáře z Řezna pocházející z konce 8. století, řecké papyry z 1. století, [[Svatojiřské přípisky|Svatojiřský antifonář]] či [[Velislavova bible]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Klementinská NEJ... — Národní knihovna České republiky
| periodikum = www.nkp.cz
| url = https://www.nkp.cz/o-knihovne/zakladni-informace/klementinska-nej
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Zdaleka nejcennější rukopis vzniklý na českém území, perla středověkého knihařství zvaná [[Codex gigas]] (též Ďáblova bible), však byl za třicetileté války ukořistěn Švédy a do ČR bývá jen výjimečně zapůjčován.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Nejzáhadnější bible světa: Jaká tajemství skrývá Codex gigas? – EpochálníSvět.cz
| url = https://epochalnisvet.cz/nejzahadnejsi-bible-sveta-jaka-tajemstvi-skryva-codex-gigas/
| vydavatel =
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2019-12-14
| jazyk = cs-CZ
}}</ref> Vzácné tisky a rukopisy (např. Žlutický kancionál) schraňuje též [[Památník národního písemnictví]] sídlící ve [[Strahovský klášter|Strahovském klášteře]], v [[Hvězda (letohrádek)|letohrádku Hvězda]] a v tzv. [[Vila Marianne Gellertové-Petschkové|Třetí Petschkově vile]] v Bubenči. Památník disponuje mj. rozsáhlou sbírkou [[ex libris]]. Další významnou českou knihovnou je [[Městská knihovna v Praze]].

=== Divadlo ===
{{Podrobně|České divadlo}}
[[Soubor:Prague 07-2016 View from Petrinska Tower img4.jpg|náhled|vlevo|[[Národní divadlo]] nabízí operu, balet i činohru]]
[[Soubor:Václav Havel-Szilágyi.jpg|náhled|upright|[[Václav Havel]], dramatik a esejista, později také prezident České republiky|alt=]]
České divadelnictví má kořeny již ve středověku. Nejstarším dochovaným dramatickým dílem s využitím češtiny je zlomek česko-latinské hry ze [[14. století]], zvané obvykle ''[[Mastičkář]]''.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hrabák | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Hrabák | příjmení2 = Havránek | jméno2 = Bohuslav | odkaz na autora2 = Bohuslav Havránek | spoluautoři = a kol. | titul = Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu | url = http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/44.pdf | vydavatel = ČSAV | místo = Praha | rok = 1957 | počet stran = 851 | isbn = | strany = 247}}</ref> Původně šlo o jakousi mezihru v inscenaci evangelijních scén – popisuje situaci, kdy jde Ježíšova matka Marie na trh koupit vonné masti k nabalzamování mrtvého Ježíšova těla. Scéna se však stále více osamostatňovala a popisovala satiricky poměry v měšťanském prostředí.

V [[19. století]] sehrálo divadlo výraznou roli v [[České národní obrození|národním obrození]] ([[Václav Kliment Klicpera]], [[Josef Kajetán Tyl]]). Emancipační snahy českého národa se v 2. polovině 19. století projevily otevřením [[Národní divadlo|Národního divadla]] v Praze v roce [[1883]]. Národní divadlo od té doby uvádí jak [[Státní opera Praha|opery]] tak činohry. V 90. letech [[19. století]] pronikaly do českého divadla evropské literární směry, zejména [[Realismus (literatura)|realismus]], který reprezentoval [[Ladislav Stroupežnický]], především svou vesnickou veselohrou ''[[Naši furianti]]'', a posléze zejména [[bratři Mrštíkové]] svou ''[[Maryša|Maryšou]]''. Také [[Gabriela Preissová]] přinesla na česká jeviště silná témata (''Gazdina Roba'', ''[[Její pastorkyňa]]''). Za tuto moderní dramatiku bojoval zejména režisér [[Jaroslav Kvapil]], který se též prezentoval jako dramatik (''[[Princezna Pampeliška]]'').

V první polovině [[20. století]] došlo k rozvoji [[avantgarda|avantgardního]] divadla reprezentovaného [[Osvobozené divadlo|Osvobozeným divadlem]] [[Jiří Voskovec|Jiřího Voskovce]] a [[Jan Werich|Jana Wericha]], nebo [[Emil František Burian|Emilem Františkem Burianem]], [[Jiří Frejka|Jiřím Frejkou]], [[Jindřich Honzl|Jindřichem Honzlem]] či [[Jiří Mahen|Jiřím Mahenem]]. Na světových jevištích se nejvíce prosadily hry [[Karel Čapek|Karla Čapka]] (''[[R.U.R.]]'', ''[[Věc Makropulos]]''), nebo [[František Langer|Františka Langera]] (''Periférie'').

Ve druhé polovině 20. století získal výjimečný mezinárodní ohlas projekt [[Alfréd Radok|Alfreda Radoka]] [[Laterna magika]], první multimediální umělecký projekt na světě, připravený původně pro světovou výstavu [[Světová výstava 1958|Expo 58]]. Vznikl též fenomén divadel malých forem: [[Semafor (divadlo)|Semafor]] ([[Jiří Suchý]] a [[Jiří Šlitr]]), [[divadlo Na zábradlí]] ([[Jan Grossman]], [[Ivan Vyskočil]]), [[Činoherní klub]] ([[Ladislav Smoček]]), [[Divadlo Husa na provázku|Husa na provázku]], [[Studio Ypsilon|Ypsilonka]] ([[Jan Schmid]]), [[Divadlo Sklep]] či [[divadlo Járy Cimrmana]] ([[Zdeněk Svěrák]], [[Ladislav Smoljak]]). V 60. letech se nejúspěšnějším dramatikem stal [[Pavel Kohout (spisovatel)|Pavel Kohout]] (zejm. ''August, August, august''), [[absurdní drama]] reprezentoval [[Václav Havel]]. Ve Zlíně se narodil známý britský dramatik [[Tom Stoppard]].

K divadelním oceněním patří [[Cena Thálie|Ceny Thálie]] či [[Cena Alfréda Radoka]].

=== Film ===
{{Podrobně|Česká kinematografie|Seznam českých filmů}}
[[Soubor:Milos Forman.jpg|náhled|Česko-americký režisér a scenárista [[Miloš Forman]], držitel dvou [[Oscar]]ů za nejlepší režii|alt=]]
V éře [[Němý film|němého filmu]] hranice vlasti překročil věhlas odvážných filmových projektů [[Gustav Machatý|Gustava Machatého]] ''Erotikon'' (1929) a ''[[Extase (film)|Extase]]'' (1933).

Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech [[20. století]] [[československá nová vlna]] ([[Miloš Forman]], [[Věra Chytilová]], [[Jiří Menzel]], [[Ján Kadár]], [[Elmar Klos]], [[Jaromil Jireš]], [[František Vláčil]], [[Vojtěch Jasný]], [[Juraj Jakubisko]], [[Juraj Herz]], [[Ivan Passer]], [[Jan Němec]]). Klíčovými snímky československé nové vlny byly ''[[Ostře sledované vlaky]]'', ''[[Obchod na korze]]'', ''[[Lásky jedné plavovlásky]]'', ''[[Hoří, má panenko]]'', ''[[Sedmikrásky]]'', ''[[Černý Petr (film)|Černý Petr]]'', ''[[Skřivánci na niti]]'', ''[[Marketa Lazarová (film)|Markéta Lazarová]]'', ''[[Až přijde kocour]]'', ''[[Spalovač mrtvol]]'', ''[[Transport z ráje]]'', ''[[Rozmarné léto (film)|Rozmarné léto]]'', ''[[Všichni dobří rodáci]]'', ''[[Démanty noci (film)|Démanty noci]]'', ''[[Intimní osvětlení]]'', ''[[Žert (film)|Žert]]'' či ''[[O slavnosti a hostech]]''.

Vážné umělecké ambice se podařilo ve stejné době naplnit [[Karel Kachyňa|Karlu Kachyňovi]] (''[[Ucho (film)|Ucho]]''), [[Otakar Vávra|Otakaru Vávrovi]], [[Jiří Krejčík|Jiřímu Krejčíkovi]] (''[[Vyšší princip (film)|Vyšší princip]]'') či [[Karel Zeman|Karlu Zemanovi]] (''[[Vynález zkázy (film)|Vynález zkázy]]'').

30. až 50. léta a posléze 70. až 80. léta ovšem svědčila více populárnímu filmu než uměleckému, s nadčasovou elegancí tohoto prostoru využili třeba režiséři [[Bořivoj Zeman]], [[Oldřich Lipský]], [[Václav Vorlíček]] (''[[Tři oříšky pro Popelku]]''), [[Martin Frič]] a [[Ladislav Smoljak]], scenáristé [[Jiří Brdečka]] (''[[Limonádový Joe aneb Koňská opera|Limonádový Joe]]'', ''[[Adéla ještě nevečeřela]]''), [[Miloš Macourek]], [[Zdeněk Svěrák]] nebo skladatelé filmové hudby [[Zdeněk Liška]], [[Luboš Fišer]] a [[Petr Hapka]].
[[Soubor:Jiří Menzel in Wiesbaden.jpg|náhled|Režisér [[Jiří Menzel]]|alt=]]
Snímky ''[[Obchod na korze]]'' ([[1965]]), ''[[Ostře sledované vlaky]]'' ([[1967]]) a ''[[Kolja]]'' ([[1996]]) získaly [[Oscar#Nejlepší cizojazyčný film|Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film]], šest dalších filmů se dostalo do užší nominace: ''Lásky jedné plavovlásky'' ([[1966]]), ''Hoří, má panenko'' ([[1968]]), ''[[Vesničko má středisková]]'' ([[1986]]), ''[[Obecná škola (film)|Obecná škola]]'' ([[1991]]), ''[[Musíme si pomáhat]]'' ([[2000]]) a ''[[Želary (film)|Želary]]'' ([[2003]]).

Mezinárodního věhlasu se dostalo českým loutkovým a animovaným filmům režisérů jako byli [[Jiří Trnka]], [[Hermína Týrlová]], [[Zdeněk Miler]], [[Jan Švankmajer]] (zejm. ''[[Něco z Alenky]]'') a [[Břetislav Pojar]]. K této tradici patří i televizní cyklus ''[[Večerníček|Večerníčků]]'', na němž spolupracovali i přední výtvarníci jako [[Adolf Born]], [[Zdeněk Smetana]] či [[Vladimír Jiránek]].

Především v jiných než českých kinematografiích se prosadila řada českých rodáků, z režisérů například [[Georg Wilhelm Pabst]] a [[Karel Reisz]], z kameramanů [[Karl Freund]], z herců [[Herbert Lom]] nebo [[Barbara Bouchetová]]. Z českých herců patří v zahraničí k nejznámějším [[Karel Roden]] a [[Libuše Šafránková]], populární díky pohádce ''Tři oříšky pro Popelku'' zejména v Norsku.

[[Barrandov Studio|Filmové ateliéry Barrandov]] patří k největším v Evropě. Po roce 1990 je využívají zejména zahraniční produkce, vznikaly v něm mj. filmy ''[[Mission: Impossible]]'', ''[[Casino Royale (film, 2006)|Casino Royale]]'', ''[[Letopisy Narnie: Princ Kaspian]]'', ''[[Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň]]'', ''[[Dítě číslo 44 (film)|Dítě číslo 44]]'', ''[[Hannibal – Zrození]]'', ''[[Iluzionista (film, 2006)|Iluzionista]]'', ''[[Vetřelec vs. Predátor (film)|Vetřelec vs. Predátor]]'', ''[[Agent bez minulosti]]'' aj.

=== Hudba ===
{{Podrobně|Česká hudba}}
[[Soubor:Dvorak.jpg|náhled|Světově známý hudební skladatel [[Antonín Dvořák]]|alt=]]
[[Soubor:Vltava-main-theme.svg|250px|náhled|Hlavní téma {{Audio|Vltava-main-theme-2.ogg|přehrát}}]]
[[Soubor:Karel Gott 2002-foto13.jpg|náhled|261x261pixelů|Český zpěvák [[Karel Gott]]|alt=]]
Česká [[hudba]] má své kořeny v nejméně 1000 let staré [[Duchovní hudba|duchovní hudbě]]. Nejstarší duchovní píseň v českých zemích byla staroslověnská: ''[[Hospodine, pomiluj ny]]''. Vznikla na konci 10. století, nebo počátku 11. století. Původ je zřetelně staroslověnský, pronikly do ní ovšem i prvky staročeštiny (patrně v průběhu času).

První duchovní píseň ve staročeštině ''[[Svatováclavský chorál|Svatý Václave, vévodo české země]]'' (též ''Svatováclavský chorál'') vznikla ve 12. století. Zapsána byla ale až ve 14. století v kronice [[Beneš Krabice z Veitmile|Beneše Krabice z Veitmile]]. Podobně významná je ''Ostrovská píseň''. Zabývá se přítomností Krista ve svátosti oltářní. Zapsána byla v kodexu kláštera z Ostrova u Davle, podle prvního verše se jí též říká ''Slovo do světa stvorenie''. Má na rozdíl od svatováclavského chorálu již složitější básnickou formu.

Významným centrem středověké hudby byla [[Šumava]]. První hudební paměti zde pocházejí z knihovny [[Cisterciácký řád|cisterciáckého]] kláštera ve [[Vyšší Brod|Vyšším Brodě]], založeného roku 1259. Například rukopis č. 42 z roku 1410 zde popisuje píseň ''[[Jezu Kriste, ščedrý kněže]]'', kterou si zpívali také husité. Husitskou písňovou tvorbu, tedy tvorbu přelomu 14. a 15. století, zachoval ''[[Jistebnický kancionál]]'' (zejm. ''[[Ktož jsú boží bojovníci]]'' a ''[[Povstaň, povstaň veliké město pražské]]'').

Důležitou etapou ve vývoji české hudby bylo [[baroko]] (17. a 18. století). Tehdy se hudba ustavila jako samostatný profesionální obor. Za první české hudební skladatele lze považovat barokní tvůrce jako byli [[Adam Václav Michna z Otradovic|Adam Michna z&nbsp;Otradovic]], [[Heinrich Biber]] (český Němec), [[Jan Dismas Zelenka]], [[Antonín Rejcha]], [[Jan Václav Stamic]], [[Josef Mysliveček]], [[Jan Ladislav Dusík]], [[Jiří Antonín Benda]], [[František Xaver Richter]], [[Jan Křtitel Vaňhal]], [[František Xaver Brixi]] či [[Leopold Koželuh]]. V době [[Národní obrození|národního obrození]] na barokní hudbu bezprostředně navázali [[Jakub Jan Ryba|Jan Jakub Ryba]] či [[Václav Jan Křtitel Tomášek]].

Toto byla základna, na niž se ve druhé polovině [[19. století]] mohli postavit klíčoví autoři moderní české vážné hudby, především [[Bedřich Smetana]] (zejm. ''[[Má vlast]]'', ''[[Prodaná nevěsta]]'') a [[Antonín Dvořák]], nejslavnější český skladatel ve světě (zejm. ''[[Symfonie č. 9 (Dvořák)|Novosvětská]]'', ''[[Rusalka (Dvořák)|Rusalka]]'' a ''[[Slovanské tance]]'').

Tradice pak pokračovala s neztenčenou silou, především díla [[Leoš Janáček|Leoše Janáčka]] pronikla do celého světa. Součástí [[repertoár]]u mnoha [[Operní scéna|operních domů]] jsou všechny jeho opery, zejména ''[[Její pastorkyňa]]'' (v zahraničí pod názvem ''Jenůfa''), ''[[Káťa Kabanová]]'', ''[[Z mrtvého domu]]'' a ''[[Věc Makropulos]]''. Často uváděny jsou také jeho ''[[Glagolská mše (Janáček)|Glagolská mše]]'' a ''[[Sinfonietta (Janáček)|Sinfonietta]]''.

Další významní čeští hudební skladatelé 19. a [[20.&nbsp;století]] jsou [[Zdeněk Fibich]], [[Josef Bohuslav Foerster]], [[Vítězslav Novák]], [[Josef Suk starší]] (zeť Antonína Dvořáka), [[Alois Hába]], [[Ervín Schulhoff]], [[Bohuslav Martinů]], [[Pavel Haas]], [[Viktor Ullmann]] či [[Petr Eben]]. Překvapivého úspěchu mj. na scéně [[New York|newyorské]] [[Metropolitní opera|Metropolitan Opera]] dosáhl [[Jaromír Weinberger]] se svou operou ''[[Švanda dudák (Weinberger)|Švanda dudák]]''. Známými [[Opereta|operetními]] skladateli byli mj. [[Oskar Nedbal]] či [[Rudolf Friml]].

V roce 1860 se v [[Kaliště (okres Pelhřimov)|Kališti]] na [[Morava|Moravě]] narodil světově proslulý skladatel, [[Němčina|německy]] mluvící [[Gustav Mahler]]. Ve [[Vídeň|Vídni]] a později v [[Hollywood]]u se prosadil [[Brno|brněnský]] rodák [[Erich Wolfgang Korngold|Erich Korngold]]. V Česku se narodili i klavírní virtuózové [[Ignaz Moscheles]], [[Alfred Brendel]], [[Rudolf Serkin]] a [[Alice Herzová-Sommerová|Alice Herz-Sommerová]], z vídeňské české komunity vzešel [[Ernst Křenek]].

Prosadili se i čeští hudební [[interpret (hudba)|interpreti]]. Lze jmenovat mnoho jmen, jako jsou dirigenti [[Rafael Kubelík]], [[Václav Talich]], [[Václav Neumann]], [[Karel Ančerl]] nebo [[Jiří Bělohlávek]], v současnosti pak [[Petr Altrichter]], [[Tomáš Netopil]] a [[Jakub Hrůša]]. Dále hudební instrumentalisté: [[Housle|houslisté]] [[František Benda]], [[Vojtěch Živný]], [[Jan Křtitel Václav Kalivoda]], [[František Ondříček]], [[Jan Kubelík]] a&nbsp;[[Josef Suk mladší]] (Dvořákův pravnuk); [[Violoncello|violoncellista]] [[David Popper]], [[Cembalo|cembalistka]] [[Zuzana Růžičková]] či [[Lesní roh|hornista]] [[Radek Baborák]]. Nelze opomenout [[Zpěvák|pěvkyně]], jako byly nebo jsou [[Ema Destinnová]], [[Maria Jeritza]], [[Jarmila Novotná]], [[Gabriela Beňačková]], [[Eva Urbanová]] a&nbsp;[[Magdalena Kožená]]. Velkými českými [[tenor]]isty byli [[Beno Blachut]] a [[Ivo Žídek]]. V&nbsp;současnosti velmi úspěšný je [[baryton]]ista [[Adam Plachetka]].

Z hudebních těles dosáhl mezinárodního významu nejen [[orchestr#Symfonický (filharmonický) orchestr|symfonický orchestr]] [[Česká filharmonie]], ale i další symfonické a komorní orchestry a nově tzv. [[Baroko|barokní]] soubory. V neposlední řadě byly a jsou úspěšné také české [[pěvecký sbor|pěvecké sbory]] a malá hudební tělesa, zejména [[Smyčcové kvarteto|smyčcové kvartety]].

Krátce po druhé světové válce také vznikl významný hudební festival vážné hudby [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]], který se tradičně koná v různých pražských koncertních sálech.

Češi se ve 20. století ujali i v nových žánrech. V jazzu [[Jaroslav Ježek]], [[Miroslav Vitouš]], orchestr [[Gustav Brom|Gustava Broma]] a další. V&nbsp;populární hudbě působili [[Jan Hammer]] nebo [[Karel Svoboda]], v&nbsp;hudbě folkové [[Karel Kryl]] či [[Jaromír Nohavica]]. V reakci na populární dechovou hudbu rakouskou (zejména vojenskou) se rozvinula i její specifická česká verze, především díky [[František Kmoch|Františku Kmochovi]]. Ve světě nejznámější české melodie jsou dodnes právě ty dechovkové (zejm. ''[[Vjezd gladiátorů]]'' [[Julius Fučík (skladatel)|Julia Fučíka]] a ''[[Škoda lásky]]'' [[Jaromír Vejvoda|Jaromíra Vejvody]]). Mezinárodních úspěchů dosáhl zpěvák [[Karel Gott]], který se během své kariéry stal nejznámějším zpěvákem z Česka 20. století. V mezinárodní soutěži [[Eurovision Song Contest]] z českých reprezentantů nejvíce uspěl [[Mikolas Josef]] (6. místo v roce 2018).

=== Výtvarné umění ===
{{Podrobně|České výtvarné umění}}
[[Soubor:Vestonicka venuse edit.jpg|náhled|vlevo|upright=0.6|''[[Věstonická venuše]]'']]
[[Soubor:Oltář s Nejsvětější Trojicí, Mistr litoměřického oltáře, Národní galerie v Praze.jpg|náhled|Oltář s Nejsvětější Trojicí od [[Mistr Litoměřického oltáře|Mistra Litoměřického oltáře]]]]

[[Soubor:Slovane v pravlasti 81x61m.jpg|náhled|''[[Slovanská epopej]]'' [[Alfons Mucha|Alfonse Muchy]] (1912)]]
[[Soubor:Josef Čapek Letadlo.jpg|náhled|''Letadlo'' od [[Josef Čapek|Josefa Čapka]] (1929)]]
U prvního a také zdaleka nejslavnějšího českého výtvarného díla autora neznáme. Jde o sošku ''[[Věstonická venuše|Věstonické venuše]]'', patrně nejstarší keramickou sošku na světě, která vznikla v mladším [[paleolit]]u a byla nalezena roku 1925 na jižní Moravě.

Většina výtvarných umělců však byla anonymních ještě v éře [[Gotika|gotické]], malířství bylo tehdy ostatně vnímáno jako řemeslo, v němž autor není tak podstatný, a nikoli jako umění. O umělcích této doby hovoříme za pomoci pojmů jako [[Mistr Litoměřického oltáře|Mistr litoměřického oltáře]], [[Mistr Třeboňského oltáře|Mistr třeboňského oltáře]], [[Mistr vyšebrodského oltáře]] či [[Mistr Theodorik]].

Autorské malířství přišlo na scénu v baroku. K nejvýznamnějším českým barokním malířům patřili [[Karel Škréta]], [[Jan Kupecký]] a [[Petr Brandl]]. Zcela zvláštní postavení měl [[Václav Hollar]], který proslul svými rytinami. Vrcholná sochařská díla v té éře vytvořili [[Matyáš Bernard Braun]] a [[Ferdinand Maxmilián Brokoff]].

V první polovině 19. století probíhal proces českého národního obrození, ovšem obrozenci na malířství nekladli takový důraz jako na literaturu, divadlo či vědu. Malířství zůstávalo na pozici řemesla, přičemž v krajinářství vynikal [[Josef Matěj Navrátil]], v portrétu a zátiší [[Karel Purkyně]].

Zlom přišel v polovině 19. století, kdy do českých zemí dorazila vlna [[Romantismus|romantismu]] a [[Realismus (výtvarné umění)|realismu]]. Nejvýznamnějším představitelem malířského romantismu byl [[Josef Mánes]], dnes známý především díky výzdobě pražského orloje. Realistickou malbu zvolil například [[Jaroslav Čermák (malíř)|Jaroslav Čermák]].

Se 70. a 80. lety nastoupila tzv. [[Generace Národního divadla]], tedy tvůrci, kteří se nějak podíleli na výzdobě právě stavěné „Zlaté kapličky“: Mezi nimi se největšího mezinárodního ohlasu dostalo [[Mikoláš Aleš|Mikoláši Alšovi]]. K dalším členům generace patřili [[Vojtěch Hynais]], [[Julius Mařák]], [[Václav Brožík]], [[Jakub Schikaneder]], [[František Ženíšek]] či [[Josef Tulka]]. K této generaci patřil i sochař [[Josef Václav Myslbek]].

Většina z autorů Generace Národního divadla nadále oscilovala mezi romantickou a realistickou malbou, zejména krajiny. To však brzy některým autorům nestačilo. Krajinář [[Antonín Chittussi]] začal měnit techniku krajinomalby až tak, že se dostal na pokraj [[Impresionismus|impresionismu]]. Vrcholným představitelem tohoto směru se pak stal [[Antonín Slavíček]]. Dílo [[Luděk Marold|Luďka Marolda]] je zase někdy označováno za předzvěst malby secesní.

Právě [[secese]] pak patří ke klíčovým směrům, které se vynořily na konci 19. století. V českém prostředí sehrála mimořádnou roli. Její hlavní představitel, [[Alfons Mucha]], je dnes nejznámějším českým malířem ve světě. Mucha se proslavil krom svých známých plakátů také cyklem 20 velkoformátových obrazů ''[[Slovanská epopej]]'', která shrnuje dějiny českého národa a [[Slované|Slovanů]]. Vystavena je ve [[Veletržní palác|Veletržním paláci]] v Praze, bývala v [[Moravský Krumlov|Moravském Krumlově]]. K secesi lze řadit i dílo [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]] a [[Jan Preisler|Jana Preislera]]. Patří k ní i významní sochaři: [[František Bílek (sochař, 1872–1941)|František Bílek]], [[Jan Štursa]] či [[Ladislav Šaloun]].

Secese provokovala svým sklonem k užitkovosti, avšak jinak ctila techniky klasické a akademické. Proti těm se však na konci století začaly bouřit nové směry. Především [[expresionismus]]. Do české expresionistické skupiny [[Osma (umělecká skupina)|Osma]] patřili [[Bohumil Kubišta]], [[Emil Filla]] či [[Otakar Kubín]]. Členové Osmy pak přecházeli ke [[Kubismus|kubismu]], dalšímu novému avantgardnímu směru.

Právě avantgarda začala v první polovině 20. století určovat směr. Od kubismu k čisté [[Abstraktní umění|abstraktní malbě]] došel [[František Kupka]]. Doznívající kubismus hledající nové formy vyjádření byl pěstován ve skupině [[Tvrdošíjní]] (zejm. [[Josef Čapek]], [[Jan Zrzavý]] a sochař [[Otto Gutfreund]]). Členové avantgardního Devětsilu se pak nadchli pro [[surrealismus]] ([[Toyen]], [[Jindřich Štyrský]], [[Josef Šíma (malíř)|Josef Šíma]]).

Avantgardě navzdory si svou cestou šel [[Josef Lada]] – a i on dnes patří k nejslavnějším českým malířům ve světě.

Ve druhé polovině 20. století autoři povětšinou rozvíjeli objevy avantgardní revoluce – v abstraktní tvorbě to byl například [[Vladimír Vašíček]], část díla jí věnoval [[Oldřich Lajsek]], [[Mikuláš Medek]], [[Vladimír Boudník]] aj. Na surrealistickou hravost, zejména ve svých známých kolážích, navazoval v exilu působící [[Jiří Kolář]] či doma tvořící [[Jan Švankmajer]]. Zcela nového směru zvaného [[pop-art]] se dotkl [[Kája Saudek]]. Na konci 80. let vystoupili členové skupiny [[Skupina Tvrdohlaví|Tvrdohlaví]] ([[Jiří David (výtvarník)|Jiří David]], [[Petr Nikl]], [[Jaroslav Róna]]).

Nejznámějšími představiteli české umělecké fotografie jsou [[František Drtikol]], [[Josef Sudek]], [[Jan Saudek]] či [[Josef Koudelka]]. Zvláštním fenoménem v umělecké fotografii je [[Miroslav Tichý]].

V českém výtvarném umění hraje významnou roli knižní ilustrace, karikatura a kreslený film. Mistrem karikatury byl [[František Gellner]], v knižní ilustraci vynikli [[Viktor Oliva]], Josef Lada, [[Jiří Trnka]], [[Zdeněk Burian]], [[Adolf Born]] či [[Květa Pacovská]], která za knižní ilustrace roku 1992 získala Cenu Hanse Christiana Andersena od Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu. V kresleném filmu se prosadili [[Zdeněk Smetana]] či [[Zdeněk Miler]].

K významným německým malířům narozeným v českých zemích patřili [[Anton Raphael Mengs]], [[Alfred Kubin]], [[Gabriel Max]], [[Josef Führich]] či [[Emil Orlik]].
[[Soubor:Praha Veletržní palác hala3.jpg|náhled|vlevo|upright|Hala [[Národní galerie Praha|Národní galerie]] v Praze|alt=]]
Za nejcennější výtvarné dílo na českém území odborníci označují obraz benátského malíře [[Tizian]]a ''[[Apollo a Marsyas]]'', jež je vystaven v [[Obrazárna zámku Kroměříž|obrazárně kroměřížského zámku]]. Nejcennější díla českého výtvarného umění se snaží shromažďovat [[Národní galerie Praha|Národní galerie]]. Z děl zahraničních autorů v jejím vlastnictví patří k nejcennějším ''Růžencová slavnost'' [[Albrecht Dürer|Albrechta Dürera]], ''Adam a Eva'' [[Lucas Cranach starší|Lucase Cranacha staršího]], autoportrét [[Henri Rousseau]]a, [[Rembrandt]]ův ''Učenec v pracovně'', ''Šimon a malý Ježíš'' [[Petr Brandl|Petra Brandla]], ''Milenci'' [[Auguste Renoir|Augusta Renoira]], ''Panny'' [[Gustav Klimt|Gustava Klimta]], ''Zelená pšeničné pole s cypřiši'' [[Vincent van Gogh|Vincenta van Gogha]], autoportrét [[Ilja Repin|Ilji Repina]], ''V Moulin Rouge'' [[Henri de Toulouse-Lautrec]]a či ''Vzpomínka na Le Havre'' [[Pablo Picasso|Pabla Picassa]]. Národní galerie vystavuje ve [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberském paláci]], [[Schwarzenberský palác v Praze|Schwarzenberském paláci]], [[Klášter svatého Jiří (Praha)|klášteře sv. Jiří]], [[Jízdárna Pražského hradu|Jízdárně Pražského hradu]], [[Salmovský palác|Salmovském paláci]], [[Anežský klášter|Anežském klášteře]], [[Palác Kinských|paláci Kinských]], [[Veletržní palác|Veletržním paláci]], v [[Dům U Černé Matky Boží|domě U černé matky Boží]], na [[Zbraslavský klášter|zámku Zbraslav]], v [[Žďár nad Sázavou (klášter)|klášteře ve Žďáru nad Sázavou]] a na [[Fryštát (zámek)|zámku Fryštát]]. K dalším významným galeriím patří [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]] (vystavuje v pěti budovách: [[Místodržitelský palác (Brno)|Místodržitelský palác]], [[Pražákův palác]], [[Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno)|Uměleckoprůmyslové muzeum]], [[Jurkovičova vila]] v Brně a [[Rodný dům Josefa Hoffmanna]] v [[Brtnice|Brtnici u Jihlavy]]) a [[Galerie hlavního města Prahy]] ([[dům U Zlatého prstenu]], [[dům U Kamenného zvonu]], [[Staroměstská radnice]], [[Bílkova vila]], Dům Františka Bílka v Chýnově, [[Městská knihovna v Praze|Městská knihovna]] na Mariánském náměstí, [[Troja (zámek)|Trojský zámek]]).

K nejznámějším sochám v ČR patří [[Ladislav Šaloun|Šalounova]] [[Pomník mistra Jana Husa|socha Jana Husa]] na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]], [[Josef Václav Myslbek|Myslbekův]] [[Pomník svatého Václava|pomník knížete Václava]] na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]], [[Olbram Zoubek|Zoubkův]] [[Pomník obětem komunismu (Petřín)|Pomník obětem komunismu]] na Petříně, [[Bohumil Kafka|Kafkova]] socha Jana Žižky v [[Národní památník na Vítkově|Národním památníku na Vítkově]] (největší jezdecká socha v Evropě). Největší českou sochou všech dob byl [[Stalinův pomník]] na Letné, který však na svém místě stál jen v letech 1955–1962. Dnes se na jeho místě nachází [[Pražský metronom]]. V poslední době se velmi oblíbenou u turistů stala [[David Černý|Černého]] [[Hlava Franze Kafky]] u obchodního centra [[Quadrio]]. Černý na sebe strhl pozornost také svou provokací [[Entropa]]. [[Anna Chromy]] v Praze u Stavovského divadla instalovala jeden ze svých ''Plášťů svědomí''.

Nejvýznamnější českou výtvarnou cenou je [[Cena Jindřicha Chalupeckého]].

=== Architektura ===
{{Podrobně|Česká architektura|Románská architektura v Česku|Gotická architektura v Česku|Barokní architektura v&nbsp;Česku}}
[[Soubor:KUTNA HORA (js) 11.jpg|náhled|vpravo|Česká gotika: [[chrám svaté Barbory|chrám svaté Barbory v&nbsp;Kutné Hoře]]]]
[[Soubor:Chlumec - Karlova koruna.jpg|náhled|vlevo|České baroko: zámek [[Karlova Koruna]]]]
[[Soubor:Dům U černé Matky Boží 02.JPG|náhled|vpravo|Český kubismus: [[dům U Černé Matky Boží]] v Praze]]
[[Soubor:Villa Tugendhat-20070429.jpeg|náhled|vlevo|Funkcionalismus: [[vila Tugendhat]] v Brně ([[Ludwig Mies van der Rohe]])]]
[[Soubor:OD Kotva 1.jpg|náhled|vpravo|Český brutalismus: [[kotva (obchodní dům)|obchodní dům Kotva]] v Praze]]
[[Soubor:PG07ME957 edit.jpg|náhled|vlevo|Český postmodernismus: [[Tančící dům]] v Praze]]
První fázi vývoje [[architektura|architektury]] na českém území s dochovanými stavbami tvoří [[Románský sloh|románská]] architektura. Z&nbsp;předchozí, [[Velkomoravská říše|velkomoravské]] fáze, se dochovaly pouze [[Archeologie|archeologické]] nálezy. V období románského slohu vznikly v&nbsp;Česku první kamenné stavby, a to především [[kostel]]y a budovy [[klášter]]ů, ke konci období také první [[hrad]]y a městské stavby ([[Hradba|opevnění]], domy). Stavby [[Románská architektura|románské architektury]] vznikaly na českém území od sklonku [[9.&nbsp;století]] do poloviny [[13.&nbsp;století]], kdy se začal zvolna prosazovat [[Gotická architektura v Česku|sloh gotický]].

[[Gotická architektura]] v českých zemích vrcholila za [[Karel IV.|Karla IV.]] Ten nechal v Praze postavit ve vrcholně gotickém slohu [[Karlův most]] a rozjela se velkorysá výstavba [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrály sv. Víta]], s&nbsp;pomocí architekta [[Petr Parléř|Petra Parléře]] a jeho syna [[Jan Parléř|Jana Parléře]]. Jako schránku nových korunovačních klenotů, které nechal Karel vytvořit, dal ve středních Čechách vystavět hrad [[Karlštejn]], jehož architektem byl [[Matyáš z&nbsp;Arrasu]].

Dalšího vrcholu dosáhla gotika v éře vlády [[Jagellonci|Jagellonců]] (též se hovoří o&nbsp;vladislavské či [[Jagellonská gotika|jagellonské gotice]]). [[Vladislav Jagellonský]] zahájil velkolepou přestavbu [[Pražský hrad|Pražského hradu]] a povolal ze Saska stavitele [[Benedikt Rejt|Benedikta Rejta]], který v&nbsp;Čechách mimo jiné vytvořil [[Vladislavský sál]] a [[chrám svaté Barbory]] v [[Kutná Hora|Kutné Hoře]], na jehož výstavbě se podílel další známý stavitel [[Matěj Rejsek]], autor pražské [[Prašná brána|Prašné brány]]. [[Antonín Pilgram]] v té době zanechal otisky pozdní gotiky v&nbsp;[[Brno|Brně]].

[[Letohrádek královny Anny]] na Pražském hradě bývá označován za stylově nejčistší [[Renesanční architektura|renesanční]] stavbu na sever od [[Alpy|Alp]]. K významným renesančním stavbám patří i [[Hvězda (letohrádek)|letohrádek Hvězda]], nebo [[Litomyšl (zámek)|zámek Litomyšl]]. Především díky renesančnímu náměstí se na seznam Světového dědictví UNESCO dostala [[Telč]], o stejný zápis usiluje renesanční městská architektura ve [[Slavonice|Slavonicích]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Renaissance Houses at Slavonice
| periodikum = UNESCO World Heritage Centre
| vydavatel =
| url = http://whc.unesco.org/en/tentativelists/1507/
| datum vydání =
| jazyk = en
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-01-04
}}</ref>

Také v éře barokní v českých zemích působili významní architekti jako [[Carlo Lurago]] ([[Klementinum]]), [[Francesco Caratti]] ([[Černínský palác]]), [[Jan Baptista Mathey]] ([[Arcibiskupský palác v Praze|Arcibiskupský palác]], [[Toskánský palác]], [[Troja (zámek)|letohrádek v Tróji]]), [[Jan Blažej Santini-Aichel]] ([[Kostel svatého Jana Nepomuckého (Žďár nad Sázavou)|kostel na Zelené hoře]]), [[František Maxmilián Kaňka]] ([[Karlova Koruna]]), [[Kryštof Dientzenhofer]] (kostel svaté Markéty v&nbsp;Břevnovském klášteře) nebo jeho syn [[Kilián Ignác Dientzenhofer]] ([[Kostel svatého Mikuláše (Malá Strana)|malostranský]] i&nbsp;[[Kostel svatého Mikuláše (Staré Město)|staroměstský kostel sv. Mikuláše]]).

Pro architekturu 19. století byl typický [[Historismus (umění)|historismus]]. V jeho duchu tvořil například architekt a stavitel [[Josef Hlávka]], jehož [[Rezidence bukovinských metropolitů]] v&nbsp;[[Černovice (Ukrajina)|Černovicích]] (dnes [[Ukrajina]], v 19. století na území Rakousko-Uherska), je dnes zapsaná na [[Světové dědictví|Seznam světového dědictví UNESCO]]. Dílem historismu byly i&nbsp;budovy [[Národní divadlo|Národního divadla]], [[Národní muzeum|Národního muzea]] či [[Rudolfinum|Rudolfina]] v&nbsp;Praze.

Významná byla v české architektuře vlna [[Secesní architektura|secese]] na přelomu 19. a 20. století (zejm. [[Obecní dům]] v Praze, z architektů [[Antonín Balšánek]], [[Osvald Polívka]], [[Josef Fanta]], [[Jan Letzel]]), těsně před válkou pak kubismu, což bylo českou specialitou ([[dům U Černé Matky Boží]] [[Josef Gočár|Josefa Gočára]], [[Kovařovicova vila]] [[Josef Chochol|Josefa Chochola]]).

Od 20. let 20. století architektura tíhla k [[Funkcionalismus|funkcionalismu]] ([[Veletržní palác]] v&nbsp;Praze, [[Baťův mrakodrap]] ve Zlíně či [[vila Tugendhat]] v Brně z dílny [[Ludwig Mies van der Rohe|Ludwiga Miese van der Rohe]]), k jeho představitelům patřili [[Jan Kotěra]] a Josef Gočár. V&nbsp;Praze v té době pracoval i významný slovinský architekt [[Jože Plečnik|Josip Plečnik]] (zejm. [[Kostel Nejsvětějšího srdce Páně (Vinohrady)|kostel Nejsvětějšího Srdce Páně]] na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze). [[Pavel Janák]] se tehdy rovněž pokusil vytvořit „národní sloh“, kombinaci lidové a&nbsp;moderní architektury (zejm. [[Pardubické krematorium|krematorium v Pardubicích]] a [[palác Adria]] v Praze). Podobnou cestou šel [[Dušan Jurkovič]].

V 50. letech 20. století byl vyžadován jako oficiální styl [[socialistický realismus]] (též zvaný sorela). Charakteristickými stavbami v jeho duchu jsou [[hotel Jalta]] na Václavském náměstí či [[sídliště Poruba]] v Ostravě.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://architektura.klenot.cz/images/stories/materialy/Dejiny17.pdf |datum přístupu=2017-07-11 |url archivu=https://web.archive.org/web/20150428161321/http://architektura.klenot.cz/images/stories/materialy/Dejiny17.pdf |datum archivace=2015-04-28 |nedostupné=ano }}</ref> Specifickou odnoží sorely byl tzv. stalinský neoklasicismus, který v Česku reprezentuje [[International (hotel v Praze)|hotel Internacional]] v&nbsp;pražských Dejvicích. Na konci 50. let se však v architektuře (a ovšem i&nbsp;v&nbsp;[[design]]u) prosadil styl nový, zvaný [[Bruselský styl|bruselský]] – to podle toho, že byl představen na světové výstavě [[Světová výstava 1958|Expo 58]] v [[Brusel]]u. Vyznačoval se oblými tvary a skleněnými fasádami. Typickou stavbou v bruselském stylu byly především výstavní pavilon a&nbsp;restaurace [[Československý pavilon na Světové výstavě 1958|československého pavilonu]] na Expu. Dalšími důležitými stavbami bruselského stylu byly [[pavilon&nbsp;Z]] na [[Brněnské výstaviště|brněnském výstavišti]], [[Plavecký stadion Podolí|plavecký stadion v Podolí]] či [[Havířov (nádraží)|nádraží v&nbsp;Havířově]].<ref>{{Citace elektronické monografie
 | příjmení = Veselková
 | jméno = Ivana
 | titul = Bruselský styl je pořád in
 | url = http://www.rozhlas.cz/radiowave/rozhovory/_zprava/bruselsky-styl-je-porad-in--1429947
 | datum vydání = 2014-12-08
 | datum přístupu = 2017-07-12
 | vydavatel = Rozhlas.cz
}}</ref> Na konci 60. let však bruselský styl vytlačila česká verze [[Brutalismus|brutalismu]]. Ceněny jsou zejména projekty z dílny [[Věra Machoninová|Věry Machoninové]] a jejího manžela [[Vladimír Machonin|Vladimíra Machonina]] ([[dům bytové kultury]] v Praze, [[hotel Thermal]] v Karlových Varech, [[Kotva (obchodní dům)|obchodní dům Kotva]] v Praze, [[Velvyslanectví České republiky v Berlíně|velvyslanectví ČSSR v Berlíně]]). Z dalších brutalistických staveb je připomínáno zejména [[československé velvyslanectví v Londýně]] architektů [[Jan Bočan|Jana Bočana]], [[Jan Šrámek (architekt)|Jana Šrámka]] a Karla Štěpánského, [[InterContinental Prague|hotel Intercontinental]] v Praze od [[Karel Bubeníček|Karla Bubeníčka]] a [[Karel Filsak|Karla Filsaka]], [[Žižkovský vysílač|žižkovský televizní vysílač]] [[Václav Aulický|Václava Aulického]] či stavby [[Karel Prager|Karla Pragera]] ([[Nová budova Národního muzea|budova bývalého Federálního shromáždění]], [[Nová scéna (Praha)|Nová scéna]] Národního divadla).<ref>{{Citace periodika
| titul = O českém brutalismu, high-tech stylu, o čase budovat, moci...
| periodikum = Vltava
| datum = 2015-12-30
| jazyk = cs
| url = https://vltava.rozhlas.cz/o-ceskem-brutalismu-high-tech-stylu-o-case-budovat-moci-chranit-a-touze-borit-5105034
| datum přístupu = 2017-07-11
}}</ref> Nejoceňovanější stavbou této doby však byl [[Ještěd (hotel a vysílač)|vysílač na Ještědu]] od [[Karel Hubáček|Karla Hubáčka]].

V polistopadové architektuře výraznou roli sehrálo dílo [[Frank Gehry|Franka Gehryho]] [[Tančící dům]] v Praze, které přímo inicioval [[Václav Havel]], a jež bývá uváděno jako symbol [[Postmoderní architektura|postmoderní architektury]]. Z významných světových architektů v Praze tvořil ještě [[Jean Nouvel]] ([[Zlatý Anděl]] na pražském Smíchově), či [[Ricardo Bofill]], který se podílel na modernizaci kdysi dělnického Karlína ([[Corso Karlín]] aj.). V přípravách je projekt proměny okolí pražského Masarykova nádraží, který vypracovala držitelka Pritzkerovy ceny [[Zaha Hadid|Zaha Hadidová]]. Z projektů domácích architektů si největší kredit získal projekt [[Národní technická knihovna|Národní technické knihovny]] v pražských Dejvicích, [[Kongresové centrum Zlín]] architektky [[Eva Jiřičná|Evy Jiřičné]], budovy [[Univerzitní kampus Bohunice|Univerzitního kampusu v Brně]], [[Moravská zemská knihovna|Moravské zemské knihovny]] a [[Moravský zemský archiv v Brně|Moravského zemského archivu]], [[Skleněný dům firmy Lasvit|Skleněný dům]] v [[Nový Bor|Novém Boru]], nástavba někdejší vysoké pece [[Bolt Tower]] v [[Ostrava|Ostravě]] architekta [[Josef Pleskot|Josefa Pleskota]], nebo stanice pražského metra [[Rajská zahrada (stanice metra)|Rajská zahrada]] [[Patrik Kotas|Patrika Kotase.]] Hojně diskutovaný projekt [[Národní knihovna na Letné|nové budovy Národní knihovny]] [[Jan Kaplický|Jana Kaplického]] zůstal jen na papíře.

Českými rodáky byli i významní architekti [[Adolf Loos]], [[Josef Hoffmann]], [[Joseph Maria Olbrich]] či [[Balthasar Neumann]].

=== Videoherní tvorba ===
{{Podrobně|Český videoherní průmysl}}
[[Soubor:Logo Mafia.svg|náhled|Logo české hry [[Mafia: The City of Lost Heaven]]]]
V sedmdesátých a hlavně osmdesátých letech se v Česku objevilo nové odvětví kulturní tvorby – [[počítačová hra|počítačové hry]]. To se začalo rozvíjet hlavně po roce [[1994]], kdy vyšlo ''[[Tajemství Oslího ostrova]]''. Poté následovaly, v Česku poměrně úspěšné a populární hry jako ''[[Dračí historie]]'', ''[[Fish Fillets]]'' či ''[[Brány Skeldalu]]''. V roce 1999 se povedlo v zahraničí uspět hře ''[[Hidden & Dangerous]]''. V dalších letech následovaly mezinárodně úspěšné herní tituly, jako ''[[Operace Flashpoint]]'', ''[[Mafia: The City of Lost Heaven]]'' či ''[[Vietcong (počítačová hra)|Vietcong]]''. Ke světoznámým českým hrám patří [[Mafia II|druhý]] a [[Mafia III|třetí]] díl Mafie, ''[[Euro Truck Simulator]]'' a jeho [[Euro Truck Simulator 2|pokračování]], ''[[American Truck Simulator]]'', ''[[Operace Flashpoint|ArmA]]'' (a [[ArmA 2|druhý]] a [[ArmA 3|třetí díl]]), ''[[Silent Hill: Downpour]]'', ''[[Machinarium]]'', ''[[18 Wheels of Steel]]'', ''[[DayZ]]'', ''[[Bus Driver]]'', ''[[Botanicula]]'' či ''[[Kingdom Come: Deliverance]]''. V Česku funguje několik světově známých herních studií, jako [[Bohemia Interactive Studio]], [[SCS Software]], [[Amanita Design]] nebo [[Madfinger Games]] (nebo bývalé [[2K Czech]]). Od roku 2010 jsou české hry oceňovány na [[Anifilm]]u v rámci soutěže [[Česká hra roku]] a v letech 2011 až 2013 v rámci soutěže [[Booom]]. Lze se setkat s názorem, že videohry jsou největším kulturním exportem České republiky.<ref>{{Citace elektronického periodika
 | příjmení = Pros
 | jméno = Marek
 | titul = Videohry jsou největším kulturní exportem Česka, tvrdí odborník
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
 | datum_vydání = 2014-03-04
 | datum_přístupu = 2014-04-20
 | url = http://magazin.aktualne.cz/svelch-hry-jsou-nejvetsi-kulturni-export-ceske-republiky/r~8398882ca2d911e3b7290025900fea04/
}}</ref>

=== Populární kultura ===
[[Soubor:Šafaříkovy sady - panoramio.jpg|náhled|upright|Socha [[Spejbl a Hurvínek|Spejbla a Hurvínka]] v [[Plzeň|Plzni]]]]
Krom kultury vysoké a lidové se v českých zemích, jako všude jinde, rozvíjela od počátků 19. století i kultura populární. Některé popkulturní fenomény jsou pevně usazeny v českém kolektivním vědomí a slouží nezřídka i k národní sebeidentifikaci. Anketa České televize [[Kniha mého srdce]] z roku 2009 například ukázala masovost obliby literárních postav, jako jsou sluha [[Saturnin (román)|Saturnin]] z humoristického románu [[Zdeněk Jirotka|Zdeňka Jirotky]], Švejk z románu Haškova či [[Rychlé šípy]] z chlapeckých románů a komiksů [[Jaroslav Foglar|Jaroslava Foglara]].<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Kniha mého srdce — Česká televize|periodikum=www.ceskatelevize.cz|vydavatel=|url=http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214215895-kniha-meho-srdce/|datum vydání=|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Podobná anketa o [[Největší Čech|Největšího Čecha]] zase ukázala roli humoristického fenoménu [[Jára Cimrman|Járy Cimrmana]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Největší Čech: Jára Cimrman|periodikum=iDNES.cz|url=http://kultura.zpravy.idnes.cz/nejvetsi-cech-jara-cimrman-dcl-/show_aktual.aspx?c=A050201_211139_domaci_sas|datum vydání=2005-02-02|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> 

Význačnou roli sehrála též dvojice loutek, které vytvořil za první republiky [[Josef Skupa]]: [[Spejbl a Hurvínek]]. Skupa tím navázal na velkou českou loutkářskou tradici, spjatou mimo jiné se jménem [[Matěj Kopecký|Matěje Kopeckého]]. Z dětské literatury vzešla podobně populární postavička [[Ferda Mravenec|Ferdy Mravence]] (a jeho souputníka [[Brouk Pytlík|Brouka Pytlíka]]), kterou stvořil [[Ondřej Sekora]]. K nejpopulárnějším českým komiksům patří [[Čtyřlístek (komiks)|Čtyřlístek]].<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Čtyřlístek slaví|url=http://www.kulturninovinky.cz/popkulturni-legenda-slavi/|datum vydání=2015-11-12|datum přístupu=2016-09-05|jazyk=cs-CZ}}</ref> [[Pérák]] byl ztvárněn jako jediný český [[Superhrdina|superhrdina]] ve filmu a [[komiks]]u.

Zdrojem podobných popkulturních fenoménů se v 2. polovině 20. století stal film a především televize – cyklus televizních [[Večerníček|Večerníčků]] přinesl populární postavičky jako [[O krtkovi|Krteček]] Zdeňka Milera, [[Bob a Bobek – králíci z klobouku|Bob a Bobek]] či [[Pat a Mat]] Vladimíra Jiránka, [[Maxipes Fík]] Jiřího Šalamouna, [[Pohádky z mechu a kapradí|Křemílek a Vochomůrka]] či [[Rákosníček]] Zdeňka Smetany, [[Mach a Šebestová]] Adolfa Borna či [[Rumcajs]] Radka Pilaře.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=|jméno=|titul=Nejlepší Večerníček — Česká televize|periodikum=Česká televize|vydavatel=|url=http://www.ceskatelevize.cz/porady/10492742198-nej-ct/21352216211-nejlepsi-vecernicek/|datum vydání=|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Televizní a filmová tvorba pro děti 70. a 80. let 20. století zase přinesla fenomény jako [[Pan Tau]], ''[[Arabela (seriál)|Arabela]]'' či ''[[Návštěvníci (seriál)|Návštěvníci]]''. Nejvýraznější postavou české pop-music, která se začala formovat od 50. let, je dlouhodobě zpěvák [[Karel Gott]]. Často se ve světě prosazují české modelky, k nimž patří [[Karolína Kurková]], [[Eva Herzigová]], [[Pavlína Pořízková]], [[Petra Němcová]], [[Taťána Gregor Brzobohatá|Taťána Kuchařová]], [[Daniela Peštová]] a [[Alena Šeredová]].

=== Média ===
{{viz též|Seznam českých časopisů}}
[[Soubor:Česká televize.jpg|náhled|Areál [[Česká televize|České televize]] na [[Kavčí hory|Kavčích horách]] v Praze]]
[[Soubor:Seznam wordmark.png|náhled| upright=0.7| Nejvýznamnější českou mediální internetovou firmou je Seznam.cz]]
V ČR existuje systém [[Veřejnoprávní médium|veřejnoprávních médií]], která jsou ze zákona placena z veřejných peněz ([[Koncesionářský poplatek|koncesionářské poplatky]]), s jen omezenou možností vlády a správy je ovlivňovat. K takovým institucím patří [[Česká televize]] (navazuje na státní [[Československá televize|Československou televizi]], jejíž vysílání započalo roku 1953), [[Český rozhlas]] ([[Československý rozhlas]] začal vysílat roku 1923) a [[Česká tisková kancelář]], která ovšem není placena z koncesionářských poplatků.

První soukromá televizní stanice [[Premiéra TV]] (později [[Prima (televizní stanice)|Prima]]) vznikla roku 1993. Rok nato začala vysílat [[TV Nova]]. Stanice veřejnoprávní České televize ([[ČT1]], [[ČT2]], [[ČT sport]], [[ČT :D]], [[ČT art]], [[ČT24]]) spolu s kanály provozovanými společnostmi [[TV Nova (společnost)|CET 21]] (Nova, [[Nova Cinema]], [[Nova Action]], [[Nova Fun]], [[Nova Gold]], [[Nova Sport 1]], [[Nova Sport 2]], [[Nova International]]) a [[FTV Prima]] (Prima, [[Prima Cool]], [[Prima Love]], [[Prima Zoom]], [[Prima Max]], [[Paramount Network (česká televizní stanice)|Prima Comedy Central]]) televiznímu trhu i po digitalizaci vysílání dodnes dominují, v roce 2015 například dosáhly souhrnné sledovanosti 82 %. Této „velké trojce“ nejúspěšněji konkuruje [[TV Barrandov]] (kanály Barrandov, [[Kino Barrandov]], [[Barrandov Krimi]], [[Barrandov News]]).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Televize
| periodikum = MediaGuru.cz
| url = https://www.mediaguru.cz/slovnik-a-mediatypy/typy-medii/televize/
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Poměrně dlouhou tradici má od roku 2002 též specializovaná hudební televize [[Óčko]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Polák
| jméno = Lukáš
| titul = Hudební televize Óčko slaví patnáct let, diváci vyberou nejoblíbenější tuzemský klip
| periodikum = Český rozhlas
| datum = 2017-05-15
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://www.rozhlas.cz/digital/televize/_zprava/hudebni-televize-ocko-slavi-patnact-let-divaci-vyberou-nejoblibenejsi-tuzemsky-klip--1725977
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Od září 2000 doplnily nabídku také satelitní televize.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Satelitní televize v České republice
| periodikum = DigiZone.cz
| datum =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://www.digizone.cz/specialy/satelit/
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Nejsledovanější hlavní zpravodajský pořad vysílá [[TV Nova]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Zpravodajský trojboj: Hvězdná Nova oslabuje, Prima se tahala s Událostmi ČT o druhé místo | vydavatel = Hospodářské noviny | url = http://domaci.ihned.cz/c1-62697190-udalosti-ct-ubyvaji-divaci-prima-zpravy-nova-televizni-noviny}}</ref>
 
Nejčtenějšími deníky jsou [[Blesk (noviny)|''Blesk'']], ''[[Mladá fronta DNES]]'', [[Právo (deník)|''Právo'']], ''[[Deník (regionální noviny)|Deník]]'', ''[[Aha!]]'' a ''[[Lidové noviny]]''.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Čechy nejvíce zajímá bulvár. Nejčtenější v zemi je deník Blesk | vydavatel = ČTK | datum_vydání = 2015-07-15 | url = http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/93351-cechy-nejvice-zajima-bulvar-nejctenejsi-v-zemi-je-denik-blesk/ | datum přístupu = 2017-01-22 | url archivu = https://web.archive.org/web/20150723023940/http://ekonomika.eurozpravy.cz/ceska-republika/93351-cechy-nejvice-zajima-bulvar-nejctenejsi-v-zemi-je-denik-blesk/ | datum archivace = 2015-07-23 | nedostupné = ano }}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Unie vydavatelů ČR - Prodaný náklad deníků
| periodikum = www.unievydavatelu.cz
| url = http://www.unievydavatelu.cz/cs/deniky/fakta_cisla_denicich/prodany_naklad_deniku/314-deniky_celostatni
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Nejčtenějším zdarma rozdávaným deníkem je [[Metro (deník)|''Metro'']].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Unie vydavatelů ČR - Prodaný náklad deníků
| periodikum = www.unievydavatelu.cz
| url = http://www.unievydavatelu.cz/cs/deniky/fakta_cisla_denicich/prodany_naklad_deniku/315-deniky_zdarma
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Nejprodávanější zpravodajské časopisy jsou: [[Květy (časopis)|''Květy'']], [[Reflex (časopis)|''Reflex'']], [[Téma (časopis)|''Téma'']], [[Respekt (časopis)|''Respekt'']] a [[Týden (časopis)|''Týden'']],<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Zpravodajské týdeníky - celostátní
| periodikum = www.unievydavatelu.cz
| vydavatel = Unie vydavatelů ČR
| url = http://www.unievydavatelu.cz/cs/casopisy/fakta_cisla_casopisech/prodany_naklad_casopisu/1677-zpravodajske_tydeniky_celostatni
| datum vydání = únor 2017
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> mezi společenskými časopisy to v únoru 2017 byly ''[[Rytmus života]]'', ''[[Blesk (noviny)|Nedělní Blesk]]'', ''[[Pestrý svět]]'' či ''Sedmička''.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Společenské časopisy
| periodikum = www.unievydavatelu.cz
| vydavatel = Unie vydavatelů ČR
| url = http://www.unievydavatelu.cz/cs/casopisy/fakta_cisla_casopisech/prodany_naklad_casopisu/1019-spolecenske_casopisy
| datum vydání = únor 2017
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Z dětských časopisů se drží ''[[Sluníčko]]'', [[ABC (časopis)|''ABC'']] a [[Mateřídouška (časopis)|''Mateřídouška'']].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Unie vydavatelů ČR - Prodaný náklad časopisů
| periodikum = www.unievydavatelu.cz
| url = http://www.unievydavatelu.cz/cs/casopisy/fakta_cisla_casopisech/prodany_naklad_casopisu/1009-casopisy_pro_deti_a_mladez
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> V roce 2023 bylo Česko v [[Index svobody tisku|Indexu svobody tisku]] na 14. místě.<ref name="indextisku">{{Citace elektronické monografie
| titul = World Press Freedom Index
| url = https://rsf.org/en/index?year=2023
| vydavatel = Reporters Without Borders
| datum přístupu = 2023-09-02
| jazyk = en
}}</ref>

Historický význam měly ''[[Národní listy]]'', ''[[Právo lidu]]'', ''[[Svobodné slovo|České slovo]]'' (později ''Svobodné slovo'' a ''Slovo''), ''[[Zemědělské noviny]]'', [[Práce (noviny)|''Práce'']], ''[[Lidová demokracie]]'' či ''[[Mladý svět]]''. Váhu měly v minulosti i literární časopisy a intelektuální revue jako [[Přítomnost (časopis)|''Přítomnost'']] či ''[[Tvorba (časopis, 1925–1938)|Tvorba]]'' ve 20. a 30. letech 20. století nebo ''[[Literární noviny]]'' v 60. letech 20. století. K zaniklým časopisům pro mládež patří ''[[Mladý hlasatel]]'' či [[skaut (časopis)|''Junák'']], do nichž přispíval [[Jaroslav Foglar]], nebo [[Ohníček (časopis)|''Ohníček'']] a ''[[Sedmička (časopis)|Sedmička]]''.

Československo se stalo roku 1923 po [[Spojené státy americké|USA]] a [[Spojené království|Velké Británii]] třetí zemí, kde začal pravidelně vysílat rozhlas.<ref>[https://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/novinky-ze-studia/239896-rozhlas-byl-nejen-svedkem-ale-take-hybatelem-deni-20-stoleti/ Rozhlas byl nejen svědkem, ale také hybatelem dění 20. století]</ref> Nejúspěšnější stanicí veřejnoprávního rozhlasu je [[Český rozhlas Radiožurnál|Radiožurnál]], ze soukromých rádií jsou to: [[Rádio Impuls]], [[Evropa 2]], [[Rádio Blaník]] a [[Frekvence 1]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Jaká jsou nejposlouchanější rádia v roce 2022? | periodikum = Livemarketing.cz | url = https://livemarketing.cz/clanky/jaka-jsou-nejposlouchanejsi-radia-v-roce-2022/}}</ref>

Českému internetu kraluje vyhledávač [[Seznam.cz]]. Největšími zpravodajskými weby jsou [[iDNES.cz]] a [[Novinky.cz]]. Nejnavštěvovanější kulturní stránkou je [[Česko-Slovenská filmová databáze]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Novotný
| jméno = Michal
| titul = Žebříček TOP 10: Nejnavštěvovanější weby
| periodikum = Markomu.cz
| url = https://www.markomu.cz/nejnavstevovanejsi-weby/
| datum vydání = 2018-03-15
| jazyk = cs-CZ
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> [[Česká Wikipedie]] vznikla roku 2002 a v současnosti je co do počtu hesel největší českou encyklopedií v historii.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Česká Wikipedie se stala největší českou encyklopedií všech dob
| periodikum = Literární noviny
| datum = 2011-07-11
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://literarky.cz/politika/161-dnes/4793-eska-wikipedie-se-stala-nejvti-eskou-encyklopedii-vech-dob-
| datum přístupu = 2017-07-12
}}{{Nedostupný zdroj}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor = mil
| autor2 = ČTK
| odkaz na autora2 = Česká tisková kancelář
| titul = Česká Wikipedie má už 200 tisíc článků. Překonala Ottův slovník naučný
| periodikum = Hospodářské noviny
| datum = 2011-07-07
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = https://tech.ihned.cz/c1-52253190-ceska-wikipedie-ma-uz-200-tisic-clanku-prekonala-ottuv-slovnik-naucny
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref>

Významnými českými novináři byli například [[Johann Ferdinand Schönfeld|Jan Ferdinand Schönfeld]], [[Václav Matěj Kramerius]], [[Karel Havlíček Borovský]], [[Julius Grégr]], [[Jan Neruda]], [[Vítězslav Hálek]], [[Josef Hubáček (novinář)|Josef Hubáček]], [[Bohumír Šmeral]], [[Ivan Olbracht]], [[Karel Jonáš (politik)|Karel Jonáš]], [[František Xaver Šalda]], [[Karel Čapek]], [[Vladislav Vančura]], [[Ferdinand Peroutka]], [[Milena Jesenská]], [[Jožka Pejskar]], [[Lída Rakušanová]], [[Ivan Medek]], [[Zdeněk Velíšek]], [[Jaroslav Kmenta]], [[Radek John]], [[Josef Klíma]], [[Jindřich Šídlo]], [[Václav Moravec]], [[Světlana Witowská]], [[Nora Fridrichová]], [[Jiří Kubík]], [[Sabina Slonková]], [[Janek Kroupa]], [[Michal Kubal]] nebo [[Martin Řezníček]].

=== Festivaly, přehlídky, ceny ===
[[Soubor:Fanousci-behem-slavnostniho-zahajeni.jpg|náhled|Karlovarský filmový festival se tradičně koná v [[Hotel Thermal|hotelu Thermal]]]]
[[Soubor:Prague Municipal Smetana Hall.jpg|náhled|vlevo| upright=0.7|[[Smetanova síň]] [[Obecní dům|Obecního domu]], centrum festivalu [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]]]]
Kulturní a společenské dění pravidelně vrcholí na různých festivalech a přehlídkách. K největším festivalům vážné hudby patří [[Pražské jaro (festival)|Pražské jaro]], [[Smetanova Litomyšl]] a [[Janáčkovy Hukvaldy]]. V oblasti jazzu je to [[Jazz Goes to Town]] v Hradci Králové, [[Bohemia JazzFest]] pořádaný v různých městech současně a [[Prague Proms]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Hudební festivaly klasické hudby a jazzu
| periodikum = www.czech.cz
| vydavatel =
| url = http://www.czech.cz/cz/95168-hudebni-festivaly-klasicke-hudby-a-jazzu
| datum vydání =
| url archivu = https://web.archive.org/web/20160920225732/http://www.czech.cz/cz/95168-hudebni-festivaly-klasicke-hudby-a-jazzu
| datum přístupu = 2016-09-05
| datum archivace = 2016-09-20
| nedostupné = ano
}}</ref>

Největším tanečním festivalem je [[Tanec Praha]]. V oblasti výtvarného umění je to přehlídka [[Pražské bienále]]. Velkou tradici má festival scénografie [[Pražské Quadriennale]]. Zcela zvláštní výtvarnou akcí je pak [[Signal (festival)|Festival světla Signal]].

K velkým divadelním akcím patří tradiční festival amatérského divadla [[Jiráskův Hronov]]. [[Loutkářská Chrudim]] je nejstarší loutkářský festival na světě.<ref>http://www.chrudimsky.navstevnik.cz/tiskova-zprava/?id=30053&typ=tz</ref> Na loutky je zaměřena též [[Skupova Plzeň]], od roku 2016 přitom bylo české loutkářství zařazeno k nehmotnému dědictví UNESCO.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Ferebauer
| jméno = Václav (fer)
| autor2 = ČTK
| odkaz na autora2 = Česká tisková kancelář
| titul = České a slovenské loutkářství se dostalo na seznam UNESCO
| periodikum = iDNES.cz
| vydavatel =
| url = http://zpravy.idnes.cz/ceske-a-slovenske-loutkarstvi-unesco-d8c-/domaci.aspx?c=A161201_172857_domaci_jj
| datum vydání = 2016-12-01
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Na moderní cirkus a akrobacii se zaměřuje [[Letní Letná]]. Divadlo i hudbu s dobročinností spojuje festival v bohnické psychiatrické léčebně [[Mezi ploty]]. Největšími knižními akcemi jsou [[Svět knihy]] a [[Festival spisovatelů Praha]].

V oblasti rockové a popové hudby jsou největšími festivaly [[Rock for People]], [[Colours of Ostrava]], [[Trutnov Open Air Festival]], [[Benátská noc]], [[Hrady CZ]], [[Votvírák]], [[United Islands of Prague]], [[Sázavafest]], [[Rock for Churchill]], [[Footfest]], [[Keltská noc]] či [[Mácháč (festival)|Mácháč]]. V oblasti rapu a hip hopu je největší akcí [[Hip Hop Kemp]] u Hradce Králové, největšími metalovými festivaly jsou [[Masters of Rock]] ve Vizovicích a [[Brutal Assault]] v Josefově, v oblasti taneční hudby [[Beats for Love]] ve Vítkovicích, [[Let It Roll]] a [[Mighty Sounds]].<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Nejlepší hudební festivaly v ČR pro letošní rok 2015 {{!}} Magazín {{!}} TripZone.cz|periodikum=magazin.tripzone.cz|url=http://magazin.tripzone.cz/nejlepsi-hudebni-festivaly-v-cr-pro-letosni-rok-2015-215|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Největší akcí lidové hudby je tradičně [[Mezinárodní folklorní festival Strážnice]].

Největším a nejtradičnějším filmovým festivalem je [[Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary]]. Jemu se snaží širokým záběrem konkurovat [[Febiofest]]. Další festivaly mají užší žánrové zaměření – na dětský film se zaměřuje [[Zlín Film Festival|Film festival Zlín]], na film kreslený a loutkový [[AniFest]], na film dokumentární [[Jeden svět]] a [[Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava|Jihlava]], výhradně české filmy jsou uváděny na [[Finále Plzeň]]. Dlouhou tradici má mezinárodní televizní festival [[Zlatá Praha (festival)|Zlatá Praha]].

Tradičními přehlídkami průmyslovými jsou [[Mezinárodní strojírenský veletrh|brněnský strojírenský veletrh]] a zemědělská výstava [[Země živitelka]] v Českých Budějovicích.

Ke společensko-kulturním událostem patří rovněž udílení různých cen. Největší prestiži se těší cena [[Český lev]] pro filmaře, [[Cena Thálie|Ceny Thálie]] pro divadelníky, [[Anděl (cena)|Ceny Anděl]] pro hudebníky, [[Sportovec roku]] či ceny [[Česká hlava]] pro vědce.

== Věda a vzdělávání ==
[[Soubor:Prague Academy Sci.jpg|náhled|Budova [[Akademie věd České republiky]] v Praze]]
[[Soubor:Comenius-detail.png|náhled|upright=0.5| [[Jan Amos Komenský]]]]

=== Věda a technika ===
{{Podrobně|Česká věda}}

==== Humanitní a sociální vědy ====
Zakladatelem české vzdělanosti byl [[Cyril a Metoděj|Konstantin Filozof]], první významný myslitel působící na českém území. Významnými středověkými teology byli [[Jan Hus]], [[Jeroným Pražský]] a [[Petr Chelčický]]. [[Jan Amos Komenský]] podstatným způsobem přispěl k rozvoji moderní pedagogiky, především ve spisech ''Didaktica magna'' (''Velká didaktika''), ''Janua linguarum reserata'' (''Dveře jazyků otevřené''), ''Orbis pictus'' (''Svět v obrazech'') a ''Schola ludus'' (''Škola hrou''). Židovskou středověkou vzdělanost reprezentoval především [[Jehuda ben Becalel|rabbi Löw]], jenž vstoupil i do českých pověstí (se svým [[golem]]em). Nejvýznamnějším historikem, filozofem a intelektuálem barokní éry (18. století) byl [[Bohuslav Balbín]].

Výraznou roli v národním obrození (1. polovina 19. století) sehrála jazykověda ([[Josef Dobrovský]], [[Josef Jungmann]], [[Pavel Josef Šafařík|Pavel Jozef Šafařík]], [[Ján Kollár]], [[František Ladislav Čelakovský]]), historiografie ([[Gelasius Dobner]], [[František Palacký]]) a folkloristika ([[Karel Jaromír Erben]]). Ve druhé polovině století sílu české vzdělanosti manifestoval [[Ottův slovník naučný]] (vydáván od roku 1888). K vůdčím osobnostem českého intelektuálního života té doby patřil filozof [[Tomáš Garrigue Masaryk]] a jeho okruh kolem časopisu Čas ([[Jan Herben]], [[Jan Gebauer]]). Právě tento okruh odstartoval tzv. [[Spor o Rukopisy|rukopisné spory]] roku 1886 a [[spor o smysl českých dějin]] roku 1912, právě v těchto diskusích český národ tehdy nejvíce ohmatával svou identitu. Významným intelektuálem byl i [[Konstantin Jireček]], který rozvinul obor [[byzantologie]] (viz např. [[Jirečkova linie]]) a sehrál významnou roli v bulharském národním obrození, nebo vynikající orientalista a archeolog [[Alois Musil]] (bratranec slavného rakouského spisovatele [[Robert Musil|Roberta Musila]]). Velkou společenskou roli sehrával národopisec [[Vojta Náprstek]] či etnograf [[Emil Holub]].

Navzdory rozvoji, mnozí nadaní rodáci, zejména německy mluvící, v té době české země opouštěli a uplatňovali se ve Vídni a jinde. Příkladem mohou být filosof [[Edmund Husserl]], psychoanalytik [[Sigmund Freud]], ekonom [[Josef Alois Schumpeter|Joseph Schumpeter]], marxistický teoretik [[Karl Kautsky]], právní teoretik [[Hans Kelsen]], ekonom [[Eugen von Böhm-Bawerk|Eugen Böhm von Bawerk]], psycholog [[Max Wertheimer]], hudební teoretici [[Eduard Hanslick]] a [[Guido Adler]], jazykovědec [[Julius Pokorny]] či filozof [[Herbert Feigl]]. Odcházeli ale i někteří česky mluvící, jako historik umění [[Max Dvořák]] či antropolog [[Aleš Hrdlička]]. Naopak v Praze po celý život zůstal filozof [[Bernard Bolzano]].

Za první republiky vědeckých úspěchů dosáhl orientalista [[Bedřich Hrozný]], který rozluštil jazyk Chetitů, archeolog [[Karel Absolon]] objevil proslulou Věstonickou venuši, významným archeologem byl i [[Lubor Niederle]]. Mimořádný rozkvět zažívala jazykověda, v Praze se ustavil tzv. [[Pražský lingvistický kroužek]] ([[Vilém Mathesius]], [[Roman Jakobson]], [[Jan Mukařovský]], [[Bohuslav Havránek]], [[René Wellek]]), který prosazoval strukturalistický přístup k jazyku a světu.

Nacistická okupace ze země vyhnala i významné budoucí myslitele, sociologa [[Ernest Gellner|Ernesta Gellnera]] nebo filozofa [[Vilém Flusser|Viléma Flussera]].

V 60. letech 20. století zájem světa budil neortodoxní marxismus, který byl hlavním ideovým zázemím [[Pražské jaro|pražského jara 1968]], a který reprezentovali zejména [[Karel Kosík]] (spis ''Dialektika konkrétního'') či [[Eduard Goldstücker]]. V 70. letech to byly spíše myšlenky filozofa [[Jan Patočka|Jana Patočky]], které se staly ideovou základnou [[Charta 77|Charty 77]], či filozofa undergroundu [[Egon Bondy|Egona Bondyho]]. Vysokou úroveň měla po celou dobu socialistického režimu [[egyptologie]], která se prezentovala mj. vykopávkami v [[Abúsír|Abusíru]] (zejm. [[Miroslav Verner]]).<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Objevy, které změnily dějiny. Česká egyptologie je malá, ale extrémně úspěšná
| periodikum = ČT24
| datum =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2058474-objevy-ktere-zmenily-dejiny-ceska-egyptologie-je-mala-ale-extremne-uspesna
| datum přístupu = 2017-07-08
}}</ref> Zvláštní kapitolou dějin vědy v socialistickém Československu byl státní psychologický výzkum účinků [[Diethylamid kyseliny lysergové|LSD]], podílel se na něm i [[Stanislav Grof]], který později v USA vytvořil metodu [[Holotropní dýchání|holotropního dýchání]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = V Československu zkusili LSD vědci, umělci i mladý Miloš Zeman
| periodikum = iDNES.cz
| vydavatel =
| url = http://kultura.zpravy.idnes.cz/dokument-lsd-made-in-cssr-0hc-/filmvideo.aspx?c=A151006_183119_televize_vha
| datum vydání = 2015-10-06
| datum přístupu = 2017-07-08
}}</ref> Světový zájem vzbudily i archeologické experimenty [[Pavel Pavel|Pavla Pavla]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Pavel Pavel, muž, který rozhýbal tajemné sochy na Velikonočním ostrově
| periodikum = Český rozhlas
| datum =
| ročník =
| číslo =
| strany =
| jazyk = cs
| url = http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/vecernihost/_zprava/pavel-pavel-muz-ktery-rozhybal-tajemne-sochy-na-velikonocnim-ostrove--1332118
| datum přístupu = 2017-07-08
}}</ref>

==== Přírodní, exaktní a technické vědy ====
[[Soubor:Heyrovsky J.jpg|náhled|upright|Český chemik a akademik [[Jaroslav Heyrovský]], nositel [[Nobelova cena|Nobelovy ceny]]]]
[[Soubor:Magion 1 Satelite.jpg|náhled|Družice [[Magion]]]]
Zásadním impulsem k rozvoji vědeckého myšlení (byť to nebylo v počátcích samozřejmě odděleno plně od myšlení filozofického a teologického) bylo založení [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity]] králem [[Karel IV.|Karlem IV.]] roku 1348. Šlo o první univerzitu ve střední Evropě.

Nelze vyloučit, že se roku 1459 narodil v [[Český Krumlov|Českém Krumlově]] vynikající kartograf [[Martin Behaim]], tvůrce nejstaršího dochovaného glóbusu na světě. Roku 1460 se v Chebu narodil významný matematik [[Johannes Widmann]], který zavedl znaménka plus a minus, působil ale po většinu života v Lipsku.

Érou vědeckého rozkvětu byla i epocha [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] Na jeho pražském dvoře působili astronomové [[Tycho Brahe]] a [[Johannes Kepler]]. V Praze v té době navíc působil i významný židovský matematik [[David Gans]]. Lékař [[Ján Jesenský]] v Praze provedl první veřejnou pitvu.

K vrcholným vzdělancům domácí barokní vědy patřil [[Jan Marcus Marci|Jan Marek Marci z Kronlandu]] či botanik [[Georg Joseph Kamel]]. Kněz [[Prokop Diviš]] v té době vynalezl hromosvod. V Praze se v té době, byť tak trochu náhodou, také narodil [[Alois Senefelder]], který roku 1796 vynalezl litografii.

Rozvoji věd výrazně napomohlo založení [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]] roku 1784 (právě na její tradici dnes navazuje Akademie věd ČR) a Vlasteneckého muzea v Čechách roku 1818. Výraznou roli v tom sehráli největší české vědecké osobnosti té doby [[Ignác Antonín Born|Ignác Born]] a [[Kašpar Šternberk]]. Obě instituce vznikly v rámci procesu českého národního obrození. Přírodní a technické vědy rozvíjeli v éře obrození [[Jan Evangelista Purkyně]], [[Jan Svatopluk Presl]], [[Karel Bořivoj Presl]] či vynálezce lodního šroubu [[Josef Ressel]]. [[František Josef Gerstner]] sestrojil první parní stroj v českých zemích (1805–1807), [[Josef Božek]] předvedl první parovůz (1815) a paroloď (1817). [[Bratranci Veverkové]] vynalezli ruchadlo. Německou vědu v Čechách reprezentoval například [[Christian Doppler]]. V Čechách v té době působil i francouzský paleontolog [[Joachim Barrande]].

I v oblasti přírodních věd svou vlast opustilo mnoho talentovaných rodáků. Matematik [[Kurt Gödel]], biologové [[Gerty Coriová]] a [[Carl Ferdinand Cori|Carl Cori]] (nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství), astronom [[Johann Palisa]], fyzik [[Georg Placzek]], chemik [[Johann Josef Loschmidt]], průkopník půdní mechaniky [[Karl von Terzaghi]], matematička [[Olga Taussky-Toddová]], botanik [[Heinrich Wilhelm Schott]], astronomové [[Theodor von Oppolzer]] a [[Joseph Johann von Littrow]], zakladatel dermatologie [[Ferdinand von Hebra]], chemik [[Hans Tropsch]]. Ve Štětí se narodil [[Franz Reichelt]], průkopník [[Parašutismus|parašutismu]], který zahynul při testování záchranného obleku vlastní výroby skokem z [[Eiffelova věž|Eiffelovy věže]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Tragický experiment „létajícího krejčího“ z Čech. Smrtelný pád z Eiffelovky v roce 1912 zachytila kamera
| url = http://www.muzivcesku.cz/tragicky-experiment-letajiciho-krejciho-cech-smrtelny-pad-eiffelovky-roce-1912-zachytila-kamera/
| vydavatel = Muži v Česku
| místo =
| datum vydání = 2018-09-28
| datum přístupu = 2019-12-14
| jazyk = cs-CZ
}}</ref> Do Vídně odešel i český lékař [[Karel Rokytanský]]. Z německy mluvících vědců v českých zemích naopak zůstali pracovat světově významný biolog [[Gregor Mendel]], zakladatel genetiky, či fyzik [[Ernst Mach]]. V Praze na německé univerzitě krátký čas působil i fyzik [[Albert Einstein]].

Ani česká věda však nestála v 2. polovině 19. století stranou. Rozvíjela se v těsném sepětí s průmyslem, který rychle mohutněl. Jejími klíčovými představiteli byli vynálezce obloukové lampy [[František Křižík]] či objevitel čtyř krevních skupin [[Jan Janský]]. Do dějin fotografické a polygrafické techniky v té době výrazně zasáhly [[Jakub Husník]] a [[Karel Klíč]]. Průkopníkem aviatiky byl [[Jan Kašpar]]. [[Jan Kříženecký]] roku 1898 představil první kinematograf v českých zemích.

Prostor pro vědu vytvořila i nová Československá republika založená roku 1918. V Brně byla tehdy (1919) založena Masarykova univerzita. V oblasti topologie se výrazně prosadil matematik [[Eduard Čech]]. Botanik [[Alberto Vojtěch Frič]] objevil řadu nových kaktusů. Dalším významným botanikem byl [[Karel Domin]]. Technik [[Viktor Kaplan]] vynalezl nový druh turbíny. [[Hans Ledwinka]] zkonstruoval roku 1934 první sériově vyráběný automobil s aerodynamickou karosérií Tatra 77.

Další automobilový konstruktér [[Ferdinand Porsche]] se také narodil v Čechách, ovšem prosadil se zejména v Německu a jako spolupracovník s nacisty by se do republiky po válce ani vrátit nemohl. Mezi Němci odsunutými po druhé světové válce byl i nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 2007 [[Peter Grünberg]].

Po druhé světové válce bylo největším úspěchem české vědy udělení Nobelovy ceny za chemii [[Jaroslav Heyrovský|Jaroslavu Heyrovskému]] roku 1959, za objev [[polarografie]] a analytickou chemii. Vynálezem měkkých ([[hydrogel]]ových) kontaktních čoček a silonu proslul [[Otto Wichterle]].<ref>[http://www.eyetopics.com/articles/18/1/The-History-of-Contact-Lenses.html The History of Contact Lenses] {{Wayback|url=http://www.eyetopics.com/articles/18/1/The-History-of-Contact-Lenses.html |date=20130429122029 }}. Retrieved 3 March 2009.</ref> [[Oldřich Homuta]] vynalezl roku 1957 praktickou pomůcku do domácnosti: remosku. Významným astronomem byl [[Antonín Mrkos]] působící na [[Hvězdárna Kleť|Hvězdárně Kleť]]. [[Armin Delong]] dosáhl mimořádných výsledků v oblasti mikroskopie. [[Stanislav Brebera]] vynalezl trhavinu [[Semtex]].<ref>{{cite web | title=Velikáni české vědy | url=http://www.velikani-ceske-vedy.estranky.cz/clanky/biografie/stanislav-brebera | work= | publisher= | author= | date= | accessdate=1 November 2010}}</ref> Výkladní skříní režimu pak byla účast na sovětském vesmírném programu [[Interkosmos]] (čs. družice [[Magion]], první československý kosmonaut [[Vladimír Remek]] – první člověk ve vesmíru, který nebyl občanem [[Spojené státy americké|USA]] či [[Sovětský svaz|SSSR]]).

Symbolem porevoluční vědy se stal chemik [[Antonín Holý]], tvůrce poměrně účinných léků proti [[AIDS]].<ref>{{Cite web |url=http://www.eu2009.cz/en/czech-presidency/presidency-faces/faces-of-the-presidency-3642/ |title=Faces of the Presidency |accessdate=8 January 2009 |work= |publisher=EU2009.cz |date= |archive-url=https://web.archive.org/web/20090119103222/http://www.eu2009.cz/en/czech-presidency/presidency-faces/faces-of-the-presidency-3642/ |archive-date=2009-01-19 |dead-url=ano |titul=Archivovaná kopie |datum přístupu=2012-02-15 |url archivu=https://web.archive.org/web/20090119103222/http://www.eu2009.cz/en/czech-presidency/presidency-faces/faces-of-the-presidency-3642/ |datum archivace=2009-01-19 }}</ref> Ve spolupráci s Evropskou unií bylo otevřeno několik nových vědeckých center zaměřených mj. na nanotechnologie a laserovou techniku ([[CEITEC]], [[ELI Beamlines]], [[HiLASE]] aj.). V Antarktidě byla založena česká [[Mendelova polární stanice]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Mendelova polární stanice, kterou vybudovala brněnská Masarykova univerzita, po osmi týdnech osiřela
| periodikum = Brno
| url = https://brno.rozhlas.cz/mendelova-polarni-stanice-kterou-vybudovala-brnenska-masarykova-univerzita-po-6472943
| datum vydání = 2007-03-16
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

=== Školství ===
{{Podrobně|Vzdělávání v Česku|Seznam vysokých škol v Česku}}
[[Soubor:Sčítání obyvatelstva 2011, 30 měst, vzdělání magisterské.svg|náhled|vlevo|Podíl vysokoškolsky vzdělaných obyvatel měst v&nbsp;České republice k roku 2011]]
[[Soubor:Praha Karolinum ext 1.jpg|náhled|[[Karolinum]] – sídlo [[Univerzita Karlova|Karlovy univerzity v&nbsp;Praze]]]]
[[Soubor:Biotechnologický inkubátor JIC INBIT.jpg|náhled|[[Kampus]] [[Masarykova univerzita|Masarykovy univerzity v&nbsp;Brně]], v popředí Biotechnologický inkubátor]]
Školství v České republice je organizováno v rámci [[Základní škola|základních]], [[Střední škola|středních]], [[Vyšší odborná škola|vyšších odborných]] a [[Vysoká škola|vysokých]] škol.

Vysoké školy jsou veřejné, státní a soukromé, nejstarší a nejvýznamnější je [[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v Praze]], která je zároveň nejstarším vysokým učením ve střední Evropě (založena 1348). Druhou nejstarší univerzitou v ČR je [[Univerzita Palackého v Olomouci]], jež vznikla roku 1573. Nejstarší vysokou školou uměleckého typu je [[Akademie výtvarných umění v Praze]], která svou historii píše od roku 1799. Dalšími významnými vysokými školami jsou [[České vysoké učení technické v Praze]] (založeno 1707), [[Vysoké učení technické v Brně]] (založeno 1899) či [[Masarykova univerzita]] (založena 1919). V roce 1945 byla založena [[Akademie múzických umění v Praze|Akademie múzických umění]]. Na její součásti [[Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze|FAMU]] vystudovala nejen řada osobností českého a slovenského filmu, ale i známí zahraniční filmaři [[Agnieszka Hollandová|Agnieszka Holland]], [[Emir Kusturica]], [[Lordan Zafranović]] či [[Goran Paskaljević]]. Největšími co do počtu studentů jsou Univerzita Karlova (49 094 studentů v roce 2009) a Masarykova univerzita (38 216 studentů v roce 2009).<ref>http://www.msmt.cz/file/12782/download/</ref>

Podle žebříčku ''QS World University Rankings'' z roku 2014 je Univerzita Karlova 244. nejlepší vysokou školou světa. České vysoké učení technické se umístilo na 411.–420. místě. Masarykova univerzita v Brně se umístila na 551.–600. místě, Vysoké učení technické v Brně na 651.–700. místě a [[Vysoká škola ekonomická v Praze]] byla zařazena do skupiny 701+ (pod 700. místem, bez dalšího rozlišování). Jiné české vysoké školy žebříček QS do měření nezahrnuje.<ref>https://vsmonitor.wordpress.com/2014/09/30/mezinarodni-zebricek-vysokych-skol-qs-2014/ </ref>

Nejznámějším systémem měření a srovnávání kvality vysokých škol je tzv. [[šanghajský žebříček]] (ARWU), každoročně určující 500 nejlepších vysokých škol světa. Jedinou českou, která se v něm dosud objevila, je Univerzita Karlova. V roce 2014 se umístila na 201.–300. místě. Podle ARWU tak Univerzita Karlova patří mezi 2 procenta nejlepších vysokých škol na světě.<ref>https://vsmonitor.wordpress.com/2014/08/26/sanghajsky-zebricek-vysokych-skol-v-roce-2014/</ref>

Existují také méně formalizovaná srovnání spíše publicistického typu, která čas od času za nejkvalitnější univerzitu v ČR označí třeba brněnskou Masarykovu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Keményová
| jméno = Zuzana
| titul = Žebříček českých vysokých škol: Brno výrazně porazilo Univerzitu Karlovu
| periodikum = Hospodářské noviny (IHNED.cz)
| url = https://ihned.cz/c1-63417720-nejlepsi-vysoke-skoly-v-cesku-special-hn
| datum vydání = 2015-01-22
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Podle sčítání z roku 2011 činí podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva celkem 10,7 %; co se týče měst, nejvyšší podíl vykazuje [[Praha]] (20,7 %), [[Brno]] (20,6 %) a [[Olomouc]] (17,9 %).<ref>[http://vdb.czso.cz/sldbvo Sčítání lidu, domů a bytů 2011 (záložka „Vše o území“)]</ref>

K nejslavnějším středním školám patří [[Pražská konzervatoř]], druhá škola svého druhu na světě (založena 1808). Školu vedli i [[Antonín Dvořák]], [[Josef Suk starší|Josef Suk]], [[Vítězslav Novák]] či [[Josef Bohuslav Foerster]].

Podle studie společnosti Pearson z roku 2012 má ČR 22. nejkvalitnější školství mezi vyspělými zeměmi.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Studie: Nejlepší systém vzdělávání mají Finové, Česko podprůměrné
| periodikum = E15.cz
| url = https://www.e15.cz/domaci/studie-nejlepsi-system-vzdelavani-maji-finove-cesko-podprumerne-936369
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

Podle informací [[Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj|OECD]] z roku 2007 Česko směřuje do vzdělávání 10 procent veřejných výdajů, čímž se v srovnávacím žebříčku řadí na předposlední místo spolu s [[Japonsko|Japonskem]]. Vyjádřeno podílem [[Hrubý domácí produkt|HDP]] se jedná o asi 4,6 %, což je podstatně méně než průměr zemí OECD, který činí 6,1 %.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Češi skrblí na vzdělání, říká mezinárodní studie
 | periodikum = Aktuálně.cz
 | odkaz na periodikum = Aktuálně.cz
 | vydavatel = Economia
 | odkaz na vydavatele = Economia
|url=http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=676577|datum přístupu=2016-09-05}}</ref> Současně čeští pedagogové dostávají čtvrté nejnižší platy z více než třiceti zemí sledovaných OECD.

== Sport ==
{{Podrobně|Sport v Česku|Česko na olympijských hrách|Československo na olympijských hrách|Čechy na olympijských hrách}}
[[Soubor:Emil Zátopek redux.jpg|náhled|upright|vlevo|Čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, [[Emil Zátopek]]]]
[[Soubor:Larisa Latynina, Birgit Radochla, Věra Čáslavská 1964.jpg|náhled|upright|[[Věra Čáslavská]] na [[Sportovní gymnastika na Letních olympijských hrách 1964|LOH 1964]]]]

Nejsledovanějším a nejnavštěvovanějším sportem je v Česku [[lední hokej]], druhým [[fotbal]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = Sport číslo 1 v Česku: Fotbal versus hokej | periodikum = Finance.cz | datum_vydání = 2019-09-02 | url = https://www.finance.cz/526932-fotbal-versus-hokej/}}</ref> Dalšími nejnavštěvovanějšími sporty jsou [[biatlon]], lyžování, tenis, florbal, basketbal a&nbsp;volejbal.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Výsledky průzkumu ČEŠI A SPORT | vydavatel = Sport Invest | datum_vydání = 2015-07-20 | url = http://www.sport-invest.cz/aktuality/vysledky-pruzkumu-cesi-a-sport/ | datum přístupu = 2016-06-23 | url archivu = https://web.archive.org/web/20160813222421/http://www.sport-invest.cz/aktuality/vysledky-pruzkumu-cesi-a-sport/ | datum archivace = 2016-08-13 | nedostupné = ano }}</ref> Podle statistiky [[Česká unie sportu|České unie sportu]] jsou nejpopulárnějšími sporty v ČR podle velikosti členské základny sportovních oddílů: fotbal, [[tenis]], lední hokej, [[volejbal]], [[florbal]], [[golf]], [[hokejbal]], [[atletika]], [[basketbal]] a&nbsp;[[lyžování]].<ref>[http://sport.idnes.cz/golf-florbal-a-hokejbal-pronikly-mezi-nejoblibenejsi-ceske-sporty-1cv-/sporty.aspx?c=A091011_125801_sporty_par Golf, florbal a hokejbal pronikly mezi nejoblíbenější české sporty]</ref> Nejsledovanějšími sportovními událostmi jsou [[lední hokej na olympijských hrách]] a [[mistrovství světa v ledním hokeji]].<ref>{{Citace elektronického periodika | titul = ČT sport vysílá deset let, nejsledovanější byl hokej | periodikum = MediaGuru.cz | url = https://www.mediaguru.cz/clanky/2016/02/ct-sport-vysila-deset-let-nejsledovanejsi-byl-hokej/}}</ref> Mezi další nejsledovanější patří [[mistrovství Evropy ve fotbale]], [[Liga mistrů UEFA]] a [[mistrovství světa ve fotbale]].

=== Olympijské hry ===
Na [[Olympijské hry|olympijských hrách]] startují čeští sportovci od roku 1900, nejprve pod vlajkou [[Čechy na olympijských hrách|Čech]], od roku 1920 v reprezentaci [[Československo na olympijských hrách|Československa]] a od roku 1994 v dresech samostatného [[Česko na olympijských hrách|Česka]]. Čeští olympionici dosáhli významných úspěchů. Již v&nbsp;roce 1900 [[František Janda-Suk]] získal na druhých OH stříbrnou medaili v&nbsp;[[Hod diskem|hodu diskem]], první olympijské prvenství vybojoval roku 1924 [[Bedřich Šupčík]] ve [[šplh na laně|šplhu na laně]]. Na [[Letní olympijské hry|letních olympijských hrách]] získala [[Sportovní gymnastika|gymnastka]] [[Věra Čáslavská]] sedm zlatých [[Olympijské hry|olympijských medailí]] (3× 1964, 4× 1968). Běžec [[Emil Zátopek]] obdržel čtyři zlaté (1×&nbsp;1948, 3×&nbsp;1952), tři zlaté má [[Hod oštěpem|oštěpař]] [[Jan Železný]] (1992, 1996, 2000). Dvě zlaté získali rychlostní kanoisté [[Josef Holeček]] (1948, 1952) a&nbsp;[[Martin Doktor]] (1996), kanoistka [[Štěpánka Hilgertová]] (1996, 2000), oštěpařka [[Barbora Špotáková]] (2008, 2012) a tenistka [[Kateřina Siniaková]] (2020, 2024).

Na [[Zimní olympijské hry|zimních olympijských hrách]] vybojovala lyžařka [[Kateřina Neumannová]] celkem šest medailí, sedm cenných kovů si přivezla ze ZOH [[Rychlobruslení|rychlobruslařka]] [[Martina Sáblíková]], z toho tři zlaté (2×&nbsp;2010, 1×&nbsp;2014). Trojici zlatých medailí získala také [[Ester Ledecká]], a to ve dvou různých sportech – ve snowboardingu a ve sjezdovém lyžování.

=== Lehká atletika ===
Kromě letních olympijských her se čeští [[Lehká atletika|lehcí atleti]] účastní také pravidelných mistrovství světa a Evropy. V dresu samostatného Česka se mistry světa v atletice stali oštěpaři [[Jan Železný]], [[Vítězslav Veselý (atlet)|Vítězslav Veselý]] a [[Barbora Špotáková]], trojskokanka [[Šárka Kašpárková]], běžci [[Ludmila Formanová]] a [[Zuzana Hejnová]], desetibojaři [[Tomáš Dvořák]] a [[Roman Šebrle]]. V hale navíc zlato brali běžec [[Pavel Maslák]] (a to již třikrát), sedmibojař [[Robert Změlík]] a skokanka o tyči [[Pavla Rybová|Pavla Hamáčková]]. Na mistrovství Evropy krom jmenovaných zlato získali i skokanka o tyči [[Jiřina Ptáčníková]], v hale překážkář [[Petr Svoboda (atlet)|Petr Svoboda]], běžci [[Denisa Rosolová]] a [[Jakub Holuša]], koulař [[Tomáš Staněk]] a oštěpař [[Jakub Vadlejch]].

V dresu Československa titul mistra světa vybojovali i další Češi: běžkyně [[Jarmila Kratochvílová]], koulařka [[Helena Fibingerová]], v hale pak koulař [[Remigius Machura]] a skokan do dálky [[Jan Leitner]]. Mistry Evropy byli běžci [[Emil Zátopek]] a [[Jaroslava Jehličková]], překážkář [[Jindřich Roudný]], koulař [[Jiří Skobla]], chodec [[Josef Doležal (atlet)|Josef Doležal]], oštěpařka [[Dana Zátopková]], skokanka do výšky [[Miloslava Rezková]], diskař [[Ludvík Daněk]], v hale titul navíc krom jmenovaných získali skokani do výšky [[Milada Karbanová]] a [[Vladimír Malý]], běžci [[Karel Kolář]], [[Taťána Kocembová]], [[Lubomír Tesáček]] a [[Milena Matějkovičová]], překážkář [[Aleš Höffer]], koulař [[Jaroslav Brabec (atlet)|Jaroslav Brabec]] a skokanka do dálky [[Jarmila Nygrýnová]].

Běžkyně [[Jarmila Kratochvílová]] již od roku 1983 drží světový rekord v&nbsp;běhu na 800&nbsp;metrů, jde o&nbsp;nejdéle platný světový rekord v&nbsp;historii ženské atletiky.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = ceskatelevize.cz|url = https://www.ceskatelevize.cz/sport/atletika/235791-necekany-rekord-na-nahradni-trati-prezil-uz-tri-desetileti/|titul = Nečekaný rekord na náhradní trati přežil už tři desetiletí}}</ref>

=== Fotbal ===
[[Soubor:Josef Masopust official photo.jpg|náhled|upright|[[Josef Masopust]] se Zlatým míčem]]

==== Reprezentace ====
Fotbalová reprezentace Československa získala dvě stříbrné medaile na mistrovství světa, v letech [[Mistrovství světa ve fotbale 1934|1934]] a [[Mistrovství světa ve fotbale 1962|1962]]. V&nbsp;roce 1976 vyhrálo Československo [[mistrovství Evropy ve fotbale 1976]] v [[Jugoslávie|Jugoslávii]], přičemž z&nbsp;22&nbsp;hráčů na soupisce bylo jen sedm Čechů. Stříbro na tomto turnaji československý nebo český národní tým vybojoval roku [[Mistrovství Evropy ve fotbale 1996|1996]], bronz pak v letech [[Mistrovství Evropy ve fotbale 1960|1960]], [[Mistrovství Evropy ve fotbale 1980|1980]] a [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2004|2004]]. Roku 1980 získal olympijský výběr ČSSR zlaté medaile na [[Letní olympijské hry 1980|letních olympijských hrách v&nbsp;Moskvě]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaněk | jméno = Karel a kolektiv | odkaz na autora = | titul = Malá encyklopedie fotbalu | vydavatel = [[Nakladatelství Olympia]] | místo = Praha | rok = 1984 | vydání = 1 | počet stran = 404 | strany = 70, 221}}</ref>

==== Klubový fotbal ====
Před druhou světovou válkou patřily [[AC Sparta Praha]] a [[SK Slavia Praha]] k nejlepším klubům Evropy. Sparta dvakrát vyhrála [[Středoevropský pohár]] (1927, 1935), nejvýznamnější klubovou soutěž té doby, Slavia jednou (1938). Po založení evropských pohárů, organizovaných od 50. let asociací [[UEFA]], se v nich nejdál dostaly [[FK Dukla Praha|Dukla Praha]] (semifinále [[Pohár mistrů evropských zemí 1966/67|PMEZ 1966/67]], semifinále [[Pohár vítězů pohárů 1985/86|PVP 1985/86]]), Sparta (semifinále [[Pohár mistrů evropských zemí 1991/92|PMEZ 1991/92]], semifinále [[Pohár vítězů pohárů 1972/73|PVP 1972/73]]), [[FC Baník Ostrava|Baník Ostrava]] (semifinále [[Pohár vítězů pohárů 1978/79|PVP 1978/79]]), [[Bohemians Praha 1905|Bohemians Praha]] (semifinále [[Pohár UEFA 1982/83|UEFA 1982/83]]) a Slavia (semifinále [[Pohár UEFA 1995/96|UEFA 1995/96]]). Čtvrtfinále hrály [[FC Hradec Králové|SK Hradec Králové]], [[FC Zbrojovka Brno|Zbrojovka Brno]], [[MFK Vítkovice|TJ Vítkovice]], [[SK Sigma Olomouc|Sigma Olomouc]] a [[FC Slovan Liberec|Slovan Liberec]].

==== Osobnosti ====
[[Josef Masopust]] (1962) a [[Pavel Nedvěd]] (2003) vyhráli anketu [[Zlatý míč]], která každoročně hledá nejlepšího fotbalistu Evropy. Brankář [[Ivo Viktor]] skončil v&nbsp;této anketě roku 1976 třetí. [[Oldřich Nejedlý]] byl nejlepším střelcem [[mistrovství světa ve fotbale 1934]]. [[Milan Baroš]] byl nejlepším střelcem [[Mistrovství Evropy ve fotbale 2004|mistrovství Evropy 2004]]. Nejvíce startů za [[Československá fotbalová reprezentace|reprezentaci Československa]] si připsal [[Zdeněk Nehoda]], za [[Česká fotbalová reprezentace|reprezentaci ČR]] [[Petr Čech]], nejlepším československým reprezentačním střelcem byl [[Antonín Puč]], v dresu ČR [[Jan Koller]].<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = repre.fotbal.cz|url = https://repre.fotbal.cz/tym/historicke-statistiky/1|titul = Statistiky fotbalových reprezentantů}}</ref> Nejprestižnější evropskou pohárovou soutěž, [[Liga mistrů UEFA|Ligu mistrů]], vyhráli [[Vladimír Šmicer]], [[Milan Baroš]] (oba roku 2005 s&nbsp;[[Liverpool FC|FC Liverpool]]), [[Marek Jankulovski]] (2007 s [[AC Milán|AC Milan]]) a brankář [[Petr Čech]] (2012 s&nbsp;[[Chelsea FC]]). Nedvěd získal roku 1999 s&nbsp;[[SS Lazio|Laziem Řím]] [[Pohár vítězů pohárů]]. [[Evropská liga UEFA|Pohár UEFA]] (potažmo nástupnickou Evropskou ligu) vyhráli [[Jiří Němec (fotbalista)|Jiří Němec]], [[Radoslav Látal]] (oba 1997 se [[FC Schalke 04|Schalke 04]]), Vladimír Šmicer, [[Patrik Berger]] (oba 2001 s&nbsp;Liverpoolem), [[Radek Šírl]] (2008 se [[FK Zenit Sankt-Petěrburg|Zenitem Petrohrad]]), [[Tomáš Hübschman]] (2009 se [[FK Šachtar Doněck|Šachťarem Doněck]]), [[Tomáš Ujfaluši]] (2010 s&nbsp;klubem [[Atlético Madrid]]),&nbsp;[[Petr Čech]] (2013 s&nbsp;Chelsea) a [[Tomáš Vaclík]] (2020 se Sevillou). Význačným střelcem, jehož velkou část kariéry však pohltila [[druhá světová válka]], byl [[Josef Bican]]. Jedním z&nbsp;nejlepších brankářů své doby na světě byl [[František Plánička]]. K dalším úspěšným fotbalistům patří [[Svatopluk Pluskal]], [[Ladislav Novák (fotbalista)|Ladislav Novák]], [[Antonín Panenka]], [[Ladislav Vízek]], [[Tomáš Skuhravý]], [[Karel Poborský]] a [[Tomáš Rosický]].

=== Lední hokej ===
[[Soubor:Jaromír Jágr, ice hockey champion 2010.jpg|náhled|[[Jaromír Jágr]] hovoří k fanouškům po výhře na [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2010|MS 2010]]]]

V ledním hokeji patří k největším reprezentačním úspěchům zlatá medaile na [[Zimní olympijské hry 1998|olympijských hrách v Naganu]] roku 1998, jejíž cena tkví v&nbsp;tom, že se turnaje zúčastnili poprvé všichni nejlepší hráči planety, včetně profesionálů ze severoamerické [[National Hockey League|NHL]]. Ke hvězdám týmu patřili zejména útočník [[Jaromír Jágr]] a brankář [[Dominik Hašek]].

Co se týče hokejových individualit, je Jágr co do počtu bodů druhým nejlepším v celé historii NHL.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = NHL STATISTICS | url = https://www.nhl.com/stats/skaters?reportType=allTime&seasonFrom=19171918&seasonTo=20232024&gameType=2&sort=points&page=0&pageSize=50 | vydavatel = NHL.com}}</ref> Dvakrát vyhrál [[Stanley Cup|Stanleyův pohár]] (1990/91 a 1991/92 s&nbsp;klubem [[Pittsburgh Penguins]]). Dva Stanley Cupy má i&nbsp;Hašek, a&nbsp;to s&nbsp;[[Detroit Red Wings]] (2001/2002, 2007/2008). Třikrát tuto trofej vyhráli [[Jaroslav Pouzar]] a [[Jiří Hrdina (lední hokejista)|Jiří Hrdina]], dvakrát [[Petr Sýkora (1976)|Petr Sýkora]], [[Patrik Eliáš]], [[Bobby Holík]], [[Michal Rozsíval]] a [[Jiří Fischer]]. Nejvíce bodů v&nbsp;kanadském bodování získali v základní části NHL spolu s&nbsp;Jágrem, Eliášem, Holíkem a&nbsp;Sýkorou také [[Milan Hejduk]], [[Petr Nedvěd]], [[Martin Straka (lední hokejista)|Martin Straka]] a [[Václav Prospal]], v playoff [[David Krejčí]] a [[Michal Pivoňka]]. Před rokem 1989 však čeští hokejisté NHL mohli hrát jen výjimečně, přesto měli světovou úroveň. Velkých úspěchů dosáhla slavná generace čtyřicátých let jako byli [[Vladimír Bouzek]], [[Stanislav Konopásek]], [[Bohumil Modrý]], [[Václav Roziňák]], [[Vladimír Zábrodský]], [[Augustin Bubník]] a [[Jaroslav Drobný (tenista)|Jaroslav Drobný]]. V&nbsp;padesátých a&nbsp;šedesátých letech vynikli [[Vlastimil Bubník]], [[Bronislav Danda]] a&nbsp;[[Václav Pantůček]]. V&nbsp;sedmdesátých letech pak [[Jiří Bubla]], [[Ivan Hlinka]], [[Jiří Holeček]], [[Jiří Holík]], [[Oldřich Machač]], [[Vladimír Martinec]], [[František Pospíšil]], [[Miroslav Dvořák (lední hokejista)|Miroslav Dvořák]], [[Václav Nedomanský]], [[Milan Nový]], [[Jaroslav Holík (lední hokejista)|Jaroslav Holík]], [[Milan Chalupa]]. [[Vladimír Růžička]] je jediným hráčem, který zažil největší úspěch 80.&nbsp;let (zlato z&nbsp;MS 1985) i let devadesátých (zlato z Nagana). [[Jiří Šlégr]] je spolu s Jágrem jediným českým členem [[Triple Gold Club]]u, do něhož symbolicky vstupují hráči, kteří vyhráli mistrovství světa, olympijské hry i Stanleyův pohár.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = iihf.com|url = http://www.iihf.com/iihf-home/history/the-iihf/triple-gold-club/|titul = Triple Gold Club|jazyk = en}}</ref> [[Československá hokejová reprezentace|Mužstvo Československa]], tvořené především českými hráči, vyhrálo mistrovství světa v letech [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1947|1947]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1949|1949]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1972|1972]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1976|1976]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1977|1977]] a [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1985|1985]]. [[Česká hokejová reprezentace|Mužstvo České republiky]] zvítězilo v letech [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1996|1996]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1999|1999]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2000|2000]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2001|2001]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2005|2005]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2010|2010]] a [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2024|2024]]. Pět zlatých z MS má [[František Kaberle]] a [[David Výborný]], čtyři [[Pavel Patera]] a [[Martin Procházka]]. Největším úspěchem [[Česká ženská hokejová reprezentace|ženské reprezentace]] jsou bronzové medaile z MS v letech [[Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2022|2022]] a [[Mistrovství světa v ledním hokeji žen 2023|2023]].

Kluby, které vyhrály [[Extraliga ledního hokeje|českou hokejovou ligu]], jsou [[HC Olomouc]], [[VHK ROBE Vsetín|HC Vsetín]], [[HC Sparta Praha]], [[HC Slavia Praha]], [[PSG Berani Zlín|Zlín]], [[HC Dynamo Pardubice|Dynamo Pardubice]], [[HC Energie Karlovy Vary|HC Karlovy Vary]], [[HC Oceláři Třinec]], [[HC Škoda Plzeň]], [[HC Verva Litvínov|HC Litvínov]], [[Bílí Tygři Liberec]] a [[HC Kometa Brno|Kometa Brno]]. Československou ligu vyhrály navíc kluby [[LTC Praha]], [[ATK Praha (lední hokej)|ATK Praha]], [[ČEZ Motor České Budějovice|Motor České Budějovice]], [[HC Vítkovice Ridera|HC Vítkovice]], [[Rytíři Kladno|Kladno]] a [[HC Dukla Jihlava|Dukla Jihlava]]. V [[Kontinentální hokejová liga|KHL]] působil jen krátkou dobu český klub [[HC Lev Praha]], nicméně probojoval se až do jejího finále.

=== Tenis ===

Mimořádně úspěšná je česká [[tenis]]ová škola. [[Martina Navrátilová]], již jako reprezentantka USA, vyhrála devětkrát tenisový turnaj [[Wimbledon (tenis)|Wimbledon]] (1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990). Dvakrát vyhrála Wimbledon [[Petra Kvitová]] (2011, 2014), jednou [[Jana Novotná]] (1998), [[Markéta Vondroušová]] (2023) a [[Barbora Krejčíková]] (2024). Jediným českým mužským vítězem turnaje ve Wimbledonu v tzv. open éře se stal [[Jan Kodeš]] (1973), ale v minulosti zde triumfoval jako reprezentant Egypta i [[Jaroslav Drobný (tenista)|Jaroslav Drobný]] (1954). [[Ivan Lendl]] byl 270&nbsp;týdnů světovou jedničkou v&nbsp;[[Žebříček ATP|žebříčku ATP]], jako dosud jediný český hráč. Ženskému [[Žebříček WTA|žebříčku WTA]] kralovala celkem 332&nbsp;týdnů Martina Navrátilová v dresu USA. V&nbsp;roce 2017 se světovou hráčkou č.&nbsp;1 stala rovněž [[Karolína Plíšková]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = První česká světová jednička! Plíškovou posunula na trůn Halepová
| periodikum = iDNES.cz
| url = http://sport.idnes.cz/tenis-svetova-jednicka-halepova-pliskova-f1b-/tenis.aspx?c=A170711_180623_tenis_tie
| datum vydání = 2017-07-11
| datum přístupu = 2017-07-12
}}</ref> Krom jmenovaných hráčů vyhráli některý z tzv. [[Grand Slam (tenis)|grandslamových]] turnajů také [[Petr Korda]] ([[Australian Open 1998 – mužská dvouhra|Austrálie 1998]]) a&nbsp;[[Hana Mandlíková]] (Austrálie 1980, 1987, Paříž 1981, US Open 1985). Deblovou specialistkou byla [[Helena Suková]], jež ve čtyřhře vyhrála čtrnáct grandslamových turnajů.

Mužská tenisová reprezentace Československa resp. Česka vyhrála třikrát [[Davis Cup]], a to 1980, [[Davis Cup 2012|2012]] a&nbsp;[[Davis Cup 2013|2013]] (poslední dvě soutěže jako [[Daviscupový tým České republiky|český daviscupový tým]]).<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = daviscup.com|url = https://www.daviscup.com/en/teams/team.aspx?id=CZE|titul = Český daviscupový tým|jazyk = en}}</ref> Ženská tenisová reprezentace Československa resp. Česka zvítězila dokonce desetkrát ve [[Fed Cup]]u (1975, [[Pohár federace 1983|1983]], 1984, [[Pohár federace 1985|1985]], [[Pohár federace 1988|1988]], [[Fed Cup 2011|2011]], [[Fed Cup 2012|2012]], [[Fed Cup 2014|2014]], [[Fed Cup 2015|2015]] a&nbsp;[[Fed Cup 2016|2016]]). [[Fedcupový tým České republiky|Český fedcupový tým]] tedy vyhrál tuto soutěž od roku 2011 již šestkrát.

=== Ostatní sporty ===
[[Soubor:Praha, Vinohrady, Sportovní hala Folimanka.jpg|náhled|[[Sportovní hala Folimanka]] basketbalové [[USK Praha]]]]

[[Československá ženská basketbalová reprezentace|Československé]] a [[Česká ženská basketbalová reprezentace|české basketbalistky]] mají tři stříbra (1964, 1971, 2010) a tři bronzy (1957, 1959, 1975) z mistrovství světa, v roce [[Mistrovství Evropy v basketbalu žen 2005|2005]] vyhrály mistrovství Evropy. [[Československá mužská basketbalová reprezentace|Českoslovenští basketbalisté]] vyhráli mistrovství Evropy v roce 1946, šestkrát přivezli stříbro (1947, 1951, 1955, 1959, 1967, 1985). Evropskou pohárovou soutěž v basketbale žen (dnes [[Euroliga v basketbalu žen|Euroliga]], dříve Pohár mistrů evropských zemí) vyhrála [[BC Sparta Praha|Sparta Praha]] (1975/76), Gambrinus Brno (2005/06) a [[ZVVZ USK Praha]] ([[Euroliga v basketbalu žen 2014/15|2014/15]]). Analogickou [[Pohár vítězů pohárů v basketbalu mužů|mužskou soutěž]] vyhrál [[USK Praha]] v sezóně 1968/69. Nejlepším českým basketbalistou 20.&nbsp;století byl vyhlášen [[Jiří Zídek (1944)|Jiří Zídek]]. Jeho syn [[Jiří Zídek|Jiří Zídek mladší]] byl prvním českým hráčem v americké [[National Basketball Association|NBA]]. Následovali ho [[Jiří Welsch]], [[Jan Veselý (basketbalista)|Jan Veselý]] a nejnověji [[Tomáš Satoranský]]. [[Hana Horáková]] byla v roce 2010 vyhlášena nejlepší basketbalistkou Evropy.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.womensbasketball-in-france.com/fiba-europe-player-of-the-year-2010-is-hana-horakova.html |datum přístupu=2019-05-13 |url archivu=https://web.archive.org/web/20190513072705/http://www.womensbasketball-in-france.com/fiba-europe-player-of-the-year-2010-is-hana-horakova.html |datum archivace=2019-05-13 |nedostupné=ano }}</ref>

[[Československá ženská házenkářská reprezentace|Ženská házenkářská reprezentace]] vyhrála mistrovství světa (1957), jednou přivezla stříbro (1986) a jednou bronz (1962). [[Československá mužská házenkářská reprezentace|Muži]] vyhráli mistrovství světa roku 1967, krom toho mají dvě stříbra (1958, 1961) a dva bronzy (1954, 1964). Získali též stříbro na olympijských hrách v Mnichově roku 1972. Tým mužů Dukly Praha třikrát vyhrál Pohár mistrů evropských zemí (1957, 1963, 1984), ženský tým Sparty Praha jednou (1962). [[Filip Jícha]] byl roku 2010 vyhlášen nejlepším házenkářem světa.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=Seznam.cz|titul=Jícha dobyl svět! Čech byl vyhlášen nejlepším házenkářem planety za rok 2010|url=http://www.sport.cz/ostatni/micove-sporty/clanek/181015-jicha-dobyl-svet-cech-byl-vyhlasen-nejlepsim-hazenkarem-planety-za-rok-2010.html|datum přístupu=2016-09-05}}</ref>

Ve volejbale má [[československá mužská volejbalová reprezentace|mužská reprezentace]] dva tituly mistra světa (1956, 1966), tři tituly mistra Evropy (1948, 1955, 1958), stříbro a bronz z olympijských her (1964, 1968). [[Československá ženská volejbalová reprezentace|Ženy]] vyhrály roku 1955 mistrovství Evropy. Nejlepším českým volejbalistou 20. století byl vyhlášen [[Josef Musil]], jenž se stal rovněž prvním Čechem uvedeným do mezinárodní volejbalové Síně slávy.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Zemřel nejlepší volejbalista 20. století. Musil se dožil 85 let {{!}} Lidé
| periodikum = Lidovky.cz
| url = https://www.lidovky.cz/lide/zemrel-nejlepsi-volejbalista-20-stoleti-josef-musil-se-dozil-85-let.A170827_185723_lide_lar
| datum vydání = 2017-08-27
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref>

K předním šachistům patřili [[Wilhelm Steinitz]], [[Richard Réti]] (viz [[Rétiho hra]]) či [[Věra Menčíková]]. Českým přínosem světovému šachu je rovněž [[Traxlerův protiútok]]. Nejúspěšnějším českým šachistou současnosti je [[David Navara]]. [[Tomáš Enge]] je jediným českým účastníkem závodů [[Formule 1]]. I v dalších sportech se objevily v éře samostatného Česka výrazné osobnosti – v biatlonu ([[Gabriela Soukalová]]), v judu ([[Lukáš Krpálek]]), v krasobruslení ([[Tomáš Verner]]), v silniční cyklistice ([[Roman Kreuziger]]), v horských kolech ([[Jaroslav Kulhavý]]), ve snowboardcrossu ([[Eva Adamczyková]]), veslování ([[Miroslava Topinková Knapková|Miroslava Knapková]], [[Ondřej Synek]]), kanoistice ([[Martin Fuksa]], [[Josef Dostál (kajakář)|Josef Dostál]]), běžeckém lyžování ([[Lukáš Bauer]]), akrobatickém lyžování ([[Aleš Valenta]]), střelbě ([[Kateřina Emmons]]), moderním pětiboji ([[David Svoboda]]), alpském lyžování ([[Šárka Strachová]]), sportovním lezení ([[Adam Ondra]]), skikrosu ([[Tomáš Kraus]]), dráhové cyklistice ([[Lada Kozlíková]]), cyklokrosu ([[Zdeněk Štybar]]), ale i v menších sportech jako jsou skiboby ([[Alena Housová]], [[Irena Francová-Dohnálková]]), krasojízda ([[Martina Štěpánková (sportovkyně)|Martina Štěpánková]]), sportovní rybolov ([[Kateřina Marková]]) či orientační běh ([[Dana Šafka Brožková|Dana Brožková]]). Z éry Československa lze vzpomenout významné postavy kolové [[Bratři Pospíšilové|bratry Pospíšily]], skokany na lyžích [[Jiří Raška|Jiřího Rašku]], [[Pavel Ploc|Pavla Ploce]] a [[Jiří Parma|Jiřího Parmu]], cyklokrosaře [[Radomír Šimůnek|Radomíra Šimůnka]] či zápasníka [[Vítězslav Mácha|Vítězslava Máchu]].

=== Soutěže a sportoviště ===
[[Soubor:Sazka-arena-02.jpg|náhled|[[O2 arena]], největší sportovní hala v zemi]]
[[Soubor:Dostihove zavodiste Pardubice Foto Petr Kolmann.jpg|náhled|[[Dostihové závodiště Pardubice]], místo konání [[Velká pardubická|Velké pardubické]]]]

K největším pravidelným mezinárodním sportovním akcím v ČR patří atletická [[Zlatá tretra Ostrava|Zlatá tretra]] v Ostravě, běžecký [[Pražský mezinárodní maraton]], [[České hokejové hry]], jezdecká [[Velká pardubická]], tenisový turnaj [[Prague Open]] (navazující na [[Prague Open (1987–1999)|Czech Open]]), lyžařská [[Jizerská padesátka]], automobilová [[Barum rallye]] ve Zlíně či plochodrážní [[Zlatá přilba]] v Pardubicích. V minulosti byly významnými akcemi i [[Závod míru]] či motocyklová [[Velká cena České republiky silničních motocyklů|Velká cena České republiky]] na okruhu v Brně. Ve vodním slalomu či v&nbsp;biatlonu se v ČR pravidelně konají závody světového poháru.

Z domácích soutěží patří k nejsledovanějším pravidelným soutěžím [[1. česká fotbalová liga]] (dříve [[Fotbalová liga Československa]]), [[Extraliga ledního hokeje|Česká hokejová extraliga]] (dříve [[Československá hokejová liga]]) a Česká basketbalová liga (dříve [[Československá basketbalová liga]]).

V ČR se konala i řada jednorázových mezinárodních sportovních akcí, kupříkladu na pražském stadionu v Edenu se roku [[Superpohár UEFA 2013|2013 hrálo finále evropského Superpoháru]], v roce 2015 se v Praze ([[Fortuna Arena|Eden]] a Letná), v Olomouci ([[Andrův stadion]]) a v Uherském Hradišti (Stadion Miroslava Valenty) konalo [[Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let]], jedenáctkrát se v Česku konalo [[mistrovství světa v ledním hokeji]] ([[Mistrovství světa v ledním hokeji 1933|1933]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1938|1938]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1947|1947]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1959|1959]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1972|1972]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1978|1978]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1985|1985]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 1992|1992]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2004|2004]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2015|2015]], [[Mistrovství světa v ledním hokeji 2024|2024]]), několikrát též mistrovství světa a Evropy v basketbale mužů ([[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 1947|1947]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 1981|1981]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu mužů 2022|2022]]) i žen ([[Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1956|1956]], [[Mistrovství světa v basketbalu žen 1967|1967]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu žen 1995|1995]], [[Mistrovství světa v basketbalu žen 2010|2010]], [[Mistrovství Evropy v basketbalu žen 2017|2017]]), mistrovství světa v házené mužů ([[Mistrovství světa v házené mužů 1964|1964]], [[Mistrovství světa v házené mužů 1990|1990]]) i žen ([[Mistrovství světa v házené žen 1978|1978]]), mistrovství světa a Evropy ve volejbale mužů ([[Mistrovství světa ve volejbale mužů 1949|1949]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 1958|1958]], [[Mistrovství světa ve volejbale mužů 1966|1966]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 2001|2001]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 2011|2011]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale mužů 2021|2021]]) i žen ([[Mistrovství Evropy ve volejbale žen 1949|1949]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale žen 1958|1958]], [[Mistrovství světa ve volejbale žen 1986|1986]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale žen 1993|1993]], [[Mistrovství Evropy ve volejbale žen 1997|1997]]), [[mistrovství Evropy v atletice 1978]] a dvě halová atletická mistrovství Evropy ([[Evropské halové hry v atletice 1967|1967]], [[Halové mistrovství Evropy v atletice 2015|2015]]), [[mistrovství světa v klasickém lyžování 2009]] v Liberci, [[mistrovství světa v&nbsp;biatlonu 2013]] a [[Mistrovství světa v biatlonu 2024|2024]] v Novém Městě na Moravě, dvě zimní univerziády (1964, 1978), deset mistrovství světa či Evropy v&nbsp;krasobruslení ([[Mistrovství světa v krasobruslení 1908|1908]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1928|1928]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1934|1934]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1937|1937]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1948|1948]], [[Mistrovství světa v krasobruslení 1962|1962]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1988|1988]], [[Mistrovství světa v krasobruslení 1993|1993]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 1999|1999]], [[Mistrovství Evropy v krasobruslení 2017|2017]]), tři mistrovství světa ve florbale mužů ([[Mistrovství světa ve florbale 1998|1998]], [[Mistrovství světa ve florbale 2008|2008]], [[Mistrovství světa ve florbale 2018|2018]]) a jedno žen ([[Mistrovství světa ve florbale žen 2013|2013]]) a v letech 1969 a 1981 se na [[Velodrom Brno|brněnském velodromu]] konalo [[mistrovství světa v dráhové cyklistice]].

K nejmodernějším sportovištím patří fotbalové stánky Eden a [[Stadion Sparty na Letné|Letná]] v Praze, [[Stadion města Plzně|stadion ve Štruncových sadech]] v&nbsp;Plzni a [[Malšovická aréna]] v Hradci Králové, víceúčelové haly [[O2 arena|O2 Arena]] v Praze, [[Ostravar Aréna]] v Ostravě, [[KV Arena]] v Karlových Varech, [[Home Credit Arena]] v Liberci a [[Werk Arena (2014)|Werk Arena]] v Třinci, atletický [[Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích]], [[Masarykův okruh]] v&nbsp;Brně pro motoristické závody či skokanské můstky na [[Ještěd]]u. Historicky významnými jsou též pražský [[Velký strahovský stadion]], na kterém se konaly mj. [[Všesokolský slet|sokolské slety]] a&nbsp;který býval uváděn jako největší sportovní stadion na světě, [[Sportovní hala Fortuna|Sportovní hala]] v&nbsp;Praze-[[Bubeneč|Bubenči]], [[Zimní stadión Štvanice|zimní stadion]] na pražské [[Štvanice (ostrov)|Štvanici]], [[Tenisový areál Štvanice|tenisový stadion na Štvanici]], [[Stadion Evžena Rošického]] v Praze na Strahově či skokanské můstky [[Čerťák]] v&nbsp;[[Harrachov]]ě.

Organizačně stojí na špici českého sportu [[Česká unie sportu]] a [[Český olympijský výbor]]. K největším sportovním svazům patří [[Fotbalová asociace České republiky|Fotbalová asociace ČR]] a&nbsp;[[Český svaz ledního hokeje]]. Všesportovní anketou je [[Sportovec roku]], významnými oborovými anketami jsou [[Fotbalista roku (Česko)|Fotbalista roku]], [[Zlatá hokejka]], [[Atlet roku]] či [[Zlatý kanár]].

=== Tělovýchova ===
[[Soubor:Bundesarchiv Bild 102-13621, Prag, Stadion, Sokolfest.jpg|náhled|[[Všesokolský slet]] v&nbsp;roce 1932 v&nbsp;Praze na [[Velký strahovský stadion|Strahovském stadionu]]]]

Počátky organizované české tělovýchovy sahají do roku 1862, kdy [[Miroslav Tyrš]], [[Jindřich Fügner]] a další založili spolek [[Sokol (spolek)|Sokol]], který se postupně rozrostl v důležitou národní organizaci. Od něho se časem odštěpily levicová [[Dělnická tělocvičná jednota]] a&nbsp;katolický [[Orel (spolek)|Orel]]. Tyto organizace pořádaly pravidelná masová cvičení. Největší celonárodní akcí v době před převzetím moci komunisty byly Sokolem pořádané [[Všesokolský slet|Všesokolské slety]] na [[Velký strahovský stadion|Strahovském stadionu]] v Praze. V [[Komunistický režim v Československu|éře socialismu]] navázaly na ně tzv. [[Spartakiáda|spartakiády]], pořádané státu podřízeným [[Československý svaz tělesné výchovy a sportu|Československým svazem tělesné výchovy]] (ČSTV).

Velkou tradici má česká [[turistika]]. [[Klub českých turistů]], založený [[Vojta Náprstek|Vojtou Náprstkem]], pečuje o&nbsp;unikátní síť turistických značek, jednu z nejhustších na světě. Její počátky sahají do roku 1889.<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=https://www.kct.cz/cms/historie-kct |datum přístupu=2016-12-06 |url archivu=https://web.archive.org/web/20161220075755/https://www.kct.cz/cms/historie-kct |datum archivace=2016-12-20 |nedostupné=ano }}</ref> Velkou společenskou roli ve 20.&nbsp;století sehrál český [[tramping]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = První osada, první píseň. Dějiny trampingu odhalí televizní seriál
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/dejiny-trampingu-serial-zvlastni-znameni-touha.A150820_124815_televize_vha
| datum vydání = 2015-08-20
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tramping - český fenomén s cizím jménem {{!}} www.tisnoviny.cz
| periodikum = www.tisnoviny.cz
| url = https://www.tisnoviny.cz/obsah/tramping-cesky-fenomen-s-cizim-jmenem
| datum přístupu = 2019-12-14
}}</ref> Populární je také [[požární sport]].

Průkopníky moderního sportu a [[Olympijské hry|olympismu]] v českých zemích byli [[Jiří Stanislav Guth-Jarkovský|Jiří Guth-Jarkovský]] a [[Josef Rössler-Ořovský]].

== Další charakteristiky ==

=== Kuchyně ===
{{Podrobně|Česká kuchyně|České pivo}}
[[Soubor:Svíčková na smetaně.JPG|náhled|upright|vlevo|[[Svíčková na smetaně]] s&nbsp;českými [[knedlík]]y]]
[[Soubor:Pilsner urquell mug.jpg|náhled|upright|[[Prazdroj|Pilsner Urquell]] bylo prvním pivem [[Pivo plzeňského typu|plzeňského typu]] na světě]]
Česká kuchyně je ovlivněna polohou Česka v průsečíku západních a východních vlivů. Půldruhého století ovlivňovala a byla ovlivňována kuchyní kulturně i jazykově blízkého [[Slovensko|Slovenska]], ale mnohem déle trvala interakce s [[německá kuchyně|německou]] (zejména pak [[bavorsko]]u) a [[rakouská kuchyně|rakouskou kuchyní]], od kterých různé pokrmy přijímala ([[vídeňský řízek]], [[Vepřo knedlo zelo|vepřo-knedlo-zelo]], [[bramboračka]], [[Jablečný závin|štrúdl]]), ale také tyto kuchyně naopak inspirovala ([[povidla]], [[koláč]]e, [[svíčková na smetaně]]).

Obecně česká jídla zapadají do středoevropských chutí, s některými místními originalitami – krom už uvedených např. [[smažený sýr]], [[knedlík]]y, [[Utopenec|utopenci]], [[Olomoucké tvarůžky|olomoucké syrečky]], vánoční [[kapr]] (''Český kapr'' je obchodní značkou), [[hořické trubičky]], [[škubánky]], [[pivní sýr]] atd. Východní vlivy ([[Slovenská kuchyně|slovenské]], [[Maďarská kuchyně|maďarské]], [[Polská kuchyně|polské]] či [[Ruská kuchyně|ruské]]) v české kuchyni zastupují např. [[boršč]], [[trdelník]], [[živáňská pečeně]], [[guláš]] anebo [[tlačenka]]. Ryby jsou v českém jídelníčku málo časté (tzv. mořské plody se rozmohly až v souvislosti s moderním stravováním a zásobováním potravinami z dovozu), naopak, v evropském kontextu mimořádné je použití jedlých hub a mletého [[Mák setý|máku]]. Tvary některých druhů pečiva – např. [[rohlík]]ů – jsou také v Evropě (s výjimkou Slovenska) neobvyklé, i když samotné těsto, z něhož jsou vyráběny, je běžné.

Na podobu novověké české kuchyně měla zásadní vliv [[Magdalena Dobromila Rettigová]].

Z českých nápojů vyniká [[České pivo|pivo]], jehož vaření tu má staletou tradici a patří mezi nejznámější a nejkvalitnější na světě. (V rámci EU je název ''České pivo'' chráněným zeměpisným označením.) První známý [[pivovar]] tu existoval už v roce 1118 a Česko má nejvyšší [[Seznam států světa podle spotřeby piva na osobu|spotřebu piva na osobu]] na světě. Vysoce alkoholická [[slivovice]], pálená hlavně na východní Moravě, je běžně známa i v jiných státech východní a jihovýchodní Evropy, zato bylinné likéry ''[[Fernet Stock]]'' a ''[[Becherovka]]'' jsou českými specialitami. [[Víno]] se vyrábí především na jižní Moravě, která má k pěstování révy podstatně lepší podmínky než jiné části republiky (byly tu i vyšlechtěny domácí odrůdy, např. ''[[Cabernet Moravia]]'', ''[[Pálava (odrůda révy vinné)|Pálava]]'' nebo ''[[Muškát moravský]]''). [[Kofein]]ová limonáda ''[[Kofola]]'' je další českou specialitou.

=== Svátky ===
{{Podrobně|Český státní svátek}}
Dny pracovního klidu zahrnují státní svátky, které se vážou k české státnosti, a ostatní svátky, které se vážou k historickým událostem nebo tradicím.

{| class="wikitable"
|+ Dny pracovního klidu
! Datum
! Název
! Popis
|-
|[[1. leden]]
|''[[Den obnovy samostatného českého státu]]''
|Vznik Česka v roce [[1993]].
|-
| [[Výpočet data Velikonoc|Pohyblivý svátek (březen – duben)]]
|''[[Velký pátek]]''¹
|Křesťanský svátek. Tento den je připomínkou smrti [[Ježíš Kristus|Ježíše Krista]] na kříži.
|-
| [[Výpočet data Velikonoc|Pohyblivý svátek (březen – duben)]]
|''[[Velikonoční pondělí]]''¹
|Křesťanský svátek, tradice vítání jara. Následuje po [[slavnost Zmrtvýchvstání Páně|neděli Zmrtvýchvstání Páně]].
|-
|[[1. květen]]
|''[[Svátek práce]]''¹
|[[Druhá internacionála|Sociálně demokratickou internacionálou]] prosazená vzpomínka na dělnickou stávku v [[Chicago|Chicagu]] roku [[1886]]. Od 1. května 1886 platila v USA osmihodinová pracovní doba.
|-
|[[8. květen]]
|''[[Den vítězství]]''
|Konec [[druhá světová válka|druhé světové války]] v Evropě.
|-
|[[5. červenec]]
|''[[Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje]]''
|Příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]] roku [[863]].
|-
|[[6. červenec]]
|''[[Den upálení mistra Jana Husa]]''
|Upálení kněze a reformátora mistra Jana Husa během [[Kostnický koncil|Kostnického koncilu]] roku [[1415]].
|-
|[[28. září]]
|''[[Den české státnosti]]''
|Zavraždění knížete [[Svatý Václav|Svatého Václava]] roku [[935]] ([[929]]) ve [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi]].
|-
|[[28. říjen]]
|''[[Den vzniku samostatného československého státu]]''
|[[Vznik Československa]] roku [[1918]].
|-
|[[17. listopad]]
|''[[Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva|Den boje za svobodu a demokracii]]''
|Připomínka studentských demonstrací a následného uzavření českých vysokých škol německými okupanty v roce [[1939]] a studentské demonstrace z roku [[1989]], která odstartovala [[Sametová revoluce|Sametovou revoluci]]. <br />''([[Mezinárodní den studentstva]])''
|-
|[[24. prosinec]]
|''[[Štědrý den]]''¹
|Večerní oslava [[Vánoce|Vánoc]].
|-
|[[25. prosinec]]
|''[[Slavnost Narození Páně|1. svátek vánoční]]''¹
|V [[Římskokatolická církev|katolické]] a [[Evangelická církev|evangelické]] [[liturgie|liturgii]] oslava narození Ježíše Krista.
|-
|[[26. prosinec]]
|''[[Svátek svatého Štěpána|2. svátek vánoční]]''¹
|V [[Římskokatolická církev|katolické]] a [[Evangelická církev|evangelické]] [[liturgie|liturgii]] připomínka prvního křesťanského [[mučedník]]a [[Svatý Štěpán|Štěpána]].
|-
|}
¹ Označuje tzv. ''ostatní svátky'', které nesouvisejí s českou státností.

== Odkazy ==

=== Poznámky ===
{{Poznámky}}

=== Reference ===
{{Upravit reference}}
<references />

=== Související články ===
* [[Seznam představitelů českého státu|Seznam hlav českého státu]]
* [[Seznam světového dědictví v Evropě, A–Ch#Česká republika|Světové dědictví v Česku]]

=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Wikicesty|průvodce=Česko}}
* {{Wikislovník|heslo=český}}
* {{Wikizprávy|kategorie=Česko}}
* {{Wikislovník|heslo=Česko}}
* {{Wikicitáty|téma=Česko}}
* {{Osmrelace|51684}}
* {{Oficiální web}}
* [https://portal.gov.cz/ Portál veřejné správy]
* [https://geoportal.gov.cz/ Národní geoportál]

{{Administrativní dělení Česka}}
{{Evropa}}
{{Navboxes
| title = Členství v mezinárodních organizacích
| list = {{V4}}
{{EU}}
{{NATO}}
{{Evropský hospodářský prostor (EHP)}}
}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko}}

[[Kategorie:Česko| ]]
[[Kategorie:Státy Evropy]]
[[Kategorie:Vnitrozemské státy]]
[[Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1993]]
[[Kategorie:Státy EU]]
[[Kategorie:Státy NATO]]
[[Kategorie:Slovanské státy a území]]
[[Kategorie:Státy Iniciativy Trojmoří]]