Alois Weiss: Porovnání verzí
+ infobox |
m Přejmenování kategorií (viz diskuse) |
||
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 9 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{infobox - osoba}} |
{{infobox - osoba}} |
||
'''Alois Weiß''' ([[16. říjen|16. října]] [[1906]] [[Ruma]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[26. únor |
'''Alois Weiß''' ([[16. říjen|16. října]] [[1906]] [[Ruma]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[26. únor]]a [[1969]] [[Straubing]], [[Bavorsko]]) byl skladník z [[Mnichov]]a a současně pomocník mnichovského [[kat]]a [[Johann Reichhart|Johanna Reichharta]]. Weiss pocházel z německého Stadelheimu a byl původně vězeňským dozorcem.<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" /> |
||
== Katem v Praze == |
== Katem v Praze == |
||
Byl vybrán na místo [[Praha|pražského]] kata v nově zřízené [[Pankrácká sekyrárna|Pankrácké sekyrárně]]. Do Prahy přijel v březnu [[1943]]. Zde si našel své nové pomocníky. První byli čeští kolaboranti Robert Týfa a Jan Křížek (který si změnil jméno na Johann Kreuz) a později ještě Alfred Engel. Tito lidé byli později vystřídáni konfidentem [[Gestapo|gestapa]] Antonínem Neradem z Braníka a Weißovým švagrem Otto Schweigerem. |
Byl vybrán na místo [[Praha|pražského]] kata v nově zřízené [[Pankrácká sekyrárna|Pankrácké sekyrárně]]. Do Prahy přijel v březnu [[1943]]. (V Praze bydlel v Dlouhé 14.<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" />) Zde si našel své nové pomocníky. První byli čeští kolaboranti Robert Týfa z Českých Budějovic a Jan Křížek (některé prameny <ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" /> uvádějí příjmení "Kříž") (který si změnil jméno na "Johann Kreuz") a později ještě Alfred Engel z Holešovic. Tito lidé byli později vystřídáni konfidentem [[Gestapo|gestapa]] [[Antonín Nerad|Antonínem Neradem]] z Braníka a Weißovým švagrem Otto Schweigerem.<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" /> |
||
Byl považován za výkonného a spolehlivého popravčího, který si doklady o popravených udržoval v pořádku.<ref>MOTL, 2010.</ref> |
Byl považován za výkonného a spolehlivého popravčího, který si doklady o popravených udržoval v pořádku.<ref>MOTL, 2010.</ref> |
||
Provoz pankrácké [[Gilotina|gilotiny]] byl zahájen dne [[2. únor |
Provoz pankrácké [[Gilotina|gilotiny]] byl zahájen dne [[2. únor]]a [[1943]] a trval až do [[26. duben|26. dubna]] [[1945]]. Za tuto dobu bylo vykonáno 1 079 poprav (z toho 155 žen). Katova kniha se zápisy o vykonaných [[Poprava|popravách]] se zachovala.<ref>HILLENBRAND, 2013, str. 141, 144.</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| příjmení = |
|||
| jméno = |
|||
| titul = Popravčí kniha kata Weisse z pankrácké věznice |
|||
| periodikum = ebadatelna.soapraha.cz |
|||
| vydavatel = |
|||
| url = https://ebadatelna.soapraha.cz/a/1200/1 |
|||
| datum vydání = |
|||
| url archivu = |
|||
| datum přístupu = 2020-01-21 |
|||
}}</ref> |
|||
== Po válce == |
== Po válce == |
||
Po válce se Alois Weiss dostal do sovětského zajetí, ale byl propuštěn do Německa a usadil se ve Straubingu.<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" /> |
|||
⚫ | |||
⚫ | Správnímu soudu v [[Straubing]]u také adresoval úřední dopis. Uvedl v něm, že vzhledem ke zrušení rozsudku smrti v [[Německo|Německu]] sice nemůže dále vykonávat svou práci, formálně ale nebyla jeho práce ukončena a nárokoval si tedy odpovídající mzdu. Soud žádost zamítl. České úřady zároveň požádaly o prošetření Aloise Weiße. Německá strana to odmítla, s odůvodněním, že jej nepovažuje za nacistického zločince, ale za úředníka.<ref>{{Citace elektronického periodika | autor = Český rozhlas | titul = Stopy, fakta, tajemství: Jedenáct smrtihlavů | redaktoři = Stanislav Motl | periodikum = rozhlas.cz | odkaz na periodikum = rozhlas.cz | datum vydání = 2013-11-24 | datum přístupu = 2013-11-25 | url = http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/jedenact-smrtihlavu--1284404 | url archivu = https://web.archive.org/web/20131201020106/http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/jedenact-smrtihlavu--1284404 | datum archivace = 2013-12-01 | nedostupné = ano }}</ref> |
||
V šedesátých letech dvacátého století žádal Weiss dokonce československé úřady o přiznání dvou let, kdy působil jako kat na Pankráci, aby mu tyto roky nechyběly pro zápočet do starobního důchodu.<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2" /> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
<references |
<references> <!-- -------------------------------------- --> |
||
<ref name="JaroslavCvancaraNZNS2">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Čvančara |
|||
| jméno = Jaroslav |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = Jaroslav Čvančara |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| autor2 = |
|||
| odkaz na autora2 = |
|||
| příjmení3 = |
|||
| jméno3 = |
|||
| autor3 = |
|||
| odkaz na autora3 = |
|||
| spoluautoři = |
|||
| korporace = |
|||
| odkaz na korporaci = |
|||
| titul = Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943) |
|||
| odkaz na titul = |
|||
| url = http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=002107519&local_base=NKC záznam v databázi Národní knihovny ČR |
|||
| dostupnost = |
|||
| editoři = |
|||
| redaktoři = |
|||
| překladatelé = |
|||
| ilustrátoři = |
|||
| další = |
|||
| vydání = 3 |
|||
| typ vydání = upravené |
|||
| vydavatel = Laguna (nakladatelství a vydavatelství) |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok = 2008 |
|||
| měsíc = |
|||
| den = |
|||
| rok tisku = |
|||
| měsíc tisku = |
|||
| den tisku = |
|||
| rok copyrightu = 1997 |
|||
| počet svazků = |
|||
| počet stran = 253 |
|||
| přílohy = |
|||
| edice = |
|||
| subedice = |
|||
| svazek edice = |
|||
| kapitola = VII (Mistři pěvci) |
|||
| typ kapitoly = |
|||
| url kapitoly = |
|||
| strany = 220 |
|||
| svazek = |
|||
| typ svazku = svazek |
|||
| isbn = 978-80-86274-81-2 |
|||
| isbn2 = |
|||
| doi = |
|||
| id = |
|||
| poznámka = Celá trilogie obsahuje 3 svazky ([[1939]] – [[1941]]; [[1941]] – [[1943]]; [[1943]] – [[1945]]) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: [[1997]]; 2. vydání: [[2003]] – [[2008]]; 3. vydání [[2008]]). Všechna vydání: Laguna, Praha |
|||
| jazyk = |
|||
}}</ref> <!-- -------------------------------------- --> |
|||
</references> |
|||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
Řádek 26: | Řádek 97: | ||
| isbn = 978-80-87067-47-5 |
| isbn = 978-80-87067-47-5 |
||
}} |
}} |
||
* BLAZEK, Matthias. ''Scharfrichter in Preußen und im Deutschen Reich 1866–1945''. Stuttgart : ibidem-Verlag, 2010, ISBN |
* BLAZEK, Matthias. ''Scharfrichter in Preußen und im Deutschen Reich 1866–1945''. Stuttgart : ibidem-Verlag, 2010, {{ISBN|978-3-8382-0107-8}}. |
||
* HILLENBRAND, Klaus. ''Berufswunsch Henker: Warum Männer im Nationalsozialismus Scharfrichter werden wollten''. Frankfurt/New York : Campus Verlag, 2013, ISBN |
* HILLENBRAND, Klaus. ''Berufswunsch Henker: Warum Männer im Nationalsozialismus Scharfrichter werden wollten''. Frankfurt/New York : Campus Verlag, 2013, {{ISBN|978-3593-39723-8}}. |
||
* MAHDAL, Marek. ''Pankrácká sekyrárna'', 30.11.2004. |
* MAHDAL, Marek. ''Pankrácká sekyrárna'', 30.11.2004. |
||
* KÝR, Aleš. „Die Gedenkstätte Pankrác in Prag. Entstehung und Entwicklung der Gedenkstätte und ihrer historischen Ausstellung bis zum Jahre 1989“. Do: ''Perspektiven für die Dokumentationsstelle Brandenburg.'' Upravil Günter Morsch a Sylvia de Pasquale, LIT VERLAG, Münster 2003, str. 87–88. |
* KÝR, Aleš. „Die Gedenkstätte Pankrác in Prag. Entstehung und Entwicklung der Gedenkstätte und ihrer historischen Ausstellung bis zum Jahre 1989“. Do: ''Perspektiven für die Dokumentationsstelle Brandenburg.'' Upravil Günter Morsch a Sylvia de Pasquale, LIT VERLAG, Münster 2003, str. 87–88. |
||
Řádek 33: | Řádek 104: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* [http://sporilov.info/view.php?cisloclanku=2004113001 sporilov.info] |
* [http://sporilov.info/view.php?cisloclanku=2004113001 sporilov.info] |
||
* [http://institut.vscr.cz/clanky/?cl_id=16 institut.vscr.cz] |
* [https://web.archive.org/web/20070819075326/http://institut.vscr.cz/clanky/?cl_id=16 institut.vscr.cz] |
||
* [http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/zlate-casy-kata-weisse-v-praze-popravcich-se-stitili-i-esesaci_289086.html] |
* [http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/zlate-casy-kata-weisse-v-praze-popravcich-se-stitili-i-esesaci_289086.html Zlaté časy kata Weiße v Praze. Popravčích se štítili i esesáci] |
||
* [http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/jedenact-smrtihlavu--1284404 Životopisný rozhlasový dokument] |
* [http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/jedenact-smrtihlavu--1284404 Životopisný rozhlasový dokument] {{Wayback|url=http://www.rozhlas.cz/dvojka/stopyfakta/_zprava/jedenact-smrtihlavu--1284404 |date=20131201020106 }} |
||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{DEFAULTSORT:Weiss, Alois}} |
{{DEFAULTSORT:Weiss, Alois}} |
||
[[Kategorie:Kati v Česku]] |
[[Kategorie:Kati v Česku]] |
||
[[Kategorie:Narození 1906]] |
[[Kategorie:Narození v roce 1906]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1969]] |
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1969]] |
||
[[Kategorie:Němci]] |
[[Kategorie:Němci]] |
||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Narození 16. října]] |
[[Kategorie:Narození 16. října]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 26. února]] |
[[Kategorie:Úmrtí 26. února]] |
||
[[Kategorie:Narození |
[[Kategorie:Narození v Rumě]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí ve Straubingu]] |
Aktuální verze z 28. 11. 2022, 08:35
Alois Weiss | |
---|---|
Narození | 16. října 1906 Ruma |
Úmrtí | 26. února 1969 (ve věku 62 let) Straubing |
Povolání | kat |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alois Weiß (16. října 1906 Ruma, Rakousko-Uhersko – 26. února 1969 Straubing, Bavorsko) byl skladník z Mnichova a současně pomocník mnichovského kata Johanna Reichharta. Weiss pocházel z německého Stadelheimu a byl původně vězeňským dozorcem.[1]
Katem v Praze
[editovat | editovat zdroj]Byl vybrán na místo pražského kata v nově zřízené Pankrácké sekyrárně. Do Prahy přijel v březnu 1943. (V Praze bydlel v Dlouhé 14.[1]) Zde si našel své nové pomocníky. První byli čeští kolaboranti Robert Týfa z Českých Budějovic a Jan Křížek (některé prameny [1] uvádějí příjmení "Kříž") (který si změnil jméno na "Johann Kreuz") a později ještě Alfred Engel z Holešovic. Tito lidé byli později vystřídáni konfidentem gestapa Antonínem Neradem z Braníka a Weißovým švagrem Otto Schweigerem.[1]
Byl považován za výkonného a spolehlivého popravčího, který si doklady o popravených udržoval v pořádku.[2]
Provoz pankrácké gilotiny byl zahájen dne 2. února 1943 a trval až do 26. dubna 1945. Za tuto dobu bylo vykonáno 1 079 poprav (z toho 155 žen). Katova kniha se zápisy o vykonaných popravách se zachovala.[3][4]
Po válce
[editovat | editovat zdroj]Po válce se Alois Weiss dostal do sovětského zajetí, ale byl propuštěn do Německa a usadil se ve Straubingu.[1]
Správnímu soudu v Straubingu také adresoval úřední dopis. Uvedl v něm, že vzhledem ke zrušení rozsudku smrti v Německu sice nemůže dále vykonávat svou práci, formálně ale nebyla jeho práce ukončena a nárokoval si tedy odpovídající mzdu. Soud žádost zamítl. České úřady zároveň požádaly o prošetření Aloise Weiße. Německá strana to odmítla, s odůvodněním, že jej nepovažuje za nacistického zločince, ale za úředníka.[5]
V šedesátých letech dvacátého století žádal Weiss dokonce československé úřady o přiznání dvou let, kdy působil jako kat na Pankráci, aby mu tyto roky nechyběly pro zápočet do starobního důchodu.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola VII (Mistři pěvci), s. 220. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha.
- ↑ MOTL, 2010.
- ↑ HILLENBRAND, 2013, str. 141, 144.
- ↑ Popravčí kniha kata Weisse z pankrácké věznice. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2020-01-21]. Dostupné online.
- ↑ Český rozhlas. Stopy, fakta, tajemství: Jedenáct smrtihlavů. Redakce Stanislav Motl. rozhlas.cz [online]. 2013-11-24 [cit. 2013-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-01.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MOTL, Stanislav. Svědek z cely smrti. Praha: Rybka Publishers, 2010. ISBN 978-80-87067-47-5.
- BLAZEK, Matthias. Scharfrichter in Preußen und im Deutschen Reich 1866–1945. Stuttgart : ibidem-Verlag, 2010, ISBN 978-3-8382-0107-8.
- HILLENBRAND, Klaus. Berufswunsch Henker: Warum Männer im Nationalsozialismus Scharfrichter werden wollten. Frankfurt/New York : Campus Verlag, 2013, ISBN 978-3593-39723-8.
- MAHDAL, Marek. Pankrácká sekyrárna, 30.11.2004.
- KÝR, Aleš. „Die Gedenkstätte Pankrác in Prag. Entstehung und Entwicklung der Gedenkstätte und ihrer historischen Ausstellung bis zum Jahre 1989“. Do: Perspektiven für die Dokumentationsstelle Brandenburg. Upravil Günter Morsch a Sylvia de Pasquale, LIT VERLAG, Münster 2003, str. 87–88.