(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí – Wikipedie Přeskočit na obsah

Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Úmrtí 13. ledna za použití HotCat
Přidána literatura k tématu.
 
(Není zobrazeno 24 mezilehlých verzí od 12 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox světec
{{Infobox - světec
|jméno = Svatý Hilarius z Poitiers
| jméno = Svatý Hilarius z Poitiers
| foto = Hilaryofpoitiers.jpg|thumb
| obrázek = Hilaryofpoitiers.jpg
|narození = kolem [[315]], místo nejasné, možná [[Poitiers]]
| datum narození = kolem [[315]]
| místo narození = místo nejasné, možná [[Poitiers]]
|úmrtí = [[13. leden|13. ledna]] [[367]], [[Poitiers]]
| datum úmrtí = [[13. leden|13. ledna]] [[367]]
| místo úmrtí = [[Poitiers]]
|blahořečen =
|svatořečen =
| blahořečen =
| svatořečen = 1851
|svátek = [[13. leden]]
| svátek = [[13. leden]]
|tituly = '''Učitel církve''', '''Malleus Arianorum'''
| tituly = '''Učitel církve''', '''Malleus Arianorum'''
|úřady= [[biskup]]
| úřady = [[biskup]]
|uctíván= [[římskokatolická církev]]; [[pravoslaví]]; [[východní pravoslavné společenství]]; [[Lutheráni]]
| uctíván = [[římskokatolická církev]]; [[pravoslaví]]; [[východní pravoslavné společenství]]; [[Lutheráni]]
|atributy =
| atributy =
|patron = [[Poitiers]]; [[La Rochelle]]; [[Luçon]]u
|kostely = ''[[Kostel Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers|Saint-Hilaire-le-Grand]]'' v [[Poitiers]]
| patron = [[Poitiers]]; [[La Rochelle]]; [[Luçon]]u
| kostely = ''[[Kostel Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers|Saint-Hilaire-le-Grand]]'' v [[Poitiers]]
|pohřben = [[Poitiers]]
| pohřben = [[Poitiers]]
|}}
}}
'''[[Světec|Svatý]] Hilarius z Poitiers''', [[Latina|latinsky]] ''Hilarius Pictaviensis'', [[Francouzština|francouzsky]] ''Saint-Hilaire'', (asi [[315]] – [[13. leden|13. ledna]] [[367]]) byl galořímský biskup, latinsky píšící [[teolog]] a církevní učitel [[4. století]], proslul bojem proti arianismu.


== Život ==
'''Sv. Hilarius z Poitiers''' (asi [[315]] – [[13. leden|13. ledna]] [[367]]) byl latinsky píšícím [[teolog]]em [[4. století]].
Narodil se kolem roku [[315]] v [[Poitiers]] (dnešní [[Francie]], [[latina|lat.]] ''Pictavium'', odsud jeho latinské jméno '''Hilarius Pictaviensis''') pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, dovedl číst latinsky, [[řečtina|řecky]] i v galštině. Studoval spisy [[Starý zákon|Starého]] a [[Nový zákon|Nového zákona]], což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený [[novoplatónismus]] a přijal [[křesťanství]] spolu se svou ženou a dcerou.

Narodil se narodil kolem roku [[315]] v [[Poitiers]] (dnešní [[Francie]], [[latina|lat.]] ''Pictavium'', odsud jeho latinské jméno '''Hilarius Pictaviensis''') pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání a dovedl také číst [[řečtina|řecky]]. Studoval spisy [[Starý zákon|Starého]] a [[Nový zákon|Nového zákona]], což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený [[novoplatónismus]] a přijal [[křesťanství]] spolu se svou ženou a dcerou.


Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku [[353]] zvolili [[biskup]]em, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení [[exkomunikace]] [[Saturninus|Saturnina]], [[ariánství|ariánského]] biskupa města [[Arles]].
Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku [[353]] zvolili [[biskup]]em, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení [[exkomunikace]] [[Saturninus|Saturnina]], [[ariánství|ariánského]] biskupa města [[Arles]].
[[Soubor:Constantius II - solidus - antioch RIC viii 025.jpg|vlevo|náhled|Císař Konstancius II. na zlaté minci z let 335–347]]
Ve stejné době napsal císaři [[Constantius II.|Konstanciovi II.]] protest proti násilí, páchanému ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v [[Beziers]] (''Biterrae''), svolané Konstantiem roku [[356]], byl Hilarius spolu s [[Rhodanus|Rhodanem]] z [[Toulouse]] poslán do exilu ve [[Frýgie|Frýgii]], kde strávil čtyři roky.


Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce [[Nicejské vyznání víry|Nicejského vyznání víry]]. Jeho spis o [[Trojice|Trojici]] – ''De Trinitate'', sepsaný v letech [[359]] a [[360]], je prvním zdařilým pokusem vyjádřit v latině subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Tento spis je nejvýznamnějším pojednáním [[starověk]]é [[církev|církve]] o Svaté Trojici, které překonalo až stejnojmenné dílo [[Svatý Augustin|Augustinovo]] v první čtvrtině [[5. století]].
Ve stejné době napsal císaři [[Constantius II.|Constantiovi II.]], aby se ohradil proti násilí páchané ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v [[Beziers]] (''Biterrae'') svolaný Constantiem roku [[356]] byl spolu s [[Rhodanus|Rhodanem]] z [[Toulouse]] poslán do exilu ve [[Frýgie|Frýgii]], kde strávil čtyři roky.


Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé [[Galie|Galii]] zvítězilo učení [[První nikajský koncil|Prvního nikajského koncilu]], čímž si vysloužil přezdívku ''malleus Arianorum'' („kladivo proti [[ariánství|ariánům]]") či ''Atanáš'' Západu. V letech 360-361 svatý [[Martin z Tours]] s jeho podporou založil benediktinské opatství v Ligugé, v departementu [[Vienne]].
Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce [[Nicejské vyznání víry|Nicejského vyznání víry]]. Jeho spis o [[Trojice|Trojici]] – ''De Trinitate'' sepsaný v letech [[359]] a [[360]] je prvním zdařilým pokusem vyjádřit latinské subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Toto rozsáhlé pojednání je nejvýznamnějším pojednáním [[starověk]]é [[církev|církve]] o Trojici, které překonává až stejnojmenné dílo [[Svatý Augustin|Augustinovo]] v první čtvrtině [[5. století]].
[[Soubor:Divi Hilarii Pictavorum episcopi De Trinitate.tif|náhled|Hilariův Spis ''De Trinitate'', vydaný s komentářem [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]] pod titulem '' Lucubrationes'' roku 1523]]

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé [[Galie|Galii]] zvítězilo učení [[První nikajský koncil|Prvního nikajského koncilu]], čímž si vysloužil přezdívku ''malleus Arianorum'' („kladivo proti [[ariánství|ariánům]]") či ''Atanáš'' Západu. Zemřel [[13. leden|13. ledna]] [[367]]. V roce [[1852]] byl prohlášen za [[Učitel církve|učitele církve]].
Zemřel [[13. leden|13. ledna]] [[367]]. V roce [[1852]] byl prohlášen za [[Učitel církve|učitele církve]].
Životopis Hilariův, sepsaný [[Venantius Fortunatus|Venantiem Fortunatem]] kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však [[Svatý Jeroným|Jeronýmovy]] poznámky v ''De viris illustribus''' (kap. 100), ''Kronika'' [[Sulpicius Severus|Sulpicia Severa]] (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.
Životopis Hilariův, sepsaný [[Venantius Fortunatus|Venantiem Fortunatem]] kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však [[Svatý Jeroným|Jeronýmovy]] poznámky v ''De viris illustribus''' (kap. 100), ''Kronika'' [[Sulpicius Severus|Sulpicia Severa]] (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.


== Význam ==
Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních [[hymnus|hymnů]]. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých [[Alexandrie|alexandrijských]] teologů, [[Órigenés|Órigena]] a [[Atanáš]]e (Athanasia). Zvláště v [[exegeze|exegetických]] dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho [[bible|biblických]] spisů se nám zachovaly ''Tractatus super Psalmos'' a ''Commentarius in Evangelium Matthaei''.
Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních [[hymnus|hymnů]]. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých [[Alexandrie|alexandrijských]] teologů, [[Órigenés|Órigena]] a [[Atanáš]]e (Athanasia). Zvláště v [[exegeze|exegetických]] dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho [[bible|biblických]] spisů se nám zachovaly ''Tractatus super Psalmos'' a ''Commentarius in Evangelium Matthaei''.


== Literatura ==
== Kult ==
Svátek se slaví 14. ledna<ref>Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634</ref>, přenesení ostatků 29. června.
* [[Poitiers]], chrám St-Hilaire-della-Celle – nejstarší místo zprvu franského (galského) regionálního kultu, hrob sv. Hilaria; významná románská architektonická památka z 12. století
* [[Kostel svatého Hilaria (Paříž)|Paříž]]; románský kostelík v 5. obvodu, zrušen roku 1789 revolucionáři, prodán jakobíny, zbořen až na pár fragmentů
* [[Le Puy-en-Velay|Le Puy]]; [[patrocinium]] [[Diecéze Le Puy-en-Velay|zdejšího biskupství]]
* [[Arles]]
* [[Benevento]], chrám Sant'Ilario – langobardská svatyně z let 568–774; významná architektonická a archeologická památka
* [[Parma]], chrám Sant'Ilario – uložena část relikvií

=== České památky ===
* [[Karlštejn]], kaple Svatých ostatků – relikviářový obraz sv. Hilaria od [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]]
* [[Kostel Panny Marie Vítězné (Bílá hora)|Kostel Panny Marie Vítězné na Bílé hoře)]], barokní oltář v severní boční kapli (1712)

== Ikonografie ==
* Svatý Hilarius bývá vyobrazen jako bezvousý kněz v pontifikálním oděvu biskupa s berlou a mitrou, s drakem či s hadem ariánské hereze, na něhož šlape.
* Je patronem francouzských archivářů, teologů, a spolupatronem řádu benediktinů.

== Odkazy ==

=== Reference ===
<references />

=== Literatura ===
* ''Lexikon der christlichen Ikonographie'' (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg – Rom – Wien 1992, svazek 6, s. 634 – 635.
* {{Citace monografie | příjmení = Schauber | jméno = Vera | odkaz na autora = | příjmení2 = Schindler | jméno2 = Hanns Michael | odkaz na autora2 = | titul = Rok se svatými | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 1997 | vydání = 2 | počet stran = 702 | isbn = 80-7192-304-4}}
* {{Citace monografie | příjmení = Schauber | jméno = Vera | odkaz na autora = | příjmení2 = Schindler | jméno2 = Hanns Michael | odkaz na autora2 = | titul = Rok se svatými | vydavatel = Karmelitánské nakladatelství | místo = Kostelní Vydří | rok = 1997 | vydání = 2 | počet stran = 702 | isbn = 80-7192-304-4}}
* SLEPIČKA, Martin. ''Kult učitele církve sv. Hilaria z Poitiers ve středověkých Čechách a na Moravě''. Studia theologica. 2023, roč. 25, č. 1, s. 43–54. ISSN 1212-8570. [https://www.studiatheologica.eu/pdfs/sth/2023/01/03.pdf Dostupné online].


=== Externí odkazy ===
{{Pahýl}}
* {{Commonscat}}


{{Autoritní data}}
{{Portály|Křesťanství}}
{{Portály|Křesťanství|Lidé}}


[[Kategorie:Římskokatoličtí svatí]]
[[Kategorie:Pravoslavní svatí]]
[[Kategorie:Anglikánští svatí]]
[[Kategorie:Francouzští svatí]]
[[Kategorie:Francouzští svatí]]
[[Kategorie:Francouzští teologové]]
[[Kategorie:Francouzští teologové]]
[[Kategorie:Biskupové starověku]]
[[Kategorie:Biskupové starověku]]
[[Kategorie:Církevní otcové]]
[[Kategorie:Církevní otcové]]
[[Kategorie:Narození 4. století]]
[[Kategorie:Narození ve 4. století]]
[[Kategorie:Úmrtí 367]]
[[Kategorie:Úmrtí v roce 367]]
[[Kategorie:Učitelé církve]]
[[Kategorie:Učitelé církve]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Muži]]
[[Kategorie:Křesťanští svatí]]
[[Kategorie:Francouzští římskokatoličtí biskupové]]
[[Kategorie:Narození v Poitiers]]
[[Kategorie:Narození v Poitiers]]
[[Kategorie:Úmrtí 13. ledna]]
[[Kategorie:Úmrtí 13. ledna]]
[[Kategorie:Pohřbení v Poitiers]]

Aktuální verze z 16. 7. 2023, 08:06

Svatý Hilarius z Poitiers
Učitel církve, Malleus Arianorum
Narozeníkolem 315
místo nejasné, možná Poitiers
Úmrtí13. ledna 367
Poitiers
Svátek13. leden
Obdobípozdní Římská říše
Místo pohřbeníPoitiers
Státní občanstvístarověký Řím
Vyznáníkatolická církev
Svatořečen1851
Úřadybiskup
Uctíván církvemiřímskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; Lutheráni
Významné zasvěcené kostelySaint-Hilaire-le-Grand v Poitiers
PatronemPoitiers; La Rochelle; Luçonu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Hilarius z Poitiers, latinsky Hilarius Pictaviensis, francouzsky Saint-Hilaire, (asi 31513. ledna 367) byl galořímský biskup, latinsky píšící teolog a církevní učitel 4. století, proslul bojem proti arianismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, dovedl číst latinsky, řecky i v galštině. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Císař Konstancius II. na zlaté minci z let 335–347

Ve stejné době napsal císaři Konstanciovi II. protest proti násilí, páchanému ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae), svolané Konstantiem roku 356, byl Hilarius spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o TrojiciDe Trinitate, sepsaný v letech 359 a 360, je prvním zdařilým pokusem vyjádřit v latině subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Tento spis je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Svaté Trojici, které překonalo až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu, čímž si vysloužil přezdívku malleus Arianorum („kladivo proti ariánům") či Atanáš Západu. V letech 360-361 svatý Martin z Tours s jeho podporou založil benediktinské opatství v Ligugé, v departementu Vienne.

Hilariův Spis De Trinitate, vydaný s komentářem Erasma Rotterdamského pod titulem Lucubrationes roku 1523

Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Kult[editovat | editovat zdroj]

Svátek se slaví 14. ledna[1], přenesení ostatků 29. června.

  • Poitiers, chrám St-Hilaire-della-Celle – nejstarší místo zprvu franského (galského) regionálního kultu, hrob sv. Hilaria; významná románská architektonická památka z 12. století
  • Paříž; románský kostelík v 5. obvodu, zrušen roku 1789 revolucionáři, prodán jakobíny, zbořen až na pár fragmentů
  • Le Puy; patrocinium zdejšího biskupství
  • Arles
  • Benevento, chrám Sant'Ilario – langobardská svatyně z let 568–774; významná architektonická a archeologická památka
  • Parma, chrám Sant'Ilario – uložena část relikvií

České památky[editovat | editovat zdroj]

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

  • Svatý Hilarius bývá vyobrazen jako bezvousý kněz v pontifikálním oděvu biskupa s berlou a mitrou, s drakem či s hadem ariánské hereze, na něhož šlape.
  • Je patronem francouzských archivářů, teologů, a spolupatronem řádu benediktinů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg – Rom – Wien 1992, svazek 6, s. 634 – 635.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 
  • SLEPIČKA, Martin. Kult učitele církve sv. Hilaria z Poitiers ve středověkých Čechách a na Moravě. Studia theologica. 2023, roč. 25, č. 1, s. 43–54. ISSN 1212-8570. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]