Hilarius z Poitiers

Svatý Hilarius z Poitiers
Učitel církve, Malleus Arianorum
Narození	kolem 315 místo nejasné, možná Poitiers
Úmrtí	13. ledna 367 Poitiers
Svátek	13. leden
Období	pozdní Římská říše
Místo pohřbení	Poitiers
Státní občanství	starověký Řím
Vyznání	katolická církev
Svatořečen	1851
Úřady	biskup
Uctíván církvemi	římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; Lutheráni
Významné zasvěcené kostely	Saint-Hilaire-le-Grand v Poitiers
Patronem	Poitiers; La Rochelle; Luçonu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sv. Hilarius z Poitiers (asi 315 – 13. ledna 367) byl biskup, latinsky píšící teolog a církevní učitel 4. století, proslul bojem proti arianismu.

Život

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání, dovedl číst latinsky, řecky i v galštině. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Ve stejné době napsal císaři Constantiovi II., aby se ohradil proti násilí páchané ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae) svolaný Constantiem roku 356 byl spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o Trojici – De Trinitate – sepsaný v letech 359 a 360 je prvním zdařilým pokusem vyjádřit latinské subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Toto rozsáhlé pojednání je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Trojici, které překonává až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu, čímž si vysloužil přezdívku malleus Arianorum („kladivo proti ariánům") či Atanáš Západu. Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Význam

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Kult

Svátek se slaví 14.ledna, translatio ostatků 29.června.

• Poitiers, chrám St-Hilaire-della-Celle - nejstarší místo zprvu franského (galského) regionálního kultu, hrob sv. Hilaria; významná románská architektonická památka ze 12.století
• Le Puy; patrocinium zdejšího biskupství
• Arles
• Benevento, chrám Sant'Ilario - langobardská svatyně z let 568 - 774; významná architektonická památka
• Parma, chrám Sant'Ilario - uložena část relikvií
• Karlštejn, kaple Svatých ostatků - relikviářový obraz sv. Hilaria od Mistra Theodorika

Ikonografie

Svatý Hilarius bývá vyobrazen jako bezvousý kněz v oděvu biskupa s drakem či s hadem ariánské hereze, na něhož šlape.

Odkazy

Literatura

• Lexikon der christlichen Ikonographie (LCI), ed. Wolfgang Braunfels, Basel- Freiburg - Rom - Wien 1992, svazek 6, s. 634 - 635.
• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Portály: Křesťanství