Zajíc tmavoocasý: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m tečka za větou, typo |
Bez shrnutí editace značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| druh popsal = [[John Edward Gray|Gray]], 1837 |
| druh popsal = [[John Edward Gray|Gray]], 1837 |
||
}} |
}} |
||
'''Zajíc tmavoocasý''' (''Lepus californicus'') je druh [[Zajíc|zajíce]] |
'''Zajíc tmavoocasý''' (''Lepus californicus'') je [[druh]] [[Zajíc|zajíce]] západních [[Spojené státy americké|Spojených států]] a Mexika, kde se nachází na výškách od hladiny [[moře]] až po 3000 m. Dosáhne-li [[Délka|délku]] kolem 61 cm a váhy od 1,4 do 2,7 kg, je nejkrásnější severní americký [[zajíc]]. Jejich [[chov]] závisí na místě; to typicky na začátku jara, ale může pokračovat po celý rok v teplém [[podnebí]]. [[Mládě]] se rodí plně [[Srstnatá zvěř|srstnaté]] s otevřenýma [[Oči|očima]]; jsou dobře maskované a jsou aktivní během několika [[Minuta|minut]] po [[narození]], proto [[samice]] nezůstanou s mláďaty, s výjimkou [[ošetřovatelství]]. |
||
V [[Zima|zimě]] [[Migrace|migruje]] nebo přezimuje a využívá stejného [[prostředí]] od 0,4 do 1,2 mi2 (1-3 km2) celoročně. Jeho [[strava]] se skládá z [[Trávy|trav]], [[Bylina|bylin]], [[Větev|větví]]. [[Větev|Větve]] obecně tvoří většinu zimních [[Dieta|diet]], zatímco [[Lipnicovité|trávy]] a [[Bylina|byliny]] využívají na [[Jaro|jaře]] a na začátku [[Léto|léta]]. Zajíc tmavoocasý je častou [[Kořist|kořistí]] pro [[Dravci|dravce]] a [[Masožravec|masožravce]], jako jsou [[Orel|orli]], [[Jestřáb|jestřábi,]] [[Sovy|sovy,]] [[Kojot prérijní|kojoti,]] [[Liška|lišky]] a [[Kočka divoká|divoké kočky]]. Králíci tohoto druhu mají hodně [[Ektoparazit|ektoparazitů]] včetně [[Blechy|blech]], [[Klíšťatovití|klíšťat]], [[Vši|vší]] a [[Roztoči|roztočů]]; z tohoto důvodu se lovci často vyhýbají [[Lov|lovu.]] |
|||
Zajíc tmavoocasý má silné a svalnaté zadní nohy, které jsou nezbytné pro rychlý běh. Typickým znakem tohoto zajíce je černý pruh na ocase. Zajímavé zbarvení u tohoto druhu je svrchu hnědavě černé a zespodu bílé. Tento zajíc má velmi dobrý [[zrak]], což je jednou z podmínek pro jeho přežití. Život v otevřené krajině přináší pro zajíce mnohá nebezpečí, protože se stávají častým cílem útoků [[Predátor|predátorů]]. Zajíci tmavoocasí proto během dne odpočívají a jsou aktivní až za [[Soumrak|soumraku]]. Ačkoliv jsou spíše samotáři, někdy se sdružují do skupin. Tento typ zajíce dokáže skočit až 6 [[Metr|metrů]] daleko. Zajíc tmavoocasý měří 46–76 [[Centimetr|cm]] a dožívá se až 5 let (většinou ale jen rok). |
|||
[[Soubor:Jackrabbit3.JPG|vlevo|náhled|Zajíc tmavoocasý v běhu]] |
|||
== Popis == |
|||
Jako jiní zajíci je i tento druh [[býložravec]]. Živí se [[Tráva|trávou]], [[Bylina|bylinami]], [[Větev|větvemi]]. |
|||
Stejně jako u ostatních [[Zajíc|zajíců]] má tento [[druh]] černý [[ocas]], výrazné dlouhé [[Ucho|uši]] a dlouhé silné zadní [[Noha|nohy]] [[Charakteristika|charakteristické]] pro [[Zajíc|zajíce]]. Dosáhne-li [[Délka|délku]] přibližně 61 cm a [[Váha|váhy]] od 1,4 do 2,7 kg, je Zajíc tmavoocasý největší severní americký zajíc po [[Zajíci ušatému|zajíci ušatém]] a [[zajíci prériovém]] . Hřbetní [[kožešina]] je šedočerná a spodní tlapy jsou krémově [[Bílá|bílé]]. [[Uši]] jsou černě zakončené na vnějším povrchu a nepigmentovány uvnitř. [[Ventrální]] [[povrch]] [[Ocas|ocasu]] je šedý až bílý. Černý hřbetní povrch [[Ocas|ocasu]] pokračuje až po [[Páteř|páteřních]] pár centimetrů a vytváří krátký černý [[pruh]].<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = O. |
|||
| jméno = Whitaker, John |
|||
| titul = Mammals of the Eastern United States |
|||
| url = https://www.worldcat.org/oclc/38438640 |
|||
| vydání = 3rd ed |
|||
| vydavatel = Comstock Pub. Associates |
|||
| místo = Ithaca |
|||
| počet stran = xi, 583 pages, 24 pages of plates |
|||
| isbn = 0801434750 |
|||
}}</ref> [[Samice]] jsou větší než [[Samec|samci]] bez dalších významných rozdílů.<ref>{{Citace elektronického periodika |
|||
| titul = Jackrabbits - Big Bend National Park (U.S. National Park Service) |
|||
| periodikum = www.nps.gov |
|||
| url = https://www.nps.gov/bibe/learn/nature/jackrabbit.htm |
|||
| jazyk = en |
|||
| datum přístupu = 2018-04-02 |
|||
}}</ref> |
|||
== Taxonomie a distribuce == |
|||
Přestože je uznáno 17 [[Poddruh|poddruhů]], toto číslo může být nadměrné.<ref name=":0">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Flux |
|||
| jméno = J. |
|||
| příjmení2 = E. |
|||
| jméno2 = S. |
|||
| titul = Acta zoologica Fennica |
|||
| vydání = |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = |
|||
| rok = 1986 |
|||
| počet stran = 174 |
|||
| strany = |
|||
| isbn = 0001-7299 |
|||
}}</ref> Pomocí analýzy klastrů anatomických znaků Dixon a další zjistili, že poddruhy zoborožec černého druhu jsou rozděleny do dvou odlišných skupin, které jsou geograficky odděleny západně a východně od skalnatých hor Colorado a řeky Colorado. Navrhly pouze dvě infrataxa: západní poddruh L. c. californicus a východní poddruh ''L. c. texianus''.<ref>{{Citace periodika |
|||
| příjmení = Dixon |
|||
| jméno = Ken |
|||
| příjmení2 = A. Chapman |
|||
| jméno2 = J |
|||
| příjmení3 = R. Willner |
|||
| jméno3 = G |
|||
| titul = The New World jackrabbits and hares (genus Lepus). 2. Numerical taxonomic analysis |
|||
| periodikum = Acta Zoologica Fennica |
|||
| datum = 1983-01-01 |
|||
| ročník = 174 |
|||
| strany = 53–56 |
|||
| url = https://www.researchgate.net/publication/291822319_The_New_World_jackrabbits_and_hares_genus_Lepus_2_Numerical_taxonomic_analysis |
|||
| datum přístupu = 2018-04-02 |
|||
}}</ref> |
|||
Zajíc tmavoocasý je nejrozšířenější [[zajíc]] ([[druh]] Lepus) v [[Severní Amerika|severní Americe]]. Tento [[druh]] [[Zajíc|zajíců]] se [[Výskyt|vyskytuje]] od [[Washington (stát)|Washingtonu]] na východ k [[Missouri (stát)|Missouri]] a na jih k [[Baja California Sur]] a [[Zacatecas (stát)|Zacatecas.]] Tyto druhy se rozšiřují v současné době na [[Great Plains]].<ref name=":0" /> Zajíc tmavoocasý byl úspěšně vysazen na jižní [[Florida|Floridě]] a podél pobřeží v [[Maryland|Marylandu]], [[New Jersey]] a [[Virginie|Virginii]].<ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Dixon, |
|||
| jméno = J |
|||
| příjmení2 = A |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = The New World jackrabbits and hares (genus Lepus) |
|||
| vydání = 1983 |
|||
| vydavatel = |
|||
| místo = |
|||
| rok = |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = |
|||
| isbn = |
|||
}}</ref><ref name=":1">{{Citace monografie |
|||
| titul = Wild mammals of North America : biology, management, and economics |
|||
| url = https://www.worldcat.org/oclc/7555725 |
|||
| vydavatel = Johns Hopkins University Press |
|||
| místo = Baltimore |
|||
| počet stran = xiii, 1147 pages |
|||
| isbn = 0801823536 |
|||
}}</ref> |
|||
Rozdělení [[Poddruh|poddruhů]], které se [[Výskyt|vyskytují]] zcela nebo částečně ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]], je: <ref name=":1" /><ref>{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Hall |
|||
| jméno = E. Raymond (Eugene Raymond) |
|||
| titul = A Synopsis of the North American Lagomorpha |
|||
| url = http://www.gutenberg.org/ebooks/32426 |
|||
| jazyk = English |
|||
}}</ref> |
|||
* ''Lepus californicus altamirae'' (Nelson) |
|||
* ''L. c. asellus'' (G. S. Miller) |
|||
* ''L. c. bennettii'' (Gray) – coastal southern California to Baja California Norte |
|||
* ''L. c. californicus'' (Gray) – coastal Oregon to coastal and Central Valley California |
|||
* ''L. c. curti'' (E. R. Hall) |
|||
* ''L. c. deserticola'' (Mearns) – southern Idaho to Sonora |
|||
* ''L. c. ememicus'' (J. A. Allen) - central Arizona tu Sorona |
|||
* ''L. c. festinus'' (Nelson) |
|||
* ''L. c. magdalenae'' (Nelson) |
|||
* ''L. c. martirensis'' (J. M. Stowell)) |
|||
* ''L. c. melanotis'' (Mearns) – South Dakota to Iowa, Missouri, and central Texas |
|||
* ''L. c. merriamai'' (Mearns) – south-central and southeastern Texas to Tamaulipas |
|||
* ''L. c. richardsonii'' (Bachman) – central California |
|||
* ''L. c. sheldoni'' (W. H. Burt) |
|||
* ''L. c. texianus'' (Waterhouse) – southeastern Utah and southwestern Colorado to Zacatecas |
|||
* ''L. c. wallawalla'' (Merriam) – eastern Washington to northeastern California and northwestern Nevada |
|||
* ''L. c. xanti'' (Thomas) |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 2. 4. 2018, 20:35
 Zajíc tmavoocasý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | zajícovci (Lagomorpha) |
| Čeleď | zajícovití (Leporidae) |
| Rod | zajíc (Lepus) |
| Binomické jméno | |
| Lepus californicus Gray, 1837 | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zajíc tmavoocasý (Lepus californicus) je druh zajíce západních Spojených států a Mexika, kde se nachází na výškách od hladiny moře až po 3000 m. Dosáhne-li délku kolem 61 cm a váhy od 1,4 do 2,7 kg, je nejkrásnější severní americký zajíc. Jejich chov závisí na místě; to typicky na začátku jara, ale může pokračovat po celý rok v teplém podnebí. Mládě se rodí plně srstnaté s otevřenýma očima; jsou dobře maskované a jsou aktivní během několika minut po narození, proto samice nezůstanou s mláďaty, s výjimkou ošetřovatelství.
V zimě migruje nebo přezimuje a využívá stejného prostředí od 0,4 do 1,2 mi2 (1-3 km2) celoročně. Jeho strava se skládá z trav, bylin, větví. Větve obecně tvoří většinu zimních diet, zatímco trávy a byliny využívají na jaře a na začátku léta. Zajíc tmavoocasý je častou kořistí pro dravce a masožravce, jako jsou orli, jestřábi, sovy, kojoti, lišky a divoké kočky. Králíci tohoto druhu mají hodně ektoparazitů včetně blech, klíšťat, vší a roztočů; z tohoto důvodu se lovci často vyhýbají lovu.
Popis
Stejně jako u ostatních zajíců má tento druh černý ocas, výrazné dlouhé uši a dlouhé silné zadní nohy charakteristické pro zajíce. Dosáhne-li délku přibližně 61 cm a váhy od 1,4 do 2,7 kg, je Zajíc tmavoocasý největší severní americký zajíc po zajíci ušatém a zajíci prériovém . Hřbetní kožešina je šedočerná a spodní tlapy jsou krémově bílé. Uši jsou černě zakončené na vnějším povrchu a nepigmentovány uvnitř. Ventrální povrch ocasu je šedý až bílý. Černý hřbetní povrch ocasu pokračuje až po páteřních pár centimetrů a vytváří krátký černý pruh.[2] Samice jsou větší než samci bez dalších významných rozdílů.[3]
Taxonomie a distribuce
Přestože je uznáno 17 poddruhů, toto číslo může být nadměrné.[4] Pomocí analýzy klastrů anatomických znaků Dixon a další zjistili, že poddruhy zoborožec černého druhu jsou rozděleny do dvou odlišných skupin, které jsou geograficky odděleny západně a východně od skalnatých hor Colorado a řeky Colorado. Navrhly pouze dvě infrataxa: západní poddruh L. c. californicus a východní poddruh L. c. texianus.[5]
Zajíc tmavoocasý je nejrozšířenější zajíc (druh Lepus) v severní Americe. Tento druh zajíců se vyskytuje od Washingtonu na východ k Missouri a na jih k Baja California Sur a Zacatecas. Tyto druhy se rozšiřují v současné době na Great Plains.[4] Zajíc tmavoocasý byl úspěšně vysazen na jižní Floridě a podél pobřeží v Marylandu, New Jersey a Virginii.[6][7]
Rozdělení poddruhů, které se vyskytují zcela nebo částečně ve Spojených státech, je: [7][8]
- Lepus californicus altamirae (Nelson)
- L. c. asellus (G. S. Miller)
- L. c. bennettii (Gray) – coastal southern California to Baja California Norte
- L. c. californicus (Gray) – coastal Oregon to coastal and Central Valley California
- L. c. curti (E. R. Hall)
- L. c. deserticola (Mearns) – southern Idaho to Sonora
- L. c. ememicus (J. A. Allen) - central Arizona tu Sorona
- L. c. festinus (Nelson)
- L. c. magdalenae (Nelson)
- L. c. martirensis (J. M. Stowell))
- L. c. melanotis (Mearns) – South Dakota to Iowa, Missouri, and central Texas
- L. c. merriamai (Mearns) – south-central and southeastern Texas to Tamaulipas
- L. c. richardsonii (Bachman) – central California
- L. c. sheldoni (W. H. Burt)
- L. c. texianus (Waterhouse) – southeastern Utah and southwestern Colorado to Zacatecas
- L. c. wallawalla (Merriam) – eastern Washington to northeastern California and northwestern Nevada
- L. c. xanti (Thomas)
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ O., Whitaker, John. Mammals of the Eastern United States. 3rd ed. vyd. Ithaca: Comstock Pub. Associates xi, 583 pages, 24 pages of plates s. Dostupné online. ISBN 0801434750.
- ↑ Jackrabbits - Big Bend National Park (U.S. National Park Service). www.nps.gov [online]. [cit. 2018-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FLUX, J.; E., S. Acta zoologica Fennica. [s.l.]: [s.n.], 1986. 174 s. ISBN 0001-7299.
- ↑ DIXON, Ken; A. CHAPMAN, J; R. WILLNER, G. The New World jackrabbits and hares (genus Lepus). 2. Numerical taxonomic analysis. Acta Zoologica Fennica. 1983-01-01, roč. 174, s. 53–56. Dostupné online [cit. 2018-04-02].
- ↑ DIXON,, J; A. The New World jackrabbits and hares (genus Lepus). 1983. vyd. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ a b Wild mammals of North America : biology, management, and economics. Baltimore: Johns Hopkins University Press xiii, 1147 pages s. Dostupné online. ISBN 0801823536.
- ↑ HALL, E. Raymond (Eugene Raymond). A Synopsis of the North American Lagomorpha. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (English)
