(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí – Wikipedie Přeskočit na obsah

Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.3) (Robot: Přidávám bg:Иларий Пиктавийски
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.3) (Robot: Přidávám el:Ιλάριος Πικταβίου
Řádek 56: Řádek 56:
[[ceb:Hilario sa Poitiers]]
[[ceb:Hilario sa Poitiers]]
[[de:Hilarius von Poitiers]]
[[de:Hilarius von Poitiers]]
[[el:Ιλάριος Πικταβίου]]
[[en:Hilary of Poitiers]]
[[en:Hilary of Poitiers]]
[[eo:Hilaro]]
[[eo:Hilaro]]

Verze z 27. 6. 2012, 05:26

Šablona:Infobox světec

Sv. Hilarius z Poitiers (asi 31513. ledna 367) byl latinsky píšícím teologem 4. století.

Narodil se narodil kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání a dovedl také číst řecky. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Ve stejné době napsal císaři Constantiovi II., aby se ohradil proti násilí páchané ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae) svolaný Constantiem roku 356 byl spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o TrojiciDe Trinitate – sepsaný v letech 359 a 360 je prvním zdařilým pokusem vyjádřit latinské subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Toto rozsáhlé pojednání je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Trojici, které překonává až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu (a tak si vysloužil přezdívku malleus Arianorum a Atanáš Západu). Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve. Taktéž je označován titulem Malleus Arianorum, který znamená „kladivo proti ariánům". Někdy je též nazýván Atanášem Západu.

Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.