(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí – Wikipedie Přeskočit na obsah

Hilarius z Poitiers: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Viti H. (diskuse | příspěvky)
odstr. duplicitní formulace
MerlIwBot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Přidávám hr:Hilarije iz Poitiersa
Řádek 62: Řádek 62:
[[fi:Hilarius Poitierslainen]]
[[fi:Hilarius Poitierslainen]]
[[fr:Hilaire de Poitiers]]
[[fr:Hilaire de Poitiers]]
[[hr:Hilarije iz Poitiersa]]
[[hu:Poitiers-i Szent Hilár]]
[[hu:Poitiers-i Szent Hilár]]
[[it:Ilario di Poitiers]]
[[it:Ilario di Poitiers]]

Verze z 7. 10. 2012, 04:13

Šablona:Infobox světec

Sv. Hilarius z Poitiers (asi 31513. ledna 367) byl latinsky píšícím teologem 4. století.

Narodil se narodil kolem roku 315 v Poitiers (dnešní Francie, lat. Pictavium, odsud jeho latinské jméno Hilarius Pictaviensis) pohanským rodičům, dostalo se mu vynikajícího vzdělání a dovedl také číst řecky. Studoval spisy Starého a Nového zákona, což jej přivedlo k tomu, aby opustil dosud hájený novoplatónismus a přijal křesťanství spolu se svou ženou a dcerou.

Obyvatelé Poitiers si jej vážili natolik, že jej roku 353 zvolili biskupem, ačkoli byl stále ženat a měl dceru. Jedním z prvních kroků, které podnikl, bylo prosazení exkomunikace Saturnina, ariánského biskupa města Arles.

Ve stejné době napsal císaři Constantiovi II., aby se ohradil proti násilí páchané ariány na katolících. Úspěšný nebyl – na synodě v Beziers (Biterrae) svolaný Constantiem roku 356 byl spolu s Rhodanem z Toulouse poslán do exilu ve Frýgii, kde strávil čtyři roky.

Nadále se účastnil debat, které měly vyřešit trvající spory uvnitř církve v otázce Nicejského vyznání víry. Jeho spis o TrojiciDe Trinitate – sepsaný v letech 359 a 360 je prvním zdařilým pokusem vyjádřit latinské subtilní teologické termíny, doposud definované pouze řecky. Toto rozsáhlé pojednání je nejvýznamnějším pojednáním starověké církve o Trojici, které překonává až stejnojmenné dílo Augustinovo v první čtvrtině 5. století.

Po svém návratu z vyhnanství se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení Prvního nikajského koncilu, čímž si si vysloužil přezdívku malleus Arianorum („kladivo proti ariánům") či Atanáš Západu. Zemřel 13. ledna 367. V roce 1852 byl prohlášen za učitele církve.

Životopis Hilariův, sepsaný Venantiem Fortunatem kolem roku 550 není považován za dostatečně seriózní pramen. Spolehlivější jsou však Jeronýmovy poznámky v De viris illustribus' (kap. 100), Kronika Sulpicia Severa (2, 39–45) a Hilariovy vlastní spisy.

Hilarius je považován za prvního latinsky píšícího autora církevních hymnů. Ve svém myšlení jde ve stopách dvou velkých alexandrijských teologů, Órigena a Atanáše (Athanasia). Zvláště v exegetických dílech je však myslitelem poměrně nezávislým a originálním. Z jeho biblických spisů se nám zachovaly Tractatus super Psalmos a Commentarius in Evangelium Matthaei.

Literatura

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.