Androgynie
Androgynie, z řeckého anér „muž“ a gyné „žena“ je stav, kdy jsou přítomny mužské i ženské znaky, tedy oboupohlavnost. V biologii může být chápán jako synonymum k hermafroditismu, respektive u lidí intersexuality, v psychologii kombinaci osobnostních rysů tradičně přisuzovaným pohlavím. V různých kulturách a epochách byla, často v závislosti na kontextu, jak odmítána, tak oceňována. V západní společnosti začala být androgynie přijímána především od 60. let 20. století v souvislosti s druhou vlnou feminismu, sexuální revolucí a hnutím za práva LGBT lidí.[1][2]
Etymologie
[editovat | editovat zdroj]Androgynie jako podstatné jméno se začala užívat cca kolem roku 1850 a nominalizovala přídavné jméno androgynní. Použití přídavného jména se datuje od počátku 17. století a je samo odvozeno od staršího francouzského (14. století) a anglického (r. 1550) termínu androgyne. Termíny jsou nakonec odvozeny ze Starověké řečtiny: ἀνδρόγυνοςod ἀνήρ,mající původ v ἀ
Historie
[editovat | editovat zdroj]V západní kultuře byla androgynie někdy spojována s pozitivně chápanou celistvostí či totalitou.[2] Androgynie mezi lidmi – fyzické, psychické, a kulturní – je doložena od nejstarší historie a skrze světové kultury. Starověký řecký mýtus o Hermaphroditovi a Salmacis, dvě božstva spojena do jednoho nesmrtelníka – poskytl referenční rámec používaný v Západní kultuře po staletí. Androgynie a homosexualita jsou vidět v Platónově Symposiu v mýtu, který Aristofanés vypráví publiku.[4] Lidé bývali dříve sférické bytosti se dvěma těly, které k sobě byly připojeny zády. Existovaly tři pohlaví: mužsko-mužští lidé, kteří sestoupili ze slunce, žensko-ženští lidé, kteří sestoupili ze země, a mužsko-ženští lidé, kteří přišli z měsíce. Poslední pár představuje androgynní pár. Tito sféričtí lidé se snažili převzít božskou moc, ale nepodařilo se jim to. Zeus se tedy rozhodl nechat je rozpůlit, a přiměl Apolla, aby je sešil dohromady a nechal pupík na připomenutí, že nemají vzdorovat bohům. Kdyby to udělali znovu, nechal by je rozpůlit a mohli by skákat jen po jedné noze. Platón v tomto díle tvrdí, že homosexualita není hanebná. Toto je jeden z nejstarších odkazů na androgynii. Jiné rané odkazy na androgynii zahrnují astronomii, kde názvem androgyn pojmenovávali planety, které měnily teplotu.[5]
Filozofové jako Philo z Alexandrie a raně křesťanští vůdci jako Órigenés, Řehoř z Nyssy nadále podporovali myšlenku androgynie jako původní a dokonalý lidský stav během pozdní antiky."[6] Ve středověké Evropě, hrál pojem androgynie důležitou roli v křesťanské teologické debatě a alchymistické teorii. Vlivní teologové, například Jan z Damašku a John Scottus Eriugena nadále podporovali předpodzimní androgynii navrhovanou ranými církevními otci, zatímco ostatní duchovenstvo vykládalo a diskutovalo o vhodném názoru a léčbě současných "hermafroditů."[6]
Zahrnování androgynie v západním esotericismu pokračovalo do moderní doby. Antologie Alchemických myšlenek De Alchemia z roku 1550 obsahovala vlivný Růženec filosofů, který znázorňuje posvátné manželství mužského principu (Sol) s ženským principem (Luna), vytvářející "Božského Androgyna," reprezentující alchymistické hermetické přesvědčení v dualismus, transformaci, a transcendentální dokonalost unie protikladů.[7] Symbolika a význam androgynie byla středem pozornosti německého mystika Jakoba Böhmeho a švédského filozofa Emanuela Swedenborga. Filozofický koncept "Všeobecného Androgyna" (nebo "Univerzálního Hermafrodita") – dokonalého splynutí pohlaví, které předcházely dnešnímu zkaženému světu a/nebo byla utopie dalšího – také hrála ústřední bod v Rosicrucianově doktríně[8] a filozofických tradicích jako Swedenborgianismus a teosofii. Architekt dvacátého století Claude Fayette Bragdon vyjádřil za použití stavebních bloků v mnohých ze svých nejznámějších děl tento koncept matematicky jako magický čtverec.[9]
Romantičtí básníci Samuel Taylor Coleridge a Percy Bysshe Shelley nebo spisovatelka Virginia Woolf se domnívali, že velký tvůrčí duch musí být androgynní. Psycholog Carl Gustav Jung považoval za zdravou lidskou duši taktéž za androgynní, s animem a animou v rovnováze, která díky tomu může dosáhnout svého plného potenciálu.[2]
Feminismus a osvobození gayů
[editovat | editovat zdroj]Na přelomu 60. a 70. let 20. století se androgynita počala objevovat ve feministickém myšlení a v souvislosti s hnutím za osvobození gayů. Aktivista za gay práva Dennis Altman ve své knize Homosexual Oppression and Liberation z roku 1972 volal po konci represe, která člověku zabraňuje přijmout jeho esenciálně androgynní povahu. Podobnou myšlenku zastávala antropoložka Gayle Rubin, která v roce 1975 označil ideální společnost takovou, která je androgynní, postrádající koncept genderu a kde je pohlaví jedince irelevantní v ohledu na toho, koho může nebo nemůže milovat. Feministická autorka Carolyn Heilbrun ve své knize Toward a Recognition of Androgyny z roku 1973 zastávala názor, že pohlaví existuje jako spektrum, v rámci kterého by jedinec měl mít dovoleno nalézt své místo bez ohledu na zvyky okolí.[2]
Zároveň byla ale ve feministickém prostředí androgynita kritizována. Básnířka Adrianne Rich po počáteční pozitivním náhledu na ní začala androgynitu kritizovat a stejně jako někteří další ji označila za něco, co ve skutečnosti podporuje patriarchát. Podle těchto názorů se skrze ní politický, systémový, problém redukuje na osobní volbu a obraz androgyna je často jen obrazem mužem zdokonaleného skrze přídavek malé dávky ženství. V souvislosti s androgynitou módy přelomu 70. a 80. let 20. století bylo poukázáno například na to, že glam rockoví a heavy metaloví hudebníci, se svou výraznou androgynitou, nijak neohrožovali heterosexuální a sexistické normy, zatímco explicitně bisexuální David Bowie nebo příliš „butch“ kulturistka Bev Francis, přitahovali negativní pozornost.[2]
Také v prostředí gay hnutí přestala být androgynita ideálem a homosexuální muži přestali chápat svou identitu jako kombinaci mužského a ženského elementu, což byl pohled vycházející ze starších koncepcí třetího pohlaví, uranismu nebo sexuální inverze. Z těchto důvodů začal z gay kultury mizet drag queens, dichotomie jako femme/butch a další formy překračování či kombinování genderu. Projevil se v tom vliv Michela Foucalta, který označil gender za pouhý sociální konstrukt. Ze stejného důvodu ale došlo v rámci LGBT hnutí na přelomu 20. a 21. století k návratu překračování či kombinování genderu, nyní jako kritika převládající chápání genderu jako binárního. I tato „nová androgynita“ zůstává předmětem kritiky některých feministek, jako je například Biddy Martin.[2]
Symboly a ikonografie
[editovat | editovat zdroj]
Ve starověkém a středověkém světě byli androgynie a hermafroditi zastoupeni v umění caduceusem, holí s transformační silou v antické řecko-římské mytologii. Caduceus byl vytvořen Teiresiem a představuje jeho transformaci do ženy, kterou způsobila bohyně Héra resp. Juno, jako trest za napadení pářících se hadů. Caduceus byl později v majetku Herma resp. Merkura a stal se základem astronomického symbolu pro planetu Merkur a pro botanické označení hermafrodita. Tento symbol je někdy užíván pro označení transgender lidí.
Další známou ikonou androgynie ve středověkém a raně moderním období byla Rebis, figura spojující muže a ženu, často se solárními a lunárními motivy. Dalším symbolem byl sluneční kříž, který spojil kříž (nebo saltire), symbol muže, s kruhem, symbolem ženy.[10] Tento znak je nyní astronomickým symbolem pro planetu Zemi.[11]
 |
 |
 |
 |
Genderové identity
[editovat | editovat zdroj]Pro člověka je androgyn z hlediska genderové identity osoba, která nezapadá do typické mužské či ženské genderové role jeho společnosti. Androgyni mohou také užívat termín "ambigender" nebo "polygender" k jejich vyjádření. Mnoho androgynů se označují za mentálně mezi mužem a ženou. Mohou se označovat jako "non-gender", "genderově neutrální" (gender neutral), "agender", "mezi pohlavími", "genderqueer", "non-binary" (nebinární), "multigender", "intergendered", "pangender" nebo "gender fluid",[12] nicméně tyto termíny se lehce liší v definici. Osoba, která je androgynní, se může zavázat s tím, co je bráno jako mužské nebo ženské chování a úkoly. Mají vyváženou identitu, která zahrnuje přednosti obou pohlaví a mohou se odloučit od sociálně přidělených úkolů jednoho z pohlaví.[13] Lidé, kteří jsou androgynní, neberou v potaz, které vlastnosti jsou kulturně zkonstruované specificky pro muže a které pro ženy v dané společnosti, a raději se zaměřují na chování, které je nejvíce efektivní v dané situaci.[13]
Bemin inventář genderových rolí
[editovat | editovat zdroj]Bemin inventář genderových rolí (BSRI) byl sestaven ranou vůdčí zastánkyní androgynie, Sandrou Bem (1977).[14] BSRI je jedním z nejvíce používaných genderových měřítek. Na základě individuálních odpovědí na položky v BSRI jsou klasifikovány jako jedny ze čtyř genderových rolí orientace: mužská, ženská, androgynní a nediferencovaná. Bem chápala, že mužské i ženské vlastnosti mohou být vyjadřovány kýmkoliv a to by určovalo dané orientace genderových rolí.[15]
Androgynní člověk je žena nebo muž, který má vysoký stupeň obou, ženských (expresivních) a mužských (instrumentálních) rysů. Ženský jedinec je zařazen vysoko v ženských (expresivních) vlastnostech a nízko v mužských (instrumentálních) rysech. Mužský jedinec je zařazen vysoko v instrumentálních rysech a nízko ve expresivních rysech. Nediferencovaná osoba je řazena nízko v ženských i mužských rysech.[14]
Pohlaví a chování
[editovat | editovat zdroj]Lesby, které se nedefinují jako butch (výrazně mužné) nebo femme (výrazně ženské), se mohou identifikovat s různými jinými označeními včetně "androgynní", zkráceně "andro". K několika dalším příkladům patří "lipstick lesbian", "tomboy", a "tom suay", což thajsky znamená 'krásná butch'. Některé lesby celkově odmítají označení genderových performativit a neschvalují jejich uvalení ostatními. Všimněte si, že androgyni a butch jsou často považovány za ekvivalentní definice, i když méně na butch/femme scéně.
Nedávno ražené slovo genderqueer je často používáno k odkázání na androgynii, ale pojmy "genderqueer" a "androgynie" (nebo "androgynní") nejsou ekvivalentní, ani zaměnitelné. "Genderqueer" není specifické pro androgyny. Není to označení genderové identity a může odkazovat na jakoukoli osobu, cisgender nebo transgender, jejichž chování spadá mimo běžné genderové normy. Kromě toho, "genderqueer", na základě jeho vazby s queer kulturou, nese společensko-politické konotace, které androgynie nenese. Z těchto důvodů někteří androgyni mohou označení "genderqueer" považovat za nepřesné, nepoužitelné, nebo urážlivé. "Androgneita" je realizovatelnou alternativou k "androgynii" pro odlišení vnitřních (psychologických) faktorů od vnějších (vizuálních) faktorů.[16]
Pojmy jako "bisexuál", "heterosexuál" a homosexuál mají menší význam pro androgyny, kteří se za muže ani ženy často nepovažují. Slova gynefilie a androfilie se jen zřídkakdy používají, a někteří je popisují jako androsexuály. Tato slova se však vztahují na pohlaví osoby, která je přitahuje, ale neoznačují žádné konkrétní pohlaví na straně osoby, která cítí přitažlivost.
[17]
Podle Sandry Bem jsou androgynní muži a ženy flexibilnější a s lepším mentálním zdravím než mužští a ženští jedinci; nediferencovaní jedinci jsou méně kompetentní.[14] Mladší výzkum toto zjištění do určité míry odhalil a Bem sama zjistila nedostatky v její původní průkopnické práci. Teď dává přednost práci s teorií genderového schématu.
Do určité míry kontext ovlivňuje, která genderová role je nejvíce adaptivní. V blízkých vztazích mohou být ženská nebo androgynní role více žádoucí kvůli expresivní podstatě blízkých vztahů. Nicméně mužská nebo androgynní pohlavní role může být více žádoucí v akademickém a pracovním nasazení kvůli požadavkům na akci a asertivnost.
Jedna studie zjistila, že mužští a androgynní jedinci měli vyšší očekávání v kontrole výsledku jejich akademickém úsilí než ženští či nediferencovaní jedinci.[18]
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Říci, že kultura nebo vztah je androgynní, znamená říci, že postrádá rigidní genderové role a že zahrnutí lidé projevují vlastnosti či se podílejí v aktivitách tradičně asociovaných s opačným pohlavím. Termín "androgynní" je často používán k odkazu na osobu, u které kvůli jejímu vzhledu jde obtížně určit pohlaví, ale celkově se nepoužívá k popisu intersexuality, transgender nebo two-spirit lidí. Občas si lidé nepovažující se za androgyna adaptují vzhled tak, aby vypadali androgynně. Tato vnější androgynie byla použita jako módní vyjádření a některé mírnější formy (např.: ženy nosí pánské kalhoty/muži nosí sukně) nejsou vnímány jako transgenderové chování.
Fyzické vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Androgynní rysy jsou takové, které buď nemají pohlavní hodnotu nebo mají některé aspekty obvykle připisovány opačnému pohlaví. Fyzická androgynie; někteří intersexuální a non-intersexuální lidé mohou vykazovat androgynní fyzické rysy. To je odlišné od androgynie, která se týká osobní a sociální anomálie v pohlaví, a je také odlišný od psychologické androgynie, která je otázkou genderové identity.[12]
Alternativy
[editovat | editovat zdroj]Alternativní androgynie je transcendence genderové role: názor, že jednotlivé kompetence by měly být rozčleněny na osobní bázi spíše než na podstatě mužskosti, ženskosti nebo androgynie.[19]
V agenderismu je rozdělení lidí na muže a ženy (ve smyslu psychiky), považováno za chybné a umělé.[20]
Módní historie
[editovat | editovat zdroj]Téměř v celé západní kultuře společnost vytvořila pravidla, aby zamezila lidem oblékat se do jiného oblečení, než jaké náleží jejich pohlaví. Společnost definovala kalhoty jako pánské oblečení a ženy by za jejich nošení byly odsuzovány.[21] Nicméně, během 18. století bylo možno vidět špionky a Vivandières, které na sobě nosily určitou uniformu s šaty přes kalhoty. Ženské aktivistky se v té době také rozhodly, že budou nosit kalhoty, například Luisa Capetillo, aktivistka za ženská práva a první žena v Portoriku, která se na veřejnosti ukázala v kalhotách.[22]
Na počátku 19. století se objevilo rozmazání tradiční genderové role objevující se s První světovou válkou a součástí nové módy takových módních průkopníků jako Paulse se staly kalhoty prominentními v rozostření tradiční genderové role, které se objevily s První světovou válkou a byly zavedeny do módy módními průkopnícemi jako byly Paula Poireta a Coco Chanel. Nejen mladé nekonvenční ženy začaly být oblíbené, bylo to navíc doprovázeno vkusem, který dal ženám androgynní vzhled.[23] Coco Chanel, která milovala nošení kalhot, se do toho vložila a představila plážová pyžama a jezdecké kalhoty pro ženy.[21] Během 30. let 20. století, okouzlující herečky, jako například Marlene Dietrich fascinovaly a šokovaly silnou touhou nosit kalhoty a přijmout androgynní styl. Nejen že je ikonou stylu pro androgynní lidi, ale také je známá jako první herečka, která si na premiéru oblékla kalhoty.[24]
Během 60. a 70. let 20. století se předpokládalo, že ženské osvobozenecké hnutí, pohlavní osvobození a Stonewallské nepokoje odehrávající se v tehdejší době přispěly k tomu, jaká móda byla a jak ovlivnila tehdejší módní designéry, jako byla například Yves Saint Laurent.[25] Yves Saint Laurent navrhl Le Smoking oblek a poprvé jej představil v roce 1966, a erotizované androgynní fotografie Helmuta Newtona udělaly z Le Smoking ikonu.[26] Le Smoking oblek bylo kontroverzní vyjádření ženskosti a způsobil převrat v nošení kalhot.
Elvis Presley je považován za prvního člověka, který představil androgynní styl v rock'n'rollu a udělal z toho vzor pro všechny rock'n'rollové hvězdy od roku 1950.[27] Jeho oční líčení v lidech evokovalo myšlenku, že je zženštilý muž,[28] ale Elvis Presley byl považován za prototyp vzhledu v rock'n'rollu.[27] Rolling Stones, řekl Mick Jagger, se stal androgynní "hned a nevědomě", díky němu.[28]
Nicméně, vzestup androgynního oblékání pro muže opravdu začal v průběhu 60. a 70. let. Když Rolling Stones hráli v Londýnském Hyde Parku v roce 1969, Mick Jagger měl na sobě bílé 'pánské šaty' navržené britským designérem Mr Fishem.[29] Mr Fish, také známý jako Michael Fish, byl nejmódnější návrhář triček v Londýně, vynálezce širokých vázanek a hlavní módní vůdce Paví revoluce v pánské módě. Jeho tvorba pro Micka Jaggera byla považována za ztělesnění svižných 60. let.[30] Od té doby byl androgynní styl přijat mnoha celebritami.
Během 70. let nosil Jimi Hendrix boty s vysokými podpatky a blůzy poměrně často a David Bowie představil své alter ego Ziggyho Stardusta, postavu, která byla symbolem sexuální nejednoznačnosti, když nahrál album 'The Rise and Fall of Ziggy Stardust and Spiders from Mars'.[31] To se událo v době, kdy androgynie vstoupila do středního proudu v 70. letech a měla velký vliv na pop kulturu. Dalším významným vlivem během této doby byl John Travolta, jeden z androgynních mužských hrdinů post-counter-kultury disco éry v 70. letech, který hrál v Pomádě a Horečce sobotní Noci.[32]
Genderově zkřížený vzhled Grace Jones v 80. letech překvapil veřejnost, ale její androgynní styl a výstřední osobnost inspirovaly mnoho lidí a stala se androgynní ikonou pro moderní celebrity.[33] Toto bylo vnímáno jako kontroverzní, ale od té doby počet designérů unisex oblečení v pozdních 90. letech vzrostl a androgynní styl byl široce přijat. Hranice mezi tradičními ideály muže a ženy se staly více rozmazané v průběhu let a netřeba dodávat, že naše generace bude i nadále posunovat tyto hranice a vyzývat společnost. Androgynie získala větší význam v populární kultuře na počátku 21. století.[34] Módní průmysl[35] i pop kultura ji přijali a dokonce zpopularizovaly "androgynní" vzhled s několika současními popovými hvězdami oslavovanými jako kreativní udavači trendů.
Vzestup metrosexuálů v prvním desetiletí po roce 2000 byl také popsán jako související jev spojený s tímto trendem. Tradiční genderové stereotypy byly zpochybněny a obnoveny v posledních letech, datující se do 60. let 20. století., hnutí hippie a flower power. Umělci ve filmu jako je Leonardo DiCaprio, si pohrávali se "skinny" (hubeným) vzhledem v 90. letech, odklon z tradiční maskulinity, který vedl k módnímu výstřelku zvanému "Leo mánie".[36] Tento trend přišel dlouho po hudebních hvězdách jako David Bowie, Boy George, Prince a Annie Lennox, kteří zpochybnili normy v 70. letech a dali základ cross gender oblečení v 80. letech. Hudební hvězdy jako Marilyn Manson a kapela Placebo používali oblečení a make-up k vytvoření androgynní kultury v 90. letech a první dekádě 21. století.[37] Manson se dokonce objevil jako bezpohlavní na obalu jeho alba Mechanical Animals, kde ukazoval ňadra a žádné pohlavní orgány.
Zatímco 90. léta rozvinula a módně vyvinula přitažlivost unisex oblečení, začal vzrůstat počet designérů, kterým se tento vzhled líbil, jako například Helmut Lang, Giorgio Armani a Pierre Cardin, módní trendy se do středního proudu dostaly v prvním desetiletí 21. století a zahrnovaly muže, kteří zkoušeli různé účesy: dlouhé, barvené a melírované vlasy. Muži v katalozích začali nosit šperky, make-up, visual kei a pěstěné strniště. Tyto styly se staly významnými v populárních trendech 21. století, v západním světě i Asii.[40] Japonské a korejské kultury vytvořily z androgynního vzhledu pozitivní atribut ve společnosti, jak je znázorněno v K-popu, J-popu,[41] anime a manze,[42] stejně jako v módním průmyslu.[43]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Androgyny na anglické Wikipedii.
- ↑ androgyny [online]. Encyclopaedia Britannica, rev. 2. 2. 2024 [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f TYLOR, Carole-Anne. Androgyny. In: HAGGERTY, George. Encyclopedia of Gay Histories and Cultures: An Encyclopedia. [s.l.]: Routledge, 2000. ISBN 0-203-79612-8. S. 81–83. (anglicky)
- ↑ Online Etymology Dictionary: androgynous [online]. [cit. 2013-07-13]. Dostupné online.
- ↑ The Symposium: and, The Phaedrus; Plato's erotic dialogues. Albany: State University of New York Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0-7914-1617-4.
- ↑ Androgyn [online]. University of Michigan Library [cit. 2015-04-01]. Dostupné online.
- ↑ a b van der Lugt, Maaike, “Sex Difference in Medieval Theology and Canon Law,” Medieval Feminist Forum (University of Iowa) vol. 46 no. 1 (2010): 101–121
- ↑ Dennis William Hauck, The Complete Idiot’s Guide to Alchemy (New York: Penguin, 2008), 241
- ↑ William Wallace Atkinson, The Secret Doctrines of the Rosicrucians (London: L.N. Fowler & Co., 1918), 52-61.
- ↑ Ellis, Eugenia Victoria (June 2004).
- ↑ William Wallace Atkinson, The Secret Doctrines of the Rosicrucians (London: L.N. Fowler & Co., 1918), 53-54.
- ↑ http://solarsystem.nasa.gov/galleries/solar-system-symbols%7Caccessed Archivováno 14. 8. 2016 na Wayback Machine. February 23, 2016
- ↑ a b Definition of androgynous: Dictionary and Thesaurus [online]. [cit. 2013-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-25.
- ↑ a b Woodhill, Brenda; Samuels, Curtis (2004).
- ↑ a b c Santrock, J. W. (2008).
- ↑ DEFRANCISCO, Victoria L. Gender in Communication. [s.l.]: SAGE Publications, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-4522-2009-3. S. 11.
- ↑ Psychological Androgyny -- A Personal Take [online]. [cit. 2014-07-13]. Dostupné v archivu.
- ↑ New world coming: the 1920s and the making of modern America.
- ↑ Choi, N. (2004).
- ↑ Pleck, J. H. (1995).
- ↑ BUTLER, Judith P. Bodies that Matter: On the Discursive Limits of 'Sex'. New York: Routledge, 1993. Dostupné online. S. 2–3.
- ↑ a b EWING, E.; MACKRELL, A. History of Twentieth Century Fashion. L.A: Quite Specific Media Group Ltd, 2002.
- ↑ VALLE-FERRER, Norma. Luisa Capetillo, Pioneer Puerto Rican Feminist: With the collaboration of students from the Graduate Program in Translation, The University of Puerto Rico, Río Piedras, Spring 1991. [s.l.]: Peter Lang Publishing Inc., 2006-06-01. Dostupné online. ISBN 9780820442853. (English)
- ↑ KÖKSAL, Duygu; FALIEROU, Anastasia. A Social History of Late Ottoman Women: New Perspectives. [s.l.]: BRILL, 2013-10-10. Dostupné online. ISBN 9789004255258. (anglicky)
- ↑ Harriet Fisher [online]. [cit. 2016-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-16.
- ↑ COMMENTATOR, Sally Kohn, CNN Political. The Seventies: The sex freakout [online]. Dostupné online.
- ↑ MOET, Sophie. Androgyny and Feminism [online]. 2014-05-01. Dostupné online.
- ↑ a b Elvis Never Gets Credit for One of His Greatest Gifts to Rock ‘n Roll [online]. 2016-01-08. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DANIEL, Pete. Lost Revolutions: The South in the 1950s. [s.l.]: Univ of North Carolina Press, 2000-01-01. Dostupné online. ISBN 9780807848487. (anglicky)
- ↑ BAKER, Lindsay. His or hers: Will androgynous fashion catch on? [online]. Dostupné online.
- ↑ Mick Jagger's white dress cast him as a romantic hero [online]. Dostupné online.
- ↑ LALOVIC, Itana. Androgyny in the fashion world [online]. 2013-11-19. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REHLING, Nicola. Extra-Ordinary Men: White Heterosexual Masculinity and Contemporary Popular Cinema. [s.l.]: Lexington Books, 2010-06-21. Dostupné online. ISBN 9781461633426. (anglicky)
- ↑ Androgynous Fashion Moments [online]. 2015-05-14. Dostupné online.
- ↑ Androgyny becoming global? [online]. uniorb.com [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-26.
- ↑ WENDLANDT, Astrid. Androgynous look back for spring. Reuters. Dostupné online [cit. 17 December 2010].
- ↑ Peter Hartlaub. The teenage fans from 'Titanic' days jump ship as Leonardo DiCaprio moves on [online]. sfgate.com, February 24, 2005 [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.
- ↑ CAVENDISH, Marshall. Sex and Society, Vol 1. [s.l.]: Paul Bernabeo, 2010. S. 69.
- ↑ Move over, Psy! Here comes G-Dragon style [online]. The Independent, 2014-08-17 [cit. 2015-04-05]. Dostupné online.
- ↑ K-pop: a beginner's guide [online]. The Guardian, 2014-03-03 [cit. 2015-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Androgynous look catches on. The Himalayan Times. September 13–16, 2010. Dostupné online [cit. 17 December 2010].
- ↑ Harajuku Girls Harajuku Clothes And Harajuku Gothic fashion Secrets [online]. Tokyo Top Guide [cit. 2010-12-17]. Dostupné v archivu.
- ↑ Profile of Kagerou [online]. jpopasia.com [cit. 2010-12-17]. Dostupné online.
- ↑ WEBB, Martin. Japan Fashion Week in Tokyo 2005. A stitch in time?. The Japan Times. 13 November 2005. Dostupné online [cit. 17 December 2010].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Androgyn na Wikimedia Commons
