Činka (mlhovina)
| Činka (mlhovina) | |
|---|---|
 Snímek mlhoviny z dalekohledu VLT | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | planetární mlhovina |
| Objevitel | Charles Messier |
| Datum objevu | 12. června 1764 |
| Rektascenze | 19h 59m 36,36s[1] |
| Deklinace | 22°43′16,3″[1] |
| Souhvězdí | Lištička (lat. Vulpecula) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 14,089[2][3], 13,749[3], 14,247[3], 14,405[3], 14,033 4[4], 11,786[5] a 10,609[5] |
| Úhlová velikost | 8,0′×5,7′[6] |
| Vzdálenost | 376,293 5 pc |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | 1[7] ly |
| Absolutní magnituda (V) | −0,5 |
| Označení v katalozích | |
| Messierův katalog | M 27 |
| New General Catalogue | NGC 6853 |
| IRAS | IRAS 19574+2234 |
| Jiná označení | M 27, NGC 6853[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Činka (také Messier 27, M27 nebo NGC 6853) je známá jasná planetární mlhovina v souhvězdí Lištičky. Objevil ji Charles Messier 12. června 1764 jako vůbec první z tohoto druhu vesmírných objektů. Jméno jí dal John Herschel ve svém popisu.[6]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Mlhovina Činka se dá velmi snadno nalézt přibližně 3° severně od hvězdy Gama Sagittae (
Mlhovinu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, protože má pouze mírnou severní deklinaci. Přesto je na severní polokouli lépe pozorovatelná a během letních nocí tam vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku zůstává poměrně nízko nad severním obzorem. Přesto je pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[9] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.
Historie pozorování
[editovat | editovat zdroj]Činku objevil Charles Messier 12. června 1764 a stala se tak vůbec první pozorovanou planetární mlhovinou.[6] William Herschel při jejím pozorování vůbec nepoznal, že jde o mlhovinu, a pokoušel se ji rozložit na hvězdy. To se mu nepodařilo, ale kvůli velkému počtu okolních hvězd v zorném poli usoudil, že by toho mohl dosáhnout větším dalekohledem. Jeho syn John ji však považoval za skutečnou mlhovinu a ve svém popisu poznamenal, že vypadá jako činka, což je označení, které už jí zůstalo.[6] Admirál Smyth ji popsal jako nepochopitelný ale nádherný objekt. William Parsons ji přesto také považoval za rozložitelnou na hvězdy, ale pochopitelně i jeho snažení bylo bezvýsledné. Spolu s oběma Herschely však zanechal velmi přesný popis vzhledu mlhoviny.[8]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Mlhovina je od Země vzdálená přibližně 1250 světelných let, má úhlovou velikost 8′×6′ a odhadované stáří několik tisíc let. Její hvězdná velikost je 7,4 a je tedy jen nepatrně slabší než nejjasnější planetární mlhovina Helix, jejíž světlo je ovšem rozprostřené na výrazně větší ploše a má tedy menší plošnou jasnost. Navíc v porovnání s jinými planetárními mlhovinami ztrácí Činka jen málo ve fotografické jasnosti: 7,6 mag.[6]
Její jasnost i značná úhlová velikost z ní činí oblíbený objekt i pro amatérská pozorování a fotografování. Mlhavé halo ji opticky zvětšuje až na 15 úhlových minut, což je polovina zdánlivého průměru Měsíce.[6]
Skutečný tvar mlhoviny je pravděpodobně protáhlý sféroid, na který je ze Země nahlíženo téměř přesně v jeho rovníkové rovině. Podobný pohled skýtá i další mlhovina M76, které se říká Malá činka. Ze směru jednoho z jejích pólů by pravděpodobně měla prstencový tvar a vypadala by na obloze jako Prstencová mlhovina.[6]
V roce 1970 byla vypočtena skutečná rychlost rozpínání mlhoviny, která dosahuje hodnoty 31 km/s. V roce 1992 pak byla zjištěna zdánlivá rychlost rozpínání, která není větší než 2,3′ za století a z toho vypočtené stáří mlhoviny je nejvýše asi 14 600 let, spíše kolem 12 700 let.[7][10]
Uzlíky
[editovat | editovat zdroj]Tak jako v mnoha jiných planetárních mlhovinách blízkých k Zemi, i v Čince byly pozorovány uzlíky. Hlavní část mlhoviny obsahuje mnoho jasných i tmavých uzlíků, které se navzájem výrazně liší tvarem, a to od souměrných uzlíků s vláknitými ocasy až po nepravidelné uzlíky bez ocasů. Podobně jako v mlhovinách Helix a Eskymák mají i v Čince některá čela uzlíků jasné špičky, která označují místní hranici fotoionizace.[10]
Ústřední hvězda
[editovat | editovat zdroj]Hvězda uprostřed mlhoviny je velmi jasný namodralý trpaslík s hvězdnou velikostí 13,5 a povrchovou teplotou kolem 85 tisíc Kelvinů, který své okolí osvětluje převážně ultrafialovým zářením. Mlhovina však toto záření skrze luminiscenci vyzařuje ve viditelné části spektra, a proto se zdá být výrazně jasnější než ústřední hvězda. Fotograficky byl u ústřední hvězdy nalezen její pravděpodobný společník, který má hvězdnou velikost 17 a není tedy běžnými dalekohledy vidět.[6]
Poloměr hvězdy je 0,055 ± 0,02 poloměrů Slunce a je největší ze všech známých bílých trpaslíků. Její absolutní hvězdná velikost je 5,5. V roce 1999 byla její hmotnost odhadnuta na 0,56 ± 0,01 hmotností Slunce.[11]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nebulosa Manubrio na italské Wikipedii.
- ↑ a b c SIMBAD Astronomical Database: Results for M 27 [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Messier 27. Dostupné online. [cit. 2018-08-20].
- ↑ a b c d Orsola De Marco, David J. Frew: The binary fraction of planetary nebula central stars – I. A high-precision, I-band excess search. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 15. listopadu 2012. DOI 10.1093/MNRAS/STS180.
- ↑ Gaia Data Release 2. 25. dubna 2018.
- ↑ a b Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
- ↑ a b c d e f g h FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 27 [online]. [cit. 2018-08-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b O'DELL, C. R.; BALICK, B.; HAJIAN, A. R., et al. Knots in Nearby Planetary Nebulae. S. 3329–3347. Astronomical Journal [online]. Červen 2002 [cit. 2018-09-06]. Roč. 123, čís. 6, s. 3329–3347. Dostupné online. DOI 10.1086/340726. Bibcode 2002AJ....123.3329O. (anglicky)
- ↑ a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky)
- ↑ Deklinace 23° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 67° od severního nebeského pólu. Severně od 67° severní šířky je tedy tato mlhovina cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 67° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
- ↑ a b O'DELL, C. R.; BALICK, B.; HAJIAN, A. R., et al. Knots in Planetary Nebulae. S. 29–33. Revista Mexicana de Astronomía y Astrofísica [online]. Leden 2003 [cit. 2018-09-06]. Roč. 15, s. 29–33. Dostupné online. Bibcode 2003RMxAC..15...29O. (anglicky)
- ↑ BENEDICT, G. Fritz; MCARTHUR, B. E.; FREDRICK, L. W., et al. Astrometry with The Hubble Space Telescope: A Parallax of the Central Star of the Planetary Nebula NGC 6853. S. 2549–2556. Astronomical Journal [online]. Listopad 2003 [cit. 2018-09-06]. Roč. 126, čís. 5, s. 2549–2556. Dostupné online. arXiv astro-ph/0307449. DOI 10.1086/378603. Bibcode 2003AJ....126.2549B. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Knihy
[editovat | editovat zdroj]- O'MEARA, Stephen James. Deep Sky Companions: The Messier Objects. New York: Cambridge University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-521-55332-6. (anglicky)
Mapy hvězdné oblohy
[editovat | editovat zdroj]- Toshimi Taki. Taki's 8.5 Magnitude Star Atlas [online]. 2005 [cit. 2018-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-05. (anglicky) – Atlas hvězdné oblohy volně stažitelný ve formátu PDF.
- TIRION; RAPPAPORT; LOVI. Uranometria 2000.0 - Volume I - The Northern Hemisphere to -6°. Richmond, Virginia, USA: Willmann-Bell, inc., 1987. Dostupné online. ISBN 0-943396-14-X.
- TIRION; SINNOTT. Sky Atlas 2000.0. 2. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0-933346-90-5.
- TIRION. The Cambridge Star Atlas 2000.0. 3. vyd. Cambridge, USA: Cambridge University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-521-80084-6.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Činka na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for M 27 [online]. [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 27 [online]. [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Lištička [online]. [cit. 2018-08-20]. Dostupné online.
- GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 27 (The Dumbbell Nebula) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- The Dumbbell Nebula [online]. Evropská jižní observatoř, 1998-10-07 [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 27 (The Dumbbell Nebula) [online]. NASA, 2017-10-19 [cit. 2018-08-20]. Dostupné online. (anglicky)
- JACOBY, George. Emission line image of M27 [online]. National Optical Astronomy Observatory [cit. 2018-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-06.