Šedouni
Šedouni | |
---|---|
Žralok širokonosý (Notorynchus cepedianus) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | paryby (Chondrichthyes) |
Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
Řád | šedouni (Hexanchiformes) F. de Buen, 1926 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šedouni (Hexanchiformes) jsou primitivním řádem žraloků, který zahrnuje pouze kolem sedmi recentních druhů. Jedná se o široce rozšířené vrcholové predátory, přičemž žralok širokonosý může být nebezpečný i člověku.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o středně velké až velké žraloky, kteří jako jediní žraloci mají 6 nebo 7 žaberních štěrbin v kombinaci s jednou beztrnou hřbetní ploutví a jednou řitní ploutví.[1] Hřbetní ploutev je přitom relativně malá a umístěna poměrně vzadu na těle. Je možné, že se jedná o adaptaci na přetočení těla břichem vzhůru, což by šedounům umožňovalo vykousávat maso z kořisti pomocí pilkovitých zubů.[2] Páteř zasahuje až dalece do horního laloku ocasní ploutve. Spodní lalok je jen malý. Tlama je velká, oči jsou po stranách hlavy, maličké spirakulum je posazeno dalece za a nad očima.[3] Šedouni nemají oční blánu.[4]
Jedná se o jedny z vrcholových predátorů mořských ekosystémů.[5] Žralok širokonosý (Notorynchus cepedianus) může být nebezpečný i člověku.[6] O biologii šedounů toho není příliš mnoho známo. Šedouni jsou cíleně i nechtěně loveni rybáři, pročež u některých zástupců klesá jejich populace.[5]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]I přes nízkou druhovou rozmanitost jsou šedouni široce rozšířeni ve všech oceánech, kde se dokázali adaptovat na různé typy habitatů od pobřežních teplejších vod po chladnější hlubší vody.[1][3] Mohou se vyskytovat od extrémně mělkých vod bezprostředně u pobřeží do vod hlubokých cirka 2500 m.[5]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Šedouni jsou tradičně považováni za primitivní žraloky, tzn. za jedny z nejbazálnějších žraločích kladů.[1] Nejstarší fosilní zástupci z rodu Notidanoides pochází až z období Jury.[7]
Seznam recentních zástupců
[editovat | editovat zdroj]Taxonomie šedounů je neustále v pohybu, jeden z novějších druhů byl (znovu)ustanoven teprve v roce 2018.[8]
- Čeleď Chlamydoselachidae Garman 1884 – štíhlounovití
- Chlamydoselachus Garman, 1884
- Chlamydoselachus africana Ebert & Compagno, 2009
- Chlamydoselachus anguineus Garman, 1884 – žralok límcový
- Chlamydoselachus Garman, 1884
- Čeleď Hexanchidae J. E. Gray 1851 – šedounovití
- Heptranchias Rafinesque, 1810
- Heptranchias perlo (Bonnaterre, 1788) – žralok sedmižábrý
- Hexanchus Rafinesque, 1810
- Hexanchus griseus (Bonnaterre, 1788) – žralok šedý
- Hexanchus nakamurai Teng, 1962 – žralok Nakamurův
- Hexanchus vitulus Springer & Waller, 1969[8][9]
- Notorynchus Ayres, 1855
- Notorynchus cepedianus (Péron, 1807) – žralok širokonosý
- Heptranchias Rafinesque, 1810
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 50. (anglicky)
- ↑ Ebert, Dando a Fowler 2021, s. 30.
- ↑ a b Ebert, Dando a Fowler 2021, s. 96.
- ↑ NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 73. (anglicky)
- ↑ a b c BARNETT, A.; BRACCINI, J. M.; AWRUCH, C. A. An overview on the role of Hexanchiformes in marine ecosystems: biology, ecology and conservation status of a primitive order of modern sharks. Journal of Fish Biology. 2012-04, roč. 80, čís. 5, s. 966–990. Dostupné online [cit. 2023-12-23]. ISSN 0022-1112. DOI 10.1111/j.1095-8649.2012.03242.x. (anglicky)
- ↑ Notorynchus cepedianus - Sevengill Shark [online]. Florida Museum - Florida Museum of Natural History, rev. 2021-07-19 [cit. 2023-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-23. (anglicky)
- ↑ KRIWET, Jürgen; KLUG, Stefanie. A new Jurassic cow shark (Chondrichthyes, Hexanchiformes) with comments on Jurassic hexanchiform systematics. Swiss Journal of Geosciences. 2011-12, roč. 104, čís. S1, s. 107–114. Dostupné online [cit. 2023-12-23]. ISSN 1661-8726. DOI 10.1007/s00015-011-0075-z. (anglicky)
- ↑ a b DALY-ENGEL, Toby S.; BAREMORE, Ivy E.; GRUBBS, R. Dean. Resurrection of the sixgill shark Hexanchus vitulus Springer & Waller, 1969 (Hexanchiformes, Hexanchidae), with comments on its distribution in the northwest Atlantic Ocean. Marine Biodiversity. 2019-04-01, roč. 49, čís. 2, s. 759–768. Dostupné online [cit. 2023-12-23]. ISSN 1867-1624. DOI 10.1007/s12526-018-0849-x. (anglicky)
- ↑ New species of shark discovered through genetic testing. phys.org [online]. Florida Institute of Technology [cit. 2023-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu šedouni na Wikimedia Commons