Albína Honzáková

PhDr. Albína Honzáková
PhDr. Albína Honzáková
	PhDr. Albína Honzáková. Fotografie (z let asi 1920-1922) z archivu Elišky Krásnohorské
Narození	7. dubna 1877; Kopidlno; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. července 1973 (ve věku 96 let); Praha; Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	pedagožka, publicistka a učitelka
Příbuzní	Bedřich Honzák a Anna Honzáková (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albína Honzáková (7. dubna 1877, Kopidlno^[1] – 11. července 1973, Praha) byla středoškolská profesorka, jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí a editorka feministické literatury.

Mládí a studia

Narodila se v rodině Jana Honzáka a jeho ženy Anny roz. Hlaváčové. Otec, městský a osobní lékař hraběte Ervína Šlika, byl vážený občan a významný osvětový pracovník v Kopidlně na Jičínsku. Po jeho předčasné smrti (na tuberkulózu) se rodina přestěhovala do Prahy.

Měla pět sourozenců. Kromě sestry Anny, která byla promována jako první česká lékařka na pražské univerzitě,^[2] to byli Jan, Marie, Bedřich a Emil.^{[p 1]} Ve svých patnácti letech (1892) nastoupila na první dívčí gymnázium Minerva. Po maturitě na chlapeckém Akademickém gymnáziu (1897) patřila mezi prvních osm českých studentek – imatrikulantek. Na univerzitě byli jejími profesory T. G. Masaryka a Josefa Pekaře a další, jako Jaroslav Goll, František Drtina Jan Gebauer, Otakar Hostinský a Josef Šusta.

V červnu 1902 univerzitní studia ukončila státními zkouškami z obecného a rakouského dějepisu a zeměpisu. S odstupem času obhájila disertační práci^{[p 2]} a v červnu 1914 získala doktorát – PhDr. jako osmnáctá česká žena v historii Filozofické fakulty UK.^[1]

Léta profesorky gymnázia

Albína Honzáková ještě při svém vysokoškolském studiu začala ve školním roce 1900/1901 vyučovat na gymnáziu Minerva dějepis a zeměpis, v nižších ročnících též češtinu a němčinu. V roce 1907 se stala definitivní učitelkou a profesorkou. Na škole spravovala historické sbírky a ve třídě intuitivně praktikovala moderní formy vyučování. Například na 2. sjezdu českých učitelek, v sekci „O vyšším vzdělání učitelstva“ přišla už v roce 1904 s ideou, že geografie nejsou jen hory, řeky, atd., ale také lidé, dějiny, kultura, národnosti a způsob života. Vedla žákyně k debatám. Svým zvláštním charismatem a příjemným zjevem byla mezi studentkami velmi oblíbena a vysloužila si přezdívku Pallas Athéna. Sama o sobě napsala, že dala své síly ideálu svobodné výchovy. Jedna ze žákyň ještě z dob c.a k. Rakouska-Uherska vzpomínala: „Byla živá jako oheň a nadšení samo… Celá třída musela spolupracovat, navazovat na starší poznatky a vyhledávat nové souvislosti. Cítím ještě dnes tu rozkoš rychlého myšlení, kdy hbité tempo vyučování působilo jako osvěžující lázeň nebo duševní tělocvik. Člověk byl po hodině čilejší než před ní.“ U svého povolání zde setrvala celých 34 let a z jejích tříd vyšly dvě generace ženské inteligence, jež obohatily český kulturní, společenský a vědecký prostor.

novinářka, spisovatelka a překladatelka Milena Jesenská;
ministerský rada na čs. min.zdravotnictví Marta Krupičková-Johanovská, MUDr.;
profesorka a od roku 1932 náčelnice Čs.obce Sokolské – Marie Provazníková;
dcera a spolupracovnice T.G.M. Olga Revilliodová-Masaryková;
spisovatelka a kulturní atašé v New Yorku Milada Součková,PhDr.;
V Minervě také studovaly její dvě neteře, Milada a Libuše Pavlíkovy z Tábora.

Činnost mimo školní třídy

Kromě výuky v dívčím gymnáziu, jako jedna z předních pracovnic českého ženského hnutí, působila v Minervě, spolku pro ženské studium. V letech 1914–1918 se postupně lycea měnila v reálná gymnázia. Vznikl tím problém pro lycejní učitelky, které svojí aprobací nestačily pro gymnaziální nároky výuky. Dr. Honzáková měla pravdu, když v této pedagogické otázce propagovala a navrhovala již v roce 1906 úplné vysokoškolské vzdělání těchto učitelek. V roce 1919 odjela na Slovensko do Trenčína, kde jeden rok pomáhala slovenskému školství. Prostřednictvím ženských organizací vysokoškolačky hájily své zájmy. V roce 1922 na popud Alice Masarykové založila Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (SVVŽ). Tři roky byla jeho předsedkyní a první česká právnička Anděla Kozáková byla deset let jeho místopředsedkyní. V dubnu 1925 odjela s českou političkou a aktivistkou v úsilí za lidská práva Františkou Plamínkovou do USA na sjezd Mezinárodní ženské rady, který se konal ve Washingtonu. Navštívily i jiná města, kde přednášely, např. Los Angeles. Kromě pedagogické a spolkové činnosti plnila i svůj další úkol – archivovat a vydávat doklady o počátku a rozvoji vzdělání českých žen. V roce 1933 ze zdravotních důvodů vyučování přerušila a k 30. květnu 1934 odešla do penze.

Na odpočinku

Dr. Honzáková nebyla ani v penzi zcela nečinná. Například v únoru 1935 vysílal Český rozhlas její přednášku o volebním právu žen. Letní pobyt v zeleném ústraní v obci Dobřichovice střídala s rušnější Prahou, v poslední léta života trávila u neteře Milady Petříkové. Dne 24. dubna 1947 se naposledy účastnila valné hromady spolku Minerva; i nadále však měla zájem o společenský život. Vedla korespondenci s mnoha gymnaziálními spolužačkami, například:

Klára Červenková, PhDr. a profesorku na gymnáziu Minerva, která zemřela 12. 5. 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück. Její jméno je na pamětní desce Obětem 2.svět.války. (v Praze 1, Strahovská ul.);
Zdenka Hásková-Dyková,PhDr., kulturní novinářka, prozaička, básnířka a překladatelka;
Alice Masaryková, PhDr. – předsedkyně ČSČK;
Josefa Puklová, MUDr. – první česká primářka

ale i s bývalými žákyněmi.

Dne 8. dubna 1967 se konal v sále Státní banky Československé přátelský večer u příležitosti devadesátých narozenin paní profesorky. Přítomno bylo hodně gratulantek, a to nejen jejích kolegyň a žákyň Minervy.

Úmrtí

PhDr. Albína Honzáková zemřela 11. července 1973 ve věku 96 let. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově.

Dílo

Ženská emancipace (feminismus), heslo v Ottově slovníku naučném . první část, zn. Hnz, 1908
Albína HONZÁKOVÁ (redakce), Československé studentky let 1890–1930, (Almanach na oslavu čtyřicátého výročí založení ženského studia Eliškou Krásnohorskou; vyd.Ženská národní rada a Minerva, Praha 1930)
Kniha života – Práce a osobnost F. F. Plamínkové; vyd. Ženská národní rada a Ženské ústředí Československé strany národně socialistické, Praha 1935
Přednášky: Tomáš Garrigue Masaryk a ženy a Masarykovo lidské poselství budiž základem školy i života. Sdružení čsl. učitelek v Praze, Praha 1938

Odkazy

Poznámky

↑
- bratr Bedřich (1870–1933) MUDr. působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice;
- starší sestra Marie, provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Petříkové-Pavlíkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984);
- nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.
↑ O životě zemi kmene Tubu žijícího v centrální Sahaře

Reference

↑ ^a ^b Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Albína, s. 1346.
↑ Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Anna, s. 681.

Literatura

UHROVÁ EVA : Anna Honzáková a jiné dámy, kapitola Charismatická učitelka prvorepublikové ženské elity Albína Honzáková, Praha 2012, s. 108–185, ISBN 978-80-260-3152-9
UHROVÁ EVA: Radostná i hořká FRANTIŠKA PLAMÍNKOVÁ, Praha 2014, ISBN 978-80-260-7207-2
https://web.archive.org/web/20151122141101/http://albina.ff.cuni.cz/index.php/Alb%C3%ADna_Honz%C3%A1kov%C3%A1

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Albína Honzáková na Wikimedia Commons
Autor Albína Honzáková ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albína Honzáková

[3] 
bratr Bedřich (1870–1933) MUDr. působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice;

starší sestra Marie, provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Petříkové-Pavlíkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984);

nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.

[2] bratr Bedřich (1870–1933) MUDr. působil jako asistent prof. K. Maydla, od 1906 byl v Hradci Králové jako primář chirurgie a ředitel nemocnice, zasloužil se o rozvoj lékařské péče a vybudování nové nemocnice;

[3] starší sestra Marie, provdaná za táborského lékaře a vlastence MUDr. Josefa Pavlíka, byla matkou první české inženýrky architektky Milady Petříkové-Pavlíkové (1890–1985) a známé operní pěvkyně Libuše Paserové-Pavlíkové (1900–1984);

[4] nejstarší Jan byl vyučený mlynářem a čtvrtý Emil, student práv, předčasně zemřel na tuberkulózu.

[4] O životě zemi kmene Tubu žijícího v centrální Sahaře

[matrikaUK-1] Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Albína, s. 1346.

[2] Matrika doktorů UK. Praha: Univerzita Karlova Dostupné online. Kapitola Honzáková Anna, s. 681.

[1]

[2]

[p 1]

[p 2]