Antonio Abondio
| Antonio Abondio | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1538 Riva del Garda |
| Úmrtí | 3. května 1591 (ve věku 52–53 let) Vídeň |
| Povolání | sochař a medailér |
| Děti | Alessandro Abondio[1] |
| Rodiče | Antonio Abondio, detto l'Ascona |
| Rod | Abondio family |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonio Abondio (1538, Riva del Garda – 22. května 1591, Vídeň) byl italský medailér a ceroplastik období rudolfinského manýrismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z výtvarnické rodiny v tridentském kraji. Vyučil se u svého stejnojmenného otce, titulovaného Antonio Abondio l'Ascona podle původu z Ascony a dále byl pravděpodobně žákem sochaře Leone Leoniho, ve Florencii byl ovlivněn ceroplastikou G. A. Rossiho. Dále cestoval po Německu a Rakousku. Od roku 1567 působil jako portrétista - medailér a ceroplastik, od roku 1574 byl evidován na dvoře císaře Maxmiliána II. ve Vídni a po jeho smrti od konce roku 1576 na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Od roku 1583 dostával pravidelný plat císařského komorního umělce, pracoval střídavě v Praze a ve Vídni. Opět pracovně cestoval, mj. do Španělska a Francie. Jeho syn Alessandro Abondio (1570 - 1648) se vyučil v otcově dílně a pokračoval v téže práci.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Medaile
[editovat | editovat zdroj]Vytvořil na tři desítky medailí s portréty panovníků habsburské rodiny a jejich dvořanů. Jeho předlohy portrétních medailí politiků zpracovávaly všechny mincovny monarchie. Příležitostně tvořil také portrétní medaile francouzských panovníků (Jindřich z Valois), svých kolegů a přátel (Jacopo Nizolla da Trezzo)[2]. Dále zhotovoval plakety. Svá díla signoval AN AB.
Ceroplastika
[editovat | editovat zdroj]Modely se tehdy běžně zhotovovaly z vosku a reliéfy se dolévayl technikou "na ztracený vosk", takže předloha se nezachovala. Abondio tyto skici dovedl k dokonalosti finální práce. Byl průkopníkem reliéfních portrétních miniatur, odlévaných z vosku, s pestrobarevným a místy zlaceným povrchem. Pro modelaci tváří využil poloprůsvitné konzistence vosku v tělovém zabarvení, ostatní části portrétu byly malovány neprůsvitnou temperou. Technika byla nazvána ceroplastika (řec. ceros = vosk). Ceroplastiku v letech 1607-1611 často zpracovávali současně otec i syn Abondiové, nešlo jen o díla portrétní, ale také z antické mytologie a z bible. Signatura byla AA. Dochovaly se portrétní miniatury: císaře Rudolfa II. (soška z vosku ve sbírce Národního muzeua v Praze), císaře Maxmiliána I. Habsburského a jeho manželky, saského kurfiřta Augusta I. a jeho manželky, francouzského krále Jindřicha z Valois († 1589) a biblické reliéfy, například Kající sv. Marie Magdaléna.
Sochy
[editovat | editovat zdroj]
V mládí tesal také monumentální kamenné sochy. K nejvýznamnějším patří osm mramorových soch barbarů v nadživotním měřítku, které vytvořil roku 1562 pro průčelí vlastního paláce architekta Leone Leoniho Casa degli Omenoni v Miláně. Poprsí Krista Spasitele a několik portrétů v životní velikosti dal odlít do bronzu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Union List of Artist Names. 14. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
- ↑ George Francis Hill:Portrait Medals of Italian Artists of the Renaissance, Londýn 1912, s. 72, 75
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Beket Bukovinská: Antonio Abondio, in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl I, A–M, Anděla Horová (ed.), Academia : Praha 1995, s. 15.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 8.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha: Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 23–24.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Abondio na Wikimedia Commons - Galerie Antonio Abondio na Wikimedia Commons
- Antonio Abondio v Neue Deutsche Biographie
- Antonio Abdonio Archivováno 15. 8. 2023 na Wayback Machine. v Biografickém slovníku českých zemí
