(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Asašimo – Wikipedie Přeskočit na obsah

Asašimo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Asašimo 27. listopadu 1943 v Ósace po dokončení. Všimněte si protiletadlových plošin před můstkem, za předním komínem a před zadním komínem.
Asašimo 27. listopadu 1943 v Ósace po dokončení. Všimněte si protiletadlových plošin před můstkem, za předním komínem a před zadním komínem.
Základní údaje
Vlajka
TypTorpédoborec 1. třídy
TřídaJúgumo, II. série
Číslo trupu344
Jméno podle朝あさ霜しも ~ ranní mráz
Objednánana základě plánu z roku 1941 v loděnicích Fudžinagata, Ósaka
Zahájení stavby21. ledna 1943
Spuštěna na vodu18. července 1943
Uvedena do služby27. listopadu 1943
Osud7. dubna 1945 potopen letouny TF 58
Poloha vrakupřibližně [1]
Souřadnice31°0′0″ s. š., 128°0′0″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak2077 T standardní
2480 T při zkouškách[2]
DélkaPodle Nišidy:
111,55 m mezi svislicemi
117,0 m na vodorysce
119,17 m celkem[2]

Podle Wiśniewskieho:
119,7 m celkem[3]
Šířka10,8 m[2][3]
Ponor3,76 m[2][3]
Pohon3 kotle Ro-gó Kanpon šiki
2 sestavy parních turbín Kanpon
2 lodní vrtule[2][3]
52 000 k na hřídeli (38 245,9 kW)[2][3][p 1]
Palivo500 t topného oleje[3]
Rychlost35 uzlů (64,8 km/h)[2][3]
Dosah5 000 námořních mil (9 300 km) při 18 uzlech (33 km/h)[3]
Posádka228[2]
316 v roce 1945[4]
VýzbrojPo dokončení:
6 × 127 mm/50 typu 3. roku (3xII)
pravděpodobně 14 × 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII)
8 x 610 mm (2xIV) torpédomety typu 92
až 16 torpéd typu 93
hlubinné pumy

25mm kanóny 7. dubna 1945:
28 × 25 mm/60 typu 96 (4xIII, 1xII, 14xI)
ElektronikaPo dokončení:
1x přehledový radar 22 Gó

Asašimo (japonsky 朝あさ霜しも) byl šestnáctý torpédoborec druhé série třídy Júgumo japonského císařského námořnictva. Byl dokončen v listopadu 1943 jako čtrnáctý z devatenácti torpédoborců třídy Júgumo. Zúčastnil se druhé světové války v Tichomoří, během které se věnoval převážně eskortním povinnostem.

Na své první misi při doprovodu konvoje z Japonska na Mariany se 29. února podílel na potopení ponorky USS Trout. Poté doprovázel tři další konvoje a v červnu 1944 se zúčastnil bitvy ve Filipínském moři. V říjnu se zúčastnil operace Šó-iči-gó, ale do hlavních bitev u Leyte nezasáhl, neboť doprovázel poškozený těžký křižník Takao zpět do Bruneje. Poté doprovázel dva konvoje k Leyte v rámci protivyloďovací operace TA, přičemž se stal jediným torpédoborcem, který přežil zkázu konvoje TA č. 3 dne 11. listopadu 1943. V prosinci se zúčastnil operace Rei-gó – útoku proti americkému předmostí u San José. V únoru 1945 se zúčastnil operace Kita-gó – transportu strategických surovin ze Singapuru do Japonska. V rámci operace Ten-gó doprovázel ve dnech 6. a 7. dubna 1945 bitevní loď Jamato na jejím sebevražedné cestě k Okinawě. Opozdil se za svazem a byl následně potopen palubními letouny z TF 58.[1] V době svého potopení byl poslední zbývající jednotkou ze své třídy.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Třída Júgumo.

Asašimo patřil do II. série třídy Júgumo a byl objednán na základě programu z roku 1941. Jeho výzbroj tvořilo šest 127mm kanónů typu 3. roku ve třech dvouhlavňových věžích typu D (jedné na přídi a dvou na zádi) a dva čtyřhlavňové 610mm torpédomety typu 92 modelu 4, pro které bylo k dispozici až šestnáct torpéd typu 93.

Lehkou protiletadlovou výzbroj po dokončení tvořilo pravděpodobně 14 25mm kanónů typu 96 lafetovaných 4xIII a 1xII (jednohlavňové instalace nejsou na fotografii patrné). Dvouhlavňový komplet se nacházel na plošině před můstkem a trojhlavňové komplety byly na plošinách za předním a před zadním komínem jak ukazuje fotografie po dokončení. Tatáž fotografie dokládá instalaci pouze centimetrového přehledového radaru 22 Gó pro sledování vzdušných i hladinových cílů s anténou na předním stožáru.

Do svého potopení v dubnu 1945 obdržel Asašimo další 25mm kanóny v jednohlavňové lafetaci, takže celkový počet 28mm kanónů stoupl na 28 hlavní (4xIII, 1xII a 14xI). Pravděpodobně byl instalován i metrový přehledový radar pro sledování vzdušných cílů 13 Gó s anténou na zadním stěžni.[4][5]

Služba

[editovat | editovat zdroj]

Výcvik a zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Asašimo byl přijat do služby 27. listopadu 1943 v Ósace. Jeho prvním kapitánem se stal čúsa (中佐ちゅうさ ~ fregatní kapitán) Nisaburó Maekawa, který předtím vykonával funkci dozorčího dokončovacích prací (艤装ぎそう員いん長ちょう gisó inčó). Po přijetí do služby byl Asašimo přidělen k výcvikové 11. suirai sentai (水雷すいらい戦隊せんたい ~ eskadra torpédoborců) 1. kantai (艦隊かんたい ~ loďstvo) Rengó kantai. Již 27. ledna 1944 se druhým a posledním kapitánem Asašimo stal šósa (少佐しょうさ ~ korvetní kapitán) Joširó Sugihara.[1]

Po ukončení výcviku byl 10. února 1944 Asašimo přiřazen k 31. kučikutai (駆逐くちく隊たい ~ divize torpédoborců) 2. suirai sentai 2. kantai Rengó kantai, ve které sloužil spolu se sesterskými torpédoborci Naganami, Kišinami a Okinami.[1]

První konvoj: střetnutí s USS Rock a USS Trout

[editovat | editovat zdroj]

Dne 26. února 1944 vypluly Asašimo, Kišinami a Okinami z Hirošimy, aby doprovodily konvoj Macu č. 1 složený ze tří až pěti transportních lodí přepravující 29. pěší divizi kuantungské armády na Saipan, Tinian a Guam.[1][6][7][8] Během cesty navázal Asašimo 29. února na pozici 25°33′ s. š., 130°42′ v. d. kontakt s vynořenou ponorkou USS Rock, která se snažila pod pláštěm noci přiblížit ke konvoji. Ponorka vystřelila čtyři torpéda ze zadních torpédometů, ale ani jedno z nich Asašimo nezasáhlo. Torpédoborec ponorku osvětlil světlometem a zahájil palbu ze svých 127mm děl. Ponorka se ponořila a další čtyři hodiny musela unikat hlubinným pumám. Nakonec unikla, ale kvůli poškození se musela vrátit na základnu.[9][1]

Ještě téže noci na konvoj zaútočila ponorka USS Trout a podařilo se jí poškodit transportér Aki Maru a potopit transportér Sakito Maru.[7] Následně se ale Trout stal obětí útoku doprovodných torpédoborců a byl pravděpodobně potopen na pozici 22°40′ s. š., 131°45′ v. d..[1][8] Asašimo svrhl 19 hlubinných náloží, po kterých na hladinu vyplavaly trosky a objevila se olejová skvrna, na což Asašimo reagoval svržením ještě jedné hlubinné nálože mezi trosky.[10][8] Poté se torpédoborce vrátily zpět ke konvoji a Asašimo spolu s Okinami vzaly na palubu celkem 1720 přeživších ze Sakito Maru.[1] 2300 mužů 18. pluku, osm tanků a další vybavení bylo ztraceno.[6] Dne 4. března doplul zbytek konvoje na Guam.[7][6] Do Japonska se měl Asašimo vrátit 15. března, zatímco zbývající dva torpédoborce 31. kučikutai dorazily až o den později.[1][11][12]

Další doprovody a bitva ve Filipínském moři

[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 20. až 28. března 1944 doprovázely Asašimo, Kišinami a Okinami další konvoj, tentokrát z Jokosuky na Truk.[1][11][12] Na rozdíl od svých dvou sester se Asašimo na Truku zdržel až do 1. dubna, kdy se jako eskorta konvoje vydal z Truku na Saipan, Balikpapan a nakonec na Lingga u Singapuru, kam dorazil 14. dubna. Ve dnech 11. až 19. května eskortoval konvoj tankerů z Lingga přes Balikpapan na Tawi-Tawi.[1]

Během bitvy ve Filipínském moři ve dnech 19. až 20. června 1944 byl Asašimo, spolu s Kišinami a Okinami, součástí doprovodu Kuritova předsunutého svazu.[1]

Dne 8. července 1944 vyplul z Kure, aby doprovodil těžké jednotky loďstva dopravující vojska na Okinawu. Poté zamířil do Lingga, kam dorazil 16. července.[1]

Operace Šó-iči-gó

[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 18. až 20. října doprovázel bitevní lodě Jamato, Musaši a Nagato z Lingga do Bruneje, kam se přemístily před připravovanou operací Šó-iči-gó k dotankování.[1][13] Dne 22. října loďstvo vyplulo z Bruneje. Asašimo byl (spolu se zbytkem 31. kučikutai: Kišinami, Okinami a Naganami) součástí Kuritovy 1. butai (部隊ぶたい ~ sekce) 1. júgeki butai (第だい一いち遊ゆう撃げき部隊ぶたい ~ 1. útočný svaz, někdy též Střední svaz). Cestou byl ráno 23. října Kuritův svaz u ostrova Palawan napaden ponorkami USS Darter a USS Dace, které potopily těžké křižníky Atago a Maja a těžce poškodily těžký křižník Takao. Asašimo se podílel na záchraně přeživších z Atago a poté se spolu s Naganami odpojil od zbytku Kuritova svazu, aby doprovodil poškozený Takao zpět do Bruneje.[1][14]

Konvoje TA č. 4 a 3

[editovat | editovat zdroj]

Z Bruneje zamířil Asašimo do Manily, kam dorazil spolu s Naganami a Šimakaze, 31. října. V Manile se tou dobou soustřeďovaly lodě určené k provedení a krytí operací TA – zásobování bojujících japonských jednotek na Leyte.[1][15]

Ráno 8. listopadu vyplul Asašimo z Manily jako součást eskorty konvoje TA č. 4 a večer 9. listopadu dorazil konvoj do Ormocké zátoky. V cíli musel konvoj odrazit několik leteckých útoků, které ale nezpůsobily žádné velké škody. Během noci se Asašimo podílel na odražení útoků čtyř amerických PT. Dopoledne následujícího dne se většina lodí konvoje vydala na zpáteční cestu, ale Asašimo, Naganami a kaibókan Šimušu ještě zůstaly v zátoce, aby chránily 9306t transportér Kinka Maru, který ještě neukončil vykládku. Kolem 10:00 byly lodě v zátoce i odplouvající zbytek konvoje napadeny 30 bombardéry B-25 Mitchell. Po útoku Asašimo a Naganami posbíraly trosečníky z potopených lodí a poté se přidaly ke konvoji. Na zpáteční cestě byl ještě téhož dne severně od ostrova Cebu konvoj napaden deseti pumami vyzbrojenými P-38 Lightningy. I tento útok Asašimo přečkal bez vážnějších ztrát (pokud vůbec nějaké utrpěl) a u ostrova Ticao předal trosečníky, které přepravoval, na Kasumi. Stejně učinil i Naganami a oba torpédoborce 31. kučikutai spolu s torpédoborcem Wakacuki pak zamířily zpět, aby se před půlnocí na 11. listopadu připojily k eskortě konvoje TA č. 3, který měl rovněž namířeno do Ormocké zátoky.[1][16]

Za úsvitu 11. listopadu byl konvoj severozápadně od Leyte napaden americkými torpédovými čluny PT-321 a PT-324, které ale byly zahnány dvěma torpédoborci (jeden z nich byl Hamanami). Ráno 11. listopadu vyslaly letadlové lodě z TG 38.1 (USS Hornet, USS Monterey a USS Cowpens), 38.3 (USS Essex, USS Ticonderoga a USS Langley) a 38.4 (USS Enterprise a USS San Jacinto) přibližně 350 letadel proti konvoji TA č. 3. Americká letadla zastihla Japonce u cíle jejich cesty v Ormocké zátoce a přibližně v 10:45 zahájila útok. Japonské torpédoborce se pokusily uniknout z pasti Ormocké zátoky úžinou severně od ostrova Ponson, přičemž Asašimo plul jako poslední v pětičlenné linii.[16]

Americké letouny postupně vyřadily a potopily všechny torpédoborce plující před Asašimo. Ten se napřed pokusil nabídnout pomoc se záchranou posádky torpédoborci Šimakaze, ale byl odmítnut. Poté se věnoval záchraně přeživších z Hamanami. Asašimo dokázal jako jediný torpédoborec přežít americký nálet (jediným dalším přeživším byl stíhačem ponorek č. 46) a to navíc bez jakéhokoliv vážného poškození. Manévrování během boje ale nesvědčilo parním turbínám, což mělo mít bez patřičné údržby osudné následky později…[1][16]

Odpoledne 12. listopadu se Asašimo vrátil do Manily. Kolem půlnoci z 13. na 14. listopadu vyplul Asašimo spolu s torpédoborci Kasumi, Hacušimo, Ušio a Take z Manily a zamířil přes Spratlyovy ostrovy a Brunej do Lingga, kam doplul 22. listopadu.[1][16] Během cesty byl 15. listopadu převelen k 2. kučikutai 2. suirai sentai 2. kantai.[1]

Operace Rei-gó a Kita-gó

[editovat | editovat zdroj]

Ráno 24. prosince vyplul Asašimo z Cam Ranh Bay jako součást doprovodu křižníků Ašigara a Ójodo, které měly v rámci operace Rei-gó napadnout americké předmostí u San José na Mindoru. Večer 26. prosince byl svaz napaden americkými armádními bombardéry B-24 Liberator, přičemž ve 20:45 dopadla jedna ze svržených pum 200 metrů na levobok od Asašimo. Mezi 23:45 a 0:04 se Asašimo zapojil do ostřelování skladiště u ústí řeky Kasuang a poté se věnoval záchraně přeživších z potopeného torpédoborce Kijóšimo. K ránu byl Asašimo dvakrát neúspěšně bombardován a při návratu do Cam Ranh Bay se ve 22:07 dne 27. prosince stal terčem útoku ponorky USS Baya. Všech šest torpéd ale minulo.[1][17]

Dne 10. února 1945 byl Asašimo přeřazen k 21. kučikutai 2. suirai sentai 2. kantai, která se stala posledním zařazením Asašimo. 21. kučikutai se tou dobou skládala již jenom z torpédoborce Hacušimo. Oba torpédoborce pak spolu s Kasumi vypluly ještě téhož dne ze Singapuru, aby v rámci operace Kita-gó doprovodily do Japonska hybridní bitevní lodě Ise a Hjúga, spolu s lehkým křižníkem Ójodo. Ačkoliv se je cestou pokusilo zachytit minimálně 22 ponorek, 22. února všechny jednotky zakotvily v pořádku v Kure.[1][18]

Od 23. do 27. února 1945 prodělal Asašimo krátkou údržbu v docích.[1] Dne 10. dubna byl k 21. kučikutai přidělen Kasumi[19] a 21. kučikutai tak dosáhla svého definitivního složení, kdy se skládala ze tří torpédoborců, z nichž každý byl posledním přežívajícím ze své třídy. Dne 25. března se novým velitelem 21. kučikutai stal daisa (大佐たいさ ~ námořní kapitán) Hisao Kotaki.

Operace Ten-gó

[editovat | editovat zdroj]
Poškozený Asašimo krátce před potopením odpoledne 7. dubna. Jelikož nikdo z posádky nepřežil, jsou hlášení a fotografie pořízené americkými letci jedinými zdroji k objasnění konce tohoto torpédoborce. Na fotografiích je Asašimo jasně identifikovatelný podle dvou dělových věží na zádi a jedné na přídi (ostatní torpédoborce předchozích tříd, účastnící se operace Ten-gó, měly dělovou věž č. 2 na zádi odstraněnou ve prospěch dalších 25mm kanónů).
Související informace naleznete také v článku Operace Ten-gó.

S vyloděním Spojenců na Okinawě schválilo počátkem dubna 1945 císařské námořnictvo zoufalý pokus o likvidaci spojeneckých sil v okolí ostrova – operaci Ten-gó. Jako doprovod bitevní lodě Jamato na její sebevražedné misi se podílela i 21. kučikutai, které velel daisa Kotaki z paluby Asašimo.

Svaz čúdžó (中将ちゅうじょう ~ viceadmirál) Seiiči Itóa vyplul z Tokujamy odpoledne 6. dubna. Po zaujetí kruhové formace ráno 7. dubna plul Asašimo na levoboku před přídí Jamato. V 6:57 signalizoval Asašimo problémy ve strojovně a že může plout maximální rychlostí 12 uzlů (22,2 km/h). To znamenalo, že torpédoborec se opozdil za svazem a když na svaz po poledni zaútočily palubní letouny z amerických letadlových lodí TF 58, stal se i osaměle plující torpédoborec cílem útoků. Nejprve byl ve 12:45 napaden letouny z USS Bunker Hill a ve 13:05 jej přiletěly dorazit torpédonosné TBM-3 Avenger od VT-45 z USS San Jacinto. Asašimo byl zasažen torpédem na pravoboku a během pěti minut se převrátil a potopil zádí napřed i s celou posádkou a velitelem 21. kučikutai.[1]

Dne 10. května 1945 byl Asašimo vyškrtnut ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國ていこく議会ぎかい ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 朝あさ霜しも (駆逐くちく艦かん) na japonské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y NEVITT, Allyn D. IJN Asashimo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-23 [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i NISHIDA, Hiroshi. Yugumo class 1st class destroyers [online]. [cit. 2010-05-07]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g h WIŚNIEWSKI, Piotr. Niszczyciele japońskie 1920-45. Gdynia: A.J.-Press, 1996. ISBN 83-86208-38-4. S. 29. (polsky) 
  4. ↑ a b IJN ASASHIMO as seen in Apr. 1945 [online]. aeronautic.dk, 2009-05 [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ NEVITT, Allyn D. YUGUMO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2010-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c ROGERS, Robert F. Destiny's landfall: a history of Guam. [s.l.]: University of Hawaii Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9780824816780. S. 175. (anglicky) 
  7. ↑ a b c WISE, James E.; BARON, Scott. Soldiers lost at sea: a chronicle of troopship disasters. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2004. Dostupné online. ISBN 9781591149668. S. 46. (anglicky) 
  8. ↑ a b c USS Trout (SS-202) (+1944) [online]. wrecksite.eu [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Rock [online]. Washington DC: Naval History and Heritage Command, 2005-10-19 [cit. 2011-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-08. Dostupné také na: [1]. (anglicky)  a Rock (SS-274) [online]. uboat.net [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ HOLMES, Harry. Poslední plavba. Praha: Baroner, 1998. Dostupné online. ISBN 80-7214-080-9. S. 100. 
  11. ↑ a b NEVITT, Allyn D. IJN Okinami: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-10-31 [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b NEVITT, Allyn D. IJN Kishinami: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-26 [cit. 2011-02-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN YAMATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2010-05-06 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ WILLMOTT, H. P. The battle of Leyte Gulf: The last fleet action. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780253345288. S. 101 a 102, mapa na str. 99. (anglicky) 
  15. ↑ NEVITT, Allyn D. The TA Operations to Leyte, Part I [online]. combinedfleet.com, 1996 [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d NEVITT, Allyn D. The TA Operations to Leyte, Part II [online]. combinedfleet.com, 1996 [cit. 2010-08-09]. Dostupné online. (anglicky)  + TROM zúčastněných jednotek
  17. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN OYODO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2009-09-04 [cit. 2011-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN HYUGA: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1996, rev. 2009-09-02 [cit. 2011-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ NEVITT, Allyn D. IJN Kasumi: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-08-21 [cit. 2011-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • WEST, Howard F. Iron Men, Wooden Boats. The Epic Story of American PT Boats in World War II. [Westminster, Maryland?]: Heritage Books, 2006. Dostupné online. ISBN 9780788425370. (anglicky) 
  • 図解ずかい 日本にっぽんの駆逐くちく艦かん (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.] : 光人みつひと社しゃ, 1999. (図解ずかい・軍艦ぐんかんシリーズ; sv. 4.) ~ Zukai Nippon no kučikukan (Mechanism of Japanese Destroyers). [s.l.]: Kódžinša, 1999. (Zukai: Gunkan širi–zu; sv. 4). ISBN 978-4769808985. (japonsky) 
  • 駆逐くちく艦かん 初春しょしゅん型がた・白露しらつゆ型がた・朝あさ潮しお型がた・陽炎かげろう型がた・夕ゆう雲くも型がた・島しま風ふう. [s.l.] : 光人みつひと社しゃ, 1997. (日本にっぽん海軍かいぐん艦艇かんてい写真しゃしん集しゅう (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17.). Kapitola 朝あさ潮しお型がた ~ Kučikukan Hacuharu-gata, Širacuju-gata, Asašio-gata, Kageró-gata, Júgumo-gata, Šimakaze. [s.l.]: Kódžinša, 1997. (Nippon kaigun kantei šašinšú (Warships of the Imperial Japanese Navy); sv. 17). ISBN 978-4769808183. Kapitola Asašio-gata, s. 67 až 92. (japonsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Asašimo na Wikimedia Commons
  • NEVITT, Allyn D. IJN Asashimo: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2002-06-23 [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D. YUGUMO Class Notes [online]. combinedfleet.com [cit. 2010-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  • NEVITT, Allyn D. The TA Operations to Leyte, Part II [online]. combinedfleet.com, 1996 [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
Třídy torpédoborců Japonského císařského námořnictva
Před zavedením tříd *:
Pronajaté za 1. sv. v.:
První třída:
Umikaze • Urakaze • Isokaze • Kawakaze • Minekaze • Kamikaze • Mucuki • Fubuki • Hacuharu • Širacuju • Asašio • Kageró • Júgumo • Akizuki • Šimakaze • Macu a Tačibana
Druhá třída:
Sakura • Kaba • Momo • Enoki • Momi • Wakatake
* – od 28. srpna 1912 klasifikovány jako torpédoborce třetí třídy
Japonské torpédoborce třídy Júgumo
Program 1939
Júgumo • Makigumo • Kazagumo • Naganami • Makinami • Takanami • Ónami • Kijonami • Tamanami • Suzunami • Fudžinami
Program 1941
Hajanami • Hamanami • Okinami • Kišinami • Asašimo • Hajašimo • Akišimo • Kijóšimo • Umigiri * • Jamagiri * • Tanigiri * • Kawagiri * • Taekaze * • Kijokaze * • Satokaze * • Murakaze *
Modifikovaný program 1942
Jamasame * • Akisame * • Nacusame * • Hajasame * • Takašio * • Akišio * • Harušio * • Wakašio *
* – zrušeno 11. srpna 1943
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Asašimo&oldid=23178449“