(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Aurvandil – Wikipedie Přeskočit na obsah

Aurvandil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Aurvandil, staroseversky Aurvandill, je postava ze severské mytologie, manžel vědmy Groá, jehož zmrzlý palec byl Thórem vrhnut na nebesa jako hvězda Aurvandils tá, „Aurvandilův palec“. Jméno má své protějšky v dalších germánských jazycích. Ve staroangličtině se objevuje jako Ēarendel, „zářivost, jitřenka“, ve staré horní němčině jako Orentil, ve středověké horní němčině jako Orendel, v langobardštině jako Auriwandalo, u Saxona Grammatica se objevuje v podobě Horwendilus, jako jméno Amlethova otce.[1]

Ve Snorriho Eddě, respektive ve Skáldskaparmálu „Jazyku básnickém“, se vypráví o tom, jak Thór přišel za vědmou Groá, aby ho zbavila brousku který měl zaražen v hlavě. Když nad ním věštkyně zpívala zaklínadla, začal jí vyprávět o tom, jak se brodil z Jotunheimu přes řeku Élivágar na jih a nesl přitom v nůši jejího manžela Aurvandila. Jeden z palců na noze jejího manžela však zůstal trčet ven a zmrzl. Thór jej ulomil, vrhl na nebe a vytvořil z něj hvězdu zvanou Aurvandilův palec. Nad tím, že se její manžel brzy vrátí domů se Gróa tak zaradovala, že zapomněla svá zaříkávadla a v Thórově hlavě zůstal brousek trčet. Proto se nesmí házet brouskem po podlaze.[2]

Rudolf Simek se domnívá, že Snorri příběh o Thórovi a Groá vytvořil aby vysvětlil jméno Aurvandilův palec a to po vzoru podání o stvoření hvězd z Tjaziho očí. Rudolf Much navrhl výklad slova nikoliv jako palce, ale z pragermánského *tahō „paprsek“.[1]

Význam samotného jména Aurvandil je také nejasný. Rudolf Simek považuje za nejpravděpodobnější ale nejistou Muchovu interpretaci jako „pruh světla, paprsek světla“ z vǫndr „hůl, hůlka“. Starší Muchův výklad jako „jasný Vandal“, snad odvozený z aurr „zlato“, stejně jako výklad z aurr- „vlhký štěrk“ odmítá.[1] Lingvistika Tiffany Beechy vykládá první část jména z pragermánského *auz a to zase z praindoevropského *aus „zářit“. V takovém případě by pak bylo příbuzné s anglickým east „východ“ (z praindoevropského *aus-tero) a jménem bohyně Ēostre (z *aus-ōs „úsvit“), což odpovídá překladu slova Ēarendel jako „jitřenka“.[3][4]

  1. a b c SIMEK, Rudolf. Dictionary of Northern Mythology. [s.l.]: D.S. Brewer, 2007. ISBN 978-0-85991-513-7. S. 24. 
  2. STURLUSON, Snorri. Skáldskaparmál [online]. Germanic Mythology [cit. 2023-07-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BEECHY, Tiffany. Eala Earendel: Extraordinary Poetics in Old English. Modern Philology. 2010, roč. 108, čís. 1, s. 1–19. ISSN 00268232. (anglicky) 
  4. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 148, 174.