Doudlebská archa
Doudlebské archa je soubor tří oboustranně malovaných desek, které byly součástí křídlového oltáře z roku 1494, jehož střed patrně tvořila skříň se sochou Piety.[1] Ta byla umístěna v kapli sv. Barbory v sousedství kostela sv. Vincence v Doudlebech, ale roku 1993 byla odcizena.[2] Tento neúplně zachovaný oltář je nejkvalitnějším souborem pozdně gotických maleb ve sbírce Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Doudleby byly sídlem děkanátu již od roku 1143. Pochází odtud Madona doudlebská[3] (1440, Národní galerie Praha).[4] Desky oltáře byly užity jako výplň varhanní skříně ve farním kostele sv. Vincence (dostavěn 1494) a nalezeny při její opravě. Odtud se dostaly do sbírky Antonína Matouše. Roku 1890 je od něj zakoupilo Městské muzeum v Českých Budějovicích a roku 1953 byly převedeny do sbírky Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.
Popis a zařazení
[editovat | editovat zdroj]Tři oboustranně malované dřevěné desky o rozměrech 103 x 94, 94 x 93 a 94 x 95 cm. Jedno z křídel oltáře chybí, ostatní byla druhotně seříznuta. Malba temperou na křídovém podkladu s detailní černou podkresbou. Barevná vrstva je na několika místech poškozena a nahrazena retušemi. Restaurovali Johann Wodiczka (1923), Bohuslav Slánský (1936) a Ludmila Slánská (1949).
Oltář pochází z jihoněmecké malířské dílny (Norimberk) a je ovlivněn nizozemskou malbou.[5] Nápadná kresebnost obrazů je vysvětlována rozsáhlým využitím grafických předloh různých autorů (Martin Schongauer, Monogramisté E.S., FVB, AG, Václav Olomoucký, Israhel van Meckenem, Alaert du Hamel).[6][7] Téměř všechny figurální typy lze odvodit z okruhu dílny Michaela Wolgemuta, zejména z jeho oltářů ve Zwickau a Straubingu.[8] S Wolgemutem se autor shoduje také zálibou v brokátových látkách a vynecháním svatozáří (s jedinou výjimkou u Marie ve výjevu Narození Páně).
Postavy jsou vyobrazeny v bohatých oděvech odpovídajících dobové nizozemské módě. Komunikují pohledem a gesty rukou mezi sebou a obracejí se také k divákovi. Předností díla je síla výrazu a citové zaujetí námětem.[9] Některé typy tváří se opakují. Na pozadí jsou konstrukce interiérů nebo pohledy do imaginární krajiny se skalami, horami a budovami, doplněné detaily odpozorovanými z přírody.[5]
Oltářní křídla, ukazující výjevy z Mariina života, patrně doplňovala v kostele dodnes zachovanou řezanou sochu Piety, která tvořila střed oltáře. Na zavřených křídlech jsou pašijové náměty. Dvojice desek po obou stranách oltářní skříně byly podle Pešiny[10] uspořádány následovně (shora dolů, zleva doprava): 1. Narození Páně / Poslední večeře, 2. Chybějící křídlo (patrně Klanění tří králů / Kristus na hoře Olivetské), 3. Smrt Panny Marie / Nesení kříže, 4. Seslání Ducha svatého / Ukřižování
Narození Páně
[editovat | editovat zdroj]Ve scéně Narození Páně leží dítě na hromádce sena ve tvaru mandorly na holé zemi mezi Marií a Josefem. Klečící Panna Maria s rukama v údivném gestu má svatozář vyznačenou jednoduchou rytou kruhovou linií. Mačkané záhyby Mariina pláště odpovídají dobovým grafickým předlohám. V pozadí okny nahlížejí pastýři. Vpravo je most s gotickou věží a hradby města Betlém, okno ve stěně zřícené chýše je románské .
Smrt Panny Marie
[editovat | editovat zdroj]Panna Marie spočívá na nízkém diagonálně postaveném loži a pravou rukou se dotýká svíce. Obklopuje ji dvanáct apoštolů, z nichž vyniká vlevo sedící sv. Ondřej s knihou v bohatém červeném plášti, apoštol s kadidelnicí v růžovém plášti a za ním stojící sv. Bartoloměj s odvráceným obličejem. Apoštol Petr v bílé albě a zlatém pluviálu sepnutém sponou stojí za hlavou Panny Marie. Také oděvy ostatních apoštolů jsou zhotoveny z drahých látek, v nichž se uplatňuje zlatá barva a brokátový vzor. Nešetrným seříznutím horní části desky byly poškozeny některé tváře. Na lemu pláště apoštola Ondřeje je uveden letopočet 1494.
Seslání Ducha svatého
[editovat | editovat zdroj]Holubice, představující Ducha svatého, se vznáší v okně, jehož výklenek je ozdoben tordovanými sloupky a soškami Archanděla Gabriela a Panny Marie a propojuje tak výjev se Zvěstováním. Panna Marie s rozevřenou knihou sedí uprostřed mezi dvanácti apoštoly, oděná do zlatého šatu a modrého pláště, s hlavou zavinutou v bílé roušce. Stínování oděvů je místy doplněno šrafurou.
Poslední večeře
[editovat | editovat zdroj]Ježíš, obklopen apoštoly, sedí za stolem s obětním beránkem, chlebem a vínem. Po jeho pravici je sv. Petr, pod levou rukou v zeleném plášti odpočívající sv. Jan Evangelista. Jidášovi, který sedí naproti němu, podává hostii jako symbol mešní nekrvavé oběti. V pozadí okna s průhledem do skalnaté krajiny.
Nesení kříže
[editovat | editovat zdroj]Obraz zachycuje páté zastavení křížové cesty, kde Kristovi, který pod tíhou kříže klesl na koleno, pomáhá Šimon Kyrénský. Za ním stojí Panna Maria a sv. Jan. Malý chlapec, nesoucí kyj, dělá na Krista posměšný posunek. Voják v přilbici a žlutém kabátci, který drží provaz uvázaný kolem Kristova pasu, nese v levé ruce hřeby, jimiž bude přibit na kříž. Biřic v brnění a s kopím drží Krista za vlasy. Krajina v pozadí je kamenitá a pustá.
Ukřižování
[editovat | editovat zdroj]Ukřižování s jedním křížem ve tvaru T a osmi stojícími figurami je zasazeno do kopcovité krajiny s opevněným městem (Jeruzalém) uprostřed. Ježíš je vyobrazen s vlající bederní rouškou a mohutnými prameny krve prýštícími z ran. Na levé straně stojí v popředí Panna Maria podpíraná sv. Janem a odvrací tvář. Provázejí ji dvě Marie. Na opačné straně stojí setník v zeleném plášti s rudou podšívkou a stříbrném brnění, který se opírá o meč a pravou rukou ukazuje na Mesiáše. V pozadí je vidět kopí, kterým Longin probodl Ježíšův bok.
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Evidenční list, inv. č. O-10
- Hynek Látal, Petra Lexová, Martin Vaněk, Meziprůzkumy, Sbírka AJG 1300–2016, č. 25, AJG Hluboká nad Vltavou 2016, ISBN 978-80-87799-52-9
- Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220–1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5
- Roman Lavička, Gothic Art, Aleš South Bohemian Gallery 2008, s. 41-43, ISBN 978-80-86952-57-4
- Hynek Rulíšek, Gotické umění jižních Čech, Průvodce, sv. 3, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1989, ISBN 80-900057-6-4
- Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách, Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-013-X
- Karel Otavský, in: Katalog deskového malířství, Jihočeská pozdní gotika 1450–1530, s. 278-279, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou 1965
- Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance, Praha 1950
- Jaroslav Pešina, Pozdně gotické deskové malířství V Čechách, Praha 1940