Faloin
| Faloin | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Ostatní názvy | Racionální název cyklo(L-alanyl-D-threonyl-L-cysteinyl-cis-4-hydroxy-L-prolyl-L-alanyl-2-merkapto-L-tryptophyl-4-hydroxy-L-leucyl)-endo-(3,6)-sulfid7-(4-hydroxy-L-leucin)-faloidin |
| Sumární vzorec | C35H48N8O10S |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 28227-92-1 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 772,876 g/mol |
| Teplota tání | (rozklad) |
| Teplota varu | (rozklad) |
| Rozpustnost ve vodě | 0,5 g/100 ml |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Faloin, psáno též phalloin, je hepatotoxický cyklický heptapeptid, patřící do skupiny falotoxinů, derivát faloidinu. V čistém stavu je to bílá amorfní látka nebo bezbarvé krystalky rozpustné ve vodě, methanolu a ethanolu. Připravuje se lyofylizací methanolového extraktu z plodnic hub. Je popsán i způsob syntetické přípravy.
Výskyt v přírodě
[editovat | editovat zdroj]Je obsažen v některých jedovatých druzích hub rodu muchomůrka (Amanita), zejména:
- Amanita phalloides (Fries) Link - muchomůrka zelená
- Amanita virosa (Fries) Bertillon - muchomůrka jízlivá.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Jako součást extraktu z muchomůrky zelené je používán v homeopatických lécích.
Toxický účinek
[editovat | editovat zdroj]Mechanismus jeho účinku je podobný jako u faloidinu. Experimentálně stanovená LD50 při podání intraperitoneálně u myši činí 1,0 až 1,5 mg/kg hmotnosti těla.
Jako protijed se doporučuje silymarin, obsažený v ostropestřeci mariánském (Silybum marianum). Silymarin se sám váže na receptory v jaterních buňkách, které jsou jinak atakovány faloinem a příbuznými jedy.
Původ jména
[editovat | editovat zdroj]Název je odvozen od jména příbuzné látky faloidinu a zprostředkovaně od druhového přívlastku latinského názvu muchomůrky zelené (phalloides).