Feng Meng-lung
Feng Meng-lung | |
---|---|
Pseudonym | Lung-c’-jou, Mo-chan-čaj šu-žen a další |
Jiná jména | Feng Jou-lung, Feng Kung-jü, Feng C’-jou, Feng Er-jou |
Narození | 1574 Čang-čou, Ťiang-su |
Úmrtí | 1646 |
Umělecká činnost | |
Znám jako | autor a editor literatury v hovorovém jazyce |
Významná díla | Trojí povídání: Povídání objasňující svět, Povídání varující svět a Povídání o probuzeném světě |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Ming |
Bydliště | Čang-čou, provincie Ťiang-su |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Feng Meng-lung (čínsky pchin-jinem Féng Mènglóng, znaky zjednodušené 冯梦龙, tradiční 馮夢
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Feng Meng-lung používal zdvořilostní jméno Jou-lung (čínsky pchin-jinem Yóulóng, znaky zjednodušené 犹龙, tradiční
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z okresu Čang-čou v prefektuře Su-čou v provincii Ťiang-su. Dostalo se mu kvalitního vzdělání, nicméně v úřední kariéře úspěch neměl, po řadě neúspěchů u úřednických zkoušek přijal v šedesáti letech jmenování na nevýznamné místo v chudém okrese.[1]
Od mládí byl znám jako člověk velkého talentu, ale i volných mravů a nezávislých názorů. Jeho poezie a próza, kterou psal jako každý vzdělanec, je vesměs ztracená, napsal dvě příručky k Letopisům používané studenty při přípravě ke zkouškám.[1] Projevil se jako mimořádný dramatik, esejista a básník, ale především je znám jako sběratel a redaktor lidové tvorby. Vynikl ve všech žánrech literatury v hovorovém jazyce: psal a editoval povídky i romány, žerty a anekdoty, drama a lidové písně. Vydával je především z komerčních důvodů, v tržním potenciálu svých i cizích děl se dobře orientoval. V zásadě vytvořil žánr povídky v hovorovém jazyce tak jak ji dnes známe. Před ním takové povídky vydal jen Chung Pchien v Šedesáti příbězích, střídal je však s povídkami v klasickém jazyce a příběhy částečně psanými ve verších.[1] Feng Meng-lung se snažil o dramatické a podivuhodné příběhy, děj jeho děl se vesměs odehrává v městském prostředí.[2] Dobro je v nich odměněno a zlo potrestáno, hrdinové jsou obvykle z prostých vrstev.[3]
Upravoval dramata, např. Pavilón pivoněk, do podoby lépe vyhovující soudobým nárokům. Věnoval se lidové poezii, protože sdílel názor, že elitní žánry vyžadované u úřednických zkoušek ztratily životnost.[4] Ze sebraného materiálu sestavil například soubor příběhů o lásce Historie citů (
Především je znám jako editor Trojích povídání (neboli Trojsloví/Tří ponaučení)– tří sbírek povídek chua-pen v hovorovém jazyce, se čtyřiceti povídkami v každé: Jasná slova k uvědomění světa či Povídání objasňující svět (喻世
Jeho produkce byla tak žádaná, že nakladatelé vydávali jeho sbírky a výběry z nich jeho jménem, aniž ho uvědomili. Od poloviny 17. do 20. století tak čtenáři znali jeho povídky především ze sbírky Ťin-ku čchi-kuan (Přehlídka podivuhodných příběhů dnešních i starobylých) sestavené neznámým editorem koncem 30. let 17. století z Feng Meng-lungova Trojsloví a Ling Meng-čchuovy sbírky Pchaj-an ťing-čchi (Podivuhodné příběhy, při nichž se údivem tluče do stolu).[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Též Osvětlení k poučení světa, Zprostředkování o otřesu světa a Zmírnění probouzejícího světa.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c LU, Tina. The literary culture of the late Ming (1573–1644). In: CHANG, Kang-i Sun. The Cambridge history of Chinese literature: Volume II. From 1375. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Lu]. ISBN 978-0-521-11677-0. S. 63–151, na s. 123. (anglicky)
- ↑ a b c KŘÍŽ, Martin. Tradiční čínská kultura - spisovatel Feng Menglong [online]. Leonardo, ČRo, 2009-9-6 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online.
- ↑ Lu, s. 122.
- ↑ a b c Lu, s. 124.
- ↑ Lu, s. 127.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Feng Meng-lung na Wikimedia Commons
- KŘÍŽ, Martin. Tradiční čínská kultura - spisovatel Feng Menglong [online]. Leonardo, ČRo, 2009-9-6 [cit. 2016-08-03]. Dostupné online.