(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Galaxiovití – Wikipedie Přeskočit na obsah

Galaxiovití

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxGalaxiovití
alternativní popis obrázku chybí
Galaxie zlatá (Galaxias auratus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídaryby (Osteichthyes)
Třídapaprskoploutví (Actinopterygii)
PodtřídaNeopterygii
Řádgalaxie (Galaxiformes)
Čeleďgalaxiovití (Galaxiidae)
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Galaxiovití (Galaxiidae) jsou jedinou čeledí řádu galaxie (Galaxiiformes). Jsou to drobné paprskoploutvé ryby vyskytující se ve sladkých vodách jižní polokoule, některé druhy jsou anadromní. Jejich nápadným znakem je holé tělo bez šupin, postranní čáru ale mají. Jejich hřbetní a řitní ploutev jsou většinou umístěny relativně daleko vzadu. Zástupci početnější podčeledi Galaxiinae tukovou ploutvičku ztratili, u zástupců druhé podčeledi (Aplochitoninae) je zachována. V některých oblastech vytvářejí galaxie druhové roje blízce příbuzných, morfologicky takřka shodných, ale geneticky diferencovaných kryptických druhů, z nichž mnohé jsou ohroženy. Mladé ryby migrující zpět do sladkých vod mohou být předmětem rybolovu.

Galaxie jsou relativně malé ryby, dlouhé od asi 4 cm do maximálně 60 cm u novozélandské galaxie velké (Galaxias argenteus); většinou nepřesahují délku 15 cm. Jejich tělo je protažené, válcovité až bočně zploštělé. Nápadným znakem je absence šupin. Postranní čára je však vyvinuta. Přední nozdra je mírně trubičkovitě protažená. Jejich pohlavní orgány jsou párové. Ploutve galaxií jsou bez ostnů, řitní a hřbetní ploutve bývají posunuty vzad, ocasní ploutev může být na zadním okraji rovná, ale i konvexní či konkávní. Tuková ploutvička je vyvinuta jen u rodů řazených do podčeledi Aplochitoninae: u rodu Aplochiton z Jižní Ameriky a (v zakrnělé podobě) u rodu Lovettia z Tasmánie. U ostatních rodů (podčeleď Galaxiinae) tuková ploutvička chybí. U galaxií rodu Neochanna často chybí břišní ploutve.[1][2]

Do čeledi se ve dvou podčeledích řadí asi 7 rodů, do nich patří přes 50 druhů galaxií. Patrně však budou popisovány nové druhy, protože u galaxií jsou poměrně časté druhové komplexy obtížně rozpoznatelných, ale geneticky rozdílných kryptických druhů. Často jde o čistě sladkovodní populace obývající různé toky patřící k odlišným povodím v určité oblasti, mezi nimiž jedinci kvůli nejrůznějším bariérám jen obtížně migrují. Proto zde snadno dochází ke vzniku geneticky separovaných linií. Zároveň je v rámci čeledi vysoká míra endemismu, například na Tasmánii nebo na Novém Zélandu žije velké množství endemických druhů galaxií, mnohdy ohrožených, neboť jde o relativně malé populace vázané na omezená území. Kromě toho tyto recentně rozpoznané druhy může ohrožovat i přemisťování ryb mezi lokalitami a následná hybridizace.[1][3]

Výskyt a ekologie

[editovat | editovat zdroj]
Galaxie australská (Galaxias olidus)
Mladí jedinci galaxií nalovení během jejich zpětné migrace do řek

Galaxie jsou významnou složkou ichtyofauny mimotropických sladkých vod jižní polokoule. Vyskytují se v Jižní Americe, na jihu Afriky, v Austrálii včetně Tasmánie, na Novém Zélandu či na Nové Kaledonii. Někdy vystupují poměrně vysoko (až do bystřin ve výšce 2000 m n. m.), ale lze je naopak nalézt i v úrovni moře, některé jsou navíc diadromní (migrují mezi sladkou a slanou vodou), kdy se brzy po vykulení z jiker nechávají zanést do moře, kde tráví část svého života (jsou tedy anadromní); asi po půl roce se jako průhlední juvenilní jedinci vracejí do sladkých vod. Tyto migrující nedospělé ryby jsou na Novém Zélandu předmětem komerčního rybolovu, byť v malém množství.[1][2][4] Zajímavá je galaxie skvrnitá (Galaxias maculatus), která klade jikry na rostliny přímořských mokřin v době maximálního přílivu (je katadromní); jikry se líhnou při dalším skočném přílivu o dva týdny později. Existují ale i čistě sladkovodní populace tohoto druhu, který má obrovský areál od Austrálie přes Nový Zéland až do Jižní Ameriky a na Falklandy.[2][5]

Galaxie mají nápadně gondwanské rozšíření. Jedna z hypotéz vysvětluje tuto distribuci právě prehistorickým rozšířením prapředka dnešních galaxií napříč Gondwanou a jejich speciací po jejím rozpadu. Alternativní, patrně pravděpodobnější hypotéza však počítá s šířením anadromních předků galaxií oceánským prostředím. Následné konvergentní ztráty anadromního stylu života vedly ke speciaci na jednotlivých kontinentech. V různých časových obdobích se však mohly uplatnit oba mechanismy.[5][6]

Příbuzenské vztahy

[editovat | editovat zdroj]

Jako zástupce galaxiovitých byla původně popsána i mlokovka (Lepidogalaxias salamandroides),[7] která jim ale není blíže příbuzná a patří do samostatného evolučně izolovaného řádu mlokovky.[8] Dříve byli galaxiovití považováni za blízké koruškovcovitým (Retropinnidae) a spolu s nimi a dalšími čeleděmi včetně mlokovek byli řazeni do široce pojatého řádu koruškotvárných,[9][10] který byl však v tomto složení polyfyletický. Na základě moderních fylogenetických studií jsou galaxie řazeny jako samostatný řád v sekupení Protacanthopterygii společně s řády stříbrnicotvární, štikotvární a lososotvární[8], nebo jako samostatná linie sesterská vůči Neoteleostei.[11]

  1. a b c RAADIK, Tarmo A. Fifteen from one: a revision of the Galaxias olidus Günther, 1866 complex (Teleostei, Galaxiidae) in south-eastern Australia recognises three previously described taxa and describes 12 new species. Zootaxa. 2014-12-18, roč. 3898, čís. 1, s. 1. Dostupné online [cit. 2022-07-26]. ISSN 1175-5334. DOI 10.11646/zootaxa.3898.1.1. 
  2. a b c NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: [s.n.], 2016. 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 254–256. 
  3. CAMPBELL, Ciaran S.M.; DUTOIT, Ludovic; KING, Tania M. Genome-wide analysis resolves the radiation of New Zealand’s freshwater Galaxias vulgaris complex and reveals a candidate species obscured by mitochondrial capture. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1101/2022.07.04.498769. (anglicky) DOI: 10.1101/2022.07.04.498769. 
  4. MCDOWALL, R. M.; KELLY, G. R. Date and age at migration in juvenile giant kokopu, Galaxias argenteus (Gmelin) (Teleostei: Galaxiidae) and estimation of spawning season. New Zealand Journal of Marine and Freshwater Research. 1999-06, roč. 33, čís. 2, s. 263–270. Dostupné online [cit. 2022-07-26]. ISSN 0028-8330. DOI 10.1080/00288330.1999.9516875. (anglicky) 
  5. a b MOYLE, Peter B.; CECH, JR., Joseph J. Fishes, an Introduction to Ichthyology. 5. vyd. [s.l.]: Pearson, 2004. Dostupné online. ISBN 0-13-100847-1. S. 323, 324. 
  6. BURRIDGE, Christopher P.; MCDOWALL, Robert M.; CRAW, Dave. Marine dispersal as a pre-requisite for Gondwanan vicariance among elements of the galaxiid fish fauna: Galaxiid biogeography. Journal of Biogeography. 2012-02, roč. 39, čís. 2, s. 306–321. Dostupné online [cit. 2022-07-26]. DOI 10.1111/j.1365-2699.2011.02600.x. (anglicky) 
  7. MCDOWALL, R. M.; PUSEY, B. J. Lepidogalaxias salamandroides Mees - A Redescription, with Natural History Notes. Western Australian Museum Records and Supplements. 1983, roč. 11, čís. 1, s. 11–23. Dostupné online. 
  8. a b BETANCUR-R, Ricardo; WILEY, Edward O.; ARRATIA, Gloria. Phylogenetic classification of bony fishes. BMC Evolutionary Biology. 2017-12, roč. 17, čís. 1, s. 162. Dostupné online [cit. 2022-07-25]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-017-0958-3. PMID 28683774. (anglicky) 
  9. NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 4th ed. vyd. Hoboken, N.J.: John Wiley, 2006. xix, 601 pages s. Dostupné online. ISBN 0-471-25031-7, ISBN 978-0-471-25031-9. OCLC 62324946 
  10. HANEL, Lubomír. Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí. 1. vyd. Praha: Albatros, 1998. 150 s. (Svět zvířat; sv. VIII). ISBN 80-00-00599-9, ISBN 978-80-00-00599-7. OCLC 40090835 S. 94–96. 
  11. STRAUBE, Nicolas; LI, Chenhong; MERTZEN, Matthias. A phylogenomic approach to reconstruct interrelationships of main clupeocephalan lineages with a critical discussion of morphological apomorphies. BMC Evolutionary Biology. 2018-12, roč. 18, čís. 1, s. 158. Dostupné online [cit. 2022-07-26]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-018-1267-1. PMID 30352561. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]