Gustav Wied

Gustav Wied
Gustav Wied
Narození	6. března 1858; Holmegård Dánsko
Úmrtí	24. října 1914 (ve věku 56 let); Roskilde
Příčina úmrtí	otrava kyanidy
Místo pohřbení	Greyfriars Cemetery
Povolání	spisovatel, dramatik
Národnost	dánská
Příbuzní	John Wied (sourozenec)
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gustav Johannes Wied (6. března 1858 Holmegård v Branderslev u Nakskova – 24. října 1914 Roskilde) byl dánský spisovatel, dramatik a sociální aktivista.

Životopis

Gustav Johannes se narodil v rodině Carla Augusta Wieda (1822–1914) a Cathariny roz. Boesen (1931–1910). Jeho sourozenci byli: Olga (1857–1859), Otto (1859–1941), Alexandra (1860–1952), Paul (1860–1915), Kaja (1864–1864), Jens (1866–1927), Svend (1867–1928), John a Carl. V mladém věku přišel do Kodaně, kde se stal asistentem knihkupce u C. A. Reitzels Boghandel. V létě a na podzim roku 1884 pracoval jako vychovatel na panství Overgård u Mariagerského Fjordu, kde mimo jiné katalogizoval zámeckou knihovnu. Při práci vychovatele se pečlivě připravoval na maturitní zkoušky; složil je v roce 1886 a následující rok absolvoval kurz filozofie.

V letech 1887–1890 žil se spisovatelkou Nathalií Larsenovou (1855–1925). R. 1896 se oženil s Alicí Tuteinovou (1869–1958), se kterou měl čtyři děti: Johana (1894–1945), Inger (1896–1972), Søna (1897–1897) a Jacoba (1900–1971). Svatbou se dostal do kontaktu se svým tchánem Ferdinandem Tuteinem v Høgholtu ve Vendsysselu, který se stal důležitým zdrojem jeho charakteristik a kritiky buržoazie. Tutein byl údajně inspirací pro hlavní postavu románu Fædrene ede druer.

Literární činnost

Wied debutoval jako Peter Idealist v roce 1887 pamfletem Nogle Aforismer i Anledning af Interpellationen i Storeheddinge og dens Følger o ministru kultury Jacobu Scaveniovi. Scavenius byl právě odhalen, že vyhledal kodaňskou prostitutku, a pamflet nemilosrdně zesměšňuje ministrovu dvojí morálku.

V roce 1889 vydal Wied svou první hru En hjemkomst, et sørgespil. Další hra, En Bryllupsnat z roku 1892, je o babičce, která chce zabít svého vnuka. Setkala se s takovou nevraživostí, že byla při premiéře zrušena. Roku 1893 vydal sbírku Barnlige Sjæle, která byla charakterizována jako sbírka mimořádně odvážných povídek.

Byl známý jako sociální kritik a využíval každé příležitosti, aby si rýpl do buržoazie. Často přispíval do časopisu København, který vydával Ove Rode. V roce 1892 byl za povídku, kterou v časopise otiskl, odsouzen Nejvyšším soudem ke 14 dnům vězení za nepřípustné vyjadřování. Jednalo se o povídku De unge og de gamle (povídka byla mírně upravena a přetištěna ve sbírkách Barnlige Sjæle a Fra Land og By [1907]). Svůj pobyt ve vězení Tugt- og Børnehuset v Christianshavnu popsal Wied v románu Ungdomshistorier, v němž postava Gunnara Warberga ztvárnila samotného Wieda.

Jeho satira a cynický humor se výrazně projevily v románech Livsens Ondskab, Slægten, Knagsted a Pastor Sørensen og Co.

Za výtěžek z komedie Første Violin (1898) si v Roskilde postavil dům podle svého přání. Dům byl rozdělen na dvě samostatné části, jedna část pro rodinu a jižní část pro jeho pracovnu. Dveře mezi oběma oddělenými částmi byly po okrajích obšity kůží. Po jedné návštěvě spisovatel Walter Christmas označil dům jako Kastellet a Wied od té doby tento název pro svůj dům důsledně používal.

V posledních letech se jeho příjmy snižovaly a trpěl silnými bolestmi žaludku; právě tato kombinace vedla k jeho rozhodnutí „se vším skoncovat“. Dne 24. října 1914 požil smrtelnou dávku kyanidu draselného.

Gustav Wied psal básně, divadelní hry, obnovil v dánské literatuře tzv. satyrské hry, hry s důkladnými popisy interiérů, nálad a myšlenek postav. Jeho největší satyrská hra Dansemus vyšla v roce 1905. Její motto zní: „Ano, všichni tančíme pro vyšší Lirekasse, Vaše Excelence“. Hra byla uvedena v aarhuském divadle v roce 2001. Jeho nejoblíbenější hrou byla „Skærmydsler“, která byla uvedena s Gentle Daimim a Jytte Abildstrømovou v divadle posledně jmenované. Později také ve Folketeatret v Oslo s Malene Schwartzovou a Sonjou Oppenhagenovou.

Ocenění

V roce 1938 byla založena Společnost Gustava Wieda
v Roskilde se nacházela „Vinárna Gustava Wieda“
po Gustavu Wiedovi bylo v Dánsku pojmenováno několik ulic: Gustav Wieds Vej v Aarhusu, Frederikshavnu, Silkeborgu, Ebeltoftu, Næstvedu, Grenå a Søborgu; Gustav Wiedsvej v Nakskově
jeho portrét, namalovaný Valdemarem Schønheyderem Møllerem, visel v tzv. uměleckém vlysu v jídelně Brøndum ve Skagens Museu a další portrét od Michaela Anchera byl k vidění v jídelně v Anchers Hus

Dílo

En Hjemkomst (skuespil) – 1889
Silhuetter (noveller) – 1891
En Bryllupsnat (skuespil) – 1892
Barnlige Sjæle (noveller) – 1893
Slægten – 1898 filmatiseret i 1978
Livsens ondskab – 1899 filmatiseret i 1941 (Thummelumsen) og indspillet som tv-serie i 1971 (Livsens Ondskab)
Thummelumsen (skuespil) – 1901 filmatiseret i 1941 (Thummelumsen)
Skærmydsler – 1901
Den gamle Pavillon (skuespil) – 1902
Knagsted – 1902 indspillet som tv-serie i 1971 (Livsens Ondskab)
Dansemus (skuespil) – 1905
To Gange to er fem (skuespil) – 1906?
Fædrene æde druer – 1908
Circus Mundi (fortællinger) – 1909
Kærlighed – Fire Idyller (skuespil) – 1909
Ærtehalm (skuespil) – 1909
Pastor Sørensen og Co. – 1913
Imellem Slagene (fortællinger & skuespil) – 1914
Digt og virkelighed (erindringsbog) – 1914

V češtině

Súčtování: komedie o jednom jednání – přeložil Hugo Kosterka. Praha: J. R. Vilímek, 1911
2 x 2 = 5: satirická hra ve čtyřech dějstvích – př. Ot. Popelka. Praha: J. R. Vilímek, 1913
První housle: veselohra o 3 dějstvích – Jens Petersen a Gustav Wied; př. Josef Milčín. Praha: Šolc a Šimáček, 1915
Snění – úvod František Sekanina, in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 94; př. Jaroslav Pšenička. Praha: J. R. Vilímek, 1916
Veselé dějiny – př. Hugo Kosterka. Praha: Čsl. podniky tiskařské a vydavatelské, 1920
Světem humoru: sborník z humoru cizího a domácího. Díl IV. – sestavil Gustav Pallas [Mark Twain, Rudyard Kipling, W. M. Thackeray, Gustav Wied, J. L. K. Grimm, W. K. Grimm, Svatopluk Čech, Prokop Chocholoušek, Jaromír John, Šimon Lomnický z Budče, Mikuláš Dačický z Heslova, J. V. Sládek]. Praha: Bedřich Stýblo, 1922

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gustav Wied na dánské Wikipedii.

Literatura

Gustav Wied-Puslerier – Andreas Friberg. Kodaň: Sever. stát Bogforlag, 1944
Johs. Brøndum Nielsen, Gustav Wied i Breve, Gyldendal, 1946
Eddie Salicath, Omkring Gustav Wied, Rosenkilde og Baggers Forlag, 1946
Sven Houmøller, Gustav Wied. En Bibliografi. Forord af Soya, 1948. (Gustav Wied Selskabets Skrifter, 3.)
Knut Ahnlund, Den unge Gustav Wied, Gyldendal, 1964
Danske noveller fra Herman Bang til Gustav Wied: en antologi – redigeret af Carl Bergstrøm-Nielsen. København: Gyldendal,1971
F. J. Billeskov Jansen, Gustav Wied: den mangfoldige digter, Spektrum, 1997
Bo Nygaard Larsen, Wied jul: en biografi om Gustav Wied, Habengut, 2002. (Gustav Wied Selskabets skrifter, ny samling nr. 10)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Wied na Wikimedia Commons
Gustav Wied Selskabet – oficiální web (dánsky)
Shromáždění díla online a portrét - Archivováno 13. července 2020 na Wayback Machine (dánsky)
Gustav Wied v Dánské encyklopedii spisovatelů (dánsky)
Gustav Wied v Dánské filmové databázi (dánsky)
Gustav Wied v Scope (dánsky)
Gustav Wied v Encyclopædia Britannica Online (anglicky)
Gustav Wied v gravsted.dk (dánsky)
Gustav Wied v Forfatterweb.dk (dánsky)

[e3dc120db7eff6bdeccf4a802c5cf797226527d5-1] Dostupné online.

[fcef3d4281be72906372790827ac17a0f81ae32b-2] Dostupné online.

[1]

[2]