Ikigai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ikigai je japonský koncept hledání smyslu života. Slovo zastřešuje oblast hledání smysluplného směru nebo smyslu života a s tím spojených činností (bezděčných nebo záměrných) vedoucích k dosažení 'ikigai', tedy pocitu uspokojení se smyslem života.

Význam a původ slova[editovat | editovat zdroj]

Oxfordský slovník angličtiny definuje ikigai jako „motivační sílu; něco nebo někoho, co dává člověku smysl, důvod k životu“. Obyvatelé japonského ostrova Okinawa ho popisují jako „důvod, proč ráno vstávat z postele“. Obecněji může odkazovat na něco, co přináší potěšení nebo naplnění.

Termín je složeninou dvou japonských slov: iki (き, což znamená život; žít) a kai (甲斐かい, což znamená účinek; výsledek; cíl; plod; hodnota; užitek; prospěch – vyslovováno jako gai). Složenina se překládá jako „důvod, proč žít; proč být naživu; smysl života; to, kvůli čemu stojí za to žít; důvod existence“.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Ikigai může popisovat smysl života a motivaci. Podle studie Mičiko Kumano pocit ikigai, jak je popisován v japonštině, obvykle znamená pocit úspěchu a naplnění, který následuje, když se lidé věnují svým vášním. Činnosti, které vyvolávají pocit ikigai, nejsou jedinci vnucovány; jsou vnímány jako spontánní a podnikají se dobrovolně, jsou tedy osobní a závisí na vnitřním „Já“ člověka.

Podle psychologa Kacuji Inoueho je ikigai pojem sestávající ze dvou aspektů: „zdroje nebo objekty, které přinášejí životu hodnotu a smysl“ a „pocit, že život člověka má hodnotu a smysl díky existenci jeho zdroje nebo objektu“. Ze sociálního hlediska Inoue klasifikuje ikigai do tří směrů – sociální ikigai, nesociální ikigai a antisociální ikigai. Sociální ikigai se týká ikigai, které jsou společností přijímány prostřednictvím dobrovolnických aktivit a kroužků. Asociální ikigai je ikigai, které se společností přímo nesouvisí, například víra nebo sebekázeň. Antisociální ikigai se týká ikigai, které jsou základní motivací k životu prostřednictvím temných emocí, jako je touha někoho nebo něco nenávidět nebo mít nadále touhu po pomstě.

Reportér National Geographic Dan Buettner naznačil, že ikigai může být jedním z důvodů dlouhověkosti obyvatel Okinawy. Podle Buettnera mají Okinawané menší touhu odejít do důchodu, protože lidé pokračují ve své oblíbené práci, dokud jsou zdraví. Za důležitý důvod dlouhého života obyvatel Okinawy se považuje také moai, úzká skupina přátel, kteří spolu tráví volný čas a navzájem si radí a pomáhají.

Raná popularizace[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli pojem ikigai existuje v japonské kultuře již dlouho, poprvé jej zpopularizovala japonská psychiatrička a akademička Mieko Kamija ve své knize "O smyslu života" (きがいについて, ikigai ni cuite) z roku 1966. Kniha zatím nebyla přeložena do češtiny.

Význam ikigai[editovat | editovat zdroj]

V 60., 70. a 80. letech 20. století se mělo za to, že ikigai směřuje buď ke zlepšení společnosti ("podřízení vlastních přání ostatním"), nebo ke zlepšení sebe sama ("následování vlastní cesty").

Podle antropoložky Čikako Ozawa de Silvy pro starší generaci v Japonsku mělo ikigai význam „zapadnout do této standardní formy společnosti a rodiny“, zatímco mladší generace uváděla, že její ikigai se týkalo „snů o tom, čím by se mohli stát v budoucnosti“.

Studie ukázaly, že lidé, kteří nenašli své ikigai, mají větší pravděpodobnost výskytu kardiovaskulárních onemocnění. Nebyla však prokázána žádná souvislost se vznikem zhoubných nádorů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Oxford English Dictionary. "ikigai". Online ed. Oxford University Press. Retrieved 24 July 2021
  • SCHIPPERS, Michaéla. IKIGAI: Reflection on Life Goals Optimizes Performance and Happiness. Erasmus Research Institute of Management, Erasmus University Rotterdam, 2017-06-16. ISBN 978-90-5892-484-1. Archived from the original on 2021-02-04. Retrieved 2020-03-05
  • MATHEWS, Gordon. "The Stuff of Dreams, Fading: Ikigai and 'The Japanese Self'". Ethos, 1996, vol. 24, no. 4, s. 718–747. doi:10.1525/eth.1996.24.4.02a00060. ISSN 0091-2131
  • SCHIPPERS, Michaéla C.; ZIEGLER, Niklas. "Life Crafting as a Way to Find Purpose and Meaning in Life". Frontiers in Psychology, 2019-12-13, vol. 10, č. 2778. doi:10.3389/fpsyg.2019.02778. ISSN 1664-1078. PMC 6923189. PMID 31920827
  • KUMANO, Michiko. "On the Concept of Well-Being in Japan: Feeling Shiawase as Hedonic Well-Being and Feeling Ikigai as Eudaimonic Well-Being". Applied Research in Quality of Life, 2018-06-01, vol. 13, č. 2, s. 419–433. doi:10.1007/s11482-017-9532-9. ISSN 1871-2576. S2CID 149162906
  • NAKANISHI, N. "'Ikigai' in older Japanese people". Age and Ageing, 1999-05-01, vol. 28, no. 3, s. 323–324. doi:10.1093/ageing/28.3.323. ISSN 1468-2834. PMID 10475874
  • INOUE, Katsuya. Psychology of Aging. Chuo Hoki Shuppan, 2000. S. 80–99, 144–145. ISBN 978-4805818954
  • BUETTNER, Dan. "How to live to be 100+". TED, September 2009. Archived from the original on 2019-05-06. Retrieved 2021-09-09
  • GARCÍA, Héctor; MIRALLES, Francesco. Ikigai: The Japanese Secret to a Long and Happy Life. Penguin Books, 2017. ISBN 978-0143130727
  • KAMIYA, Mieko. "『きがいについて』 ("On the Meaning of Life" in Japanese)". Japan: Misuzu Shobo, 1980. ISBN 4622081814
  • MANZENREITER, Wolfram; HOLTHUS, Barbara. Happiness and the Good Life in Japan. Taylor & Francis, 2017-03-27. Archived from the original on 2023-03-18. Retrieved 2020-10-04. ISBN 978-1-317-35273-0
  • OZAWA-DE SILVA, Chikako. "In the eyes of others: Loneliness and relational meaning in life among Japanese college students". Transcultural Psychiatry, 2020-02-11, vol. 57, č. 5, s. 623–634. doi:10.1177/1363461519899757. ISSN 1363-4615. PMID 32041496. S2CID 211078070
  • SONE, T. et al. "Sense of life worth living (ikigai) and mortality in Japan: Ohsaki Study". Psychosomatic Medicine, 2008, vol. 70, č. 6, s. 709–715. doi:10.1097/PSY.0b013e31817e7e64. PMID 18596247. S2CID 10483513
  • TANNO, K. et al. "Associations of ikigai as a positive psychological factor with all-cause mortality and cause-specific mortality among middle-aged and elderly Japanese people: findings from the Japan Collaborative Cohort Study". Journal of Psychosomatic, 2009, vol. 67, č. 1, s. 67–75. doi:10.1016/j.jpsychores.2008.10.018. PMID 19539820

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]