Josef Václav Frič

Josef Václav Frič
Josef Václav Frič
	Josef Václav Frič
Narození	5. září 1829; Praha; Rakouské císařství
Úmrtí	14. října 1890 (ve věku 61 let); Královské Vinohrady; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Pseudonym	M. Brodský
Povolání	spisovatel, dramatik, novinář, básník, politik, editor a překladatel
Témata	literatura, divadlo, editace, žurnalistika, překlad a politika
Manžel(ka)	Anna Fričová manželka;
Děti	Jan Ludvík Frič syn; Josef Jan Frič syn; Božena Fričová dcera;
Rodiče	Josef František Frič otec;
Příbuzní	Antonín Frič bratr; Karel Frič bratr; Václav Frič bratr; Vojtěch Frič bratr; Alberto Vojtěch Frič synovec; František Kavalír tchán;
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha^[1] – 14. října 1890 Královské Vinohrady^[2]) byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron.^[3]

Život

Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Johannem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Se studenty uctil i památku poražených a padlých bělohorské bitvy, pietní akt se měl původně konat u Světlušky, ale aby se účastníci vyhnuli střetu s policií, přesunuli se na blízký toleranční hřbitov v Ruzyni. Tam, k nelibosti policie, nešlo akci zabránit, jedním z řečníků byl i J. V. Frič.^[4] Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně, v roce 1854 byl omilostněn, poté žil pod policejním dohledem.^[5]

V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později (1859) propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku (1859) přestěhoval do Paříže, poté do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, nějaký čas strávil i v Petrohradě a Římě,^[5] pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a v roce 1879 se vrátil do Čech. Začal pracovat v Umělecké besedě,^[5] z politického života se úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře, novinářské a redakční práci. Podílel se také na vydání almanachu Máj.

Po návratu z vyhnanství bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody (Jana Masaryka čp. 73/14) a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 (Jana Masaryka). Zde roku 1890 zemřel.^[6] Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.

„	…a na podzim roku 1890 doprovázeli jsme rakev jedenašedesátiletého a do sama konce horoucího osmačtyřicátníka na Vyšehrad. Nesl jsem tenkráte za jeho rakví standartu Umělecké besedy a víc než ta těžká žerď v mých rukou tížilo mne srdce pro toho dobrého, krásného člověka… Nezapomněli jsme na toho bouřliváka s pražských barikád trochu přespříliš záhy?	“
— Jaroslav Kvapil ^[7]

Rodinný život

Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou (1829–1857). Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou (1825–1893). Narodilo se jim pět dětí, prvorozený syn (*/† 1858) i dcera (*/† 1859) však brzy po narození zemřeli.^[8] Dospělosti se dožili synové Josef (1861–1945) a Jan (1863–1892) a dcera Božena (1865–1923),^[9]^[10]všichni narození v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhovala do Prahy.^[11]

Dílo

Žurnalistika

Byl stále literárně aktivní, doma i v exilu. Často psal pod pseudonymy: Hron, A. Hron, Jan Hron, Hynek, J. Brodský, Martin Brodský, Josef Gartner, J. Str. Hynek, J. Stratimír Hynek, Mostecký, J. Opočenský, Pohorský, Rozerviát Malkontent, Jeden ze starých bojovníků božích.^[12] V exilu v Londýně se podílel na vedení redakce časopisu Hermann. Ihned po návratu z exilu v říjnu roku 1887 v Praze založil a až do své smrti redakčně vedl satirický týdeník Šípy. Přispíval do řady novin a časopisů, v Čechách např. do Kwětů, Lumíra, časopisů Osvěta, Pokrok, Politik, Poutník, Rachejtle, Ruch, ', Světozor, Švanda dudák, v Záhřebu do Agramer Zeitung (1873–1877), v Ženevě Čech a Česká Thalia, a dalších.

Poezie

Upír – epická báseň o nemrtvém (1849)
Lada Nióla – almanach mladých básníků (1856)
Písně z bašty – romantická sbírka, psána roku 1862, ale vydána až po jeho smrti

Drama

Václav IV.
Svatopluk a Rostislav
Hynek z Poděbrad
Der Apostat (libretto)
Vladimír Bohův zvolenec (překlad libretta Der Apostat do češtiny)

Další díla

Osud rozervance
Sebrané spisy – toto dílo vydával v Praze od roku 1879, mnoho z obsahu je zde uveřejněno poprvé
- 1. díl obsahuje dramata
- 2. díl obsahuje povídky
- 3. díl obsahuje básně a satiry
Paměti – vydávané od roku 1885 obsahují zprávy o kulturním, společenském a politickém životě té doby^[5]

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
↑ KUBÍČEK, Jaromír. Rok 1863 na Moravě ve slovensko-českých vztazích. In: Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů. [s.l.]: Sdružení knihoven ČR, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. ISBN 80-86249-25-5. S. 11. Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine.
↑ Toleranční hřbitov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d Komenského slovník naučný. Praha: [s.n.], 1937. Kapitola Josef Václav Frič, IV. svazek slovníku, s. 366.
↑ Josef Jan Frič: O vzniku a rozvoji vlastního závodu. V Praze: Nákladem vlastním, 1931. 32 stran.
↑ Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 272–3
↑ Josef Abund Václav Frič * 5.9.1829 † 14.10.1890 [online]. Payne.cz [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
↑ Soupis pražských obyvatel, Fritsch Josef
↑ Ottův slovník naučný, heslo Anna Fričová.
↑ Lexikon české literatury I/1, 1985, s. 750 (autorka hesla Marie Řepková)

Literatura

Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 66–67.
Dějiny české literatury. 1. vyd. Svazek 2. Literatura národního obrození. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 609–610. Redaktor svazku Felix Vodička.
ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha: Orbis, 1960. S. 60, 144, 194, 313.
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 748–752.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 107–108.
KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté : 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
KVAPIL, Jaroslav. O čem vím. Praha: Orbis, 1932. S. 88, 126, 271–7.
TAUB, Hugo. Květnové spiknutí v Čechách roku 1849. Praha: Šolc a Šimáček, 1929. 329 s.
ŽÁČEK, Václav. Josef Václav Frič. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1979. 392 s. + 48 s. obr. přílohy. (Odkazy pokrokových osobností naší minulosti, sv. 52)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Václav Frič na Wikimedia Commons
Autor Josef Václav Frič ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Václav Frič
Josef Václav Frič v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Digitalizovaná díla Josefa Václava Friče v České digitální knihovně
Vybraná díla Josefa Václava Friče volně dostupná v Krameriovi Městské knihovny v Praze
Josef Václav Frič na WorldCat Identities

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském

[matrikaZ-2] Matriční záznam o úmrtí a pohřbu

[3] KUBÍČEK, Jaromír. Rok 1863 na Moravě ve slovensko-českých vztazích. In: Kolokvium slovenských, českých a moravských bibliografů. [s.l.]: Sdružení knihoven ČR, 2004. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01. ISBN 80-86249-25-5. S. 11. Archivováno 1. 3. 2014 na Wayback Machine.

[4] Toleranční hřbitov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné online.

[:0-5] Komenského slovník naučný. Praha: [s.n.], 1937. Kapitola Josef Václav Frič, IV. svazek slovníku, s. 366.

[6] Josef Jan Frič: O vzniku a rozvoji vlastního závodu. V Praze: Nákladem vlastním, 1931. 32 stran.

[7] Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 272–3

[8] Josef Abund Václav Frič * 5.9.1829 † 14.10.1890 [online]. Payne.cz [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.

[9] Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.

[10] Soupis pražských obyvatel, Fritsch Josef

[11] Ottův slovník naučný, heslo Anna Fričová.

[12] Lexikon české literatury I/1, 1985, s. 750 (autorka hesla Marie Řepková)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]