Leucéna
 Leucéna | |
|---|---|
 Leucéna bělohlavá (Leucaena leucocephala) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Caesalpinioideae |
| Rod | leucéna (Laucaena) Benth., 1842 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leucéna (Laucaena) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stálezelené stromy se složenými listy a kulovitými květenstvími. Jsou rozšířeny v počtu asi 22 druhů v tropické a subtropické Americe. Leucéna bělohlavá je druh pěstovaný v tropech celého světa jako okrasná nebo stínící dřevina, krmivo i palivo.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Leucény jsou stálezelené beztrnné malé až středně velké stromy dorůstající až 20 metrů výšky. Listy jsou dvakrát zpeřené, složené z mnoha drobných nebo z menšího počtu větších lístků. Lístky jsou vstřícné, přisedlé nebo jen krátce řapíčkaté. Na vrcholu řapíku je jedno nebo výjimečně 2 nektária, další nektária jsou na bázi posledního a předposledního páru postranních listových vřeten. Palisty jsou drobné, štětinovité, vejčité nebo na vrcholu dlouze protažené, vytrvalé nebo opadavé. Květy jsou drobné, obvykle oboupohlavné, přisedlé, nažloutle bílé nebo zelenavé, uspořádané v hustých, kulovitých, stopkatých hlávkách. Tato květenství jsou jednotlivá a úžlabní nebo ve vrcholových svazečcích či hroznech. Kalich je zvonkovitý nebo trubkovitě zvonkovitý, zakončený 5 krátkými zuby. Korunních lístků je 5 a jsou téměř nebo zcela volné, na vrcholu špičaté či zaoblené. Tyčinek je 10, jsou volné a vyčnívají z květů. Semeník je přisedlý nebo stopkatý, s nitkovitou čnělkou a mnoha vajíčky. Lusky jsou stopkaté, široce čárkovité, tence kožovité, pukající 2 chlopněmi. Obsahují mnoho plochých, vejcovitých, hnědavých nebo černých semen.[1][2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rod Leucéna zahrnuje asi 22 až 24 druhů. Je rozšířen v Americe od jihu USA (Texas) po Venezuelu a Peru. Centrum druhové diverzity je v Mexiku, kde roste celkem 19 druhů. Do Jižní Ameriky zasahuje jediný druh, Leucaena trichodes. V jižních oblastech USA rostou celkem 2 druhy. Leucéna bělohlavá pochází původně z jižního Mexika nebo Střední Ameriky, je však hojně pěstován v tropech a subtropech celého světa a místy i zdomácněl.[1][4]
Obsahové látky
[editovat | editovat zdroj]Kůra leucény bělohlavé obsahuje asi 16% tříslovin, v listech je obsažen kvercitrin a asi 3% tříslovin. Semena tohoto druhu obsahují 3 až 5% neproteinové aminokyseliny mimosinu (nazývaného též leucenol) a jsou jedovatá. Tato látka je obsažena i v listech.[5][6]
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Kořeny leucény bělohlavé pronikají hluboko do půdy. V prvním roce hlavní kořen pronikne do hloubky až 2 metry, u 5 let staré rostliny již dosahuje hloubky až 5 metrů.[3]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]- leucéna bělohlavá (Leucaena leucocephala)
Význam
[editovat | editovat zdroj]Leucéna bělohlavá je pěstována v tropech a subtropech jako okrasná rostlina, zelené hnojení a krmivo pro skot, ovce a kozy. Pro prasata je jedovatá. Je také významná jako zdroj palivového dříví a na výrobu dřevěného uhlí.[2][7] Vysazuje se také k ochraně půdy a vody, při zalesňování a k zabránění větrné erozi. Dřevina je vysazována jako stínící strom na plantážích kávy, kakaa, čaje, olejné palmy a jiných plodin.[3] Semena leucény bělohlavé jsou ve Vietnamu užívána proti onemocnění škrkavkami.[6]
Dřevo leucén je vesměs tvrdé, těžké a často i atraktivní, nebývá však dostupné v komerčně významném množství. Těží se zejména druhy L. diversifolia, L. trichandra, L. salvadorensis a L. shannonii. Druhy L. esculenta a L. pulverulenta z Mexika a j. USA mohou dosáhnout výšky 15 až 20 metrů a průměru kmene přes 50 cm.[3]
V České republice je leucéna bělohlavá k vidění ve sbírkách botanických zahrad, jak např. v Pražské botanické zahradě v Tróji nebo Botanické zahradě UK Na Slupi.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri: Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.
- ↑ a b DELIN, Wu; NIELSEN, I.C. Flora of China: Leucaena [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
- ↑ International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.
- ↑ a b HAN, Sang Tae et al. Medicinal Plants in Viet Nam. Hanoi: Institute of Materia Medica, 1990. ISBN 92-9061-101-4.
- ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu leucéna na Wikimedia Commons 
Taxon Leucaena ve Wikidruzích
