Měrná magnetická susceptibilita
Měrná magnetická susceptibilita dříve specifická magnetická susceptibilita je magnetická susceptibilita vztažená na jednotkovou hustotu dané látky (nikoli na jednotkovou hmotnost, jak by naznačoval název). Obvyklá značka veličiny
- , kde je magnetická susceptibilita, hustota.
Jedná se o zastaralou veličinu z pohledu SI (normy řady ČSN ISO/IEC 800000) i IUPAC; jako obdobnou charakteristiku schopnosti částic látky se zmagnetizovat aktuální Zelená kniha IUPAC doporučuje veličinu molární magnetická susceptibilita (doporučená značka veličiny
- , kde je molární objem (pozor, nejedná se o magnetickou susceptibilitu vztaženou na jednotkové látkové množství, jak by naznačoval název).
Diamagnetika a paramagnetika
[editovat | editovat zdroj]V případě diamagnetik závisí měrná magnetická susceptibilita pouze na poloměrech drah elektronů a nikoliv na teplotě, což je dáno tím, že tepelné oscilace atomů nemají vliv na uspořádání elektronů v orbitalech. Naproti tomu u paramagnetik je teplotě nepřímo úměrná (Curieho zákon).
Experimentální stanovení měrné magnetické susceptibility
[editovat | editovat zdroj]Principem je měření síly, kterým je magnetikum vtahováno nebo vypuzováno z vnějšího magnetického pole (Gouyovy váhy).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zelená kniha IUPAC (Quantities, Units and Symbols in Physical Chemistry), 3. vydání (2nd Printing), str. 17. Dostupné online Archivováno 11. 2. 2014 na Wayback Machine. (anglicky)