(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Mistrovství světa ve sportovním lezení 2016 – Wikipedie Přeskočit na obsah

Mistrovství světa ve sportovním lezení 2016

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
14. Mistrovství světa
ve sportovním lezení
Vítězka Janja Garnbretová při lezení na obtížnost na MS 2016 v Paříži
Základní informace
Sportsportovní lezení
ZeměFrancieFrancie Francie
OrganizaceIFSC, FFME, ČHS
Webifsc-climbing.org
ffme.fr
worldclimbing2016.com
horosvaz.cz
Obtížnost
MěstoPaříž
Datum14.–18. září
ZlatoČesko Adam Ondra
Slovinsko Janja Garnbretová
StříbroRakousko Jakob Schubert
Belgie Anak Verhoeven
BronzFrancie Gautier Supper
Slovinsko Mina Markovič
Rychlost
MěstoPaříž
Datum14.–18. září
ZlatoPolsko Marcin Dzieński
Rusko Anna Cyganovová
StříbroÍrán Reza Alipourshenazandifar
Francie Anouck Jaubert
BronzRusko Alexandr Šikov
Rusko Julija Kaplinová
Bouldering
MěstoPaříž
Datum14.–18. září
ZlatoJaponsko Tomoa Narasaki
Švýcarsko Petra Klinglerová
StříbroČesko Adam Ondra
Japonsko Miho Nonaka
BronzFrancie Manuel Cornu
Japonsko Akijo Noguči
← 2014
2016
2018 →

Mistrovství světa ve sportovním lezení 2016 (anglicky: IFSC Climbing World Championship, francouzsky: Championnats du monde d'escalade, italsky: Campionato del mondo di arrampicata, německy: Kletterweltmeisterschaft) se uskutečnilo 14.–18. září v Paříži, pod hlavičkou Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC). Závodů se účastnilo 21 českých závodníků.[1]

Medailisté se nominovali na X. Světové hry 2017 ve Vratislavi v rámci mezinárodní kvóty.

Průběh závodů

[editovat | editovat zdroj]

Program

[editovat | editovat zdroj]
  • středa 14. září:
    9–16 hod kvalifikace bouldering muži
    10–15 hod obtížnost kvalifikace ženy
  • čtvrtek 15. září:
    9–16:30 obtížnost kvalifikace muži
    10–15 hod bouldering kvalifikace ženy
  • pátek 16. září:
    11–13:30 rychlost kvalifikace muži a ženy
    19–21:30 bouldering semifinále muži (LIVE)
    19–21:30 obtížnost semifinále ženy (LIVE)
  • sobota 17. září:
    9–11:30 obtížnost semifinále muži (LIVE)
    9–11:30 bouldering semifinále ženy (LIVE)
    17:30–19 bouldering finále muži (LIVE)
    19:30 vyhlášení vítězů (LIVE)
    20:15–21 rychlost finále muži (LIVE)
    21–22 hod obtížnost finále ženy (LIVE)
    22 hod vyhlášení vítězů (LIVE)
  • neděle 18. září:
    12:00–13:30 bouldering finále ženy
    14:00 vyhlášení vítězů
    14:45–15:30 rychlost finále ženy
    15:30–16:30 obtížnost finále muži
    16:30 vyhlášení vítězů

Kvalifikace

[editovat | editovat zdroj]

V boulderingu se lezlo ve dvou skupinách zároveň na pěti a pěti bouldrech, do semifinále postoupilo dvacet závodníků. Všech pět bouldrů topoval na první pokus pouze Francouz Alban Levier, dále je přelezli už jen Japonec Kokoro Fudžii (5t7 5b6) a Rus Alexej Rubcov (5t20 5b12). Ženy topovaly pět bouldrů jen ve druhé skupině, v první nejvíce čtyři. Nejlépe Japonky Akijo Noguči (5t6 5b6) a Miho Nonaka (4t5 5b6).

V obtížnosti se lezlo současně ve dvou skupinách, v každé zároveň na dvou cestách. Osm mužů a šest žen topovalo obě cesty. [2]

Rychlost: v kvalifikaci se muži i ženy rozřadili podle časů do šestnáctkového pavouka na standardní patnáctimetrové cestě. Nejlepší čas měli Íránec Reza Alipourshenazandifar (5.96 s) a ruská závodnice Anna Cyganovová (7.88 s).

Češi na MS

[editovat | editovat zdroj]

Bouldering: Adam Ondra postoupil v kvalifikaci ze 7.–8. místa, když ve druhé kvalifikační skupině topoval na první pokus čtyři z pěti bouldrů a na druhém dosáhl při prvním pokusu jen na zónu (1/1;0/1;1/1;1/1;1/1) celkem 4t4 5b5 (topy a pokusy na topy, zóny/bonusy a pokusy na zóny). Martin Stráník skončil se čtyřmi topy těsně za semifinálovou dvacítkou, ve druhé kvalifikační skupině jedenáctý (4t12 5b13: 8/8;0/2;1/1;1/1;2/1), dále si nejlépe vedl jeho bratr 59. Štěpán Stráník (2t9 2b9: 4/4;0/0;5/5;0/0;0/0). Mezi ženami nejlépe zabodovala 27. Petra Růžičková se třemi topy (3t6 4b6: 3/1,0/3,2/1,1/1,0/0). V semifinále Adam Ondra skončil druhý, po opravě první, na dva topy potřeboval nejméně pokusů. Ve finále mu však utekl japonský bouldrista téměř o polovinu pokusů na topy (Tomoa Narasaki 3t6 4b7) a odnesl si stříbrnou medaili (Adam Ondra 3t11 4b10).

Obtížnost: České závodnice nepostoupily, nejlépe se umístila 49. Lenka Slezáková. Adam Ondra topoval obě kvalifikační cesty s dalšími sedmi závodníky. Do semifinále postoupil i Jakub Konečný z 21. děleného místa, nejdál dolezl na první cestě. V semifinále skončil Jakub Konečný třiadvacátý, Adam Ondra postoupil z prvního místa, dolezl nejdál, ale neudržel jeden z posledních chytů v závěrečném traverzu pod topem. Ve finále dal top jako jediný Adam Ondra.

Rychlost: V patnáctimetrové standardní cestě postoupili se třetím nejlepším časem Libor Hroza a z třináctého místa Jan Kříž. V prvním semifinálovém duelu s Alexandrem Šikovem spadl Jan Kříž, Libor Hroza svému soupeři utekl. V dalším kole ale Libor již nestačil na Bassu Mawema a závod skončil i pro něj.

Výsledky mužů a žen

[editovat | editovat zdroj]
     Pořadatelská země
Obtížnost Rychlost Bouldering
muži ženy muži ženy muži ženy
1. Česko Adam Ondra 1. Slovinsko Janja Garnbretová 1. Polsko Marcin Dzieński 1. Rusko Anna Cyganovová 1. Japonsko Tomoa Narasaki 1. Švýcarsko Petra Klinglerová
2. Rakousko Jakob Schubert 2. Belgie Anak Verhoeven 2. Írán Reza Alipourshenazandifar 2. Francie Anouck Jaubert 2. Česko Adam Ondra 2. Japonsko Miho Nonaka
3. Francie Gautier Supper 3. Slovinsko Mina Markovič 3. Rusko Alexandr Šikov 3. Rusko Julija Kaplinová 3. Francie Manuel Cornu 3. Japonsko Akijo Noguči
4. Slovinsko Domen Škofic 4. Jižní Korea Kim Ča-in 4. Francie Bassa Mawem 4. Polsko Aleksandra Rudzińska 4. Francie Mickael Mawem 4. USA Megan Mascarenas
5. Francie Romain Desgranges 5. Rakousko Jessica Pilzová 5. Itálie Leonardo Gontero 5. Polsko Klaudia Buczek 5. Francie Jérémy Bonder 5. Rakousko Anna Stöhr
6. Kanada Sean McColl 6. Francie Julia Chanourdie 6. Rusko Stanislav Kokorin 6. Francie Elma Fleuret 6. Japonsko Cukuru Hori 6. Rusko Jelena Krasovská
7. Itálie Stefano Ghisolfi 7. Rakousko Magdalena Röck
7. USA Claire Buhrfeind 		7. Česko Libor Hroza 7. Rusko Darja Kanová — —
8. Japonsko Keiičiró Korenaga 9. Švýcarsko Alina Ring 8. Ukrajina Danyjil Boldyrev 8. Polsko Patrycja Chudziak — —
23. Česko Jakub Konečný 49.–50. Česko Lenka Slezáková 16. Česko Jan Kříž 41. Česko Andrea Pokorná 21.–22. Česko Martin Stráník 27.–28. Česko Petra Růžičková
71.–72. Česko Martin Jech 55.–56. Česko Gabriela Vrablíková 29. Česko Matěj Burian — 59.–60. Česko Štěpán Stráník 61.–62. Česko Karina Bílková
77.–78. Česko Tomáš Binter 57.–59. Česko Veronika Šimková 39. Česko Petr Burian — 91.–99. Česko Roman Kučera 69.–70. Česko Eliška Vlčková
65.–66. Česko Andrea Pokorná — — 100.–101. Česko Oldřich Klapal — 77.–78. Česko Daniela Kotrbová
— — — — — 85. Česko Dominika Dupalová
8 finalistů 9 finalistek 8/4 finalistů 8/4 finalistek 6 finalistů 6 finalistek
27 semifinalistů 26 semifinalistek 16 semifinalistů 16 semifinalistek 20 semifinalistů 20 semifinalistek
104 mužů 76 žen 55 mužů 46 žen 123 mužů 87 žen

Čeští Mistři a medailisté

[editovat | editovat zdroj]
Disciplína Lezec/lezkyně Zlato Stříbro Bronz
Obtížnost Adam Ondra Zlatá medaile
Bouldering Adam Ondra Stříbrná medaile

Medaile podle zemí

[editovat | editovat zdroj]
pořadí stát Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile celkem
1. JaponskoJaponsko Japonsko 1 1 1 3
2. ČeskoČesko Česko 1 1 0 2
3. RuskoRusko Rusko 1 0 2 3
4. SlovinskoSlovinsko Slovinsko 1 0 1 2
5. PolskoPolsko Polsko 1 0 0 1
5. ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 1 0 0 1
7. FrancieFrancie Francie 0 1 2 3
8. RakouskoRakousko Rakousko 0 1 0 1
8. BelgieBelgie Belgie 0 1 0 1
8. ÍránÍrán Írán 0 1 0 1

Zúčastněné země

[editovat | editovat zdroj]
(dle nejlepšího závodníka)
Obtížnost Rychlost Bouldering
muži ženy muži ženy muži ženy
1. Česko Slovinsko Polsko Rusko Japonsko Švýcarsko
2. Rakousko Belgie Írán Francie Česko Japonsko
3. Francie Jižní Korea Rusko Polsko Francie USA
4. Slovinsko Rakousko Francie Ukrajina Rusko Rakousko
5. Kanada Francie Itálie Rakousko Jižní Korea Rusko
6. Itálie USA Česko Kazachstán Itálie Srbsko
7. Japonsko Švýcarsko Ukrajina Itálie Slovinsko Francie
8. Španělsko Japonsko USA Čína Kanada Německo
9. Německo Norsko Čína Ekvádor Ukrajina Norsko
10. Rusko Spojené království Jižní Korea USA Spojené království Itálie
11. Belgie Rusko Ekvádor Írán Austrálie Belgie
12. Švédsko Izrael Kazachstán Jižní Korea Írán Kanada
13. Ukrajina Itálie Kolumbie Kanada USA Ukrajina
14. Švýcarsko Ukrajina Kanada Česko Německo Česko
15. Jižní Korea Švédsko Německo Norsko Lotyšsko Slovinsko
16. USA Kanada Švédsko — Dánsko Nizozemsko
17. Chile Írán Lotyšsko — Polsko Dánsko
18. Izrael Austrálie Španělsko — Rakousko Izrael
19. Spojené království Česko Belgie — Španělsko Spojené království
20. Nizozemsko Nizozemsko Izrael — Norsko Kazachstán
21. Čína Dánsko Spojené království — Švýcarsko Čínská Tchaj-pej
22. Hongkong Kazachstán — — Izrael Írán
23. Austrálie Španělsko — — Hongkong Bulharsko
24. Kazachstán Rumunsko — — Litva Maďarsko
25. Slovensko Brazílie — — Irsko Austrálie
26. Norsko Turecko — — Belgie Rumunsko
27. Bulharsko Portugalsko — — Čína Brazílie
28. Lotyšsko Uzbekistán — — Nizozemsko Švédsko
29. Rumunsko — — — Rumunsko Lotyšsko
30. Turecko — — — Botswana Litva
31. Peru — — — Švédsko Portugalsko
32. Severní Makedonie — — — Brazílie Turecko
33. Kolumbie — — — Bulharsko Uzbekistán
34. Jižní Afrika — — — Turecko —
35. Nepál — — — Kazachstán —
36. — — — — Macao —
37. — — — — Slovensko —
38. — — — — Maďarsko —
39. — — — — Jižní Afrika —
40. — — — — Peru —
41. — — — — Chile —
42. — — — — Severní Makedonie —
43. — — — — Kolumbie —
44. — — — — Čínská Tchaj-pej —
(49) 35 28 21 15 44 33

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Horosvaz.cz: Startuje MS v Paříži 2016 - obtížnost, bouldering, rychlost
  2. ↑ Lezec.cz: Mistrovství světa v lezení v Paříži 2016 - článek z průběhu MS

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Videozáznamy z Mistrovství světa

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Mistrovství světa ve sportovním lezení
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mistrovství_světa_ve_sportovním_lezení_2016&oldid=24185128“