Pavel Fraenkl
| Pavel Fraenkl | |
|---|---|
| Narození | 20. května 1904 Hradec Králové |
| Úmrtí | 5. listopadu 1985 (ve věku 81 let) Oslo |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | teatrolog, literární kritik, historik, knihovník a literární vědec |
| Děti | Ellinor F. Major |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Pavel Fraenkl (20. května 1904, Hradec Králové - 5. listopadu 1985, Oslo) byl český literární historik židovského původu, který se usadil v Norsku. Ve svých literárně historických pracích z českého období se věnoval zejména české literatuře 90. let 19. století, jeho velkými tématy byly Tomáš G. Masarayk a Otokar Březina. Ze soudobých autorů věnoval pozornost Egonu Hostovskému.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině obchodníka. Roku 1923 maturoval na katolickém gymnáziu v rodném Hradci Králové. Poté vystudoval dějiny literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát zde získal v roce 1927 (dizertační práce: Boje o volnost kritického projevu a nové pojetí světovosti v letech devadesátých). V letech 1930–1939 byl knihovníkem brněnské univerzitní knihovny (dnes Moravská zemská knihovna v Brně).[1] Především divadelní recenze psal do periodika Národní osvobození. V roce 1940 emigroval s pomocí Nansenova pasu (který získal s pomocí profesora Haralda Schjelderupa a novináře Odda Eidema) před nacisty do Norska, ale poté, co Němci okupovali i Norsko, byl roku 1942 zatřen (při pokusu přejít hranice do Švédska) a uvězněn v koncentračním táboře v Terezíně, a později v Sachsenhausenu a v Osvětimi (kde zahynuli oba jeho rodiče). Fraenkl byl jedním ze třiceti Židů, kteří byli během druhé světové války deportováni z Norska a přežili. Po osvobození v roce 1945 se rozhodl do Norska vrátit. Na univerzitě v Oslo se stal vedoucí Institutu divadelní vědy, roku 1965 docentem a v roce 1974 profesorem divadelní vědy - prvním v zemi.[2] Psal i recenze do norského tisku.[3] V Norsku se snažil ve své odborné práci hledat styčné body mezi českou a norskou kulturou (např. studie Masaryk a Garborg), později se věnoval i vyloženě norským tématům, napsal například studii o Ibsenovi či Stridbergovi.[4] Jeho dcera Ellinor F. Majorová se stala psycholožkou, která se mj. věnovala důsledkům věznění v koncentračních táborech pro přeživší a jejich děti. U té příležitosti převyprávěla i příběh svého otce.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ve svých literárněvědných teoriích byl ovlivněn psychologií, zejména Carla Gustava Junga a Eduarda Sprangera. Lexikon české literatury jeho bádání popsal slovy: "Jeho literárněhistorické studie vycházejí z pojetí díla jako výrazu básníkovy duše a literatury jako dějin lidského ducha. (...) Svou literárněvědnou metodu programově stavěl na teleologickém pojetí vývoje, v němž hledal cestu k překonání subjektivní anarchie kritického soudu; z téhož důvodu přejímal některé metodologické prvky literárněvědného strukturalismu a soustřeďoval se k podrobným analýzám výrazových složek díla (např. k apostrofičnosti Březinově). Pečlivý zřetel k detailu spojoval ve svých studiích s podrobným rozborem historického materiálu. (...) V posuzování současné literatury a divadla většinou nevybočoval z mezí záznamu subjektivního dojmu z díla či představení, vyjadřovaného esejistickým stylem."[5]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- K vývoji novodobé české literární kritiky (1930)
- Masaryk a literatura (1930)
- Problém titanismu ve "Zločinu a trestu" (1931)
- Masaryk a moderní titanism (1932)
- Nerudův cyklus "Otci" (1933)
- K problematice sebecitu v díle E. Hostovského (1936)
- Otokar Březina: mysticismus umění a věrnost sobě (1936)
- Mácha a Březina (1936)
- Březinova "Modlitba večerní" (1936)
- Otokar Březina. Mládí a přerod (1937)
- Masaryk a Garborg (1952)
- Bjørnson og tsjekkisk litteratur (1953)
- Ibsens vei til drama (1955)
- To kapitler om Aleksander Solsjenitsyns forfatterskap (1971)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Encyklopedie dějin města Brna: Prof. PhDr. Pavel Fraenkl. Encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Pavel Fraenkl. Store norske leksikon [online]. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Slovník českých knihovníků: Fraenkl, Pavel, 1904-1985. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
- ↑ JUŘÍČKOVÁ, Miluše. Pavel Fraenkl na křižovatce mezi norskou a českou literární vědou. Česká literatura. 2017, roč. 65, čís. 4, s. 590–604. Dostupné online [cit. 2024-03-17]. ISSN 0009-0468.
- ↑ FORST, Vladimír (ed). Lexikon české literatury. Osobnosti, díla, instituce 1 A–G [online]. Praha: Academia, 1985 [cit. 2024-03-17]. Dostupné online.
