Philippe Labro
| Philippe Labro | |
|---|---|
 Philippe Labro na festivalu v roce 2012 | |
| Narození | 27. srpna 1936 (88 let) Montauban |
| Alma mater | Washington and Lee University |
| Povolání | spisovatel, novinář, filmový režisér, scenárista |
| Rodiče | Henriette Labro |
| Manžel(ka) | Françoise Labro (1978–)[1] |
| Děti | 2 |
| Příbuzní | Jacques Labro a Claude Labro (sourozenci) |
| Významná díla | Bez motivu: 1971 Lovec hlav: 1976 Zločin: 1983 Pravý břeh, levý břeh: 1984 |
| Ocenění | Prix Interallié (1986) čestný doktor Washingtonovy a Leeho univerzity (1988) komandér Řádu čestné legie důstojník Řádu čestné legie |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Philippe Labro (* 27. srpna 1936 Montauban) je francouzský spisovatel, novinář, filmový režisér a scenárista. Pracoval pro německou televizi RTL, francouzský časopis (týdeník) Paris Match nebo francouzské televize TF1 a Antenne 2. Za svou autobiografii L'Étudiant étranger obdržel v roce 1986 prestižní francouzské literární ocenění Prix Interallié.[2]
Život a kariéra
[editovat | editovat zdroj]V osmnácti letech odešel z Francie studovat na Washington and Lee University ve Virginii. Poté cestoval po Spojených státech. Po návratu do Evropy se stal reportérem. V letech 1960–1962 (během alžírské války) byl Philippe Labro příslušníkem francouzské armády. Poté se vrátil ke své novinářské činnosti a postupně pracoval pro několik novin a časopisů.
Když pro francouzské noviny France-Soir informoval o atentátu na Johna F. Kennedyho, setkal se v Dallasu s Jackem Rubym několik dní předtím, než zastřelil Lee Harveyho Oswalda. Byl proto následně oficiálně vyslechnut Warrenovou komisí, kterou ustanovil prezident Lyndon Johnson a která měla vyšetřit všechny okolnosti atentátu.
Napsal scénáře a režíroval řadu filmů, ve kterých hráli přední herci a herečky, např. Jean-Louis Trintignant, Jean-Paul Belmondo, Yves Montand, Katharine Rossová, Claude Brasseur, Gérard Depardieu, Nathalie Baye nebo Carole Bouquet. Byl blízkým přítelem herce a režiséra Jean-Pierra Melvilla, jak vzpomíná v dokumentárním filmu o této osobnosti z roku 2008 (Sous le nom de Melville). V letech 1985 až 2000 byl ředitelem programu stanice RTL, v roce 1992 se stal jejím viceprezidentem.
V dubnu 2010 obdržel nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie (Ordre national de la Légion d'honneur), stal se komandérem Čestné legie.[3]
Výběrová filmografie
[editovat | editovat zdroj]Phillip Labro byl nejen režisér, ale tyto filmy dosti často natáčel podle vlastního scénáře nebo se na scénáři alespoň podílel. V několika filmech si také zahrál, většinou epizodní role.[4]
Režisér
[editovat | editovat zdroj]- 1969 Tout peut arriver: první film, ohlas u kritiky, ale malý zájem diváků. Nominace na Mar de Plata Film Festival.[5]
- 1971 Bez motivu: druhý a první divácky úspěšný film, podle krimi románu Deset a jeden amerického spisovatele Ed McBaina. Hlavní postavu detektiva Carelly vytvořil Jean-Louis Trintignant, hudba Ennio Morricone.[6]
- 1973 Následník: v hlavní roli Jean-Paul Belmondo.
- 1974 Náhoda a násilí: hlavní role Yves Montand a americká herečka Katharine Rossová.
- 1976 Lovec hlav: divácky pravděpodobně nejúspěšnější film, hlavní role Jean-Paul Belmondo.
- 1983 Zločin: Claude Brasseur, Jean-Louis Trintignant a Jean-Claude Brialy.
- 1984 Pravý břeh, levý břeh: Gérard Depardieu, herečky Nathalie Baye a Carole Bouquet.
Dokumentární filmy
[editovat | editovat zdroj]- Chroniques de France : La vitrine de la France de 1964 à 1978: seriál, více režisérů
- 1966 Les Deux D : Marie Dubois, Françoise Dorléac (TV film)
Scenárista
[editovat | editovat zdroj]- Chroniques de France : La vitrine de la France de 1964 à 1978: seriál, více scenáristů
- 1971 Bez motivu: scénář Philipp Labro, Vincenzo Labella a Jacques Lanzmann podle románu Deset a jeden[7]
- 1973 Následník
- 1976 Lovec hlav
- 1984 Pravý břeh, levý břeh
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe Labro na anglické Wikipedii.
- ↑ Philippe Labro [online]. IMDb.com [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Lauréats du prix Interallié [online]. [cit. 2023-10-21]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ NÉGRONI, Angélique. Légion d'honneur : la promotion de Pâques [online]. Le Figaro, 2010-04-05, rev. 2010-04-05 12:54 [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Philippe Labro [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Philippe Labro: Awards [online]. IMDb.com [cit. 2024-06-08]. Dostupné online. (angličtina)
- ↑ Bez motivu [online]. ČSFD.cz [cit. 2024-06-08]. Dostupné online.
- ↑ Bez motivu [online]. FDb.cz [cit. 2024-06-07]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Labro na Wikimedia Commons - Philippe Labro v Česko-Slovenské filmové databázi
- Philippe Labro ve Filmové databázi
- Philippe Labro v Internet Movie Database (anglicky)
