(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Pioneer 8 – Wikipedie Přeskočit na obsah

Pioneer 8

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pioneer 8
COSPAR1967-123A
Katalogové číslo3066
Start13. prosince 1967
KosmodromEastern Test Range
Nosná raketaDelta DSV 3E1
Stav objektuna heliocentrické dráze
ZánikZánik
Zánikne
ProvozovatelUSA NASA
VýrobceTRW
Druhsonda pro výzkum meziplanetárního
prostoru
ProgramProgram Pioneer a Pioneer 7
Hmotnost66 kg[1]
Výška0,81 m
Teleskop
Průměr0,94 m
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pioneer 8 byla bezpilotní sonda z roku 1967 organizace NASA z USA určená k průzkumu meziplanetárního prostoru. Celý projekt programu Pioneer připravila Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Pasadeně u Los Angeles. Označení dle katalogu COSPAR dostala 1967-123A, nosná raketa 1967-123B.[2]

Program mise byl obdobný, jako let předchozích sond Pioneer 57, tedy průzkum meziplanetárního prostoru. Opět bylo na programu měření částic a magnetických polí.

Konstrukce sondy

[editovat | editovat zdroj]

Sondu postavila firma TRW z USA na objednávku NASA, byla identická se sondou Pioneer 7. Její hmotnost byla necelých 64 kg. Nese sedm měřících přístrojů.

Průběh letu

[editovat | editovat zdroj]

S pomocí rakety Delta DSV 3E1 odstartovala sonda z rampy na kosmodromu Eastern Test Range na Floridě dne 13. prosince 1967. Brzy poté se dostala na požadovanou oběžnou dráhu ve vzdálenosti 150 – 160 milionů km od Slunce, tedy mezi drahami Země a Marsu. Doba oběhu byla 387 dní. Sonda dlouhodobě předávala na Zem požadované údaje.[2]

Dne 2. srpna 1996 bylo naposledy se sondou navázáno spojení přes záložní vysílač a bylo zjištěno, že dosud (po 29 letech) jeden z přístrojů funguje. Hlavní vysílač se porouchal již dříve. Projektovaná životnost byla 6 měsíců.

  1. VÍTEK, Antonín. 1967-123A - Pioneer 8 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-06. 
  2. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké sondy, s. 266. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]