Střední front

Střední front (rusky Центральный фронт) byl název dvou vojenských formací Rudé armády za druhé světové války.

Střední front (24. července - 7. srpna 1941)

Historie

Poprvé byl Střední front vytvořen 24. července 1941 z 13. a 21. armády levého (jižního) křídla Západního frontu působících na Gomelském a Bobrujském směru. Velitelství frontu vzniklo z velitelství 4. armády, její dosavadní jednotky byly podřízeny velitelství 13. armády, jejíž vojska se nalézala v obklíčení v Mogilevu a okolí. Už 8. srpna na Střední front zaútočila německá 2. tanková skupina, od 12. srpna se k útoku přidala i německá 2. armáda. Sovětská vojska nevydržela tlak a rozpadala se. 14. srpna byl pro obranu moskevského směru vytvořen Brjanský front, kterému byla předána 13. armáda. 19. srpna Němci dobyli na 21. armádě Gomel a 3. armáda ustoupila z Mozyru. O týden později byl Střední front zrušen a zbytky vojsk předány Brjanskému frontu.^[1]

Podřízené jednotky

13. armáda (24. července - 16. srpna 1941)
21. armáda (24. července - 26. srpna 1941)
3. armáda (1. - 26. srpna 1941)

Velitelé

24. července - 7. srpna 1941 - generálplukovník Fjodor Isidorovič Kuzněcov
7. - 26. srpna 1941 - generálporučík Michail Grigorjevič Jefremov

Člen vojenské rady

24. července - 26. srpna 1941 - Pantělejmon Kondratěvič Ponomarenko

Náčelníci štábu

24. července - srpen 1941 - plukovník Leonid Michajlovič Sandalov
srpen - 26. srpna 1941 - generálporučík Grigorij Grigorjevič Sokolov

Předchůdce		Nástupce
velitelství 4. armády	velitelství Středního frontu 24. července - 7. srpna 1941	-

Předchůdce		Nástupce
levé křídlo Západního frontu	Střední front 24. července - 7. srpna 1941	levé křídlo Brjanského frontu

Střední front (15. února - 20. října 1943)

Historie

Podruhé byl Střední front vytvořen 15. února 1943 na základě velitelství a části jednotek (21. a 65. armády) Donského frontu přesouvajících se od Stalingradu do prostoru severozápadně od Kurska. Front dostal za úkol od 15. února útočit v mezeře mezi Voroněžským a Brjanským frontem, obsadit Brjansk a Gomel, poté pokračovat směrem na Smolensk.^[2] Vojska frontu vyčerpaná dlouhými pochody byla schopna útočit až od 25. února, vklínila se mezi německou 2. tankovou a 2. armádu, přední oddíly postoupily k Novgorodu-Severskému, ale poté byly roztažené sovětské jednotky smeteny protiútokem německé 2. armády. Fronta se nakonec stabilizovala severně od Kurska.^[3]

Po delším období klidu se front 5. - 12. července v Kurské bitvě ubránil útoku nepřátelské 2. armády aby vzápětí v Operaci Kutuzov pomohl Brjanskému frontu dobýt Orel a okolí. Od 26. srpna zahájil nový útok (Černigovsko-pripjaťská operace) v rámci všeobecného sovětského postupu k Dněpru. V průběhu operace vojska postoupila o 300 km. Začátkem října se úsek frontu „posunul“ na sever - předal Voroněžskému frontu 13. a 60. armádu na již křídle, dostal od Brjanského frontu 3., 50., a 60. později i 61. armádu na severu. Do poloviny října postoupila vojska frontu až k Dněpru a Pripjati a překročila je. K 20. říjnu 1943 byl Střední front přejmenován na Běloruský front.

Podřízené jednotky

21. armáda (15. února – 13. března 1943)
65. armáda (15. února - 20. října 1943)
70. armáda (15. února - 1. září 1943)
2. tanková armáda (15. února - zač. září 1943)
16. letecká armáda (15. února - 20. října 1943)

48. armáda (13. března - 20. října 1943)
60. armáda (26. března - 29. září 1943)
6. gardová armáda (duben - 1943)
3. gardová tanková armáda (27. července - polovina srpna 1943)
13. armáda (?- 29. září 1943)
3. armáda (7. - 20. října 1943)
50. armáda (10. - 20. října 1943)
61. armáda (po 10. - 20. října 1943)
63. armáda (10. - 20. října 1943)

Velení

Velitel

12. února - 20. října 1943 - generálplukovník (od 28. dubna 1943 armádní generál) Konstantin Konstantinovič Rokossovskij

Člen vojenské rady

12. února - 20. října 1943 - generálmajor (od 24. srpna 1943 generálporučík) Konstantin Fjodorovič Tělegin

Náčelník štábu

12. února - 20. října 1943 - generálporučík (od 18. září 1943 generálplukovník) Michail Sergejevič Malinin

Předchůdce		Nástupce
Donský front	Střední front 12. února - 20. října 1943	Běloruský front

Odkazy

Reference

↑ VASILEVSKIJ, Alexandr Michajlovič. Smysl mého života. Praha: Naše vojsko, 1975. Kapitola Válka začala, s. 147–8.
↑ VASILEVSKIJ, Alexandr Michajlovič. Smysl mého života. Praha: Naše vojsko, 1975. Kapitola Na horním Donu, s. 288, 292–3.
↑ GLANTZ, David M. Souboj titánů. 1. vyd. Brno: JOTA, 2005. 488 s., 16 s. obr.příl. ISBN 80-7217-357-X. S. 231–6.

Literatura

SANDALOV, Leonid Michajlovič. Пережитое. Москва: Воениздат, 1961. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-09. Kapitola Прощай, четвертая. (rusky) Archivováno 9. 12. 2008 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[1] VASILEVSKIJ, Alexandr Michajlovič. Smysl mého života. Praha: Naše vojsko, 1975. Kapitola Válka začala, s. 147–8.

[2] VASILEVSKIJ, Alexandr Michajlovič. Smysl mého života. Praha: Naše vojsko, 1975. Kapitola Na horním Donu, s. 288, 292–3.

[3] GLANTZ, David M. Souboj titánů. 1. vyd. Brno: JOTA, 2005. 488 s., 16 s. obr.příl. ISBN 80-7217-357-X. S. 231–6.

[1]

[2]

[3]