(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Stanisław Witkiewicz – Wikipedie Přeskočit na obsah

Stanisław Witkiewicz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanisław Witkiewicz
Narození21. května 1851
Pašiaušė
Úmrtí5. září 1915 (ve věku 64 let)
Lovran
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníCmentarz Zasłużonych na Pęksowym Brzyzku
Alma materAkademie výtvarných umění v Mnichově
Povolánímalíř, architekt, spisovatel a kritik umění
OceněníKříž nezávislosti
ChoťMaria Witkiewiczowa
DětiStanisław Ignacy Witkiewicz[1]
RodičeIgnacy Witkiewicz a Elwira Szemiot
RodWitkiewicz family of the Nieczuja coat of arms
PodpisStanisław Witkiewicz – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Witkiewicz (21. května 1851, Poszawsze5. září 1915, Lovran) byl polský malíř, architekt, spisovatel a teoretik umění narozený na území dnešní Litvy. V malířství byl stoupencem realismu. V architektuře byl popularizátorem tzv. zakopanského stylu, což byl pokus o vytvoření národního architektonického stylu opřeného o tradice lidové architektury.[2] Byl otcem slavného spisovatele Stanisława Ignacyho Witkiewicze.

Pocházel ze šlechtické rodiny. Zúčastnil se lednového povstání, již ve dvanácti letech sloužil jako kurýr a zásobovač partyzánských jednotek. Povstání se účastnila celá jeho rodina. Po porážce povstání byli odsouzeni k vyhnanství v Tomsku.[3] Stanisław zůstal v Tomsku až do roku 1868. Poté vystudoval malířství na Carské akademii výtvarných umění v Petrohradě (1869–1871) a na Akademii výtvarných umění v Mnichově (1872–1875). V Mnichově onemocněl tuberkulózou. V roce 1875 se vrátil do Varšavy, kde spolu s Adamem Chmielowským, Józefem Chełmońskim a Antonim Piotrowským založil malířský ateliér v hotelu Europejski. Witkiewicz také navázal kontakt s mnoha umělci jako byla herečka Helena Modrzejewska (jež vedla ve Varšavě proslulý salón), nebo spisovatelé Bolesław Prus a Henryk Sienkiewicz. Ten mu poskytl finanční prostředky ve formě stipendia, aniž by o tom Witkiewicz věděl. Do roku 1890 žil ve Varšavě, poté odjel na dva roky do ciziny (1881-1882), žil v Mariánských Lázních, Meranu a Mnichově. Od roku 1884 byl uměleckým ředitelem literárního a uměleckého týdeníku Wędrowiec, kde v sérii článků zformuloval svou uměleckokritickou koncepci. Tyto texty byly shrnuty zejména v knize Sztuka i krytyka u nas. V roce 1890 se usadil v Zakopaném, kde fascinován místním lidovým uměním vytvořil teorii tzv. zakopaného stylu a začal se věnovat architektuře.[4] Výsledkem bylo několik staveb, historiky architektury dodnes ceněných - zejm. vila Koliba (1891–1892), vila Pod Jedlami (1897) a Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v obci Jaszczurówka (1904–1907). Zakopanému a Tatrám byla věnována z velké části i jeho literární činnost, k nejvýznamnějším patří reportážní román V průsmyku (Na przełęczy) z roku 1891. Zachytil zde řadu tatranských legend. Tatranskému umění se věnoval i teoreticky, v díle Sztuki piękne pod Tatrami. Jinak se věnoval problémům náboženství, etiky a národní identity, v úvahových spisech jako Chrześcijaństwo i katechizm, Wallenrodyzm czy znikczemnienie nebo Życie, etyka, rewolucja.[5] Zemřel na tuberkulózu během cesty do Chorvatska. Jeho tělo bylo převezeno do Polska a pohřbeno v Zakopaném.

  1. Union List of Artist Names. 16. června 2009. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].
  2. Stanisław Witkiewicz – nie tylko ojciec Witkacego. Polskieradio.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (polsky) 
  3. BUDZYŃSKA, Natalia. Cały świat w dzikiej duszy – biografia Stanisława Witkiewicza. Niezlasztuka.net [online]. 2023-03-17 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 
  4. Stanisław Witkiewicz. Portaltatrzanski.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (polsky) 
  5. Stanisław Witkiewicz (8.05.1851—5.09.1915). Culture.pl [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]