(Translated by https://www.hiragana.jp/)
Vibrafon – Wikipedie Přeskočit na obsah

Vibrafon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Typický vibrafon

Vibrafon, též vibraharfa nebo zkráceně vibe,[1] je hudební nástroj podobný xylofonu. Je řazen do skupiny samozvučných bicích nástrojů, při podrobnějším třídění do podskupiny metalofonů, případně melodických bicích nástrojů. První vibrafon představil veřejnosti Američan Hermann Winterhoff v roce 1924. Hráč na tento nástroj se nazývá vibrafonista.[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1916 zkoušel nástrojář Hermann Winterhoff vytvořit vibrato efekt pomocí motoricky poháněného mechanismu. Jeho cílem bylo napodobit zvuk lidského hlasu (vox humana). Vyšel z hudebního nástroje marimba, u něhož nahradil dřevěné kameny kovovými. Následně přidal tyč s klapkami umístěnou na horním konci rezonátorů a poháněnou motorem. Tím dosáhl typického pulzujícího zvuku (tremolo), od něhož je odvozen název nástroje - vibrafon. V roce 1924 byl nástroj představen široké veřejnosti prostřednictvím rozhlasových nahrávek a začali se o něj zajímat hudebníci. Další firmy vyráběly obdobné nástroje pod jinými názvy (vibraharp, vibraarfa).[1]

VIbrafon je nejčastěji spojován s jazzovou hudbou, v níž se prosadil nejdříve. Našel však uplatnění i ve vážné a populární hudbě.[3]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Podstatou vibrafonu jsou kovové desky různé délky (tzv. kameny), které jsou seřazeny do dvou paralelních řad tak, že jedna řada obsahuje základní tóny a druhá půltóny (podobně jako u klavíru bílé a černé klávesy), dohromady tedy tvoří v každé oktávě kompletní řadu dvanácti půltónů v chromatickém ladění. Kameny se obvykle rozechvívají paličkami, jejichž hlavice jsou nejčastěji potaženy plstí. Lze však použít i hlavice z jiného materiálu (dřevo, kov…), zvuk nástroje je pak jiný. Pod každým kamenem je připevněna kovová trubice (rezonátor), která je svým průměrem a délkou naladěna na odpovídající tón. Každou řadou trubic prochází v horní části hřídel osazená klapkami, kterými lze rezonátory uzavřít, nebo při otáčení hřídele vytvářet v tónu tzv. tremolo efekt. Nástroj je rovněž vybaven pedálovým mechanismem, kterým lze tlumit vibrace kamenů podobně jako pravým pedálem klavíru.[1]

Kameny vibrafonu jsou ovbykle vyrobeny z hliníku, zřídka z jiných kovových materiálů (mosaz, bronz).[3] Jsou zavěšeny na šňůře (paracord) provlečené otvory zhruba ve čtvrtině délky od každého konce[pozn. 1]. Ze spodní strany jsou kameny v prostřední části hluboce vybrány, tím se jednak zkrátí jejich délka a zároveň se zvýrazní určité harmonické frekvence.[4]

Rozsah vibrafonu je f – f3 nebo c1 – g3. Kvalitní nástroje mají rozsah 3 oktávy a více.[1]

Technika hry

[editovat | editovat zdroj]

Na vibrafon se hraje nejméně dvěma paličkami, přičemž hráč drží v každé ruce jednu. Zkušení vibrafonisté často hrají čtyřmi paličkami (v každé ruce dvě), někteří experimentovali i s větším počtem. Intenzitu a barvu zvuku lze ovlivnit volbou hmotnosti hlavice paličky a tvrdosti jejího povrchu. Někteří vibrafonisté experimentovali s netradičními technikami: rozeznívání kamenů smyčcem, údery na rezonátory, pokládání mincí na kameny a další.[5]

Významní vibrafonisté

[editovat | editovat zdroj]

Jedním ze světově nejproslulejších současných vibrafonistů je Gary Burton.[6][7] Za jeho předchůdce a vzory jsou považování swingař Lionel Hampton a hvězda moderního jazzu Milt Jackson.[7]

Z českých osobností dosáhl uznání v zahraničí jazzový hudebník Karel Velebný, který vedle vibrafonu hrál na řadu dalších nástrojů včetně saxofonu a klavíru.[8] Kromě vlastních skupin Studio 5 a S+H Q (později SHQ) působil jako vibrafonista v řadě českých hudebních uskupení.[9]

Zásluhu na prosazení vibrafonu v Česku má Stanislav Hojný, který ve druhé polovině 20. století vyučoval hru na tento nástroj (a další melodické bicí nástroje) na Pražské konzervatoři. Zkomponoval sérii etud pro vibrafon,[10][11] které jsou používány ve výuce na ZUŠ a konzervatořích,[12][13] nebo při přijímacích zkouškách na HAMU.[14]

Mezinárodně uznávaným vibrafonistou je i český skladatel a pedagog Radek Krampl.[15][16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V tzv. uzlech kmitání, vibrace proto nejsou tlumeny a tón zní dlouho

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Jak vybrat vibrafon. TopMuzika magazín [online]. TopMuzika.cz, 2022-06-21 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  2. ↑ HOCEK, Jan. Jazzový ostrov vibrafonisty Simona Moulliera. Jazz Port.cz [online]. Ferdinand Valent, 2023-03-22 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. ISSN 2336-4319. 
  3. ↑ a b Vibrafony. www.gear4music.cz [online]. Gear4music [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (česky (automatický překlad z angličtiny)) 
  4. ↑ BEATON, Douglas; SCAVONE, Gary. Three-dimensional tuning of idiophone bar modes via finite element analysis. S. 3758–3768. The Journal of the Acoustical Society of America [online]. 2021-06-01 [cit. 2024-09-01]. Roč. 149, čís. 6, s. 3758–3768. Dostupné online. ISSN 1520-8524. DOI 10.1121/10.0005062. (anglicky) 
  5. ↑ KACHLOVÁ, Martina. Zvláštní způsoby hry na melodické bicí nástroje. 2012 [cit. 2024-09-01]. 96 s. bakalářská práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta Katedra kompozice, dirigování a operní režie. Vedoucí práce doc. MgA. Martin Opršál. Dostupné online.
  6. ↑ Génius moderního jazzu Chick Corea a proslulý vibrafonista Gary Burton konečně pobaví publikum v ČR. Jazz Port.cz [online]. Ferdinand Valent, 2011-02-17 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. ISSN 2336-4319. 
  7. ↑ a b KOUŘIL, Vladimír. Gary Burton: For Hamp, Red, Bags and Cal. Vltava [online]. Český rozhlas, 2013-01-24 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ PAICE, Joseph. Karel Velebný. In: World Of Jazz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ SLABÝ, Z. K. Karel Velebný – Sága o vibrafonu. UNI, kulturní magazín [online]. Unijazz, 2014/08 [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ HOJNÝ, Stanislav. Etudy pro vibrafon, Sešit 1. 1.. vyd. Praha: Jaroslav Štětina - ARCO IRIS, 1996. 39 s. (Edice Pražské konzervatoře). Dostupné online. ISBN 80-86001-00-8. (česky/anglicky) 
  11. ↑ HOJNÝ, Stanislav. Etudy pro vibrafon, Sešit 2. 1.. vyd. Praha: Jaroslav Štětina - ARCO IRIS, 1996. 51 s. (Edice Pražské konzervatoře). ISBN 80-86001-00-8. (česky/anglicky) 
  12. ↑ KOROUSOVÁ, Lenka. Průzkum úrovně bicích oddělení ZUŠ (explorace v Moravskoslezském kraji). Ostrava, 2009 [cit. 2024-31-08]. diplomová práce. Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy. Vedoucí práce PhDr. Inez Kozelská, Ph.D.. Dostupné online.
  13. ↑ GREMAN, Miroslav. Alternatívne učebné osnovy pre predmet Hra na bicie nástroje pre konzervatóriá na Slovensku. Brno, 2012 [cit. 2024-08-31]. diplomová práce. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra bicích nástrojů. Vedoucí práce MgA. Ctibor Bártek. Dostupné online.
  14. ↑ Přijímací řízení do bakalářského studia. www.hamu.cz [online]. Akademie múzických umění, Hudební a taneční fakulta, Katedra bicích nástrojů, 2023 [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ POLÍVKA, Tomáš S. Radek Krampl: V klubech je to nejkrásnější hraní, jaké znám. Časopis Harmonie [online]. A11, 2021-01-26 [cit. 2024-08-30]. Dostupné online. 
  16. ↑ ARLOFF, Steve. Radek KRAMPL - Vibe Fantasy, review. Jazz CD reviews [online]. [cit. 2024-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vibrafon&oldid=24210122“