Zlatí úhoři
| Zlatí úhoři | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Délka | 83 min |
| Žánr | filmové drama |
| Předloha | Zlatí úhoři |
| Námět | Ota Pavel |
| Scénář | Karel Kachyňa Dušan Hamšík |
| Režie | Karel Kachyňa |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Vladimír Menšík Rudolf Hrušínský Radoslav Brzobohatý Eliška Balzerová Zdeněk Martínek … více na Wikidatech |
| Produkce | Jaromír Lukáš |
| Hudba | Luboš Fišer |
| Kamera | Jan Čuřík |
| Střih | Jiří Brožek |
| Zvuk | Pavel Jelínek |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 4. září 1979 (Československo) |
| Produkční společnosti | Československá televize Barrandov Studio |
| Distribuce | Československá televize |
| Zlatí úhoři na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zlatí úhoři jsou československé filmové drama režiséra Karla Kachyni z roku 1979 natočené Hlavní redakcí vysílání pro děti a mládež Československé televize ve filmovém studiu Barrandov. Jde o adaptaci autobiografických povídek Oty Pavla Jak jsem potkal ryby z roku 1974. V hlavních rolích Vladimír Menšík, Martin Mikuláš a Rudolf Hrušínský, hudbu složil Luboš Fišer. Film získal v roce 1979 cenu na festivalu Prix Italia v kategorii Drama.[1]
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Vladimír Menšík | tatínek |
| Slávka Špánková-Hozová | maminka |
| Rudolf Hrušínský | převozník Prošek |
| Martin Mikuláš | nejmladší syn zvaný Prdelka |
| Radoslav Brzobohatý | hostinský zvaný Rozvědčík |
| Eliška Balzerová | Rozvědčíkova žena |
| Tomáš Murdych | syn, Prdelkův bráška |
| Michal Vejrostek | syn, Prdelkův bráška |
| Zdeněk Martínek | Franci Janouch |
| Karel Augusta | myslivec |
| Jiří Císler | porybný |
| Bronislav Poloczek | hostinský Oplt |
| Václav Mareš | komisař gestapa |
| Luděk Munzar | komentář (pouze hlas) |
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Malý chlapec Prdelka (Martin Mikuláš) prožívá své dětství u břehu Berounky spolu se svojí maminkou, tatínkem a dvěma bratry. Otec spolu s rodinným přítelem Proškem (Rudolf Hrušínský) učí všechny kluky rybařit, ctít rytmus této řeky, její zákony. Vypráví svým synům o zlatých úhořích, kteří jednoho dne připlují. To se děje na počátku II. světové války, která přeruší nejen cyklus klidných předválečných časů, ale posléze i pospolitost jejich rodiny. Nacisty okupované Československo coby Protektorát Čechy a Morava totiž zavedlo Norimberské zákony, a tak musí v půli války židovský otec a bratři coby míšenci druhého stupně odejít do Terezína. Stín války tak leží nejen na řece, ale i na rodině. Prdelka zůstává sám s matkou, pokouší se díky svým místním znalostem i znalostí řeky pomáhat všemi silami. Načerno rybaří, směňuje ryby za jiné potraviny, a tak pomáhá nejen mamince, ale také mohou něco poslat tatínkovi a bratrům do tábora na přilepšenou. V konci příběhu Prdelka nachytá zlaté úhoře, ale nezabije je. Vrací je do řeky, protože to jsou ti tatínkovi zlatí úhoři.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]- Soubor povídek s názvem Zlatí úhoři vyšel po smrti Oty Pavla v roce 1985 ve výboru Bohumila Svozila.[2]
- Natáčení probíhalo v Praze na Starém městě, na Berounce v Týřovicích, v Bechyni, u rybníka v Bzí. [3]
- Roli Prdelky měl nejprve hrát Tomáš Holý.[4] Režisér Karel Kachyňa s ním točil film Setkání v červenci, který získal dvě ceny na MFF v Panamě, z toho jednu přímo pro Tomáše, za nejlepší herecký výkon. Proto chtěl Tomáše i pro tento film. Tomáš byl ale na léto 1978 zamluvený už pro dva filmy (Jak dostat tatínka do polepšovny a Na pytlácké stezce), a tak rodiče roli odřekli. Produkce narychlo našla náhradu, kterou byl Martin Benda, bratr dlouholetého poslance Marka Bendy.[5][6] Když byla natočena většina záběrů s ním, tak vyšlo najevo, že je to syn disidenta a signatáře Charty 77 Václava Bendy. To způsobilo nevoli tehdejších funkcionářů na Barrandově. Dali Kachyňovi najevo, že film půjde rovnou do trezoru. Karel Kachyňa se odhodlal k riskantnímu kroku: Všechny záběry s Prdelkou se přetočí. Produkce se opět dala do hledání a našla Martina Mikuláše, který později chodil s Tomášem na gymnázium, do stejného ročníku ale do paralelní třídy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://www.imdb.com/event/ev0000547/1979
- ↑ Bohumil Svozil ve Slovníku české literatury po roce 1945
- ↑ http://www.filmovamista.cz/2915-Zlati-uhori
- ↑ Tomáš Holý – Malá hvězda nezapadá [online]. Česká televize, 2013 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
- ↑ Patrik Benda. Příběhy našich sousedů [online]. Post Bellum [cit. 2024-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Zlatí úhoři (1979) | Zajímavosti - Zajímavosti | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.