fajn

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • fajn

etymologie

[editovat]

Přes německé fein („jemný, hezký“) z francouzského fin („jemný“).[1]

přídavné jméno

[editovat]
  • nesklonné

význam

[editovat]
  1. (v obecném jazyce) dobrý, bezva, príma
  2. (v obecném jazyce) příjemný
    • On je fajn.

překlady

[editovat]
  1. dobrý
  2. příjemný

související

[editovat]

příslovce

[editovat]

význam

[editovat]
  1. (v obecném jazyce) dobře, bezva, príma
    • Príma den se nám dělá / Nálada prostě skvělá / Je to fajn, fajn, fajn, je to fajn fajnový / Vozím s sebou hity tutový[2]

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „fajn“, s. 165.
  2. Je to fajn fajnový (z filmu Kouř)