kostrč

Czech

FWOTD – 8 April 2017

Etymology

Inherited from Old Czech kostřec, from Proto-Slavic *kostrьcь which is from Proto-Slavic *kostra (“skeleton”). This probably comes from several intermingling sources: from Proto-Slavic *kostr-, *kostь (“bone”) and at the same time the root *kes-, which is from Proto-Indo-European *kes- (“to scratch”). The present Czech form kostrč was probably also influenced by the word trčet (“stick out”). Compare kost, kostra and kostrbatý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkostr̩t͡ʃ]
• Hyphenation: ko‧s‧trč

Noun

kostrč f

1. tailbone, coccyx [from 14th c.]

   Synonym: (obsolete) kostřec

   • 2009, Ivan Dylevský, Speciální kineziologie‎^[1], Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 75:

     Kostrč je malá trojúhelníkovitá kost tvořící zakončení páteře.

     The tailbone is a small triangular bone forming an end of the spine.

Declension

Declension of kostrč (soft zero-ending feminine)

	singular	plural
nominative	kostrč	kostrče
genitive	kostrče	kostrčí
dative	kostrči	kostrčím
accusative	kostrč	kostrče
vocative	kostrči	kostrče
locative	kostrči	kostrčích
instrumental	kostrčí	kostrčemi

Derived terms

• kostrční

 

Related terms

• kost
• kosterní
• kostní
• kostra
• kostroun
• kostrový
• kostřička
• kůstka

 

Further reading

• “kostrč”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kostrč”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kostrč”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)