vyjasnit

Czech

Etymology

From vy- +‎ jasnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪjasɲɪt]

Verb

vyjasnit pf

1. to clear, clarify

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyjasnit, vyjasniti	Active adjective	vyjasnivší
Verbal noun	vyjasnění	Passive adjective	vyjasněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyjasním	vyjasníme	—	vyjasněme
2nd person	vyjasníš	vyjasníte	vyjasni	vyjasněte
3rd person	vyjasní	vyjasní	—	—

The verb vyjasnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyjasnil	vyjasnili	vyjasněn	vyjasněni
masculine inanimate		vyjasnily		vyjasněny
feminine	vyjasnila		vyjasněna
neuter	vyjasnilo	vyjasnila	vyjasněno	vyjasněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyjasniv
feminine + neuter singular	—	vyjasnivši
plural	—	vyjasnivše

Further reading

• “vyjasniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “vyjasniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989