Tulák po hvězdách
Jack London
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436166/bmid_tulak-po-hvezdach-CXn-436166.jpg
5
3061
3061
Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu. Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě. Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat… Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí: Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena. Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.... celý text
Přidat komentář
Páni, to bylo super. Ani jsem nečekala že se mi to bude tak líbit. Moc totiž autora nemusím. Nikdy člověk neví, co zrovna padne do noty. Poslouchala jsem audio, mimochodem skvěle načteno.
Kdysi jsem knihu četla a bodovala třemi hvězdičkami. Teď po letech jsem si ji poslechla ve skvěle namluveném audiu na Českém rozhlase a hodnotím plným počtem hvězd. Asi jsem pro tu knihu časem dospěla... každá kniha čeká na ten správný okamžik, aby se zalíbila.
Londona mám zafixovaného jako autora dobrodružné literatury a asociovaného hlavně s Bílým tesákem, což nikdy nebyl můj šálek kávy. Díky tomu jsem málem minul velmi zajímavou knihu na téma reinkarnací, což je o to mrzutější, že je velmi často citována napříč celým světem umění.
Jakkoliv mi děj přijde děj trochu schematický a styl někdy příliš rozvláčný, téma samotné je velmi zajímavě podané. Díky pohledům do minulých životů se tak dostáváme k několika příběhům se společným hrdinou.
Je zřejmé, že téma reinkarnací bylo Londonovi vlastní, což u jinak hodně sociálně až levicově orientovaného autora může překvapit.
London umí psát, kouzlit s atmosférou, bez sebelítosti postav vás donutí s nimi soucítit. Jsem nadšená. Ale je to smutné. Hodně smutné.
(SPOILER) Velmi zajímavý příběh o doživotně odsouzeném vězni, který byl vězeňskou správou soustavně týrán pomocí samovazby a svěrací kazajky a nakonec dostal i trest smrti. Aby se hlavní postava vyhnula nesnesitelným bolestem a celkovému strádání, naučí se přivádět tělo do stavu klinické smrti a díky tomu její mysl putuje proti proudu času a postupně vykresluje obraz svých minulých životů. Kniha je z části kritikou vězeňského systému a především důkazem o nezlomné vůli člověka. Kromě toho je však Tulák po hvězdách příběh o nesmrtelné duši, která není spoutaná tělesnou schránkou pouze v daném prostoru a čase, ale prochází napříč staletími a jako nový člověk se rodí stále znovu. Autor navíc na několika příkladech těchto reinkarnací z různých lidských epoch projevuje hold evropskému člověka a jeho kreativitě, odvaze i krutosti, které utvářely historický vývoj nejen evropského kontinentu. V neposlední řadě je kniha o věčném vztahu muže a ženy a o zrodu dalších pokolení, která se neustále řítí kupředu aby překonala své předky a konečně se „dotkla hvězd". Je otázkou jak dlouho bude trvat, než moderní politicky korektní doba smete všechny obdobné knihy, kde je bez sebemrskačství a s láskou zmíněn vlastní biologický druh nebo rozdílnosti muže a ženy. Jednoznačně doporučuji, skvělá kniha.
Opravdu krásná kniha, která je svým pojetím velice originální. V jedné vrstvě tu sledujeme kritiku americké justice a vězeňské správy na případu nevinného odsouzeného muže - kromě toho se tu ale rozprostírá množství nových světů, které se odehrávají pouze v paralelním vesmíru a pomocí kterých hlavní hrdina dokáže přežít své utrpení. Příběhy samy o sobě jsou také velice dobré, většina z nich je zajímavých a má nějaké mravní poučení. Jako celek kniha funguje velice dobře, je plná hlubokých myšlenek a čte se velice snadno.
Oblíbená knížka mojí mámy, kterou mi tisíckrát dokola omílala. Až po přečtení jsem jí dokázala pochopit. Je to krásná kniha, za mě jediná svého druhu, zapamatovatelná, výrazná, filozofická. Z minulých životů mi nejvíc utkvěl v hlavě ztroskotanec na opuštěném ostrově. Moc hezké, pestré povídání.
Zajímavý námět, velmi filozofický a nutí člověka přemýšlet, jednu hvězdu strhávám za některé minulé životy, které byly popsány zbytečně až moc zdlouhavě...
Ač to na první pohled není zřejmé, ta knížka je hodně filosofická. Nevím, jak to zamýšlel pan London, ale na mě působily jednotlivé příběhy jako nosné prvky pro zamyšlení zabalené do poměrně drsných příběhů. Určitě stojí za přečtení.
Člověk má jméno London spojeného především s Bílým tesákem a tím školní znalosti končí. Očekávala jsem příběh psaný námořníkem o... vlastně čemkoli jiném, než Tulák po hvězdách je. Myšlenka na minulé životy, jejich rozmanitost a zpracování. Úchvatné. Ano, kniha je hodně krutá, ale právě ta krutost podtrhuje její poselství. Neskutečné, že něco takového bylo napsáno před více než sto lety.
Nejvíce mě zaujal trosečník na pustém a nehostinném ostrově. Ta houževnatost a odhodlání přežít.
Tuto knihu jsem poprvé četla na střední škole a od té doby se k ní pravidelně vracím. Vřele doporučuji.
Nečekal jsem, že mne ta kniha tak zaujme. Každopádně příběhy některých minulých životů mi přišly až zbytečně obsáhlé a často i dost nepravděpodobné, takže to berme s rezervou. Nejvíce mne zaujal příběh Daniela Fosse.
Niekoľko kníh v jednej. Ako tu už niekto napísal, toto nie je bežná beletria, toto je literatúra s presahom niekam ďalej. Niektoré knihy Jacka Londona som čítal už v 90. rokoch. Pamätám si, že Tulák po hviezdach bol vtedy prakticky nezohnateľný, kolovali o ňom iba legendy. Dostal som sa k nemu až teraz a zaradil sa do môjho zoznamu top kníh, dávam bez zaváhania päť hviezdičiek. „Kamenné zdi a železné dveře jsou na to, aby zadržovaly těla. Ducha zadržet nemohou“.
První a poslední třetina knihy mi doslova vyrazily dech. Odporná brutalita zrcadlící se v primitivnosti některých lidí zůstává po staletí a tisíciletí historie lidského druhu téměř neměnná. Temné části výpovědi zvolna přechází k pozitivnímu konstatování, že takový prostě život je a i přes krutost systému stvořeného krutými hlupáky si zachovává náš vypravěč optimistický pohled na svět a vesmír, jehož jsme neodlučitelnou součástí. Jsou zde poutavě popsány přírodní zákony, které jsou neměnné i když se je snaží naše moderní civilizace násilně nahrazovat svými “humánními zákony. Prostřední část knihy je putováním předešlými životy. Některé příběhy jsou poutavé a u některých jsem doslova trpěl a počítal stránky. Nicméně Jack London zde opět potvrzuje jen to, že patří k nejlepším spisovatelům nejen americké, ale i světové literatury. Tento příběh ve mě zanechal hlubokou brázdu a mnoho podnětů k přemýšlení či jen potvrzení toho, že některé aspekty života vnímám podobně, ovšem nejsem je schopný tak nádherně pojmenovat.
"Tulák po hvězdách" má pohádkový název, ale velmi temný a hutný děj, který se nedal číst rychle. Postava Darrella Standinga je tak opravdově napsaná, popisy děje tak trefné a barevné, že jsem měl během čtení pocit, že Standing byl opravdovým člověkem a že s ním zažívám přesně to, co zažívá on (což není vůbec příjemné). Cesty do minulosti mě moc bavily, příjemně obohatily postavu Standinga a tím ho i "nadnesly" do nových rozměrů, kam se obvykle postavy románů nedostávají. Přesah knihy je mrazivý a hlavní myšlenka je neobvyklá a velmi dobře uchopená. Hvězdičku strhávám za některé příběhy z minulosti, které na mě byly příliš dlouhé...
(SPOILER)
Citace: "Odjakživa jsem věděl, že znám i jiné doby a jiná místa. Věděl jsem i o jiných osobách, které žijí ve mně. A věř mi, stejně na tom jsi byl i ty, můj čtenáři. Začti se zpátky do svého dětství a pocit povědomí, o němž hovořím, se ti připomene jako zkušenost z dětských let. Tehdy ses ještě neustálil, nevykrystalizoval. Byl jsi tvárný, byl jsi duch v proměnlivém stavu, vědomí a osobnost v procesu utváření, ano, utváření a zapomínání."
Je pěkné, když se máme, kam vracet, když je toho zapotřebí. Dětství má právo vnímat lásku a poznat radostné chvíle. Celý život má z čeho čerpat.
Jsem s knihou spokojená, vyšla u nás 13 krát , na Slovensku 3x a to je doporučení nejen od jednoho spokojeného čtenáře. Roku 1984 vydáno 125 tisíc výtisků.
Velice zajímavé a silné. Některé příběhy vzpomínek mne tak nezaujali. Se vším jsem názorově nesouhlasila. Ale velice hluboké čtení o životě. Pro moudrost a nadhled. I když příběh a "vzpomínky" jsou ještě dále v minulosti některé věci jsou stále aktuální. Doporučila bych pokud nehledáte beletrii ale trochu něco hlubšího. Líbí se mi jazyk kterým je to psáno, jelikož se stále vyvíjí. Přes sto let je znát. Ale naprosto srozumitelné. Spisovné. Líbí se mi jak postava přemýšlí nad věcmi. Vidí smysl ve věcech které se dějí. Vidí propojenost. Chápe, že je tvořen minulými životy. A setkává se stále se svými slabinami dokud je neporazí a nevyužije silných stránek. * Ví přesně že "rudý" vztek je slabinou, která ho decimuje.
(SPOILER)
Darrell Standing je profesor agronomie a ergonomie. Zároveň je však také vězněn za zabití kolegy. Aby toho nebylo málo, kvůli podrazu jednoho ze spoluvězňů si vyslouží samovazbu. Údajně měl totiž někde schovat dynamit. 5 let stráví na samotce a 5 let se z něj ředitel pokouší vymámit, kam dynamit schoval. Jako trest za nespolupráci bývá svázán ve svěrací kazajce. Náš tvrdohlavý hrdina v ní stráví stovky hodin. Zpočátku se uvádí do transu, ve kterém se mu zobrazují chvilky z jeho minulých životů, takzvané střípky, které vytahuje z podvědomí.
Později ho jeden spoluvězeň naučí odpoutat se od fyzického těla a ,,toulat s" ve hvězdách. Během svého putování se ocitne v těle např. francouzského hraběte, ztroskotaného námořníka anebo malého chlapce Jesseho. Právě Jesse a jeho životní příběh mě zaujaly nejvíce, pojednává totiž o masakru na Náhorních lukách, kdy byla skupina emigrantů z Arkansasu vyvražděna mormony.
Mezi poutavými příběhy se setkáváme s filozofickým myšlením Darrella, který tvrdí, že tělo je pomíjivé avšak jediný duch přetrvává. Ke konci přemítá i nad vztahem mužů a žen anebo o správnosti trestu smrti.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démon alkohol |
| 2020 | Tulák po hvězdách |
| 1974 | Bílý Den |
| 2003 | Bílý tesák |
| 1988 | Mezi zlatokopy |
Jiná podoba autora dobrodružných románů. Samotný princip, že všechny ty příběhy vypráví fakticky muž odsouzený na doživotí, když je 10 dní ve svěrací kazajce utažené tak, že si musí vsugerovat vlastní msmrt, aby přežil, je skvělý. Tím podle mě předjímá významné americké autory 20. století. Je to zároveň klíč, který Londonovi umožňuje vyprávět cokoliv, přenášet se v čase i prostoru, stav vědomí mučeného hrdiny má skutečně "vesmírný" rozměr, hraničící až s poezií. I když zlí jazykové tvrdí, že tam takhle uplatnil různé střípky původně plánovaných knih, vůbec to nevadí - ta kniha je totiž hlavně humanistickým apelem na nutnost vnitřní svobody a spolu s tím i pamfletem kritizujícím poměry ve věznicích v USA, resp. systému. Klidně bychom našli paralelu s Vyhoďte ho z kola ven (Přelet přes kukaččí hnízdo), protože vzdro hrdiny a síla odejít z tohto světa svobodný, je obdobný.
Velmi oceňuji styl, jakým je příběh vyprávěn. Ta znalost detailů, ich forma a určitá intimní familiérnost působí velmi autenticky, takže člověk odsouzenci věří každé slovo. Vlastně je revoluční udělat hlavní postavou vězně, který čeká na popravu, když uvážíme, že je to úplný začátek 20. století.
Takže skvěle, musím si oživit další Londonova díla.